Úvod » Články » Labyrintky (2)

Labyrintky (2)

Hofmann Jaroslav, publikováno: 5. 4. 2016

minulém článku jsme si představili labyrintky z čeledi lezounovití. Dnes se seznámíme s čichavcem líbajícím, který se vyčleňuje do samostatné čeledi, a poprvé nahlédneme do druhově nejpočetnější čeledi guramovití, kam patří všechny akvaristicky nejznámější labyrintky.

Čichavec líbající – přírodní forma
© Jaroslav Hofmann
V akváriích se chová téměř výlučně xantorická forma čichavce líbajícího – na snímku jedinec s typicky vyšpulenými pysky
© Jaroslav Hofmann

Čichavce líbajícího (Helostoma temminckii) shledali ichtyologové v některých anatomických znacích natolik odlišným od jiných labyrintek, že si zaslouží vyčlenění do samostatné čeledi Helostomatidae, jejímž je jediným zástupcem. Původně byl vědecky popsán z Jávy, ale jeho přesné původní rozšíření už dnes nelze jednoznačně stanovit. Protože jde v jihovýchodní Asii o dost ceněnou komerčně využívanou rybu, byl čichavec líbající v minulosti vysazen i tam, kde se původně nevyskytoval.

Řady drobných zoubků na pyscích čichavce líbajícího slouží k seškrabávání řasových porostů
© Jaroslav Hofmann

V přírodě dorůstá čichavec líbající délky 25–30 cm, v akváriích zůstává menší, většinou jen kolem 15 cm. I tak to ale znamená, že vyžaduje velmi prostornou nádrž o délce nejméně 120–150 cm a objemu 250–400 l. Přírodní forma čichavce líbajícího je zbarvena šedostříbřitě se zelenavým leskem a v akváriích se prakticky nechová. Jen vzácně se s těmito rybami lze setkat v některých veřejných akváriích či zoologických zahradách. V akváriích se chová xantorická forma, která se vyznačuje nápadně bílým, resp. narůžovělým zbarvením. Kromě zbarvení jsou na čichavci líbajícím nápadné mohutné pysky, které mohou i za jeho jméno („líbající“ se mu říká nejen v češtině, ale třeba i v angličtině či němčině). Ryby je často špulí i ve chvílích, kdy k tomu nemají zdánlivě žádný důvod, a při vzájemných soubojích či namlouvání se s nimi vzájemně oťukávají, případně přetlačují. Zvláštností je, že vnitřní strana pysků je hustě pokryta drobnými zoubky, které rybám slouží k seškrábávání porostů řas a dalších organismů z pevných podkladů. Řasy tvoří v přírodě důležitou součást jídelníčku čichavců líbajících, hlavní položkou na něm je plankton, který filtrují z vody pomocí žaberních tyčinek a zvláštně tvarovaných žaberních oblouků. Pro chov v akváriu z toho plyne několik skutečností. Čichavci líbající musí dostávat přídavek rostlinné stravy a nelze u nich vyloučit, že se v nestřeženou chvíli pustí do akvarijních rostlin. Nejsou schopni zvládat žádná velká sousta, protože kromě zmíněných zoubků na pyscích už jiné nemají. Vyhovují jim proto vločková umělá krmiva a drobná živá potrava – dafnie, černé komáří larvy, patentky, nitěnky apod.

Dvojice čichavců líbajících při vzájemném souboji – právě podle tohoto postoje dostal druh své romantické jméno
© Jaroslav Hofmann

Kromě nízkého obsahu dusíkatých látek nejsou nijak nároční na vodu, jsou však teplomilní – teplota vody by neměla klesat pod 24 °C. Jako společníci jim vyhovují větší mírumilovné ryby. Na otázku, kolik chovat pohromadě čichavců líbajících, není jednoznačná odpověď. U mláďat problém s vnitrodruhovou agresivitou není, ale může se objevit v dospělosti. V dostatečně prostorném akváriu s velkým volným prostorem pro plavání může být čichavců líbajících pohromadě více. V malém akváriu dochází při chovu většího počtu jedinců k tomu, že nejsilnější začne výrazně dominovat a zbylé jedince bude utlačovat.

Vzhledem k velikosti ryb i k množství jiker (velká samice jich může mít až 10 000) je třeba k odchovu použít alespoň dvousetlitrovou nádrž, vhodná je vrstva plovoucích rostlin na hladině. Čichavec líbající se tře do volné vody, jikry stoupají k hladině a žádný z rodičů se o ně nestará. Plůdek se líhne velmi záhy, již zhruba po 24 hodinách, za další dva dny se rozplave a vyžaduje značné množství drobné potravy.

Gurama velká – přírodní forma
© Jaroslav Hofmann
Gurama velká – xantorická bílá forma
© Jaroslav Hofmann

Do čeledi guramovití (Osphronemidae) patří více než 130 druhů asijských ryb. Celá čeleď se na základě vývojových vztahů dělí do čtyř podčeledí. Podčeleď Osphroneminae je velmi malá, zahrnuje jediný rod Osphronemus (česky gurama) se čtyřmi druhy. Všechny guramy jsou velké, komerčně využívané ryby. Mají velmi chutné maso a chovají se jako konzumní ryby v rybníčcích pod širým nebem v mnoha asijských zemích včetně těch, kde se původně ve volné přírodě nevyskytovaly. Pro chov v běžných bytových akváriích se tyto ryby kvůli své velikosti nehodí – dorůstají podle druhu délky 40–70 cm. Docela často se však s nimi lze setkat ve veřejných akváriích, a to především se dvěma druhy. Nejhojněji se chová gurama velká (Osphronemus goramy). Svým zbarvením nepatří zrovna k nejkrásnějším rybám, dospělci zaujmou spíše tvarem těla a mohutnými pysky, jež se u starých jedinců ohrnují směrem vně, a odhalují tak drobné zoubky, které na nich nepravidelně vyrůstají. Kromě přírodní, šedavě zbarvené formy se chovají také vyšlechtěné xantorické formy bílá a zlatá (žlutá). Barevně zajímavější je druh Osphronemus laticlavius, jehož základní zbarvení je většinou tmavší, ryby mají nápadnou černou skvrnu na bázi prsních ploutví a samci červeně lemované ploutve. Guramy vyžadují kromě živočišné také rostlinnou potravu. Vytírají se do velkého hnízda, které staví samec na hladině především z rostlin a jen malého množství vzduchových bublin obalených ústním sekretem. Po vytření samec hnízdo s vyvíjejícími se jikrami hlídá. Zatímco dospělé guramy jsou klidné ryby, mladí jedinci jsou dost nesnášenliví, a to jak mezi sebou, tak vůči jiným rybám v nádrži.

Starý jedinec zlaté formy guramy velké s mohutnými ohrnutými pysky, na kterých vyrůstají malé zoubky
© Jaroslav Hofmann
Gurama Osphronemus laticlavius
© Jaroslav Hofmann
Rájovec cejlonský, nověji též belontie cejlonská
© Jaroslav Hofmann

Druhá podčeleď Belontiinae, do níž v minulosti patřila většina labyrintek, zahrnuje podle nejnovějších výzkumů také jediný rod Belontia. V češtině se pro něj tradičně používalo jméno „rájovec“, ale vzhledem k tomu, že známější a daleko více chovaní rájovci rodu Macropodus patří do jiné podčeledi (Macropodusinae), které se budeme věnovat příště, je asi vhodnější používat české rodové jméno „belontie“, které se v poslední době také občas objevuje. Do rodu Belontia patří pouze dva druhy. Belontie Hasseltova (Belontia hasselti) z Indonésie se chová jen výjimečně, a jak už jsme uváděli minule, hodnověrných informací o jejím chovu a rozmnožování je k dispozici velmi málo. Poněkud častěji se chová belontie cejlonská (Belontia signata) ze Srí Lanky, i když ani v jejím případě nejde o druh příliš běžný. Ryby dorůstají délky 10–12 cm, vyžadují prostornou nádrž o objemu nejméně 200 l a délce alespoň 120 cm. Na jednu stranu jsou dost plaché a vyžadují hustší osázení rostlinami, v nichž se ukrývají, na druhou stranu dokážou být vůči jiným rybám v akváriu dost agresivní a kousavé. Na chemismu vody příliš nezáleží, teplota by se měla pohybovat kolem 25 °C. Potravu přijímají tyto ryby živou, mrazenou i umělou. O mláďata se starají oba rodiče, což je u labyrintek velmi neobvyklé. Už na začátku období rozmnožování si pár brání třecí teritorium. Samec staví jednoduché pěnové hnízdo na hladině, které po tření sám hlídá, zatímco samice se věnuje obraně celého teritoria. Po rozplavání chrání potěr oba rodiče.

Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 6/2015.

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: