Úvod » Články » Cichlidy jezera Tanganika (2)

Cichlidy jezera Tanganika (2)

Hofmann Jaroslav, publikováno: 30. 11. 2018

Dokonalé využití všech zdrojů potravy je jedním z nezbytných předpokladů evolučního úspěchu cichlid v jezeru Tanganika. Není proto divu, že stejně rozmanité jako způsoby rozmnožování, kterými jsme se zabývali v první části, jsou u tanganických cichlid také způsoby výživy. Různé druhy se liší nejen typem přijímané potravy, ale také způsoby, jak si tuto potravu opatřují.

V Tanganice zdaleka nevystačíme se základním rozdělením na masožravé a rostlinožravé druhy. Každá z těchto skupin se rozpadá na několik podskupin podle typu preferované potravy a v jednotlivých podskupinách zase najdeme rozdílné strategie jejího získávání.

Pestřenec zlatožlutý
© Jaroslav Hofmann

U masožravých tanganických cichlid existují čtyři hlavní podskupiny: druhy živící se převážně bentickými bezobratlými, druhy specializované na požírání plžů, druhy živící se zooplanktonem a konečně druhy, které se živí rybami, resp. některými částmi jejich těl. Při úvahách o potravě však musíme mít na mysli ještě jednu skutečnost. Při dostatku či dokonce nadbytku potravy žere většina druhů skoro všechno. Stírá se dokonce i hranice mezi vegetariány a masožravci. Jsou známa pozorování, kdy třeba na opuštěných jikrách hodují tak typičtí vegetariáni, jako jsou tlamovci rodu Tropheus. Specializace se dostává ke slovu zejména v dobách nedostatku, kdy je potravy málo.

Všechny xenotilápie se živí drobnými bezobratlými, které získávají prosíváním písku – na snímku xenotilápie ploskonosá (Xenotilapia sima)
© Jaroslav Hofmann
Tlamovec rozmanitý (Trematocara variabile) se řídí při vyhledávání potravy především sluchem
© Jaroslav Hofmann

K druhům požírajícím bentické bezobratlé patří mnozí pestřenci rodu Neolamprologus. Pestřenec zlatožlutý (Neolamprologus leleupi) žije jednotlivě ve skalnatých biotopech a živí se především krevetami a dalšími korýši, které sbírá z podkladu, případně vytahuje ze štěrbin ve skalách. Svou kořist aktivně vyhledává, takže k nalezení dostatečného množství potravy musí proplavat dost velké území. Bezobratlé ze skalnatého nebo písčitého podkladu sbírá také pestřenec páskovaný (Neolamprologus fasciatus), má však odlišnou strategii. Žije většinou v malých skupinkách několik desítek centimetrů nade dnem a svou kořist vyhlíží. Teprve když ji spatří, prudce po ní vyrazí a chytí ji. Další druhy se živí bezobratlými žijícími v písku, které získávají tak, že naberou písek do tlamy a prosejí ho přes žábry. Tento způsob lovu je charakteristický pro všechny xenotilápie. Tlamovci rodu Trematocara se při vyhledávání potravy řídí především sluchem. Všechny druhy tohoto rodu žijí přes den běžně ve velkých hloubkách (100–200 m), o čemž svědčí i jejich velké oči. V noci pak podnikají pozoruhodnou (zejména vzhledem k uzavřenému plynovému měchýři) vertikální migraci do mělké vody, nicméně v obou případech to znamená, že potravu loví při mizivém či vůbec žádném světle. Tyto ryby mají mimořádně dobře vyvinutý akustický systém (smyslové póry kolem tlamky), který jim umožňuje identifikovat pohybující se, případně i jen dýchající kořist, kterou jsou nejrůznější hmyzí larvy a korýši.

Pestřenec šnekožravý
© Jaroslav Hofmann
Pestřenec jikrožravý
© Jaroslav Hofmann

Drobnými plži si zpestřuje stravu pestřenec tečkovaný (Neolamprologus tetracanthus), který dokáže v akváriu udržet populaci menších plžů, jako jsou třeba okružáci či levatky, v rozumných mezích, případně ji i kompletně zlikvidovat. V přírodě se živí také larvami hmyzu a krevetkami. Další druh má svou potravní preferenci přímo zakotvenu v českém jméně – pestřenec šnekožravý (Neolamprologus tretocephalus). I tento druh se ale při dostatku potravy živí vším možným. Jeho mohutné požerákové zuby dokážou rozdrtit nejen ulitu menšího plže, ale také třeba schránky lasturnatek nebo larev chrostíků, což je ve všech případech potrava u jiných cichlid živících se bezobratlými vcelku neoblíbená. Malými mladými plži si přilepšují také pestřenec jikrožravý (Neolamprologus modestus) a pestřenec mondabu (Neolamprologus mondabu), v obou případech však jde o druhy živící se primárně hmyzími larvami a také jikrami především zářnooček tanganických (Lamprichthys tanganicanus).

Tlamovci rodu Cyprichromis se živí zooplanktonem – na snímku forma Cyprichromis sp. „leptosoma kitumba“
© Jaroslav Hofmann
Mezi piscivorní druhy jen zřídka chované v akváriích patří rovnozub třípruhý (Haplotaxodon trifasciatus)
© Jaroslav Hofmann

K typickým požíračům zooplanktonu patří tlamovci rodu Cyprichromis. Jejich hlavní potravou jsou klanonožci, ale v době jejich hojného výskytu žerou i sinice a samci, kteří mají svá teritoria v blízkosti skal, nepohrdnou ani bentickými bezobratlými a dokonce ani zelenými řasami. Velmi zvláštní mechanismus lovu planktonu používá tlamovec luxující (Gnathochromis permaxillaris), který se živí navzdory značné velikosti své tlamy jemným planktonem žijícím těsně nad bahnitým dnem. Pomocí vychlípitelné premaxily (kosti předčelistní) vytvoří ryba při otevřených ústech jakýsi zvon, kterým jezdí po substrátu a doslova ho „luxuje“. Při odtažení skřelí pak vznikne podtlak, vzhledem k velikosti „ústního zvonu“ ale jen slabý, takže do tlamy jsou vtahovány pouze ty nejmenší a nejlehčí částice, což je právě plankton.

Pestřenec imitující (Lepidiolamprologus mimicus) dostal své jméno podle strategie, kterou loví svou kořist, jíž jsou nejčastěji mladí tlamovci Brienovi (Paracyprichromis brieni). Tvarem těla a žlutým zbarvením řitní ploutve připomíná pestřenec imitující samici tlamovce Brienova. Podobnost zesiluje ještě tím, že mění zbarvení svého těla, které celkově zesvětlá a zmizí z něj hnědá kresba, zůstane však jak žlutá řitní ploutev, tak řada černých teček na okraji hřbetní ploutve.
© Jaroslav Hofmann
Cichlidka pruhatá (Telmatochromis vittatus) požírá stejně jako další příslušníci tohoto rodu s oblibou jikry jiných druhů cichlid
© Jaroslav Hofmann

Typickými predátory, kteří loví jiné ryby, jsou hlubináči rodu Bathybates. Jak české jméno napovídá, žijí převážně ve velkých hloubkách, ale za potravou se často vydávají až do povrchové vrstvy vody. Samci těchto ryb jsou nádherně zbarvení, škoda jen, že vzhledem ke svému způsobu života nepatří mezi běžně dovážené druhy tanganických cichlid. Zatímco hlubináči se živí především sleďovkami, rovněž nepříliš známí, ale přece jen ojediněle se v akváriích objevující rovnozubové (rod Haplotaxodon) obývající zpravidla svrchních 10 m vodního sloupce, si kromě nich přilepšují i mladými zářnoočky a rovněž mláďaty některých jiných cichlid (tlamovec přívěskatý – Ophthalmotilapia ventralis, tlamovec vidloocasý – Cyathopharynx furcifer). Z druhů chovaných v akváriích daleko hojněji jsou rybožraví třeba pestřenci rodu Lepidiolamprologus. Ryby jsou rovněž jednou z položek na jídelníčku tlamovců rodu Cyphotilapia. Podle dosavadních znalostí se zdá, že v Tanganice neexistuje druh, který by se vyloženě specializoval na požírání jiker jiných ryb. Jak jsme již uvedli, na jikrách, jsou-li k dispozici, si pochutnají mnohé cichlidy, ale pro cichlidky rodu Telmatochromis je to obzvlášť typické. Tyto ryby zároveň dobře demonstrují, jak se mohou v některých případech měnit potravní preference v průběhu života. Jejich mláďata se živí planktonem, zatímco dospělci především vláknitými řasami, ke kterým si přilepšují jikrami. Zato ale existují v Tanganice specialisté, kteří se živí téměř výlučně šupinami a kůží jiných ryb. Jde o šest druhů tlamovců rodu Perissodus a o cichlidu malošupinnou (Xenochromis hecqui).

Tlamovci rodu Tropheus se živí spásáním řasových porostů na skalnatém podkladu. Na snímku jedinec formy, která se v minulosti označovala jako „ikola“ nebo „Kaiser Moorii“, ale podle dnešních názorů patří jako jedna z několika barevných forem do dosud nepopsaného druhu Tropheus sp. „black“
© Jaroslav Hofmann
Tlamovec Smithův (Eretmodus marksmithi) je všežravec živící se řasovými porosty včetně všech dalších organismů, které v nich žijí
© Jaroslav Hofmann

Čistými vegetariány jsou v Tanganice tlamovci rodů Simochromis a Pseudosimochromis, kteří obývají mělkou smíšenou zónu bohatou na sedimenty mezi písčitým a skalnatým dnem, a tlamovci rodu Tropheus z mělké skalnaté zóny. Obě tyto skupiny se způsobem života i získáváním potravy (odtrhují sinice a řasy od podkladu) podobají. Ve stejné zóně jako zástupci rodu Tropheus žijí rovněž skálomilové (rod Petrochromis), v této oblasti vůbec nejběžnější cichlidy. Také oni se živí řasami. V přechodné písčito-skalnaté zóně, většinou v hloubce kolem 20–25 m, žijí mezi akvaristy oblíbení tlamovci rodu Cyathopharynx. Živí se výživově velmi chudou dietou, jednobuněčnými zelenými řasami a rozsivkami, které jednak spásají ze skal, ale hlavně je nasávají (rozsivky) se sedimentem usazeným na substrátu. Tento způsob výživy vyžaduje téměř neustálý příjem potravy a znamená rovněž téměř neustálou produkci výkalů. V nejmělčí skalnaté zóně ovlivňované často vlnami žijí tlamovci rodu Eretmodus a mečovci rodu Spathodus, kteří seškrabují porosty vláknitých řas, sinic i rozsivek společně s veškerými drobnými živočichy, kteří v nich žijí. Jde tedy o všežravce, pro které je však rostlinná složka v potravě velmi důležitá.

Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 2/2018.

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: