Právě tímto číslem se ATF zařazuje mezi vivaristické časopisy, které popisy nových druhů zveřejňují. V našem případě sice nejde (zatím) o rybu, nýbrž o štíra, ale to je z hlediska obecných principů úplně jedno. Při mnoha konkrétních sporech, které na toto téma v minulosti proběhly tiskem, stálo v pozadí základní dilema. Mají „populární“ časopisy právo zveřejňovat popisy nových druhů, tj. materiály pohříchu „vědecké“, nebo tak mají činit toliko vědecké časopisy? Bylo by příliš jednoduché hledat za tímto dilematem pouze uraženou ješitnost profesionálních vědců na straně jedné (vždyť autory některých popisů publikovaných v populárních časopisech jsou také vědci) a nadšenou, leč nepoučenou horlivost „amatérů“ na straně druhé (vždyť mnozí tito „amatéři“, tj. ne-vědci, znají příslušné taxony přinejmenším stejně dobře jako vědci, jejich popisy nemají žádné formální nedostatky a v některých případech byly zveřejněny vědeckými časopisy). Základní rámec pro zveřejňování popisů nových druhů (stejně jako pro publikování všech taxonomických změn) stanovují Mezinárodní pravidla zoologické nomenklatury (ICZN – zkratka pochází z jejich anglického názvu International Code of Zoological Nomenclature), která vyšla naposledy ve čtvrtém vydání v roce 1999. Ta rozhodně žádnou kategorii děl (ať už časopisů nebo knih) z možnosti publikování taxonomických článků předem nevylučují. Mezinárodní pravidla (dále jen Pravidla) stanovují obecné podmínky, které musí každé dílo splnit, aby bylo považováno za uveřejněné ve smyslu těchto Pravidel. Základní podmínky, kterým musí dílo vyhovovat, jsou tři: dílo musí být vydáno za účelem pořízení veřejného a trvalého vědeckého záznamu, při prvním vydání musí být dílo dosažitelné bezplatně nebo koupí a dílo musí být zhotoveno ve vydání obsahujícím současně získatelné kopie metodou, která zajišťuje četné identické a trvanlivé kopie. Odhlédneme-li od poněkud šroubovaného slovníku „zákonné“ normy, je z této charakteristiky zcela evidentní, že oficiálně vydaný časopis nebo knížka šířené běžnou distribuční sítí stanovené podmínky splňují. Podmínky jsou natolik volné, že se do nich dokonce „vejdou“ i tisky určené primárně jen pro určitou komunitu (zpravodaje či časopisy různých organizací a klubů, ročenky apod.). Pravidla obsahují kromě závazných norem také tzv. doporučení. V souvislosti s naším tématem stojí za zmínku dvě z nich. První se týká „širokého rozšiřování“ a říká, že „autoři jsou zodpovědní za zajištění toho, že nová vědecká jména, nomenklatorické činy a informace, u nichž je pravděpodobné, že ovlivní nomenklaturu, vejdou v širokou známost. Této zodpovědnosti se nejsnáze zhostí publikací ve vhodných vědeckých časopisech nebo dobře známých monografických sériích a zajištěním, že jimi navrhovaná nová jména jsou zahrnuta do Zoological Records. Toho se nejsnáze dosáhne zasláním kopie díla do Zoological Records vydávaných firmou BIOSIS U. K.“ Druhé doporučení se týká „zodpovědnosti autorů, redaktorů a vydavatelů“. Podle něj „autoři, redaktoři a vydavatelé jsou zodpovědní za zajištění toho, že díla obsahující nová vědecká jména …. jsou zcela evidentně publikována ve smyslu Pravidel. Redaktoři a vydavatelé by měli zajistit, aby díla obsahovala datum vydání a informaci o tom, kde je lze získat.“ Tady už sice lze trochu spekulovat, jak třeba zajistí „širokou známost“ klubový zpravodaj, nicméně jde pouze o doporučení, nikoli závaznou normu, a navíc má autor řadu možností, jak známost zajistit nad rámec vlastní publikace.
