Úvod » Články » Ohlédnutí za hradeckou výstavou

Ohlédnutí za hradeckou výstavou

Hofmann Jaroslav, publikováno: 1. 4. 2014

Netradičně až na konci března (22.–30. 3.), avšak tradičně v prostorách kongresového centra ALDIS se letos uskutečnil už 13. ročník výstavy akvarijních ryb v Hradci Králové. Na návštěvníky čekalo 95 akvárií s celkovým objemem přes 9000 l a v nich více než 130 různých druhů a forem ryb, doplněných několika druhy a formami raků, krevet, obojživelníků a plazů. Jako vždy doprovázel výstavu také prodej akvarijních ryb, vodních rostlin i akvaristické techniky, rozšířený o prvním víkendu o účast dalších prodejců v samostatném sále.

Namísto dlouhého povídání jsem zvolil pro letošní ohlédnutí spíše obrazovou formu – vybrané snímky představují skoro třetinu letos vystavených druhů a forem ryb. Některé jsou doplněny pouze názvem ryby, jiné tu kratším, jindy trochu delším komentářem. Ten se někdy týká přímo vyobrazené ryby, někdy má poněkud obecnější záběr. V několika případech ho využívám, abych upozornil na aktuální taxonomické a názvoslovné změny.

V minulosti jsem v článcích o výstavách většinou seznamoval čtenáře s novinkami nebo jinak zajímavými či neobvyklými rybami, které tam byly k vidění. Tentokrát bych hlavně rád naznačil, v čem může být užitečná a podnětná návštěva akvaristické výstavy se slušným sortimentem vystavených ryb i pro akvaristu, který zrovna nepotřebuje nic nakoupit – co se tam může dozvědět a odpozorovat. Zejména pro začínající akvaristy by měla být návštěva podobné výstavy téměř povinností. Na rozdíl od prodejen a burz, kde vidí až na výjimky mláďátka, mohou se na výstavě seznámit s dospělými jedinci nebo přinejmenším dorostenci, udělat si konkrétní představu o jejich velikosti, prostorových nárocích, na vlastní oči vidět rozdíly mezi pohlavími. Jedna taková návštěva s očima otevřenýma vydá za desítky hodin vysedávání u počítače a zásobování akvaristických diskusních fór dokola se opakujícími otázkami.

Kdyby se volila rybí osobnost výstavy, můj hlas by navzdory přítomnosti krásných trnuch a různých mohutných cichlid získala tahle dvojice arowan dvojvousých (Osteoglossum bicirrhosum)
© Jaroslav Hofmann
Mezi majestátními cichlidami si zasloužil určitě pozornost pár (na snímku samec) kančíků motagujských (Parachromis motaguensis), který ve své „nádrži obrů“ vystavovalo mělnické Vivárium společně s bichiry pruhoploutvými a krunýřovci velkoploutvými
© Jaroslav Hofmann
Takhle vypadá dospělý krunýřovec velkoploutvý (Pterygoplichthys gibbiceps) – velmi poučný pohled pro akvaristy, kteří si jeho mláďata kupují do šedesáti- nebo stolitrových akvárií a pak se nestačí divit
© Jaroslav Hofmann
Vivárium tentokrát nepředstavilo žádné žhavější novinky, ale na předchozích snímcích představenou velkou nádrž doplnilo jednou malou s mláďaty kančíků perleťových (Rocio octofasciata) atraktivní modré formy označované nejčastěji „electric blue“ nebo jen „blue“. Když doplníme, že v angličtině se kančíkům perleťovým říká Jack Dempsey (podle jména slavného amerického boxera z 20. let 20. stol.), rozšifrujeme snadno hlavolam na popisce a v katalogu, který u ryb uváděl formu „Blue emsy“
© Jaroslav Hofmann
K vidění byl na výstavě také dospělý pár kančíků perleťových (Rocio octofasciata) v základním zbarvení (v popředí samec)
© Jaroslav Hofmann
Další rybou, kterou je dobré vidět naživo v plné velikosti, aby si člověk patřičně rozmyslel její pořízení, je keříčkovec žabí (Clarias batrachus) – vystavený jedinec má zajímavé stříkané zbarvení. Tito leucíni jsou barevně nejatraktivnější, normální zbarvení je jednolitě hnědošedé s bílým břichem, dále existuje též albinotická forma
© Jaroslav Hofmann
Sklovití sumečci chovaní v akváriích se dříve tradičně označovali jménem Kryptopterus bicirrhis, později Kryptopterus minor, ale ukázalo se, že ani jedno není správné. Ryby chované nejčastěji v akváriích byly teprve v loňském roce vědecky popsány jako nový druh Kryptopterus vitreolus. Od podobných druhů se liší konkávní prohlubní v místech přechodu hlavy v trup (na snímku vyznačeno šipkou). O problematice druhové příslušnosti sklovitých sumečků se zájemci podrobně dočtou v článku Sumci (1)
© Jaroslav Hofmann
Pro všechny, kteří mají potíže s odlišením pancéřníčka zelenavého (Corydoras eques) od pancéřníčka zeleného (Corydoras aeneus): takto vypadá typicky zbarvený pancéřníček zelenavý
© Jaroslav Hofmann
Neobvyklé, vzácně chované a jen zřídka vystavované ryby reprezentoval na letošní hradecké výstavě ostnáč listový (Monocirrhus polyacanthus)
© Jaroslav Hofmann
Cichlidy klínoskvrnné (Uaru amphiacanthoides) jsou nádherné ryby, na cichlidu této velikosti poměrně klidné a snášenlivé, ale právě jejich velikost je omezujícím faktorem – ryby dorůstají délky 25–30 cm. Kromě toho vyžadují velký podíl rostlinné složky v potravě, které dovedou spořádat obrovské množství
© Jaroslav Hofmann
Trnuchy byly letos zastoupeny dvěma druhy, v případě druhu Potamotrygon reticulatus byli k vidění dospělci (na snímku) i odchovaná mláďata. Druhové určení je však velmi problematické – podle současného názoru systematiků není Potamotrygon reticulatus platným druhem a takto označované trnuchy patří do druhu Potamotrygon orbignyi. Je však také možné, že se pod tímto označením skrývají nesprávně určení příslušníci druhu Potamotrygon magdalenae
© Jaroslav Hofmann
V druhém případě šlo o trnuchy druhově dosud nepopsané, známé pod obchodním názvem Potamotrygon sp. „Itaituba“, resp. kódem P 14 – situace v taxonomii trnuch je natolik nepřehledná a dovozy obsahují tolik lokálně odlišných forem, že se začaly u těchto paryb používat kódy podobně, jak je tomu už dlouho u některých krunýřovců (L-kódy) a pancéřníčků (C-, resp. CW-kódy)
© Jaroslav Hofmann
Stálým předmětem diskusí mezi akvaristy jsou parmouni označovaní zkratkou SAE (Siamese algae-eater) a nejčastěji velmi problematickým a nesprávným jménem Crossocheilus siamensis. Stručné vysvětlení této problematiky najdou zájemci v článku Kaprovité ryby – Labea, gary a jiní řasožrouti. V případě letos v Hradci vystavených ryb šlo s velkou pravděpodobností o parmouna Langova (Crossocheilus langei). K jeho charakteristickým znakům patří zbarvení oka, které je nad panenkou rezavě zlaté a pod ní bílé, relativně široký podélný černý pruh na těle a rovná postranní čára probíhající víceméně středem podélného černého pruhu (všechny tyto znaky jsou vidět na snímku). U podobného druhu Crossocheilus atrilimes je postranní čára prohnutá dolů směrem k břichu, a ve střední části trupu tak probíhá u spodního okraje podélného černého pruhu. Od dalšího podobného druhu, parmouna širokopruhého (Crossocheilus oblongus), se parmoun Langův liší větším počtem šupin v postranní čáře (33–34 vs. 30–31) a přítomností tmavé skvrny na břiše v prostoru mezi řitním otvorem a řitní ploutví
© Jaroslav Hofmann
Jinou zajímavostí jsou kančíci obchodně označovaní jako Amatitlania nigrofasciata OB. Zda jde o přírodní formu, zachycenou barevnou mutaci nebo mezidruhového křížence, není stále jasné. Když se dnes projde internet, vypadá to, že toto označení je především českou specialitou. Není tomu ale úplně tak, v USA se označení OB nebo Marble/OB používalo v souvislosti s určitou formou kančíka příčnopruhého už ve 2. pol. 90. let minulého století. Kuriozitou je použití zkratky OB – vznikla v souvislosti s barevnými formami některých malawských tlamovců ze spojení Orange Blotched či Orange Black a používá se pro stříkané či strakaté (mramorované) formy. Zřejmě jako označení strakatosti byla použita i u kančíka příčnopruhého, kde po oranžové barvě není ani stopy
© Jaroslav Hofmann
Učebnicová hrozba v podání samce kančíka červenohrdlého (Thorichthys meeki) – prověšení hrdla a roztažení skřelí opticky zvětšuje hlavu, tento efekt ještě zesilují oční skvrny na skřelích a nápadné červené zbarvení
© Jaroslav Hofmann
Terčovci byli vystaveni ve dvou nádržích. Jedné dominovali červení terčovci označovaní jako Red Marlboro Yellow Face, někdy ale také jako Red Melon
© Jaroslav Hofmann
V druhé nádrži se představily ryby různých forem, včetně formy Red Tyrkys
© Jaroslav Hofmann
I u těch druhů ryb, které se posuzují a bodují, je dnes označování barevných forem různými slovními spojeními velmi volné a s trochou nadsázky si každý chovatel může říkat svým rybám, jak chce. Posuzovatelské standardy definují jednotlivé výstavní třídy jinak než prostřednictvím obchodních názvů. Platí to třeba i pro mečovky mexické (Xiphophorus helleri). Ryba na obrázku byla na výstavě označena jako „Marry Gold“ – to sice nic není, ale formu „marygold“ živorodkáři znají, jenže vypadá úplně jinak, jde o ryby s jednolitým pomerančovým zbarvením, někdy směrem k ocasu tmavnoucím a přecházejícím až do červené. Ryba na snímku (jde o samce s lyrovitými ploutvemi) má zcela jistě vzhledově blíž např. k formě „pineapple“ (ananas), která ale není albinotická. Zjevně jde o křížence několika barevných forem
© Jaroslav Hofmann
Ani označení těchto mečovek (na snímku samice s lyrovitými ploutvemi a zřetelnou skvrnou březosti) „WG, var. zelená“ není zrovna trefou do černého. WG neboli „wagtail“ je již dlouho známá forma mečovek, které mají zelené („var. zelená“) nebo červené („var. červená“) tělo a černé ploutve, černý je i mečík u samců. Vystavené ryby nemají typické zbarvení těla, jeho horní část je vpředu zelená, vzadu červená, dolní polovina pak bílá. Robustní stavbou těla i rozložením barev připomíná tato forma trochu formu z předchozího snímku...
© Jaroslav Hofmann
Dospělé, plně vzrostlé a vybarvené ryby vypadají často podstatně jinak (a atraktivněji) než mláďata nabízená běžně k prodeji. Platí to pro dánio malabarské (Devario malabaricus)...
© Jaroslav Hofmann
...tetru černou (Gymnocorymbus ternetzi)...
© Jaroslav Hofmann
...duhovku pruhovanou (Chilatherina fasciata)...
© Jaroslav Hofmann
...neonku černou (Hyphessobrycon herbertaxelrodi), kterou představuji v obou pohlavích (zde samice)...
© Jaroslav Hofmann
samec neonky černé
© Jaroslav Hofmann
...i tetru císařskou (Nematobrycon palmeri) – samec
© Jaroslav Hofmann
samice tetry císařské
© Jaroslav Hofmann
Dávno známým nenáročným druhem je parmička nádherná (Pethia, dříve Puntius conchonius). Forma na snímku se ale od původní přírodní formy značně liší svým zbarvením. Ve světě se občas označuje jako „neon“. Sytě červené zbarvení mají obě pohlaví trvale, nezávisle na době rozmnožování
© Jaroslav Hofmann
O tom, zda je rájovec Macropodus erythropterus skutečně platným druhem, se stále diskutuje, ale zatím tomu tak je
© Jaroslav Hofmann
Velmi častým začátečnickým dotazem bývá, jak rozeznat pohlaví u čichavců. Základním rozlišovacím znakem je tvar zakončení hřbetní ploutve – samci mají hřbetní ploutev zašpičatělou, samice zaoblenou. U čichavců perleťových (Trichopodus leeri) k tomu přistupuje i velikost řitní ploutve a intenzita červeného zbarvení na hrdle a před prsními ploutvemi – na tomto snímku je samec
© Jaroslav Hofmann
Samice čichavce perleťového
© Jaroslav Hofmann
Hřbetní ploutev samce čichavce šedého (Trichopodus trichopterus, na snímku zlatá forma) je sice kratší než u čichavce perleťového, ale její zakončení do špičky je naprosto zřetelné
© Jaroslav Hofmann
Pozornost si letos zasloužili i velmi pěkní čichavci líbající (Helosotma temminckii)
© Jaroslav Hofmann
Z několika vystavených forem skalár amazonských jsem do této galerie vybral nepříliš často chovanou modrou formu – k vyniknutí potřebuje odpovídající tlumené osvětlení, v příliš jasném světle bývají tyto ryby velmi nenápadné
© Jaroslav Hofmann
Dříve velmi hojnou, dnes docela vzácnou rybou je akarka zelená (Nannacara anomala). Drobná cichlidka není příliš náročná prostorově a nabízí bezpočet zajímavých etologických pozorování – na snímku je samec imponující před samičkou
© Jaroslav Hofmann
Velmi oblíbeným a často chovaným malawským tlamovcem je mbuna příčnopruhá (Maylandia, dříve Pseudotropheus zebra), forma Red/Red
© Jaroslav Hofmann
Dalším tlamovcem z jezera Malawi, u kterého se nedávno změnilo rodové jméno, je mbuna Johannova (Pseudotropheus johanni). Dříve se tento druh vyznačující se nápadným sexuálním dichromatismem (na tomto snímku je samec) řadil do rodu Melanochromis, ale po jeho revizi v roce 2012 byl přeřazen do rodu Pseudotropheus
© Jaroslav Hofmann
Mbuna Johannova – samice
© Jaroslav Hofmann
Tlamovec spící (Nimbochromis venustus) – samec
© Jaroslav Hofmann
Cichlidka Marlierova (Julidochromis marlieri)
© Jaroslav Hofmann
K méně známým halančíkům patří panchax červenoskvrnný (Epiplatys lamottei)
© Jaroslav Hofmann
Afričtí peřovci jsou zajímaví a krásní sumci, kteří se ale nehodí do malých začátečnických akvárií – na snímku peřovec očkatý (Synodontis ocellifer)
© Jaroslav Hofmann
Pro akvaristy toužící chovat nějaké méně běžné sumce může být docela zajímavou volbou pakeříčkovec obecný (Heteropneustes fossilis)
© Jaroslav Hofmann
Od rychnovské výstavy v roce 2012, kde se objevily poprvé, prošly tyto kaprovité ryby několika dalšími výstavami, neustále pod označením Osteobrama zebra. Takový druh ale vůbec neexistuje. Rod Osteobrama (česky „gurda“) zahrnuje osm platných druhů, ale O. zebra nefiguruje ani mezi neplatnými. Jak ryby rostou, vyspívají a mění se trochu i tvar jejich těla, jsem stále více přesvědčen, že jde o vataniho indického (Rohtee ogilbyi), rybu v mládí gurdám velmi podobnou, k jejímž charakteristickým znakům patří silně pilovitý třetí trn v hřbetní ploutvi, tři trny a osm měkkých paprsků v hřbetní ploutvi a tři trny a 13 měkkých paprsků v řitní ploutvi
© Jaroslav Hofmann
Tyto parmičky se u nás objevují už asi 15 let pod označením Puntius mahecola. Tento druh je ale dost záhadný a zřejmě vypadá poněkud jinak. Stručné vysvětlení najdou zájemci v článku Kaprovité ryby – Parmičky (3). Ryby na snímku mají podle tvaru úst nejblíže k druhu Dawkinsia assimilis, ale přítomnost jen velmi krátkých vousků směřuje pro změnu k parmičce vláknoploutvé (Dawkinsia filamentosa). Nelze ani vyloučit, že jde o mezidruhového křížence, ať už mezi D. assimilis a D. filamentosa nebo jednoho z těchto druhů s nějakým druhem třetím. Velmi zvláštní je u těchto ryb také tvar tmavé skvrny v zadní části těla, která je velmi nízká a dlouhá, takže vypadá spíše jako proužek než jako oválná skvrna
© Jaroslav Hofmann
Na každé výstavě lze také při postávání a popocházení kolem nádrží zaslechnout netušené perly odhalující skutečné znalosti některých návštěvníků. V tomto směru letos jednoznačně vedla nádrž s bichirky kalabarskými (Erpetoichthys calabaricus), u níž většina návštěvníků jásavě vykřikovala: „Jé, had!“ „Pojď se rychle podívat, tady je had!“ apod.
© Jaroslav Hofmann
Kouzlo nechtěného obsahovala i debata dvou akvaristů u tohoto fešáka, samce bojovnice pestré (Betta splendens), forma crowntail. Vedli vážný rozhovor na téma, že „ten beťák má ty ploutve potrhaný, ne?“ „No jasně, beta má mít ploutve celý, to je určitě potrhaný...“ A to už se u nás forma crowntail chová a vystavuje takových deset let. A ještě jednu perličku musím dodat, ke které už ale nemám obrázek. Na jednom nároží stojanů byl vyvěšený velký barevný plakát seznamující s různými rybími onemocnění, vytvořený jistou firmou vyrábějící mj. léčiva, na základě její obdobné brožurky vydané i v češtině. Nedávno jsem na jednom diskusním fóru shodou okolností varoval před některými nesmyslnými termíny (kotevní červ, rybí veš) v otrocky špatném překladu tohoto textu. Stojím kousek od plakátu a najednou slyším jakousi dámu v diskusi s partnerem a děckem: „Podívej se, ryba může mít i vši!“ „Cože?“ „No hele, tady je to i vyfotografované...“ A bylo vymalováno, rodina odcházela z výstavy s hrůznou představou zavšivených ryb. Co na tom, že nejde o žádné vši, ale otrocky přeložený anglický i německý výraz pro parazitického korýše kapřivce...
© Jaroslav Hofmann

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: