Tetry (6)

Hofmann Jaroslav, publikováno: 7. 9. 2012

Přichází čas, abychom se rozloučili s „klasickými“ tetrami z čeledi tetrovití (Characidae). Mezi její nespočetné příslušníky zamíříme dnes naposledy, abychom si představili některé zástupce rodu Moenkhausia a k tomu ještě několik zajímavých novinek z rodu Hyphessobrycon, na něž se dosud nedostalo.

Tetra diamantová – starý samec

S „menkhauziemi“, jak akvaristé běžně označují tetry rodu Moenkhausia, se setkáváme vůbec poprvé. Na jedné straně mezi nimi najdeme stálice, které plavou v našich nádržích už déle než půl století, na druhé straně jsou v tomto rodě hojně popisovány nové druhy – jen za necelých 11 let od počátku 21. století jich bylo popsáno už dvaadvacet, přičemž některé si již našly cestu do našich akvárií. Většina „menkhauzií“ má tělo buď soudkovité, působící trochu zavalitým dojmem, nebo s vysokým hřbetem; štíhlé torpédovité tělo je zastoupeno podstatně méně. Zmíněné stálice představují dva druhy – tetra diamantová (Moenkhausia pittieri) a tetra paraguayská (Moenkhausia sanctaefilomenae). Tetra diamantová pocházející z Venezuely dělá čest svému jménu. Na první pohled je zbarvena velmi jednoduše, celé tělo má šedavé až šedozelené se žlutavým, bronzovým či narůžovělým leskem, jediný výrazný barevný akcent představuje červeně zbarvená horní polovina duhovky. Ve vhodně dopadajícím světle se ale boky těchto rybek rozzáří spoustou drobných třpytivých teček, zlatavých či stříbřitých – inu, jako diamant. V plné nádheře se tyto rybky předvedou až v dospělosti. Tehdy se u nich také pozná velmi snadno pohlaví, neboť samci mají nápadně prodlouženou hřbetní ploutev a také první paprsky v ploutvi řitní. Chovatelsky jde o nenáročnou tetru, vzhledem k charakteru svého zbarvení vynikne nejlépe nad tmavším dnem a v přistíněné nádrži. Ani odchov není příliš náročný, potřeba je však velmi měkká voda (CT 4–5 °N, UT nižší než 1 °N), slabě kyselá (pH 6,5) a dost teplá (26–27 °C). Ryby se vytírají do rostlin, vhodné je použití třecího roštu, rodiče je třeba po vytření odlovit. Plůdek se líhne podle teploty vody za 25–30 hodin a za dalších 5–6 dnů se rozplave, přijímá hned bez problémů nauplie žábronožek či buchanek. Tetra paraguayská se vyskytuje od Brazílie po Argentinu. Ani ona není nápadnou krasavicí na první pohled, základní zbarvení je šedé se stříbřitým leskem, šupiny jsou tence černě lemovány, horní polovina duhovky červená. Přední část ocasního násadce je bělavá až nažloutlá, za ní je pak černá skvrna, která zasahuje až do ocasní ploutve, kde je na konci lemována tenkým bělavým proužkem. Pohlaví se u tohoto druhu pozná pouze podle tvaru bříška, které mají dospělé samice plnější. Chovatelsky jde o velmi nenáročný druh, který se spokojí i s trochu nižší teplotou (22–24 °C). Odchov je obdobný jako u tetry diamantové, uhličitanová tvrdost vody může být trochu vyšší (do 2 °N), teplota nižší (24–25 °C).

Moenkhausia cosmops

Z nově popsaných „menkhauzií“ si musíme představit přinejmenším jednu – druh Moenkhausia cosmops byl vědecky popsán v roce 2007, z brazilského státu Mato Grosso, kde se vyskytuje, byl do Evropy poprvé dovezen vloni a letos se objevil i u nás. České jméno zatím nemá, ale ve světě mu velmi výstižně říkají „rtěnková tetra“ – důvod snadno pochopíme, když se podíváme na fotografii. Jasně červený pásek na horním pysku je nepřehlédnutelný a v kombinaci se sytě modrou duhovkou a žlutými ploutvemi tvoří jedinečnou barevnou nádheru. Také tělo, které je u mladších ryb šedobéžové s tmavším podélným pruhem ve spodní půlce boků a černou skvrnou na ocasním násadci, získává v dospělosti, zejména při imponování, námluvách a tření, žlutavý nádech. Teprve přede dvěma měsíci publikovali již několikrát v tomto seriálu zmínění němečtí specialisté na tetry, Peter a Martin Hoffmannovi, první zprávu o úspěšném odchovu tohoto druhu. Dosavadní zkušenosti nasvědčují, že chovatelsky jde o nenáročný a mírumilovný druh. Problémem je ale určení pohlaví – všechny ryby vypadají úplně stejně, neliší se dokonce nijak nápadně ani plností bříška. Znamená to tedy zkoušet, do tření nasazovat více jedinců najednou, zcela jistě používat třecí rošt. Hoffmannovým se nakonec vytřela zřejmě skupina dvou samic a jednoho samce, a to devětkrát během 19 dnů. Jiker bylo většinou 100–200, jednou dokonce 400, oplozenost ale nebyla příliš vysoká a k dalším ztrátám pak docházelo během vývoje larev. Z každého tření se podařilo odchovat mezi pěti a padesáti mláďaty. Ihned po rozplavání přijímal potěr trepky, od druhého dne už čerstvě vylíhlé nauplie žábronožek.

Tetra santaritská

Kromě nově vědecky popsaných druhů se mezi akvarijními novinkami objevují i druhy popsané sice už dávno, ale dlouhá desetiletí akvaristy z různých důvodů opomíjené. Typickým příkladem může být tetra santaritská (Moenkhausia costae) – vědecky byla popsána už v roce 1907, ale do Evropy poprvé dovezena teprve o plných 90 let později, a to ještě nezáměrně, zamíchána mezi jiný druh ryb. Stříbřité ryby s tenkým zlatozeleným proužkem, který se obloukem táhne od zadního okraje skřelí na ocasní násadec, a nápadným šikmým černým pruhem, jenž vzniká optickým spojením proužku na bázi řitní ploutve s pruhem probíhajícím od kořene ocasní ploutve šikmo vzhůru až do špičky horního laloku této ploutve, po svém prvním dovozu zase z nádrží rychle zmizely, a tak se první informace o jejich úspěšném odchovu objevily až počátkem letošního roku (jak jinak, opět od otce a syna Hoffmannových). Samci chovatelsky velmi nenáročných ryb dorůstají necelých 6 cm, samice ještě o centimetr více. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, samice jsou ale větší, mají trochu vyšší hřbet a plnější bříško. Úspěšné tření proběhlo ve vodě o pH 6,5, vodivosti 250 μS/cm a teplotě 25 °C. V odchovné nádrži byly nasazeny dva páry, celkový počet jiker se pohyboval kolem 600, z toho asi 500 bylo oplozených. Plůdek se vylíhl asi po 24 hodinách, za další čtyři dny se mláďata rozplavala a ihned přijímala nauplie žábronožek.

Tetra Collettova

Tetra Agnesina

Na obrázcích si představujeme ještě dvě poměrně vzácně chované „menkhauzie“. Tetru Collettovu (Moenkhausia collettii) popsal Steindachner už v roce 1882, do Evropy byla poprvé dovezena již před dobrými 40 lety, ale nikdy se v akváriích trvale neudržela, byť je to chovatelsky nenáročný druh, který se úspěšně množil už v 80. letech 20. stol. Ryby vyžadují na tření velmi měkkou vodu, jinak probíhá odchov obdobně jako u předchozích druhů. Tetra Agnesina (Moenkhausia agnesae) byla vědecky popsána Gérym v roce 1965, do USA se dostala už v 70. letech, ale do Evropy zřejmě poprvé až na samém konci 20. stol. Dorůstá 7–9 cm, některé prameny uvádějí dokonce ještě o několik centimetrů více. Podle dosavadních, nepříliš početných zkušeností s chovem v akváriu se zdá, že v dospělosti jsou tyto ryby dost nesnášenlivé, a vymykají se tak z charakteristiky ostatních „menkhauzií“. Vhodnější je proto chov v druhové nádrži, a to dostatečně hustě osázené rostlinami, v nichž mohou ryby nalézt úkryt před silnějším jedincem.

