Úvod » Články » Zajímavé ryby z importů i odchovů

Zajímavé ryby z importů i odchovů

Hofmann Jaroslav, publikováno: 3. 8. 2012

Rozhlédnout se občas po sortimentu ryb v opravdu kvalitní akvaristické prodejně (moc prstů k jejich spočítání nepotřebujeme, ale jsou i u nás takové) je inspirativní radost. Člověk zjistí, že navzdory celoevropskému nářku, jak se přestávají vozit novinky, akvaristicky nové druhy se pořád objevují, i když určitě ne tak masově jako počátkem nového století, o 90. letech toho minulého nemluvě. A pookřeje, když spatří některé druhy sice dávno známé, před třiceti čtyřiceti lety skoro běžné, ale potom dlouho neviděné. Pojďme se do několika nádrží podívat, věřím, že to budou pohledy inspirující, radostné a osvěžující i pro čtenáře.

Velrybovec guyanský (Helogenes marmoratus)

Velrybovec guyanský (Helogenes marmoratus) je asi 8–10 cm dorůstající sumeček z jihoamerické čeledi velrybovcovití (Cetopsidae), o jejíž existenci nemá většina akvaristů tušení. A to se ještě v minulosti čtyři druhy rodu Helogenes řadily dokonce do samostatné čeledi Helogenidae. Navzdory svému českému jménu má velrybovec guyanský daleko větší areál rozšíření – vyskytuje se nejen v Guyaně a sousedních zemích odvodňovaných přímo do Atlantiku, ale také v povodí Orinoka, Rio Negra a Amazonky až po Brazílii a Peru. (Jméno odráží skutečnost, že v guyanské řece Essequibo se nachází jeho typová lokalita.) Jde o typického sumce s noční aktivitou, který den tráví převážně nehybně v úkrytech. Způsob, kterým tak činí, je však velmi netypický. Není náhodou, že jeho zbarvení a kresba připomíná uschlý list. Tyto ryby totiž tráví den ve změti spadaných listů, ulámaných větviček apod., a to často v poloze na boku. Dokonce se někdy v této poloze undulujícím pohybem dlouhé řitní ploutve i přemisťují. V akváriu nemusí mít nezbytně suché listy, schovají se ochotně i do zelených rostlin, do nejrůznějších prostor pod kořenem atd. Na rozdíl od přírody ale své úkryty ochotně opouštějí při jedné příležitosti – podání potravy. Z denních spáčů se v té chvíli stávají neuvěřitelně čilé a pohyblivé ryby, které bleskurychle proplouvají nádrží. V přírodě se živí hlavně terestrickým hmyzem spadlým do vody, v akváriu ocení (jako většina sumců) nitěnky a přijímají i nejrůznější jinou potravu. I když jde o druh vědecky popsaný už v roce 1863 a do evropských akvárií poprvé dovezený jen o 50 let později, o jeho rozmnožování se neví nic bližšího a importy jsou dodnes raritou.

Ostnáč listový (Monocirrhus polyacanthus)

Jestliže jsme u předchozího druhu hovořili o napodobování suchého listu, můžeme si hned představit akvaristicky nejznámější rybu, která tuto formu mimetismu používá. Je jí rovněž jihoamerický ostnáč listový (Monocirrhus polyacanthus) z čeledi ostnáčovití (Polycentridae). Způsob využití maskování je u něj ale významně odlišný. Ostnáč listový je denní druh, který podobu se suchým listem nevyužívá pouze ke své ochraně před predátory, nýbrž také pro své „zneviditelnění“ před potenciální kořistí (jde tedy o tzv. agresivní kamufláž). Ostnáč postávající nehybně ve stojaté nebo velmi pomalu tekoucí vodě potřebuje, aby se kořist dostala natolik blízko, že ji může bleskurychle nasát svou velkou a neuvěřitelně daleko vychlípitelnou tlamou. I když u ostnáčů listových jsou známy podrobnosti o rozmnožování a druh byl již v akváriích odchován, nejsou to rozhodně ryby pro začátečníky. Vyžadují výlučně živou potravu, konkrétně krmné rybičky, a velmi kvalitní vodu, měkkou, kyselou a s minimem dusíkatých sloučenin.

Kýlnatka tamilská (Laubuca dadiburjori)

Určitá úskalí skrývá i chov, resp. odchov drobné půvabné rybičky, která na první pohled připomíná nějaké dánio. O kaprovitou rybku sice jde, je to ale kýlnatka tamilská (Laubuca dadiburjori), dříve řazená do rodu Chela. Drobné (4 cm) hejnové rybky pocházejí z Barmy a nejsou žádnou žhavou novinkou, vědecky byly popsány již v roce 1952. Do Evropy se však vozí jen velmi nepravidelně, navíc je u nich snadno možná záměna za některé jiné druhy. Potřebují kvalitní vodu a k úspěšnému výtěru pravidelné krmení živou potravou, mezi níž by neměl chybět náletový hmyz nebo octomilky, naopak zcela nevhodné jsou nitěnky a jiní kroužkovci. Odchov v akváriích se již opakovaně zdařil.

Stiphodon sp.

U některých importů stále trvá problém s jejich správným určením. Ke skupinám, u nichž se v posledních letech naráží v tomto směru na problémy nejčastěji, patří stále populárnější hlaváčovití (Gobiidae). Na druhou stranu jsou ale exportéři a importéři svým způsobem nepoučitelní. Hlaváč na snímku byl dovezen recentně pod názvem Lentipes armatus – jediný pohled přitom stačí ke zjištění, že tento druh to rozhodně nemůže být, protože vypadá úplně jinak. Druhý pohled odhalí, že s pravděpodobností hraničící s jistotou jde o hlaváče rodu Stiphodon, a třetí, že přinejmenším velmi podobný a dost možná stejný hlaváč byl u nás vystavován již v roce 2005 v Rychnově nad Kněžnou jako Stiphodon sp. Radu, že všichni naši dovozci a výkupci akvarijních rybiček by měli přinejmenším rychnovskou výstavu navštěvovat pravidelně, ba povinně, přidávám rád a zdarma. (A nebudu se raději pouštět do spekulací, kolik jich tam opravdu jezdí.)

Sumčík Buffeův (Pareutropius buffei)

Jsme-li u záměn, ještě jeden příklad, tentokrát ze soudku relativně snadno zaměnitelných dvojic. Zamíříme do Afriky mezi sumčíkovité (Schilbeidae). Na to, že se rod malých, mimořádně mírumilovných hejnových sumčíků s denní aktivitou už nejmenuje Eutropiellus, nýbrž Pareutropius, si akvaristická veřejnost už docela zvykla. Stále však přetrvává záměna dvou druhů – sumčíka Buffeova (Pareutropius buffei) a sumčíka Debauwova (Pareutropius debauwi). Jejich rozlišení je přitom velmi jednoduché – sumčík Buffeův (na snímku) má pod širokým rovným černým pruhem táhnoucím se středem boků od okraje skřelí až ke kořenu ocasní ploutve (a někdy až do ploutve samé) ještě jeden tenčí pruh, který je zhruba na úrovni začátku řitní ploutve zalomený. Sumčík Debauwův tento spodní pruh vůbec nemá. Kromě toho se sumčík Debauwův dováží jen velmi ojediněle, protože pochází z Konga. Navzdory tomu ale do záměn vstupuje pravidelně už dlouhá desetiletí – v roce 1957 byl dokonce popsán úspěšný odchov sumčíka dlouhovlákného (Pareutropius longifilis) pod jménem P. debauwi… Posledně zmíněný druh (sumčík dlouhovlákný) má kresbu podobnou jako sumčík Buffeův, liší se od něj ale přítomností celkem 4 párů vousů (sumčík Buffeův má 3 páry).

Copella spec. aff. meinkeni

V případě této překrásné characidy se bohužel nejedná o záměrný import, ale o „příchyt“, jak zní asi nejpřesnější výraz pro výstižné německé slovíčko „Beifang“, jímž se označují ryby, které se v malém počtu ocitnou zamíchány v zásilce úplně jiného druhu. I u ní narazíme na názvoslovný problém – v minulosti se tato rybka často označovala jako štíhlotělka Nattererova (Copella nattereri), případně jako Copella cf. nattereri „Red spotted“ (v uvozovkách obchodní označení znamenající „červeně tečkovaná“). Teprve v roce 2006 publikovali Zarske a Géry práci, v níž prokázali, že skutečná Copella nattereri vypadá jinak (mj. má podélný tmavý pás uprostřed těla), a červeně tečkované ryby bez podélného tmavého pásu popsali jako nový druh pojmenovaný na počest německého akvaristy a amatérského systematika dr. Meinkena – štíhlotělka Meinkenova (Copella meinkeni). Zároveň ve stejné práci popsali jako Copella spec. aff. meinkeni formu, jež se v některých detailech zbarvení a kresby maličko od Copella meinkeni odlišuje. A právě této formě odpovídá dovezený jedinec na přiloženém snímku.

Corydoras sp.

Velmi často bývá problematické určování malých pancéřníčků rodu Corydoras. Stále častěji dochází k tomu, že se doveze forma, která vzhledově neodpovídá na 100 % žádnému známému druhu ani formě (C-kódy přidělované časopisem DATZ, CW-kódy přidělované serverem CorydorasWorld.com) a dá se vymezit jen negativně, totiž že to zcela jistě není ten druh, pod jehož jménem se dovoz uskutečnil. Přesně takový případ je na snímku – tyto ryby byly dovezeny jako pancéřníčci Agassizovi (Corydoras agassizi) vypadající však velmi odlišně. Nejpodobnější jsou rybám, které se někdy označují jako Corydoras cf. reticulatus, případně pancéřníčku společenskému (Corydoras sodalis), kdyby ale měl o kus nižší tělo…

Pilohřbetec malošupinatý (Datnioides microlepis)

Milovníky velkých ryb a majitele velmi prostorných nádrží určitě potěší dva druhy ryb. Pilohřbetec malošupinatý (Datnioides microlepis) z čeledi Datnioididae patří mezi ostnoploutvé ryby, pochází z Indonésie a v dobrých podmínkách dorůstá až 30 cm, v přírodě snad ještě o polovinu více. Na snímku se nám představuje malé a poněkud vystresované mládě s málo kontrastní kresbou, daleko věrnější zbarvení je vidět na snímku v galerii Aquatabu. V minulosti se pilohřbetci řadili do rodu Coius a samostatné čeledi Coiidae, po revizi celé skupiny došlo k uvedené změně.

Trnovec černý (Oxydoras niger)

Názvoslovná změna se nevyhnula ani trnovci černému (Oxydoras niger), který byl dlouho znám pod vědeckým jménem Pseudodoras niger. Už v mládí nádherné a majestátní ryby mohou v dospělosti dorůst až 90 cm, rekordní kusy i 120 cm, čímž je do značné míry omezeno jejich uplatnění v běžných pokojových nádržích. Jde přitom o druh klidný a mírumilovný, problémem je jen jeho velikost.

Vrčivka trpasličí (Trichopsis pumila)

Velikost rozhodně není problémem u vrčivky trpasličí (Trichopsis pumila), nanejvýš čtyřcentimetrové labyrintky z jihovýchodní Asie. Jde o jeden z těch druhů, které se dříve chovaly docela běžně, zatímco nyní se objevují v nabídce spíše nepravidelně. Svou velikostí se hodí i do trochu prostornějších nanoakvárií.

Na závěr si ještě připomeneme několik dalších krásných ryb už jen velmi stručně na fotografiích: