Tetry (4)

Hofmann Jaroslav, publikováno: 8. 7. 2012

K velmi populárním akvarijním rybám patří neonky. Zná je skoro každý a jejich mimořádná obliba se odrazila i v množství, v jakém jsou tyto zářivé skvosty množeny v odchovnách profesionálních chovatelů. Díky tomu se z nich stala do jisté míry domestikovaná zvířata, která může ve svém akváriu chovat bez problémů prakticky každý. Jiné je to ale s odchovem, jenž neztratil nic z původní náročnosti a stále vyžaduje speciální podmínky a zkušenosti.

Neonky červené vyniknou především ve velké skupině

„Neonky“ se v češtině říká několika druhům, ale ty hlavní jsou dva: neonka červená (Paracheirodon axelrodi, ve starší literatuře Cheirodon axelrodi) a neonka obecná, postaru tetra neonová (Paracheirodon innesi). Za své jméno vděčí svítivě modrozelenému podélnému pruhu pod hřbetem, táhnoucímu se od horního okraje duhovky až na ocasní násadec, který zvláště v tlumeně osvětlené či přistíněné nádrži s tmavším substrátem na dně opravdu září jako neon. Pod ním se táhne sytě červený podélný pás – u neonky červené po celé délce těla, u neonky obecné pouze v zadní části, zatímco přední je stříbřitá. Velikostí, tvarem těla a nakonec i obdobným barevným vzorcem velmi podobné ryby pocházejí ale z odlišných částí Jižní Ameriky a hlavně z poněkud odlišného prostředí, což se projevuje jejich různými nároky na kvalitu vody při odchovu. Pro samotný chov se jejich nároky dost podobají, což někdy vede i k tomu, že se chovají pohromadě – zejména v okrasných společenských akváriích.

Málokterá ryba je tak známá jako neonka červená

V obou případech jde o druhy, které vyniknou nejlépe ve velké skupině dvaceti a více jedinců, v nádrži hojně osázené rostlinami, s tmavým pozadím a tmavším dnem, která jim ale zároveň poskytne dost prostoru pro plavání. Kombinovat se mohou s nejrůznějšími dalšími tetrami podobné velikosti a nároků, ale i s přiměřeně velkými mírumilovnými rybami jiných skupin, jako jsou třeba pancéřníčci, krunýřovci nebo malé cichlidky rodů Apistogramma či Mikrogeophagus. Pro dvacetihlavou nebo ještě větší skupinu v kombinaci s dalšími druhy musíme počítat samozřejmě s nádrží o objemu přinejmenším 100–150 l, často ještě větší. Čistě z prostorového hlediska se dají neonky chovat už v akváriu o objemu zhruba 30 l, ale jejich počet, stejně jako počet jejich spolubydlících musíme této velikosti adekvátně přizpůsobit (zmenšit). Vždy bychom měli mít neonek v nádrži nejméně 8–10, což znamená, že v případě třicetilitrového akvária už na mnoho jiných ryb prostor nezbývá.

Neonka obecná – základní forma s přírodním zbarvením

Neonka červená pochází z tzv. černé vody typické téměř naprostou absencí rozpuštěných minerálů a vyskytuje se hlavně v menších tocích v povodí horního a středního Rio Negra a horního Orinoka v Kolumbii, Venezuele a Brazílii. Měření v různých pravo- i levostranných přítocích Rio Negra v různých ročních dobách ukázala, že vody, v nichž žije neonka červená, mají prakticky neměřitelnou tvrdost, vodivost jen málokdy vyšší než 12 μS/cm (pouze výjimečně bylo naměřeno 40 μS/cm), pH od 4,0 do 5,3 a teplotu v rozmezí 25–30 °C. Obdobné hodnoty byly naměřeny i v jednom z levostranných přítoků dolního Atabapa, hraniční řeky mezi Kolumbií a Venezuelou, jež se vlévá do Orinoka (vodivost nižší než 10 μS/cm, pH 4,4 a teplota 24,4 °C).

Neonka obecná, forma Gold

Z hlediska dlouhodobého chovu v akváriu však naštěstí neonky červené takto extrémní podmínky nevyžadují. Platí, že voda by rozhodně neměla být zásaditá a tvrdá. Její pH by mělo být vždy nižší než 7, pokud možno do 6,5, celková tvrdost by neměla převyšovat 8–10 °N, teplota by neměla klesat pod 23–24 °C, ale klidně může být i o několik stupňů vyšší. Pokud umístíme neonky červené do jiných podmínek, třeba do tvrdé vody (CT 12–16 °N) o pH 7,5, neznamená to, že ihned uhynou. Nevhodné prostředí se projeví různými způsoby. Nejnápadnější bývá ztráta zářivých barev, nevhodné podmínky se dále projeví zkrácením doby života, větší náchylností k různým onemocněním a v neposlední řadě sníženou ochotou ke tření.

V případě formy Yellow už není skoro zřejmé, z jakého druhu ryb byla vyšlechtěna

Odchov neonek červených není snadný. Důvody jsou dva: 1. vhodná třecí a vývojová voda, 2. odkrmení potěru. Na úvod je třeba připomenout jedno pravidlo, které neplatí zdaleka jen pro neonky, nýbrž pro všechny akvarijní ryby. Neexistuje jednotný návod na úspěšný odchov. Existují pouze zkušenosti jednotlivých chovatelů, kteří pracují ve svých konkrétních a do detailu neokopírovatelných podmínkách. Obecná doporučení si musí každý vzít jen jako výchozí základ, od nějž se odrazí k nalezení své vlastní cesty, své unikátní formulky, která mu bude v jeho podmínkách fungovat. U neonky červené lze nejlepší výsledky odchovu očekávat v třecí vodě o celkové tvrdosti 2 °N, s neměřitelnou uhličitanovou tvrdostí a pH 5, případně 5,5. Na teplotě až tolik nezáleží – zejména starší chovatelé považovali pro tento druh za ideální hodnotu 27–28 °C, mnozí ale dnes dosahují úspěchů i při 24 °C. Odlišnosti najdeme i v hodnotě vodivosti – někomu se nejlépe osvědčila velmi nízká (5 μS/cm), někomu poněkud vyšší (20 nebo i 30 μS/cm). Rozdílná je i doporučovaná velikost nádrže. Dříve se tvrdilo, že k úspěšnému výtěru je třeba nádrž asi pětadvacetilitrová, tedy značně velká vzhledem ke skutečnosti, že se do tření nasazuje pouze jeden pár. Dnešní profesionální chovatelé třou neonky červené běžně v pětilitrových nádržkách, avšak relativně vysokých. Vzhledem k tomu, že neonky své jikry s chutí žerou, je třeba použít třecí rošt, naopak dříve doporučovaný trs rostlinek není nutný – ničemu nevadí, ale ani neprospívá, neonky červené se třou ve volné vodě. To platí i pro další druhy neonek, stejně jako skutečnost, že jejich jikry a plůdek jsou citlivé na světlo, takže vytíračku, ani později odchovnou nádrž příliš neosvětlujeme. Různé zkušenosti jsou u neonky červené i s odkrmením potěru – zatímco někteří chovatelé doporučují krmit v prvních dnech trepkami, jiní před nimi varují a doporučují odchovat čerstvý plůdek na přírodní prachové potravě nebo na nejjemnějších čerstvě vylíhlých naupliích žábronožek.

Závojová forma neonky obecné

Neonka obecná se vyskytuje v povodí horní Amazonky (střední a dolní Rio Ucayali) v Peru, Brazílii a Kolumbii, a to jak v černé vodě, tak i v malých tocích s čirou vodou, které však v závislosti na ročním období obsahují různě velký podíl vody černé. Velmi nízká tvrdost a vodivost je obdobná jako u neonky červené, ale teplota bývá o několik stupňů nižší a pH o trošku vyšší, stále v kyselé oblasti, zhruba v rozmezí 5–6. Chov v akváriu je zcela bezproblémový. Voda stačí mírně kyselá, nanejvýš polotvrdá (CT do 12 °N), o teplotě 22–24 °C. V případě rodičovských ryb určených pro tření je lepší, když celková tvrdost nepřesahuje 8 °N a teplota 23 °C. Odchov je ale stejně obtížný jako u neonky červené. Důležitá je v tomto případě i uhličitanová tvrdost – nesmí být nulová, ale ani moc vysoká, ideální je asi 0,3 °N. Na celkovou tvrdost existují různé názory – někomu se osvědčila nejlépe hodnota 3 °N, jinému zase jen 1 °N. Vcelku shodné zkušenosti jsou s pH (6,5–6,7) a teplotou (24 °C).

Samice neonky černé – stejně jako u jiných druhů neonek se dospělé samice poznají podle plnějšího bříška

Třetím druhem „opravdových“ neonek rodu Paracheirodon je neonka modrá (Paracheirodon simulans). Žije v Brazílii v povodí středního Rio Negra, odkud zasahuje na západ až do Kolumbie. Na některých lokalitách se vyskytuje sympatricky s neonkou červenou. Vzhledem k tomu, že je z celé trojice nejméně atraktivně zbarvena (červený pruh je nevýrazný, zelenomodrý málo září), nedosáhla nikdy výraznějšího rozšíření v akváriích. Její chovatelské nároky jsou prakticky identické jako u neonky červené. Komerčně se nemnoží, občas ji odchová nějaký zanícený „koníčkář“ jako výzvu, ale naprostá většina těchto ryb v akváriích pochází z přírody. O tom, jak malý je o tento druh zájem, svědčí i údaj o exportu. Ročně se z brazilského Manausu vyveze jen asi 200 000 těchto rybek, zatímco neonek červených zhruba 20 milionů – a to i při obrovském množství neonek červených namnožených v odchovnách v jihovýchodní Asii a v Evropě (především u nás a v Německu). Centrem vývozu neonek obecných je zase peruánské město Iquitos. Do Evropy se ale tyto ryby téměř nedovážejí, zdejší spotřebu pokrývá především produkce odchoven. Jen pro zajímavost – v jedné z největších evropských odchoven otce a syna Günnelových v saském Werdau se každý měsíc narodí 250–300 tisíc neonek obecných. A i naši chovatelé mají v tomto směru co říci.

Samec neonky černé – samci neonek jsou vždy štíhlejší než samice

Známý německý akvaristický cestovatel a znalec tropických ryb Heiko Bleher je přesvědčen, že objevil v jednom malém toku u jezera Uauaçú ve velmi odlehlé části Amazonie čtvrtý druh neonky, podobný neonce obecné. Na jeho vědecký popis se ale dosud čeká. Co však je již realitou, i když poněkud kontroverzní a diskutovanou, jsou různé chovatelské formy neonek, z nichž většina se objevila zhruba během posledních deseti let. Už v 90. letech minulého století začala tuto řadu tzv. diamantová nebo briliantová neonka. Jde o formu neonky obecné, která má méně výrazně svítící modrý pruh, zato ale na hlavě mezi očima a v přední části hřbetu mezi hlavou a hřbetní ploutví různé množství drobných zářivých „diamantových“ skvrnek. Zlatá forma „Gold“ se objevila jak u neonky obecné, tak u neonky červené. Ryby mají světlejší, spíše stříbřitě zelený než modrý podélný pruh a zlatavě žlutý až narůžovělý hřbet. Osobně jsem nepochopil, v čem má spočívat atraktivita nedávno se objevivší formy „Yellow“ (žlutá) neonky obecné (někdy se jí též říká Mon Cheri) – jak je nejlépe patrno z fotografie, tyto ryby zcela ztratily červenou barvu, modrý zářivý pruh je jen slabě naznačen, celé tělo je ale zbarveno tu více, tu méně sytě žlutě, někdy však zůstává jen masově narůžovělé. Z atraktivní nádherné ryby se stalo podivné monstrum. Diskuse budí také závojová forma neonky s dlouze prodlouženými ploutvemi – poprvé se vyskytla u normálně zbarvených neonek obecných, ale dnes je známa i u jejich zlaté a diamantové formy.

Na závěr si stručně připomeňme, že existují ještě dva druhy teter, jimž se podle podélného svítivého pruhu říká také „neonky“, i když nepatří do rodu Paracheirodon. Neonka černá (Hyphessobrycon herbertaxelrodi) pochází z Brazílie a její světlý tenký proužek nad širokým podélným černým pruhem na bocích je zbarven stříbřitě. Elegantní vzhled dokresluje jasně červeně zbarvený horní okraj duhovky. Chovatelsky jde o nenáročný druh, ale s obtížnějším rozmnožováním. K úspěšnému vývoji vyžadují zárodky vodu o celkové tvrdosti nejlépe 2 °N, uhličitanové tvrdosti 0,2 °N a pH 6,2. Rybky sice nepatří k úplně pravidelnému sortimentu akvaristických prodejen, ale stále se chovají. To už skoro neplatí o neonce zelené (Hemigrammus hyanuary) z Brazílie a Peru, vcelku nenápadné rybce s tenkým zlatožlutým až žlutavě nazelenalým podélným proužkem na bocích a černou skvrnou na ocasním násadci. V minulosti se u nás občas chovala, v současnosti ale téměř vymizela.

Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 9/2011