Po několika letech jsem navštívil ing. Hynka Dařbujana, známého českého chovatele a importéra afrických cichlid a mořských živočichů. Přestože jsem přijel především kvůli Hynkově rozsáhlé knihovně, jeho nové knize Mořská akvaristika – praktický průvodce a focení jeho portrétu pro zpracování jeho biografie pro AQUABOOKS, našel jsem si pár chvil na prohlídku jeho chovného zařízení.

Během několika let od mé poslední návštěvy se importní stanice HD CICHLID & MARINE CENTRE rozšířila o další prostory určené především pro mořskou faunu a floru. Protože sladkovodní částí provozu jsem Vás před časem již provedl v reportáži „Pěstírna pro 21 století“, zaměřím se v tomto krátkém příspěvku především na pár novinek, které mne nejvíce zaujaly. Mořská sekce importní stanice má stejné technické řešení jako sekce sladkovodní, tedy celoskleněné nekorodující akvarijní komplety, přirozeně s technickým zázemím modifikovaným pro filtraci mořské vody. Podél stěn se táhnou čtyři patra dlouhých řad nádrží plných mořských bezobratlých i rybek. Za zmínku samozřejmě stojí krásné krevetky, černobíle zebrované murény, fascinující Pterapogon kauderni (které se ve stanici dokonce množí), nebo několik druhů mořských koníčků včetně několika samců nosících potomstvo.

Jedním z přítomných druhů je velký koníček Hippocampus bleekeri Fowler, 1907 řazený některými taxonomy jen jako synonymum k druhu Hippocampus abdominalis Lesson, 1827. Nažloutlé rybky s pruhovaným ocáskem dorůstají až 30 cm. Obývají brakické a mořské vody Austrálie a Nového Zélandu, kde se vyskytují v hloubkách mezi 0,5 - 104 m. Jak je u koníčků běžné, samice předá samci jikry k oplození a donošení v břišním (plodovém) vaku. Samec pak prožívá období „těhotenství“ po dobu zhruba dvou týdnů a na konci vypouští drobné, plně životaschopné maličké koníčky.

Středové části místnosti dominují nízké prostorné nádrže s velkou plochou dna určené pro sladkovodní rejnoky (trnuchy). Akvária s jemným pískem jsou jednoduše zařízená, přehledná a snadno udržovatelná. V každé z nich je skupina trnuch jednoho druhu chovaná společně s větším cichlidami. Trnuchy jsou velice čilé, ve skupině navíc vyhledávají fyzický kontakt a komunikují spolu pomocí jemných dotyků. Čas od času se snaží zahrabat do dna, takže jsou jim vidět jen vystouplé oči a žaberní štěrbiny. Nejvíce mne zaujala ostnitá hřbetní strana jejich ocasního násadce, obratnost pohybu a schopnost nadzvednout se při krmení a lapat po potravě i ve vodním sloupci. Při manipulaci s nimi je nutná opatrnost, protože se jedná o jedovaté živočichy schopné účinné obrany dlouhým jedovým trnem umístěným v ocasním násadci. V současné době jsou tu k vidění hned tři mimořádně atraktivní druhy.

Potamotrygon leopoldi (Castex & Castello, 1970), česky trnucha Leopoldova, dosahuje 50 -60 cm, má atraktivní vzor tvořený velkými bílými skvrnami na černém těle. Vyskytuje se v povodí řeky Xingu (řeky Xingu a Fresco).

Potamotrygon sp. Itaituba je překrásná trnucha s jemnější stavbou hnědošedého těla, posetého drobnými bělavými skvrnami, které se směrem k okraji těla zmenšují. Dorůstá 45 cm. Netuším, odkud pochází, ale pravděpodobně jméno Itaituba bude názvem řeky nebo vesnice z oblasti jejího výskytu.

Potamotrygon sp. Pearl P14 je u nás dosud vzácně chovaná trnucha s krásnou kresbou vytvořenou světlými skvrnami s širokým tmavým lemováním na středně hnědém podkladu. Celý vzor připomíná kožešinu kočkovitých šelem. Pochází z Recife v Brazílii a dosahuje 40-45 cm.

Při procházení starou sladkovodní sekcí jsem zahlédl rybky, které jsem dosud znal jen z fotografií - akarky Nannacara adoketa Kullander & Prada-Pedreros. Byly objeveny před dvaceti lety v malých lesních potůčcích v severozápadní Brazílii, patřících do říčních systémů Rio Uaupés a Rio Negro. Světlejší samec dorůstá až 12 cm, tmavší samička s výraznějším vzorem málokdy dosáhne více než 10 cm. Vyžaduje měkké nebo jemnozrnné dno, tmavší, dobře zarostlou nádrž s vodním sloupce max. do 30 cm a lehce kyselou středně tvrdou vodu. Stimulem k výtěru bývá pozvolná náhrada více než poloviny obsahu nádrže za velmi měkkou a velmi kyselou vodu.

Kromě akarek jsem ve sladkovodní sekci stanice objevil v obrovském množství druhů afrických cichlid i velmi neobvyklé tlamovce připomínající - a přece nepřipomínající stavbou těla rod Aulonocara. Můj dohad, že se jedná o mezidruhové a patrně i mezirodové křížence mi majitel stanice potvrdil s tím, že je nabízí jen proto, že se jedná o souměrně rostlé ryby (na rozdíl od např. hybridů středoamerických a jihoamerických cichlid se zkráceným tělem, tzv. "Parrot").
Čas vyměřený na návštěvu bohužel rychle utekl… Nezbylo než Hynkovi poděkovat za trpělivost. Snad bude příště čas na delší prohlídku a focení mořských živočichů i afrických a amerických cichlid.