Úvod » Články » Cesta do neznáma 15.

Cesta do neznáma 15.

Hulman Vladimír, publikováno: 21. 10. 2008

Naposledy Vás takto oslovuji ze své cesty do NEZNÁMA - do Bolívie. Tato cesta, tak, jako vše v životě, musí jednou skončit. Tak jsou sečteny dny i této cesty.

A co se událo za poslední dva dny?

V neděli po obědě jsme se vydali na cestu ke známým Huga a Míly. Nejdříve jsme navštívili městečko Tarata, asi 50 km od Cochabamby. Pod patronací UNESCa je zde uchovávána původní španělská architektura.

Po prohlídce Taraty jsme odjeli k paní Jarmile a jejímu Davidovi (pokud jsem popletl jména, prosím o prominutí). Tito manželé - bolivijský zemědělský inženýr, který vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Suchdole a pravá a nefalšovaná Češka, žijí téměř 30 let v Bolívii asi 40 km od Cochabamby. On učí na vysoké škole v Cochabambe a spolu obhospodařují asi 8 ha polí - za pomoci jejich dětí, které umí velmi dobře česky. Zde se také objevuje bolivijská národní květina, jejíž květ je ve znaku Bolívie (viz foto).

Zde jsme chtěl také splnit svůj poslední úkol - slib pro chovatele morčat, že jim pošlu též nějaké fotky. Takže posílám fotografie morčat, která žijí v dřevěné boudičce, ale jejich příbuzní se prohánějí po okolí. Sice jsme dvě morčata - svobodná - viděli, ale byla tak rychlá, že jsem je nestačil nafotit. Ale nafotil jsem trnový plot, ve kterém tato morčata nacházejí zcela bezpečný úkryt. Ani za pomoci poslušného psa domácích pánů, se mi nepodařilo morčata dostat z úkrytu. Proto, aby nebyli morčatáři zklamáni, posílám i fotografii jejich souseda - oslíka.

V pondělí 20.10. jsme vstávali již v 5 hodin, neboť v 8.05 nám letělo letadlo do Santa Cruz. Loučení s našimi přáteli s Mílou a s Hugem bylo sice rychlé, ale upřímné. Díky nim jsme mohli strávit nezapomenutelné tři týdny v zemi nám tak vzdálené, ale zároveň i blízké, v zemi plné kontrastů, milých lidí a v zemi optimismu. Ani poslední vnitropolitický vývoj, který nepříznivě ovlivnil naši cestu, nemůže smazat vše pěkné, co jsme zde zažili.

Za necelou hodinu letu jsme přistávali v Santa Cruzu, ale to jsme ještě netušili, že odtud odletíme ne v 15.45, ale až v 18.30 hodin. I zde se setkáváme se symbolem části Jižní Ameriky nazývané Amazonie - s piraňami (jsou tentokrát preparované jako upomínka pro turisty).

Takže po všech radostech a strastech se v podvečer loučíme s Bolívií a symbolicky i s našimi přáteli, zejména s Dr. Ing. Hugo Eduardo Balcazar Rodal a jeho ženou a všemi jejich příbuznými a přáteli, kteří nás přijali mezi sebe jako své dobré přátele.

Poslední paprsky zapadajícího slunce dopadající na křídlo našeho letadla jsou symbolickou tečkou za naší CESTOU DO NEZNÁMA.

Ještě však, než se vrátíme domů, nás čeká zajímavá cesta přes Paraguay. Opět strávíme více jak den v Asuncionu. Potom přeletíme do brazilského Sao Paulo a odtut transkontinentálním letem do Milána. Závěr cesty bude přelet do Prahy a cesta autem do Rychnova.

Ale protože si chceme nechat něco i na osobní povídání jak s rodinnými příslušníky, tak s přáteli akvaristy i chovateli morčat, mohu už nyní říci, že máme více jak 2 000 fotografií, víc jak 10 hodin videozáznamu a nespočítaně osobních zážitků.

Na závěr našeho seriálu z cesty do neznáma, chci poděkovat všem, kteří nám po celou dobu cesty fandili, pomáhali radami i povzbudivými slovy. Přeji i Vám všem, abyste alespoň jednou v životě mohli zažít na vlastní kůži podobnou CESTU DO NEZNÁMA, jako se podařilo prožít nám.