Synonyma
Acara gymnopoma Günther, 1862; Acara minuta Hensel, 1870; Geophagus brasiliensis Kner, 1865; Chromis brasiliensis Quoy & Gaimard, 1824; Chromys unimaculata Castelnau, 1855.
České názvy
perleťovka brazilská
Hanel, L., Plíštil, J., Novák, J., 2013. České názvy živočichů V. Ryby a rybovití obratlovci (Pisces). 8. Paprskoploutví (Actinopterygii) Kostnatí (Neopterygii) [Ostnoploutví (Perciformes /Elassomatoidei – Icosteidei/)]. Národní muzeum (zoologické oddělení), Praha, 136 s.
cichlida perleťová brazilská
Hanel, L., Plíštil, J., Novák, J., 2013. České názvy živočichů V. Ryby a rybovití obratlovci (Pisces). 8. Paprskoploutví (Actinopterygii) Kostnatí (Neopterygii) [Ostnoploutví (Perciformes /Elassomatoidei – Icosteidei/)]. Národní muzeum (zoologické oddělení), Praha, 136 s.
perleťovec
Ullmann, K. 1927. Akvárium pro dům a školu. Nákladem Přírodopisných listů, Brno. II. vydání, 329 s.
perleťovec světlý
Hanel, L., Plíštil, J., Novák, J., 2013. České názvy živočichů V. Ryby a rybovití obratlovci (Pisces). 8. Paprskoploutví (Actinopterygii) Kostnatí (Neopterygii) [Ostnoploutví (Perciformes /Elassomatoidei – Icosteidei/)]. Národní muzeum (zoologické oddělení), Praha, 136 s.
Ullmann, K. 1927. Akvárium pro dům a školu. Nákladem Přírodopisných listů, Brno. II. vydání, 329 s.
Výskyt
Jižní Amerika – pobřežní povodí (jihovýchodní Brazílie). Introdukován v Hongkongu (Čína), Filipín, Austrálie a Spojených států.
Typová lokalita
Rio de Janeiro Bay, Brazil.
Velikost
17,5 cm SL.
Pohlavní rozdíly
Samci dorůstají zpravidla větších rozměrů než samice. V období rozmnožování se u samců vytváří nápadný tukový čelní hrbol. Samice a mladí jedinci mají obvykle výraznější tmavý svislý pruh procházející okem.
Potrava
Především plži, rostlinný materiál, drobní korýši, detrit a vodní bezobratlí.
Původní popis
Quoy, J. R. C. & Gaimard, J. P. 1824-25. Description des Poissons. Chapter IX. In: Freycinet, L. de, Voyage autour du Monde...exécuté sur les corvettes de L. M. "L'Uranie" et "La Physicienne," pendant les années 1817, 1818, 1819 et 1820. Paris. 192-401, Atlas pls. 43-65.
Použitá literatura
Bastos, R.F., Condini, M. V., Varela Junior, A. S. & Garcia, A. M. 2011. Diet and food consumption of the pearl cichlid Geophagus brasiliensis (Teleostei: Cichlidae): relationships with gender and sexual maturity. Neotropical Ichthyology, 9(4).
Fricke, R., Eschmeyer, W. N. & Van der Laan, R. (eds). 2026. Eschmeyer's catalog of fishes: Genera, species, references. World Wide Web.
Gosse, J.-P. 1976. Révision du genre Geophagus (Pisces Cichlidae). Académie Royal des Sciences d'Outre-Mer, Cl. Sci. Nat. Méd. (N. S.) v. 19 (no. 3): 1-173, Pls. 1-5.
Moraes, M.F.P.G. de, Freitas Barbola, I. de, & Duboc, L. F. 2004. Feeding habits and morphometry of digestive tracts of Geophagus brasiliensis (Osteichthyes, Cichlidae), in a lagoon of high Tibagi River, Paraná State, Brazil. Publicatio UEPG: Ciencias Biológicas e da Saúde, 10(1): 37–45.
Quoy, J. R. C. & Gaimard, J. P. 1824-25. Description des Poissons. Chapter IX. In: Freycinet, L. de, Voyage autour du Monde...exécuté sur les corvettes de L. M. "L'Uranie" et "La Physicienne," pendant les années 1817, 1818, 1819 et 1820. Paris. 192-401, Atlas pls. 43-65.
Reis, R. E., Kullander, S. O. & Ferraris, C. J. Jr. (eds). 2003. Check list of the freshwater fishes of South and Central America. CLOFFSCA. EDIPUCRS, Porto Alegre. 2003: i-xi + 1-729.