Tetra amapanská – samec

A na závěr ještě několik slibovaných novinek z rodu Hyphessobrycon. Tetra amapanská (Hyphessobrycon amapaensis) ze státu Amapá na úplném severu Brazílie na první pohled hodně připomíná daleko déle chovanou, i když nikdy příliš hojně, tetru třípruhou (Hyphessobrycon heterorhabdus) vyskytující se poněkud jižněji. Tetra třípruhá má jasně patrnou třípruhou kresbu tvořenou (shora) červeným, zlatým a černým pruhem, které jsou v celé své délce od skřelí až ke kořenu ocasní ploutve stejně široké. Tetra amapanská má v celé délce zřetelný a stejně široký jen červený pruh, zlatý proužek se směrem dozadu zužuje, někdy bývá patrný jen v přední polovině těla. Namísto černého pruhu pak má tetra amapanská horizontálně protáhlou humerální skvrnu. Další rozdíly jsou v ozubení, v počtu žaberních tyčinek, v počtu šupin ve střední podélné řadě a pro akvaristy nejsnáze určitelné v počtu rozvětvených paprsků v řitní ploutvi – tetra amapanská jich má 18–20, zatímco tetra třípruhá 21–23. Vědecky popsali tetru amapanskou Zarske a Géry v roce 1998, ale do Evropy dorazila už asi o dva roky dříve, takže nejde o novinku úplně žhavou, nicméně pro mnohé akvaristy je to pořád rybka dost neznámá. Tetra amapanská je typická tetra se vším všudy – drobná mírumilovná hejnová rybka, dorůstající 3–4 cm, chovatelsky velmi nenáročná. Ocení hustěji zarostlou nádrž s tmavším dnem. Pro odchov je potřeba velmi měkká, mírně kyselá voda (vodivost nejvýše 150 μS/cm, pH 6,0–6,5) o teplotě 26–27 °C. Pohlaví se pozná snadno podle bříška – samice připravené ke tření ho mají pěkně zakulacené, samci jsou velmi štíhlí. Nejproblematičtější fází odchovu je odkrmení čerstvě rozplavaného potěru, který v prvních dnech potřebuje trepky nebo vířníky, případně ty nejmenší vytříděné nauplie žábronožek či buchanek.

Hyphessobrycon sp. „Junior“ – mladý polovzrostlý samec

Hyphessobrycon sp. „Junior“ – samice

U dalších dvou druhů jde o ryby dosud vědecky nepopsané, resp. s nejasnou druhovou příslušností. Ryby obchodně označované nejčastěji jako Hyphessobrycon sp. „Junior“, případně „Junior Tetra“ „Tino Tetra“, „Hyphessobrycon tino“ nebo „Hemigrammus sp. pandurini“, byly poprvé dovezeny z Peru v roce 2002. V dospělosti v plném vybarvení jsou to překrásné ryby s výrazným sexuálním dichromatismem – samci mají červené ploutve, samice nažloutlé. K plnému předvedení své krásy vyžadují tyto tetry dorůstající 3–4 cm měkkou a mírně kyselou vodu. Z hlediska odchovu patří k náročným druhům – třecí voda musí být mimořádně měkká a mírně kyselá (vodivost 15 μS/cm, pH 6,2), o teplotě 26–27 °C, potěr v prvních dnech po rozplavání přijímá jen nejjemnější potravu (trepky, vířníci).

Nádherně vybarvený samec Inpaichthys sp. „yellow“

Inpaichthys sp. „Yellow“ – samice

Další taxonomickou záhadu představují tetry, které byly pro akvaristiku s jistou nadsázkou objeveny v České republice a u nichž ani není jisté, že patří opravdu do rodu Hyphessobrycon. Jde o ryby, které byly dovezeny v roce 2005 z Brazílie pod obchodním názvem Inpaichthys sp. „Yellow“ a Inpaichthys sp. „Red“ (přesně řečeno, český velkoobchod si objednal variantu „Yellow“, protože „Red“ byla příliš drahá, ale mezi žlutými rybami byly zamíchány dvě červené – a dokonce šlo o pár). Ve světě se označují také jako „Red Devil Tetra“ a „Yellow Devil Tetra“. Rod Hyphessobrycon byl vtažen do hry poté, co Carvalho a Bertaco popsali v roce 2006 dva nové druhy – Hyphessobrycon notidanos a Hyphessobrycon melanostichos. Pravda je, že především mezi druhem Hyphessobrycon melanostichos a „žlutým ďáblem“ určitá vzhledová podobnost existuje. Popis uvedených dvou nových druhů však neobsahuje fotografie živých ryb, ale jen konzervovaných exemplářů, což jednoznačné určení zdaleka neumožňuje. Nikdo se také dosud nezabýval zkoumáním skutečné rodové příslušnosti „ďáblů“. Tvarem těla i chováním při námluvách a tření totiž tyto ryby připomínají dosud jediný známý druh rodu Inpaichthys, tetru královskou (Inpaichthys kerri), nebo tetru císařskou (Nematobrycon palmeri), ale nikoli tetry rodu Hyphessobrycon. O namnožení obou forem se zasloužil děčínský chovatel Jiří Bošina a první informace o úspěšném odchovu obou forem publikoval MUDr. Karel Zahrádka.