Shrnuto: Z pohledu Pravidel není nejmenšího důvodu, proč popisy nových druhů v „populárních“ časopisech či knihách nezveřejňovat. Je ovšem třeba zdůraznit, že Pravidla se zabývají popisy pouze z pohledu nomenklatorického. Věcná odborná správnost popisu, zajištění, že popis obsahuje všechny potřebné náležitosti, správné formální členění díla atd. je věcí každého autora. Popisy zveřejněné v nevědeckých časopisech bývají někdy kritizovány vědci právě z této stránky – že nesplňují všechny náležitosti, obsahují nepřesnosti a chyby, které by ve vědeckém časopise nespatřily světlo světa, neboť by na ně přišli recenzenti, kteří každý článek před vydáním ve vědeckém časopise oponují, atd. Někdy mají tyto výtky reálný základ, jindy jsou zcela irelevantní. Pochopitelně záleží na odbornosti, sebekritičnosti a zodpovědnosti každého autora, ale také na zodpovědnosti příslušného časopisu. Mnohé „populární“ časopisy nechávají své články recenzovat také, zvláště pak v tak významném případě, jaký představuje popis nového druhu.
Tento obecný úvod budu teď ilustrovat stručným přehledem diskuse, jež proběhla od loňského června do letošního května na stránkách hned tří německých „populárních“ časopisů, které občas rovněž zveřejňují popisy nových druhů. Kromě obecnějších myšlenek, které stojí za pozornost, také poznáme, že i v této oblasti působí faktor, o němž žádná pravidla a doporučení nehovoří – faktor lidský.
Jedna část diskuse se odehrála v měsíčníku Das Aquarium. Ten v loňském červnovém čísle zveřejnil článek svého šéfredaktora W. Schmettkampa a U. Wernera o cichlidce Apistogramma alacrina s podtitulem „přinejmenším z akvaristického pohledu nutné rozšíření popisu nového druhu“. Kromě toho věnoval této kauze Schmettkamp (2004a) svůj úvodník, v němž upozorňuje, že švédský ichtyolog S. O. Kullander, který druh krátce předtím popsal (popis vyšel ve vědeckém časopise Ichthyological Exploration of Freshwaters počátkem roku 2004; není bez zajímavosti, že Kullander je členem redakční rady tohoto časopisu), v popisu zcela opomněl zmínit skutečnost, že jde o ryby, které se již od 70. let 20. století vyskytují mezi akvaristy pod označením „červenoskvrnná apistograma“ (Rotpunkt-Apistogramma). Schmettkamp správně upozorňuje, že kromě několika systematických ichtyologů a statistiků se o tento druh doopravdy zajímá pouze akvaristika, která však byla Kullanderem zcela ignorována. Schmettkamp dále připomíná, že Kullander patří k zásadním odpůrcům zveřejňování popisů nových druhů v akvaristických časopisech, byť sám svého času popsal druh Apistogramma hippolytae v informačním zpravodaji Německé cichlidářské společnosti (DCG-Info). (Bylo to v říjnu 1982 a téměř to svádí k myšlence, že bývaly doby, kdy byly akvaristické časopisy Kullanderovi dobré, ale držme se raději více faktů než spekulací.)
V srpnu 2004 vyšel v Das Aquarium popis dalšího nového druhu Apistogramma baenschi (Römer a kol., 2004) a v říjnovém čísle pak další Schmettkampův úvodník na toto téma (Schmettkamp, 2004b). V něm Schmettkamp upozorňuje, že v červencovém čísle, které vyšlo na konci června, ohlásil pro příští (srpnové) číslo popis nového druhu „geofágní“ cichlidky z Peru, načež si Kullander pospíšil a 9.7. společně s Readym zveřejnil v časopise Zootaxa popis jiného nového peruánského druhu, Apistogramma eremnopyge. Na popisu je pozoruhodné, že jej odpovědný redaktor přijal k tisku až 5.7., tedy pouhé čtyři dny před zveřejněním. Mezi řádky nepřehlédnutelně čnící myšlenka, že Kullander chtěl za každou cenu předběhnout Das Aquarium, byť s jiným druhem, může být jen Schmettkampovou trochu za vlasy přitaženou konstrukcí (nebo nemusí – ti dva se zjevně opravdu hodně nemají rádi), nicméně faktem zůstává, že i v tomto popisu Kullander opět zcela ignoroval akvaristiku a skutečnost, že ryby Apistogramma eremnopyge byly v letech 2000–2003 několikrát dovezeny a šířeny mezi akvaristy pod různými obchodními názvy (Fresa-Apistogramma, A. sp. Rio Tapiche a A. sp. Barbarossa). Kromě toho v popisu opět chybí fotografie živých jedinců a Schmettkamp mu vyčítá i věcné chyby.
Na stránkách dvouměsíčníku Aquaristik Fachmagazin se v červnu a říjnu 2004 objevily dva zajímavé příspěvky jiného známého německého odborníka na cichlidky, dr. Staecka. V prvním (Staeck, 2004a) informuje Staeck o již zmíněném Kullanderově popisu druhu Apistogramma alacrina, přináší snímky samce a samice tohoto druhu a rovněž z několika pohledů Kullanderův popis kritizuje – na první pohled ve srovnání se Schmettkampem méně osobně, o to ale sofistikovaněji, včetně závěrečného konstatování, že neúplná dokumentace dostupných informací (Kullanderem) odporuje principům vědecké práce. V druhém článku (Staeck, 2004b) komentuje Staeck oba další výše zmíněné popisy nových druhů – Apistogramma eremnopyge Readyho a Kullandera a Apistogramma baenschi Römera a kol. Oběma dílům vytýká Staeck různé chyby a nepřesnosti, kterými nemá smyslu se na tomto místě zabývat, neboť se týkají čistě odborných problémů.
V říjnu 2004 vyšel také článek S. Körbera v časopisu DATZ. Autor ho napsal jako reakci na první ze zmíněných článků Staecka. Připomíná, že i sám Staeck ovšem nedávno (ve své monografii o jihoamerických cichlidkách vydané roku 2003) popsal několik nových druhů způsobem, který může vzbuzovat kritiku (ostatně ve stejném čísle vyšla recenze Staeckovy knihy z pera C. Schaefera nazvaná příznačně „S velkým Ale“), a jeho popisy obsahují některé podobné chyby, které sám vyčítá Kullanderovi. Podle Körbera je problém často ve formě, jakou akvaristé zveřejňují systematické články, a nastává vhodný čas pokusit se vytvořit jakýsi kodex, který by byl přijatelný pro všechny strany. Körber upozorňuje, že sice mnohá vědecká díla by nemohla vzniknout bez předcházející práce akvaristů, ale že se na druhé straně nesmí zapomínat na to, že ichtyologové se touto problematikou zabývají profesionálně a mají k tomu také odpovídající vzdělání. V závěru pak Körber předkládá k diskusi návrh určitých zásad, kterými by se autoři systematických prací jak ze strany akvaristů, tak ichtyologů měli řídit:
- spoluúčast ichtyologa ze země původu popisovaného druhu nebo odborníka – specialisty na příslušnou skupinu;
- zanechání typového materiálu (jedinci, podle nichž je popsán nový druh) přinejmenším v jedné vhodné sbírce v zemi původu druhu a dalšího materiálu v jedné vhodné evropské sbírce;
- úplný výčet typového materiálu;
- souhrn v angličtině a v jazyce země původu druhu;
- posouzení rukopisu recenzentem, kterého vybere vydavatel, redaktor nebo vhodný člen redakční rady;
- vysvětlení metod;
- výčet srovnávacího materiálu;
- poděkování tomu, kdo vystavil odchytové a exportní povolení pro typový materiál;
- uvedení adres autora či autorů.
Přímo na tento článek, ale i na citované materiály Schmettkampovy a Staeckovy reagoval letos v květnu S. K. Hetz (2005), který také kriticky okomentoval Körberovy návrhy. I když některé považuje za příliš přísné či omezující, celkově navrhuje Hetz jít ještě dál. Pokud se podle Hetze „populární“ časopis rozhodne překročit hranici do hájemství vědeckých publikací, pak také musí dodržovat potřebný standard. Místy ovšem Hetz přechází od dilematu populární versus vědecký časopis spíše ke vztahům (a rozporům) mezi vědci ze země původu a zahraničními odborníky.
Ve stejném čísle DATZ vyšel k tomuto tématu rovněž článek pětice německých a švýcarských ichtyologů (Schliewen a kol., 2005). Autoři konstatují, že kromě klasického ichtyologického výzkumu (prováděného vědci) mohou přinést podstatné informace vztahující se k biodiverzitě a taxonomicko-systematickým otázkám i bádající akvaristé. Ignorování akvaristických zkušeností na straně jedné, ale i vědeckých pravidel na straně druhé považují za nepřiměřené s tím, že dodržování vědeckých pravidel musí mít přednost. Odpovědnost za to, aby se zveřejňovaly pouze takové popisy nových druhů, které odpovídají minimálním požadavkům Pravidel a zároveň splňují běžné vědecké standardy, mají v konečné fázi redaktoři jednotlivých časopisů. A je přitom úplně jedno, zda je autorem popisu formálně odborně vzdělaný vědec nebo poučený laik. Podle autorů by i v akvaristickém časopise zveřejněný popis měl splňovat veškeré požadavky časopisů odborných, jinými slovy – popisy, které by nemohly vyjít v odborném časopise, neměly by vyjít ani v časopise „populárním“. Konkrétně autoři navrhují čtyři body:
- I v akvaristickém časopise by popis nového druhu měli posoudit nejméně dva zkušení vědci, z nichž alespoň jeden by měl být specialistou na skupinu, k níž patří popisovaný druh. Časopis by pro tyto příležitosti měl mít „vědeckou redakční radu“. Výběr recenzentů by přitom neměl být závislý na jazyku, v němž je článek napsán.
- Pokud není popis v angličtině, měl by obsahovat rozsáhlý anglický souhrn (včetně popisek k obrázkům). Dále by měl být popis veřejně k dispozici, nejlépe jako .pdf soubor na internetu.
- Kvůli rozšíření díla by se měla přinejmenším kopie popisu nového druhu ryby v .pdf formátu zaslat vydavateli Katalogu ryb, W. Eschmeyerovi, a samotný časopis vydávající popis by měl být citován v Zoological Record.
- Dodržena by měla být všechna pravidla pro dobrou vědeckou práci (zanechání typového materiálu ve veřejné vědecké sbírce apod.).
Při splnění těchto pravidel je podle autorů přímo vítané, aby akvaristé, kteří jsou schopni taxonomické vědecké práce, své výsledky rovněž publikovali. Myslím, že tento konstruktivní přístup je správným vyústěním celé diskuse. Jen se trochu bojím, že za nějakou dobu se i přesto celý spor znovu rozhoří.
Literatura
- Hetz, S. K. 2005. Fischbeschreibungen in aquaristischen Zeitschriften. DATZ 58 (5), 22–23.
- Körber, S. 2004. Aquarianer und Erstbeschreibungen. DATZ 57 (10), 32–33.
- Ready, J. S., S. O. Kullander. 2004. Apistogramma eremnopyge, a new species of cichlid fish (Teleostei: Cichlidae) from Peru. Zootaxa 564, 1–10.
- Römer, U., I. Hahn, E. Römer, D. P. Soares, M. Wöhler. 2004. Apistogramma baenschi sp. n. Das Aquarium 38 (8), 15–30.
- Schliewen, U. K., F. Herder, D. Neumann, O. Seehausen, M. Tobler. 2005. Voraussetzungen für die Publikation von Erstbeschreibungen in Aquarienzeitschriften. DATZ 58 (5), 20–21.
- Schaefer, C. 2004. Mit grossem Aber. DATZ 57 (10), 64–65.
- Schmettkamp, W. 2004a. Liebe Leser. Das Aquarium 38 (6), 1.
- Schmettkamp, W. 2004b. Liebe Leser. Das Aquarium 38 (10), 1.
- Schmettkamp, W., U. Werner. 2004. Der Rotpunkt-Apistogramma. Das Aquarium 38 (6), 15–18.
- Staeck, W. 2004a. Neue Apistogramma-Art beschrieben. AF 36 (3), 112.
- Staeck, W. 2004b. Zwei weitere Apistogramma-Arten aus Peru beschrieben. AF 36 (5), 107–108.
Článek vyšel v časopise Akvaterafórum č. 11/2005