Do tribu (vývojové linie) Ectodini patří dvě akvaristicky významné skupiny tanganických tlamovců. Jedna se často označuje jako „písečné cichlidy“, druhá jako „vláknoploutví tlamovci“.
Z „písečných cichlid“ se chovají různé druhy xenotilápií (rod Xenotilapia) a všechny tři druhy tanganických krásnotlamek (rod Callochromis). Označení „písečné“ naznačuje, že tyto cichlidy jsou svým způsobem života vázány na písčité dno. Hledají v něm (nebo těsně nad ním) potravu, při čemž se chovají velmi podobně jako jihoamerické perleťovky (viz Velké jihoamerické cichlidy (1)) – nabírají substrát do tlamy a filtrují ho přes žábry. Voda s pískem vytečou žaberními štěrbinami ven, potrava (drobní korýšci, hlísti, larvy hmyzu apod.) se na žábrách zachytí jako na sítu a pokračuje dál do trávicího traktu. Kromě toho se na písku rovněž vytírají. Preference písčité zóny (oblast s maximálně 10 % plochy pokryté skalami), případně zóny bahnité, ale neplatí bez výjimky. Xenotilápie nosatá (Xenotilapia nasus) a xenotilápie černohřbetá (Xenotilapia spilopterus) obývají stejně jako oba větší druhy krásnotlamek (krásnotlamka velkooká – Callinochromis macrops a krásnotlamka černoskvrnná – Callinochromis melanostigma) přechodnou zónu, kde se písčité oblasti střídají s kameny a skalkami. Xenotilápie motýlí (Xenotilapia papilio) pak dokonce žije v hlubší skalnaté zóně, kde se živí filtrováním sedimentů, které pokrývají skály.
Také ve způsobu tření a v rozmnožování a péči o potomstvo najdeme rozdíly.
Samci krásnotlamek stavějí před třením malé písečné hrady, jaké známe u některých tlamovců z jezera Malawi (viz Cichlidy jezera Malawi (3)), podobný útvar v akváriu stavějí samci xenotilápie Boulengerovy (Xenotilapia boulengeri; v přírodě nebyl dosud u tohoto druhu průběh tření pozorován). U některých druhů xenotilápií hloubí samec uprostřed svého teritoria jamku, kde probíhá tření (například xenotilápie černající – Xenotilapia melanogenys, xenotilápie žlutoznaká – Xenotilapia ochrogenys), zatímco u dalších druhů probíhá tření na volném neupraveném substrátu kdekoli v teritoriu samce. Různá je i péče o potomstvo. Všechny krásnotlamky rodu Callochromis a většina xenotilápií jsou maternální tlamovci, u kterých se od oplození jiker stará o vyvíjející se zárodky, larvy i potěr pouze samice. Xenotilápie žlutoploutvá (Xenotilapia flavipinnis) z písčité zóny a všechny druhy xenotilápií ze smíšené a skalnaté zóny jsou ale tlamovci biparentální, na péči o potomstvo se podílejí oba rodiče. Po vytření bere oplozené jikry do tlamy nejprve samce a nosí je podle teploty vody a konkrétního druhu 7–12 dnů, pak vykulené larvy postupně vyplivá před samcem, který je nosí dalších zhruba 5–10 dnů. Xenotilápie jsou převážně stříbřitě zbarvené ryby, občas s barevnou kresbou v hřbetní ploutvi, případně s pestřejším, ale stále velmi decentním zbarvením samců v době tření, celkově velmi mírné, které lze nejlépe kombinovat s tanganickými tlamovci rodů Cyprichromis a Paracyprichromis (viz minulé číslo), případně s menšími netlamovcovými druhy rodů Lamprologus či Neolamprologus (viz články Cichlidy jezera Tanganika (4) a (5)). Menší druhy xenotilápií dorůstají délky 8–9 cm, větší 14–16 cm. Samci krásnotlamek jsou zbarveni, zvláště v případě obou větších druhů (samice kolem 12 cm, samci 15–16 cm), pestřeji, celkově jsou krásnotlamky robustnější a také agresivnější než xenotilápie, a to i (či spíše hlavně) vůči příslušníkům vlastního druhu. Krásnotlamky je ideální chovat v harémové skupině tvořené jedním samcem a třemi až čtyřmi samicemi, chov více samců pohromadě je možný jen ve značně velkých nádržích (délka minimálně 2 m).
Všechny písečné cichlidy vyžadují velké nádrže (300 l a více) s velkou plochou dna. Důležitá je vysoká kvalita vody – minimum dusíkatých látek, dobrá filtrace i provzdušnění, pravidelné výměny zhruba jedné čtvrtiny objemu každý týden.
A k těmto rybám ještě dvě taxonomické poznámky. V roce 2012 byla publikována vědecká práce zabývající se evolucí rodičovské péče v rodu Xenotilapia, která na základě sekvencí jaderné DNA mj. potvrdila, že rod Xenotilapia v jeho současné podobě není monofyletický a že by měly být obnoveny samostatné rody Asprotilapia a Microdontochromis, jejichž druhy se v akváriích příliš často neobjevují, ale také rod Enantiopus, kam by měla patřit známá xenotilápie černající a podobný druh, vědecky dosud nepopsaný, který se v akváriích hojně chová pod označením Xenotilapia sp. kilesa. V některých nových pramenech, včetně posledních dvou vydání knihy Ada Koningse Tanganyika Cichlids in their natural habitat z let 2015 a 2019 či známého Eschmeyerova Katalogu ryb, se již proto objevují tyto druhy znovu pod jmény Enantiopus melanogenys a Enantiopus sp. kilesa. A druhá poznámka – mezi akvaristy poměrně známé jméno krásnotlamky Callochromis stappersii je synonymem staršího názvu Callochromis pleurospilus (česky krásnotlamka skvrnitá).
Z vláknoploutvých tlamovců, jejichž samci mají výrazně vláknitě prodloužené paprsky v břišních ploutvích, se v akváriích častěji chovají zástupci rodů Ophthalmotilapia a Cyathopharynx. Tři druhy rodu Ophthalmotilapia obývají skalnaté zóny, jeden zónu smíšenou, zatímco oba druhy rodu Cyathopharynx pocházejí ze smíšené zóny. Při rozmnožování hrají velkou roli vláknitě protažené břišní ploutve samce, které mají mírně rozšířené a zpravidla žlutě zbarvené špičky, jež připomínají jikry. Tyto jikerné atrapy naznačují samici místo, kde má klást jikry, případně kam již samec uvolnil mlíčí. Při snaze falešné jikry sebrat nabírá samice do tlamy mlíčí. To je uvolňováno v rosolovité hmotě, která se začíná rozpouštět a uvolňovat jednotlivé spermie až po kontaktu s vodou. Velmi podrobně byl v přírodě zkoumán průběh tření u tlamovce přívěskatého (Ophthalmotilapia ventralis), ale u všech druhů obou uvedených rodů probíhá tření podobně. Jedním z rozdílů je, že zatímco u druhů ze smíšené zóny stavějí samci velké písečné hrady, u druhů ze skalnaté zóny probíhá tření většinou na tenké vrstvě písku, kterou samec nanosí na vhodné místo na skále. U tlamovce přívěskatého samice nejprve navštíví teritoria několika samců, kde sbírá mlíčí, ale neklade jikry. V druhé fázi navštíví opět teritoria několika různých samců (ne nutně stejných jako v první fázi), dále sbírá mlíčí, ale zároveň už také klade jikry, které ihned sbírá do tlamy. Následuje závěrečná třetí fáze, kdy samice již s tlamou plnou jiker znovu navštíví několik samčích teritorií a stále sbírá mlíčí. Ukázalo se, že nejvíce jiker je oplozeno právě v této třetí fázi, spermie mohou pocházet až od 15 různých samců, ale většina jiker je oplodněna mlíčím dvou až tří z nich, přičemž nemusí jít o ty samce, v jejichž teritoriích samice kladla jikry. Po skončení tření se o potomstvo stará výhradně samice, ve všech případech tedy jde o maternální tlamovce.
Všichni tlamovci rodů Ophthalmotilapia a Cyathopharynx jsou převážně vegetariáni živící se především rostlinným planktonem a nárůsty na skalách, pouze u tlamovce nosatého (Ophthalmotilapia nasuta) je živočišná potrava zastoupena v trochu větší míře. V akváriích se nejčastěji chovají ze čtyř druhů rodu Ophthalmotilapia tlamovec přívěskatý ze skalnaté a tlamovec nosatý ze smíšené zóny a oba druhy rodu Cyathopharynx – tlamovec vidloocasý (Cyathopharynx furcifer) a tlamovec Foàův (Cyathopharynx foae). Posledně jmenovaný druh byl dlouho považován za totožný s tlamovcem vidloocasým vědecky popsaným o rok dříve, a proto se v mnohé literatuře lze setkat s jediným druhem jménem Cyathopharynx furcifer. Podle dnešních názorů jde ale o druhy (nejméně) dva, které se vyskytují sympatricky. Samci tlamovce vidloocasého jsou vesměs světle modří s oranžovým nebo světlým čelem, samci tlamovce Foàova tmaví nebo měděně zbarvení s tmavým čelem. Podmínky pro chov vláknoploutvých tlamovců v akváriu jsou obdobné jako u písečných cichlid.
Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 2/2019. Pro vydání na AQUATABu byl doplněn o několik fotografií.
