Úvod » Články » Živorodky (1)

Živorodky (1)

Hofmann Jaroslav, publikováno: 4. 2. 2012

Živorodky mají tradičně pověst snadno chovatelných ryb vhodných pro začátečníky. Určitě mezi nimi i takové druhy najdeme, rozhodně však neplatí toto tvrzení paušálně. Navíc je třeba se v záplavě druhů a forem také zorientovat, protože není živorodka jako živorodka.

Barevná rozmanitost samců šlechtěných forem živorodek duhových je obrovská. Tvarově patří všichni tito samci k velkoploutvé formě triangl, zbarvení a kresbu mají zcela odlišné
© Jaroslav Hofmann

Ryby, které rodí živá mláďata, najdeme v několika různých čeledích, ale ty nejznámější a nejčastěji chované patří do čeledi živorodkovití (Poeciliidae) a v jejím rámci do podčeledi Poeciliinae. Podle nejnovějšího systematického členění halančíkovců (řád Cyprinodontiformes) totiž patří do čeledi Poeciliidae i řada druhů, které nerodí živá mláďata, nýbrž „klasicky“ kladou jikry. Jmenují se zářnoočka a zahrnují jak rody africké (např. Aplocheilichthys, Lacustricola, Micropanchax či Procatopus), tak jihoamerické (Fluviphylax).

U některých šlechtěných forem živorodek duhových jsou odlišně od přírodní formy zbarveny i samice
© Jaroslav Hofmann

U živorodek v užším slova smyslu (podčeleď Poeciliinae) dochází k vnitřnímu oplození, při němž samec přenáší do pohlavních cest samice spermie „zabalené“ v jakýchsi balíčcích nazývaných spermatofory. K tomuto přenosu mají samci živorodkovitých zvláštním způsobem vyvinutou řitní ploutev. Prodloužením a tvarovým uzpůsobením třetího až pátého paprsku řitní ploutve při současné redukci paprsků ostatních vzniká na pohled tenký, tyčinkovitý orgán zvaný gonopodium. Jeho stavba je u živorodek důležitým systematickým znakem. Samice mají řitní ploutev normálního vějířkovitého tvaru. Tvar řitní ploutve je u živorodek základním rozlišovacím znakem mezi pohlavími, k němuž pak u některých druhů přistupují další rozdíly např. ve zbarvení, ve velikosti a tvaru hřbetní či ocasní ploutve apod. Z hlediska vývoje mláďat jde u živorodek vesměs o tzv. vejcoživorodost (ovoviviparii) – zárodky se vyvíjejí v těle matky, ale uvnitř jikerných obalů. Z tohoto pravidla však existují různé výjimky, které zahrnují v různé míře vytvořené spojení mezi zárodky a mateřským organismem.

Samec mečovky mexické, forma „zelené tuxedo“
© Jaroslav Hofmann

Živorodky pocházejí ze Střední a Jižní Ameriky. Naprostá většina druhů obývá v přírodě tvrdší vody s neutrálním až zásaditým pH, některé druhy žijí dokonce občas nebo i trvale ve vodě brakické. Pro úspěšný dlouhodobý chov v akváriu potřebují živorodky právě takové podmínky – vodu o celkové tvrdosti alespoň 10 °N a pH 7,0–7,5. Některé druhy živorodek se vyznačují značnou adaptabilitou, díky níž vydrží dlouhodobě i v podmínkách nepříliš vyhovujících, jaké pro ně v akváriích představuje voda měkká a kyselá. Dříve či později se však u nich objeví typický příznak nevhodných podmínek: ryby stojí na místě s ploutvemi přitaženými k tělu a komíhají tělem horizontálně ze strany na stranu. Na nápravu už bývá v této fázi většinou pozdě. Ani úprava vody na správné hodnoty nepomůže a ryby po určité době strávené v popsané poloze hynou.

Samec mečovky mexické, forma „černá lyra“
© Jaroslav Hofmann

Kromě tvrdosti a pH je třeba při chovu živorodek dbát také na kvalitní filtraci vody a udržovat dusíkaté sloučeniny v trvale nízkých koncentracích. Živorodky jsou ryby poměrně žravé, které také produkují velké množství výkalů. Přitom jsou ale citlivé na množství odpadních látek ve vodě (dusičnany, dusitany, amoniak). Tato kombinace vlastností vyžaduje pravidelné odkalování spojené s výměnou části vody a k tomu kvalitní filtraci, zejména pak biologickou.

Jednou z nově vyšlechtěných forem mečovky mexické je „Panda“
© Jaroslav Hofmann

U nejběžněji chovaných druhů živorodek se v akváriích setkáváme většinou jen s vyšlechtěnými formami, nikoliv s původními populacemi z volné přírody. Vyšlechtěné formy se od přírodních liší – ryby jsou větší, odlišně zbarvené, často mají zvětšené či odlišně tvarované ploutve. Celkově jsou také choulostivější, vyžadují například vyšší teplotu vody. Asi vůbec nejpopulárnější je živorodka duhová (Poecilia reticulata), nazývaná též paví očko nebo gupka. Dalšími druhy s řadou vyšlechtěných barevných i tvarových forem jsou tři druhy rodu Xiphophorus – mečovka mexická (Xiphophorus hellerii), plata skvrnitá (Xiphophorus maculatus) a plata pestrá (Xiphophorus variatus). Poslední skupinu šlechtěných živorodek pak představuje trojice druhů souhrnně akvaristy označovaná jako „molinézie“ či „molly“ – živorodka velkoploutvá (Poecilia velifera), živorodka širokoploutvá (Poecilia latipinna) a živorodka ostrotlamá (Poecilia sphenops). V případě těchto molinézií tvoří akvarijní populace často několikanásobní mezidruhoví kříženci, proto se u akvarijních ryb často hovoří pouze o typech „sphenops“, „latipinna“ a „velifera“ podle toho, kterému druhu se konkrétní jedinec vzhledově blíží. Celočerná mutace živorodky ostrotlamé je známá pod označením Black Molly neboli blekmola.

Nádherný samec živorodky velkoploutvé, forma „Green Copper“
© Jaroslav Hofmann

U všech uvedených druhů jsou vypracovány mezinárodní standardy, podle nichž se ryby posuzují a hodnotí na soutěžních výstavách. Například u živorodek duhových se těchto standardů rozlišuje podle velikosti a tvaru ocasní a hřbetní ploutve samců celkem dvanáct. Čtyři formy jsou tzv. velkoploutvé (vějíř, triangl, šerpa a vlajka), čtyři mečíkaté (dvojitý mečík, horní mečík, dolní mečík a lyra) a čtyři krátkoploutvé (rýč, plamének, kruh a jehla). U mečovek a plat se stejně jako u molinézií zařazují ryby do posuzovacích tříd podle sedmi různých hledisek.

Zlatě zbarvená lyrovitá molinézie s černou kresbou patří k typu „sphenops“
© Jaroslav Hofmann

Chov těchto výstavních forem se liší významně od chovu nevýstavních ryb. V tomto případě je velký rozdíl především v technickém zázemí. Chovatel musí oplývat velkým množstvím nádrží, do nichž rozděluje potomstvo podle pohlaví hned, jakmile se pohlavní odlišnosti začnou na mladých rybkách projevovat. Jde o to, aby se zabránilo nežádoucímu náhodnému spojování libovolných rodičů. Rodičovské páry do dalšího šlechtění se musí velmi pečlivě vybírat. Zvláštní zmínku si zaslouží lyrovité formy mečovek. Tyto ryby mají prodloužené horní i dolní paprsky v ocasní ploutvi, která tím nabývá lyrovitého vzhledu, dále též prodloužené přední paprsky v hřbetní a řitní ploutvi i v ploutvích břišních. Samci mají mimořádně dlouhé gonopodium, které ale není schopné normální oplozovací funkce. V chovatelské praxi se proto nejčastěji používá spojení lyrovité samice se samcem s normálními ploutvemi (který je v ostatních znacích, tj. především v barvě a kresbě, stejný jako lyrovitá samice). Potomstvo takového páru tvoří z poloviny lyrovití jedinci a z poloviny jedinci s normálními ploutvemi.

