Úvod » Články » Z historie naší akvaristiky — část 6.

Z historie naší akvaristiky — část 6.

Krček Karel, publikováno: 3. 6. 2007

Abychom lépe poznali atmosféru akvaristických setkání před více než 90 ti lety, podíváme se na jedno z nich. Jednatel spolku „Cyperus“ Brno, pan A. Hrabal, z průběhu členské schůze, konané dne 16. listopadu 1910 (přítomno 26 členů) m.j. zaznamenal:

„Pan Rajlich přinesl dvě krásné, ale nemocné chanchitta. Ujímá se jich náš doktor předseda, posílá je ihned domů na pozorovací stanici a slibuje, že oznámí diagnosu. Jest osvědčeným pěstitelem a milovníkem chanchitt, ale musí si přec do jich jednání postěžovati, i vypráví hlasem chvějícím se bolem truchlivou žabí historii : Jak asi přítomným je známo, měl jsem krásné dvě rosničky, které bydlely v míru a lásce na cyperu, nádherně rostoucím v aquariu, kde má dlouholetý domov statný pár chanchittů, prarodičů to všech v Brně a dalekém okolí žijících ryb stejného jména. Rosničky, rodu svého chlouba, živily se slušně a poctivě, braly si podané jim dešťovky a kousky masa z dřevěné vidlice předníma pracičkama, a manýrně si po každém soustě utřely oběma rukama ústa. Sameček zpíval na požádání; stačilo jen říci: Janičku zpívej krr, krr, krr, aby ihned se ozvalo krásné krr, krr, krr. Jednou, nebyl jsem právě doma, sestoupily milé rosničky se svého vzdušného bydliště, a šly se, jak obyčejně do aquaria vykoupat; samička napřed. Jen však se dotkla její cudná, kulaťoučká nožka hladiny vodní a již byla uchopena číhajícím chanchittem a přes zoufalý křik tažena vždy dále do hlubiny. Její vypoulený zrak přivábil i druhého chanchitta; jediné mocné chňapnutí a krásné oko mizí v útrobách ukrutníka. Avšak ona vyprosťuje svou nožku mocným škubnutím z úst nestydy a prchá do vrcholku cyperu. Vrátiv se domů byl jsem ihned uvědoměn o ukrutné události. Spěchám k zeleným miláčkům, ale jen jednoho nalézá mé pátrající oko. Vypsal jsem sice ihned královskou odměnu tomu ze svých potomků, který mi uprchlíka vrátí. Ale marné vše obracení koberců a lezení pod stoly, postele a skříně. Tepr v za tři dny nalezena za skříní mumie, v níž poznána ubohá rosnička. Truchlím nejen já, ale truchlí i sirota sameček a přes nejsladší vyzývání nezpívá. – Doktor skončil a třesoucí se rukou stírá pěnu plzeňského ze sklenice. Vyslovena mu všemi soustrasť a pan S. se uvoluje, že mu zaopatří jinou samičku.“

Vyprávění tohoto „jistě pohnutého“ příběhu bylo bráno zcela vážně, i když z dnešního pohledu již jiné výrazové prostředky i použitý jazyk, působí poněkud emotivně a nezvykle. Vraťme se ale do reality organizačního vývoje dalšího z vedoucí trojice českých akvaristických spolků – do pražského „Akvaria“:

Je pozoruhodné, že z prvého desetiletí minulého století se v Praze nedochovaly o akvaristické činnosti spolku „Aquarium“ podrobnější písemné doklady, ani zápisy. Záchytným bodem je až záznam o konání valné schůze dne 9. ledna 1911, ale i v tomto případě se některé dostupné prameny obsahově liší. Např. dle zprávy „40 let Prvního spolku přátel akvarií a terarií v Praze“ byli na zmíněné valné schůzi zvoleni předsedou spolku pan profesor Jirsík, jednatelem p. Hueber a pokladníkem p. Schimmer , ale dle soudobých spolkových zpráv „Akvaristického Obzoru“ se ve vedení spolku exponoval zejména pan Antonín Peroutka. Na této schůzi byl také pro své zásluhy o spolek a jeho činnost jmenován zakládajícím členem p. Bedřich Žežula. Zajímavá je jednatelská zpráva za rok 1910, z níž volně vyjímám:

V roce 1910 měl spolek 89 členů, bylo uskutečněno 48 schůzí různého typu (celková návštěva 630 osob) . - Na schůzích bylo m.j. přednášeno o barvoměně živočichů, o přizpůsobování se zažívací roury živočichů k jejich potravě, o krmení akvarijních rybek, o insektáriích, atd.

Z dnešního pohledu můžeme jen s úctou a obdivem přijmout informaci, že spolek „Aquarium“ dokázal v průběhu jednoho roku dále zorganizovat čtyři větší exkurze a to do fyziologického ústavu medicinské fakulty české university, do Toušeně a Čelakovic, do Vraného n. Vlt. a do Drážďan za účelem návštěvy pěstíren akvarijních rybek. Do Drážďan byly dále podniknuty tři nákupní cesty, z nichž bylo členům spolku rozprodáno na 3000 kusů rybek. V Praze Karlíně byla v té době zřízena tzv. zoologická zahrádka, kde se členové spolku „Aquarium“ starali o několik veřejně vystavených akvárií. Tyto nádrže se však později staly zdrojem spolkových nepříjemností. Za zmínku stojí ještě informace, že kolem roku 1910 dosahuje počet druhů tropických ozdobných ryb, chovaných v nádržích, téměř čísla 200.

Z výletů do Drážďan byly zaznamenány zajímavé postřehy (volně dle předloh):

„Obchody ptáčnické a semenářské, kteréž prodejem akvaristických objektů se též zabývají, nemají na skladě nic více a ne lepší jakosti než podobné závody u nás v Praze nebo Brně; snad jsou jen o něco levnější. Za okny spatříme někde akvarium, právě tak jako u nás. Pravý požitek pro akvaristu skýtají teprve návštěvy vynikajících odborníků a professionálních pěstitelů.

Prvá cesta naše směřovala do tamní zoologické zahrady, kteráž prozrazuje značný úpadek. Je patrno, že nedávno byl oddálen konkurs s největší obtíží. Přirovnání se Schönbrunskou zoologickou zahradou (pozn.: Vídeň) vůbec nesnese – ba ani pokud čistoty se týče. Drážďanská zoologická zahrada má jen dvě sice velká, ale systém postrádající terraria – několik akvarií je umístěno v jednom z pavilonů, kamž nejméně se hodí. V bassinech, ve kterých přechovává se vodní ptactvo, daří se dobře daphniím. Společnost je zpeněžuje; prodává je dosti draho drážďanským akvaristům.

Právě pořádá akvaristický spolek Wasserrose výstavu. Nádrží vystaveno je přes dvě stě, ale, až na několik, vesměs čerstvě osázených. Lví podíl na vystaveném mají pěstitelé Matte a Schäme. Některé druhy se často opakují, což je ku škodě výstavy, neboť činí se tak nepřehlednou. Mesonauta insignis, Pelmatochromis subocellatus, nově importované druhy Fundulů, Haplochilů atd. poutají naši pozornost. Poznáváme je na prvý pohled, ač poprvé díváme se na živé; známe je již z illustrací.

Elektrickou dráhou zajíždíme na periferii města, za veliký městský sad. Tam překvapí nás takořka moře pařenišť, zelinářských zahrad, mezi kterými nacházíme pěstírnu Schämeovu (na Geysingstrasse). Jdeme kol velikých sklenníků, míjíme bassin, kdež Schäme pěstí cyclopy a daphnie pro své ryby; v obytném staveníčku nacházíme majitele. Přátelsky nás vítá a odvádí do pěstírny. Zasypáváme ho otázkami; rád na vše dává odpověď. Vcházíme do sklenníku; tropická temperatura, vzduch prosycený vodními parami a kořenným zápachem nás ovanul. Dlouhé řady mělkých cementovaných bassinů zjevují se naším udiveným zrakům (bassiny mají plochu as 3 m2, hloubku as 50 cm, rostlinstvo vysázeno je v mělkých mísách, nádrže nejsou větrány, voda ohřívána je teplou vodou kolující v rourách při dnech). Množství ryb nás překvapuje – Schäme nás nechává, zná to již, ví, jakým dojmem působí taková pěstírna na akvaristy. Po chvíli nás vyrušuje poznámkou,že chceme-li být za světla s nákupem hotovi, musíme začít s lovením. Velikým čeřenem z gázu na jedno zalovení chytil několik desítek rybek, které jsme si přáli. Do připravené elementky vhodil jich několik hrstí a dává nám na vybranou. Vybíráme nám se hodící, kupujeme ještě jiné, nechce se nám ani přestat, leč rozpočet je již překročen, nezbývá než žádat účet.

V novém městě drážďanském, na protějším břehu labském v Alaunstrasse nacházíme našeho dosavadního dodavatele – pana Härtela. K našemu překvapení je nám sděleno, že jeho byt a pěstírna je jedno a totéž. Provádí nás z pokoje do pokoje. U všech oken jsou železné stojany s nádržemi, někdy i dokonce dva za sebou. Stojany jsou o třech i čtyřech poschodích, v každém poschodí jsou tři i čtyři akvaria. Celkem je v jeho místnostech 120 – 150 akvarií (pan Härtel má dva byty v jednom poschodí; jeden slouží za byt a pěstírnu, druhý jen za pěstírnu). Jednotlivé nádrže jsou vytápěny plynem přímo dnem, bez zvláštních výhřevných těles. Na dno, v místě styku s plamenem, je prostě přinýtován 2 – 3 mm silný železný plech. Obohacování vody kyslíkem je nahrazeno dvěma Kindlovými aparáty, pracujícími ve dne i v noci (pozn.: dva malé válce s písty a s tzv. rozváděcí hlavou, připojené k vodovodu a dva velké válce s písty, produkující stlačený vzduch – jeden litr spotřebované vody dodával deset litrů vzduchu – odpadová voda byla používána na proplach nítěnek – pumpa „klapala“).

Při prohlížení rybek přechází nám zrak; sta, ba tisíce rybek hemží se v akvariích ! Setkáváme se se starými známými, leč v množství, o kterém se nám ani nezdálo. Spatřujeme novinky – modrou varietu Fundulus gularis, jsou zde Rasbora cephalotaenia a Polycentrus Schomburgkii, Barbus fasciolatus, Rasbora heteromorpha aj. Kupování nebéře konce. Pěstírna Härtelova představuje nový typ pěstírny, kterýž v posledních létech nabyl převahy nad starším typem pěstíren (jako Schämeova). Starší typ je ničen konkurencí typu nového, jehož režie je daleko menší a zboží proto bývá levnější. Ryby jsou v pěstírnách nového typu pěstěny za podmínek u akvaristů běžných, pročež jsou pro ně cennější.“

Zbývá podotknout, že naši výletníci do Drážďan se pro zajímavost podívali i k panu Skellovi v Zinsendorferstrasse („Dresdner Seeaquarium“), ale zde z pochopitelných důvodů nenakupovali.

Ryby byly domů převáženy v konvích. V té době kolovala tato podloudnická historka:

„Kdosi koupil salonní akvarium v Drážďanech a chtěl je provézti do Čech bez placení cla. Dal je na vlečnou loď, vpustil užitkové ryby a celním orgánům deklaroval akvarium jen jako obal. Přepočítal se. Platil pokutu. Pokusil se ještě jednou, ale zas nepochodil. Na podloudnickém pokuse prodělal více, než stálo samo akvarium.“

Z výpravy do Drážďan byly učiněny dva závěry:

„Zcela uspokojeni tím, co jsme viděli, nastupujeme zpáteční cestu ujišťujíce se, že posledně jsme zde nebyli“, ale také
„Utvrzuje se v nás dojem, že akvaristika německá je vlastně fabrikací potěrů exotických rybek, a že estetické momenty stlačeny jsou na minimum.“