Tetry (1)

Hofmann Jaroslav, publikováno: 1. 4. 2012

Tetry patří k nejznámějším akvarijním rybám vůbec. Snad každý, kdo měl někdy akvárium, byť třeba jen krátce, přišel s některými druhy do kontaktu. Za všechna jména stačí uvést jediné: neonka.

Neonka červená (Paracheirodon axelrodi) je jednou z nejpopulárnějších akvarijních teter vůbec

Drobné, barevné, hejnové, mírumilovné rybky, které nemají zvláštní nároky na chov, ale ne vždy se úplně snadno rozmnožují – takhle si asi tetry představí většina lidí, kteří mají s akvaristikou alespoň základní zkušenosti. Je to charakteristika sice správná, ale neúplná. Platí jen pro určité skupiny, zatímco jiné zahrnují ryby zcela odlišných vlastností. Podstatné také je, jak široce termín „tetra“ vymezíme. V češtině se toto jméno běžně používá v různých souvislostech, což přispívá ke zvýšení zmatku. V nejužším vymezení je jméno „tetra“ konkrétním rodovým jménem části ryb, které patří do čeledi tetrovití (Characidae), a také některých dalších, které sice kdysi do této čeledi patřily, ale později byly vyčleněny do čeledí samostatných. V trochu širším smyslu se termín „tetra“ používá mezi akvaristy běžně jako obecné označení všech druhů z čeledi Characidae, tedy i těch, jejichž oficiální české rodové jméno je jiné. A konečně v nejširším smyslu se termínem „tetry“ označují všichni příslušníci řádu trnobřiší (Characiformes), kam patří nejen tetrovití, ale ještě 18 čeledí dalších.

K často chovaným druhům patří tetra krvavá (Hyphessobrycon eques) vyšlechtěná i v závojové formě

Už na nejužší úrovni ryb, jejichž české rodové jméno je „tetra“, najdeme výrazné rozdíly. Zatímco tetra červená (Hyphessobrycon flammeus), tetra žhavá (Hemigrammus erythrozonus), tetra diamantová (Moenkhausia pittieri) a mnohé další druhy z čeledi Characidae splňují charakteristiku uvedenou v první větě prvního odstavce, taková tetra srpkovitá (Acestrorhynchus falcatus) z čeledi Acestrorhynchidae jí neodpovídá ani náhodou, neboť jde o velkou dravou rybu. Záměrně jsem tři příklady drobných, barevných atd. teter vybral tak, že každý druh patří do jiného rodu. Ale najdeme i opačné případy – drobné, barevné atd. rybky, které patří do čeledi tetrovití, nicméně jejich české rodové jméno je jiné než „tetra“. Platí to především pro neonky, například neonku červenou (Paracheirodon axelrodi), neonku černou (Hyphessobrycon herbertaxelrodi) nebo neonku zelenou (Hemigrammus hyanuary). A na druhé straně existují v rámci trnobřichých i ryby jiných čeledí než tetrovití, které onu obvyklou charakteristiku teter jako drobných, barevných atd. ryb zcela naplňují – nejvíc to platí pro mnohé zástupce čeledi štíhlotělkovití (Lebiasinidae).

Zajímavá tetra slepá (Astyanax jordani) se dříve chovala poměrně běžně, dnes ji lze občas spatřit v zoo či veřejných akváriích

Abychom si tenhle zmatek trochu utřídili, představme si nejprve ve stručnosti všechny čeledi trnobřichých se zdůrazněním těch, které mají praktický význam pro akvaristiku. V dalších pokračováních našeho seriálu se pak podíváme na nejčastěji chované skupiny podrobněji.

1. + 2. Patetrovití: Dříve se tyto africké ryby řadily do jediné čeledi Citharinidae. S přibývajícími výsledky taxonomických výzkumů byla většina zástupců (17 rodů a zhruba 90 druhů) vyčleněna do samostatné čeledi Distichodontidae, která nemá české jméno, a v původní čeledi Citharinidae zůstalo pouze osm druhů tří různých rodů. Všem těmto rybám, které jsou velmi rozmanité velikostí, tvarem těla, zbarvením i způsobem života, se česky říká „patetry“. Jsou to vývojově původní trnobřiché ryby považované dnes za sesterskou skupinu ke všem ostatním trnobřichým. Čeleď Citharinidae je akvaristicky zcela nevýznamná. Z čeledi Distichodontidae se pro chov v menších pokojových nádržích nejvíce hodí drobné patetry rodů Neolebias, Nannaethiops a Nannocharax, které dorůstají velikosti 4–8 cm a přijímají drobnou živou a umělou potravu. Některé z nich se u nás v minulosti chovaly i rozmnožovaly, ale postupně z nádrží našich akvaristů opět zmizely. Velikostí se do běžných nádrží hodí i menší druhy rodu Distichodus, tj. patetra stříbrná (D. affinis) a patetra Nobolova (D. noboli), které dorůstají délky 10–15 cm. Oba druhy jsou převážně rostlinožravé, musí se proto chovat v akváriích bez rostlin, ale na druhé straně spotřebují značné množství rostlinné potravy. Vzhledově velmi atraktivní jsou velké druhy rodu Distichodus, jako třeba patetra šestipruhá (D. sexfasciatus), které však v přírodě dorůstají běžně půl metru i více. V akváriích sice zůstávají zpravidla menší, vyžadují však přesto nádrže značných rozměrů, jaké jim v bytových podmínkách může poskytnout jen málokdo.

3. Parodontovití (Parodontidae): Nepočetná (3 rody, asi 21 druhů), akvaristicky zcela nevýznamná jihoamerická čeleď.

4. Kurimatovití (Curimatidae): Další americká čeleď, jejíž zástupci (8 rodů, kolem 95 druhů) žijící od Kostariky po Argentinu se v akváriích prakticky nechovají.

5. Pseudokurimatovití (Prochilodontidae): Ryby z této nepočetné čeledi ze severu Jižní Ameriky (3 rody, něco přes 20 druhů) bývaly dříve řazeny mezi kurimatovité. Občas se chovají někteří prochilodové rodů Semaprochilodus a Prochilodus, většinou je však lze spatřit ve výstavních nádržích zoologických zahrad či veřejných akvárií. V rámci dovozů z volné přírody nebo z velkoodchoven v jihovýchodní Asii se vzácně objevují i v nabídce pro běžné akvaristy. V takovém případě je třeba mít na paměti, že v dospělosti dorůstají tyto ryby podle druhu délky 20–45 cm, takže se hodí jen do značně velkých nádrží.

Vzácně chovaný prochilodus širokohlavý (Semaprochilodus laticeps)

6. Úzkotlamkovití (Anostomidae): Do této jihoamerické čeledi patří 12 rodů asi se 140 druhy ryb. Mnohé z nich zaujímají při plavání charakteristickou polohu hlavou dolů. Většinou jsou to ryby střední a větší, dorůstající 20–40 cm, s protáhlým vřetenovitým tělem, živící se v přírodě především rostlinami a detritem. V akváriích se občas chovají některé druhy úzkotlamek rodů Anostomus, Abramites a leporinů rodu Leporinus.

Leporinus páskovaný (Leporinus fasciatus) patří k nejčastěji chovaným zástupcům úzkotlamkovitých

7. Hlavostojkovití (Chilodontidae): Čeleď zahrnuje pouhé dva rody a sedm druhů ze severu Jižní Ameriky včetně akvaristicky známé a vcelku pravidelně dostupné, byť nepříliš často chované hlavostojky tečkované (Chilodus punctatus) o velikosti kolem 10 cm.

8. Crenuchidae: Čeleď nemá české jméno, vznikla podobně jako několik jiných vyjmutím z velké sběrné čeledi tetrovitých, o níž je s prohlubujícím se poznáním stále zřejmější, že ve své původní podobě nepředstavovala monofyletickou skupinu (skupinu vzniklou z jednoho společného předka). Do čeledi patří 12 rodů a více než 70 druhů malých jihoamerických rybek, které dorůstají maximálně 10 cm, častěji ještě méně. K dlouhodobě akvaristicky známým druhům patří tetra plachtoploutvá (Crenuchus spilurus) a tetra Weitzmanova (Poecilocharax weitzmani), vzhledově i způsobem života mimořádně zajímavé ryby, jež by si zasloužily větší rozšíření mezi akvaristy. V importech se v poslední době často objevují různé characidie rodu Characidium, často i formy vědecky ještě nepopsané. Jedinou nevýhodou těchto drobných rybek je jejich nepříliš výrazné zbarvení.

9. Polozubkovití (Hemiodontidae): Malá jihoamerická čeleď obsahuje ke 30 druhům pěti rodů. Některé drobnější druhy (10–15 cm) žijí na dně horských potoků a živí se především řasami, které seškrabují z podkladu, jiné polozubky, vesměs trochu větší (15–30 cm), obývají volnou vodu a přijímají nejrůznější drobnější potravu živočišnou i rostlinnou. Většině druhů chybí zuby v dolní čelisti, odtud pochází české jméno. V akváriích se chovají ojediněle, v poslední době se ale některé druhy zejména rodu Hemiodus objevují občas v importech z přírody.

Kolem 15 cm dorůstající polozubka útlá (Hemiodus gracilis) se hodí do velkých nádrží

10. Afrotetrovití (Alestidae): Africká čeleď zahrnuje asi 18 rodů a 110 druhů, mezi nimi i několik akvaristicky velmi známých, z nichž nejrozšířenější je afrotetra konžská (Phenacogrammus interruptus).

11. Sekernatkovití (Gasteropelecidae): Sekernatky jsou velmi nápadné drobné jihoamerické ryby, jež si nelze splést s žádnými jinými. Mají ze stran silně stlačené tělo s prakticky rovnou linií hřbetu a nápadně vyklenutou hrudní a břišní partií. Toto vyklenutí je způsobeno mohutným lopatkovým pásmem, na které se upínají svaly prsních ploutví. Sekernatky žijí těsně pod hladinou, v nebezpečí jsou schopné vyskočit nad vodu a za pomoci mávání prsními ploutvemi letět několik metrů vzduchem. Čeleď zahrnuje pouze tři rody a devět druhů. Chov sekernatek není vysloveně náročný, ale vyžaduje určité zkušenosti, odchov se v akváriích daří jen výjimečně.

12. Tetrovití (Characidae): Nejrozsáhlejší čeleď zahrnuje i po vyčlenění některých skupin do samostatných čeledí kolem 150 rodů a 880 druhů, které obývají Ameriku od jihu USA až po Argentinu. Čeleď je velmi rozmanitá vzhledově i velikostně. V akváriích se nejčastěji chovají mnozí zástupci drobných pestře zbarvených teter rodů Hyphessobrycon, Hemigrammus, Moenkhausia, Paracheirodon, Gymnocorymbus, Inpaichthys, Pristella apod., kterými se budeme podrobně zabývat příště.

Do čeledi tetrovitých patří ale třeba i kujaba brazilská (Salminus brasilisensis) dorůstající v dospělosti až 1 m

13. Piraňovití (Serrasalmidae): Jihoamerická čeleď zahrnující 15 rodů a asi 80 druhů byla dříve řazena jako podčeleď mezi tetrovité. Nejnovější výzkumy včetně analýzy mitochondriální DNA silně podporují oprávněnost řazení této skupiny jako samostatné čeledi. Všeobecně známé jsou dravé masožravé druhy (např. rody Serrasalmus, Pygocentrus), mnozí akvaristé znají i různé druhy rostlinožravé, které patří do rodů Metynnis, Myleus, Colossoma či Piaractus. Chov těchto ryb není v principu nijak obtížný, pokud však chovatel splní jejich nároky prostorové a potravní.

Rostlinožravý myleus Schomburgkův (Myleus schomburgkii) patří mezi piraňovité

14. Acestrorhynchidae: Maličká čeleď s jediným jihoamerickým rodem známým v 15 druzích, který byl dříve řazen mezi tetrovité. Většina druhů dorůstá velikosti 20–30 cm, tři druhy nejvýše 10 cm. Tyto dravé ryby se občas objevují především ve veřejných akváriích, vzácně je chovají i soukromí akvaristé, dokonce se je podařilo i rozmnožit.

V poslední době zařazují někteří ichtyologové do této čeledi ještě několik dalších rodů akvaristicky zcela neznámých ryb, jež byly dříve řazeny dílem do čeledi Cynodontidae, dílem do podčeledi Characinae v čeledi Characidae.

Tetra srpkovitá (Acestrorhynchus falcatus)

15. Zubaticovití (Cynodontidae): Vzhledově velmi atraktivní jihoamerické ryby (5 rodů, 14 druhů), některé s nepřehlédnutelnou dvojicí tzv. psích zubů v dolní čelisti, se vzácně objevují v importech z volné přírody, ale vzhledem ke své velikosti (až 65 cm) a potravním nárokům se hodí hlavně pro veřejná akvária.

Ani v mládí nezapře zubatice makrelová (Hydrolycus scomberoides) svým vzhledem, že je mimořádným predátorem

16. Trahirovití (Erythrinidae): Velmi malá jihoamerická čeleď (3 rody, asi 14 druhů) zahrnuje vesměs velké a dravé ryby, které se v domácích nádržích nechovají, jen velmi vzácně se objevují v akváriích veřejných. Přinejmenším někteří trahirové mají přední část plynového měchýře přeměněnu v přídatný dýchací orgán, jehož pomocí mohou využívat atmosférický kyslík, a přežít tak i ve vodách s minimálním množstvím rozpuštěného kyslíku. V mnoha oblastech svého výskytu patří trahirové mezi důležité konzumní ryby.

17. Štíhlotělkovití (Lebiasinidae): Tato jihoamerická čeleď soustřeďuje přes 60 druhů v sedmi rodech. Vesměs to jsou drobné ryby se štíhlým, protáhlým tělem, často s nestejně velkými laloky ocasní ploutve. Nároky na jejich chov jsou velmi podobné jako u drobných zástupců tetrovitých, především některé druhy drobnoústek a šikmostojek rodu Nannostomus patří k velmi oblíbeným akvarijním rybám, občas se chovají také různé štíhlotělky rodů Copella, Copeina a Pyrrhulina.

18. Štikovkovití (Ctenoluciidae): Další z velmi malých čeledí jihoamerických trnobřichých ryb – patří sem pouze dva rody asi se 7 druhy. Štikovky jsou velké štíhlé ryby (v přírodě dorůstají 70–100 cm) s protáhlým tělem a dlouhými čelistmi, které na první pohled připomínají tvarem těla naši štiku. Mají s ní společný i způsob obživy – jsou to predátoři živící se jinými rybami. Do běžných pokojových akvárií se tyto ryby nehodí. V prodejnách se však občas objevují mezi importy z přírody, a je proto třeba vědět, co jejich chov obnáší, aby se předešlo zbytečným zklamáním po jejich neuváženém nákupu.

19. Štičkovití (Hepsetidae): Do této africké čeledi patří jediný zástupce, štička africká (Hepsetus odoe). Tvarem těla a způsobem obživy připomíná jihoamerické štikovky, pro chov v bytových akváriích se nehodí. Zajímavé je její rozmnožování, své jikry klade do pěnového hnízda.