Akvaristé, kteří si zakoupí živorodky duhové, platy či mečovky v obchodě, získají šlechtěné formy v tom smyslu, že jejich rybky jsou větší, barevnější, případně tvarově odlišné od jedinců z přírodních populací. Zdaleka ne vždy jsou to však ryby odpovídající některému z výstavních standardů. V jejich potomstvu se často objevují ryby nejrůznějšího zbarvení a tvarů, od vzhledu svých rodičů notně odlišné. Pokud chceme mít hned od začátku své ryby alespoň trochu geneticky ustálené, musíme si je pořídit od profesionálního chovatele-šlechtitele, který drží čisté chovné linie.

Samec platy skvrnité, forma „Red Calico“
© Jaroslav Hofmann

Důležitou podmínkou úspěšného chovu je, jako i u jiných ryb, správné krmení. Živorodky žijí v přírodě převážně v blízkosti hladiny a, jak o tom svědčí i jejich svrchní ústa, významnou složku jejich přirozené potravy tvoří náletový hmyz spolu s bezobratlými, kteří se zdržují u hladiny. Jde zejména o larvy a kukly komárů. Právě skutečnost, že živorodky jsou výbornými přirozenými likvidátory vývojových stadií komárů, se stala příčinou jejich vysazování v nejrůznějších částech světa jako pomocníků v boji proti malárii. K hojně vysazovaným druhům patřila v minulosti gambusie komáří (Gambusia affinis) a také živorodka duhová, jež se dnes vyskytuje, zčásti i přičiněním akvaristů, prakticky po celém tropickém a subtropickém pásmu. Kvalitní živá potrava je důležitým předpokladem chovatelského úspěchu u živorodek, stejně důležitá je však pro tyto rybky i potrava rostlinná, především řasy. Ideální je, pokud v akváriu s živorodkami rostou v mírném množství zelené řasy „přirozeně“ a rybky je mohou podle chuti ozobávat. U molinézií, především u živorodek velkoploutvých a širokoploutvých, je bez krmení řasami prakticky nemožné dosáhnout pořádně narostlých samců s dokonale vyvinutou hřbetní ploutví.

Samec platy pestré, forma „Tuxedo“
© Jaroslav Hofmann

Blížící se porod poznáme u samice podle zvětšujícího se bříška a stále tmavší skvrny v zadní části břicha před řitní ploutví, která se označuje jako „skvrna březosti“. Ve skutečnosti jde o těla zárodků, která prosvítají přes tělní stěnu. Chceme-li odchovávat racionálně, musíme březí samici před porodem přelovit do samostatné nádržky, protože jinak poslouží čerstvě narozená mláďata ostatním rybám v akváriu jako zpestření jídelníčku. Většina živorodek jsou kanibalové, takže úkryty pro mláďata je třeba vytvořit i v samostatné nádržce se samicí. Nejvhodnější je hustá spleť plovoucích rostlin na hladině. Nejúčinnější ochranu poskytují mláďatům různé typy tzv. porodniček. V principu jde o nádrž v nádrži – do plastové porodničky s malými otvory ve stěnách se umístí březí samice a celá porodnička se vloží do větší nádrže. Mláďata po narození vyplují otvory z porodničky do většího akvária, ale samice za nimi nemůže. Samici v porodničce je třeba ponechat co nejkratší dobu a ihned po porodu ji vrátit zpátky do chovného akvária. Doba březosti závisí na konkrétním druhu a teplotě vody (ve vyšší teplotě je kratší), v průměru činí 4–5 týdnů. Jednotlivá období březosti na sebe zpravidla ihned navazují – a to i v případě, že samice nepřijde bezprostředně po porodu do kontaktu se samcem. Jedno oplození totiž samici stačí na několik cyklů březosti. Ze spermatoforů, které jí samec při oplození předá, „spotřebuje“ samice jen část a zbytek si nechává uložen ve vejcovodech na pozdější použití.

Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 4/2011 - http://cschdz.eu/home/chovatel.aspx

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: