Úvod » Články » Zajímavé ryby v Hradci

Zajímavé ryby v Hradci

Hofmann Jaroslav, publikováno: 4. 9. 2010

Zajímavé zastoupení měly na výstavě labyrintky – a nejen proto, že při výstavě proběhlo také první kolo Mezinárodního mistrovství Betta splendens, při němž bylo v samostatném stojanu s malými nádržkami vystaveno 45 samců bojovnic pestrých. Ve výstavních akváriích čekaly velmi zajímavé druhy především tlamovcových bojovnic.

Pár bojovnic srpoploutvých (Betta falx), samec vpravo
Pár bojovnic srpoploutvých (Betta falx), samec vpravo
© Jaroslav Hofmann
Na začátku třecího aktu u bojovnic srpoploutvých samec samičku volně objímá svým tělem…
Na začátku třecího aktu u bojovnic srpoploutvých samec samičku volně objímá svým tělem…
© Jaroslav Hofmann
…postupně objetí více svírá a zároveň klesá se samičkou ke dnu…
…postupně objetí více svírá a zároveň klesá se samičkou ke dnu…
© Jaroslav Hofmann
…až ji nakonec těsně nad substrátem dna pevně sevře – v této fázi dochází k uvolnění několika jiker, které zůstanou ležet na řitní ploutvi samce, a jejich oplození
…až ji nakonec těsně nad substrátem dna pevně sevře – v této fázi dochází k uvolnění několika jiker, které zůstanou ležet na řitní ploutvi samce, a jejich oplození
© Jaroslav Hofmann

Nejvíc, co mohl, nabídl pár bojovnic srpoploutvých (Betta falx). Hned druhý den výstavy se rozhodl, že ukáže návštěvníkům intimní scénky z manželského života, a rozehrál před jejich očima nádherné představení imponování, námluv a tření zakončené vysoce ritualizovaným přepliváváním jiker. Ve stejné řadě o tři nádrže vedle byl krásný pár albinotických pestřenců červených (Pelvicachromis pulcher) s hejnem rozplavaného potěru, který sice poutal zaslouženou pozornost, ale v době tření bojovnic možná až příliš velkou. Určitě je snadnější vidět pestřence s mláďaty než tření tlamovcových bojovnic, které mnohým návštěvníkům k jejich škodě uniklo. Bojovnici srpoploutvou popsali vědecky Tan a Kottelat teprve v roce 1998. Jde o sumaterského endemita z provincie Jambi v centrální části ostrova. Ryby dorůstají velikosti 4–6 cm, samci mají širší hlavu a mimo dobu tření výraznější černý lem řitní ploutve. V přírodě se tento druh vyskytuje v mírně až silně kyselé vodě o pH 4,7–6,8. V akváriích se proto chová vesměs v mírně kyselé vodě o teplotě 23–25 °C, ale je dost přizpůsobivý a byly již publikovány zprávy o úspěšném odchovu i ve vodě mírně zásadité o pH 7,6. Ochota ke tření je u bojovnic srpoploutvých značná, mnozí akvaristé specializující se na tlamovcové bojovnice je proto považují za nejlepší počáteční druh pro toho, kdo chce s chovem této skupiny labyrintek začít. Tření vyvolává u tohoto druhu samice. Bojovnice srpoploutvé patří k druhům s nejvíce ritualizovaným předáváním jiker – samice každou jikru vyplivuje zpravidla několikrát, znovu ji chytá zpět do tlamky a teprve po chvíli se podaří chytit jikru samci. Ryby stojí při tomto předávání buď kolmo k sobě, nebo téměř paralelně. Při jednom třecím aktu uvolňuje samice jen několik jiker, takže celé tření trvá velmi dlouho, často šest hodin i více. Doba inkubace jiker v hrdelním vaku samce závisí na teplotě vody, většinou to bývá kolem 10 dnů. Bojovnice srpoploutvá je velmi blízce příbuzná bojovnici jávské (Betta picta), řadí se do druhové skupiny picta, kam kromě těchto dvou druhů patří ještě bojovnice prostá (Betta simplex) a bojovnice páskovaná (Betta taeniata).

Samec bojovnice prosté (Beta simplex)
Samec bojovnice prosté (Beta simplex)
© Jaroslav Hofmann

Dalším ze zajímavých druhů na výstavě byla právě bojovnice prostá. Druh, který je znám pouze z malé oblasti na jihothajském poloostrově Krabi, byl do Evropy dovážen od roku 1990 pod obchodním označením Betta sp. "Krabi". V roce 1994 ho pak vědecky popsal Kottelat jako Betta simplex. O dva roky později byla bojovnice prostá zařazena na Červený seznam ohrožených druhů Světového svazu ochrany přírody (IUCN) v kategorii zranitelných druhů, tj. takových, které nejsou bezprostředně ohroženy vyhynutím, ale ve střednědobém časovém horizontu by se ohroženými stát mohly. Hlavním důvodem pro zařazení na seznam je u bojovnice prosté právě její velmi malý známý areál výskytu. Od většiny ostatních tlamovcových bojovnic se tento druh odlišuje tím, že žije v přírodě v tvrdší vodě. Horst Linke, který dovezl bojovnice prosté jako první, naměřil na jejich nalezišti tyto hodnoty vody: vodivost 530 μS/cm, celková tvrdost 11 °N, uhličitanová tvrdost 11 °N, pH 7,0, teplota 26,9 °C. Zkušenosti z akvarijních chovů ukazují, že bojovnicím prostým vyhovuje polotvrdá až tvrdá voda o celkové tvrdosti 10–20 °N a vodivosti 300–600 μS/cm, na pH příliš nezáleží, teplota by se měla pohybovat mezi 24 a 26 °C. V souvislosti s teplotou se nabízí jedno zamyšlení. Chovatelé si u tohoto druhu dost často stěžují, že v potomstvu výrazně převládají samci. Otázkou je, zda to nezpůsobuje příliš vysoká teplota, v níž se ryby chovají. Ta sice indukuje tření, mohla by však rovněž způsobovat posun v poměru pohlaví u mláďat. Tento jev by potřeboval podrobněji prozkoumat, a akvaristům se tu tak otevírá zajímavé pole pozorování. Jiker bývá z jednoho tření do 40, samec je inkubuje zhruba dva týdny. Bojovnice prosté přijímají prakticky jakoukoli drobnější živou, mraženou i umělou potravu. Někteří chovatelé nedají dopustit na octomilky, které jim podávají tak, že nasypou mušky na mělký plastový tácek (například od některého baleného pečiva) a ten položí obrácený na hladinu. Octomilky tak zůstanou v prostoru mezi hladinou a táckem jako pod poklopem a netradiční krmítko na živou potravu je na světě.

Samec dosud nepopsané bojovnice Betta sp. „Satun“ má nádherně modrozeleně zbarvenou spodní polovinu hlavy a hrdlo
Samec dosud nepopsané bojovnice Betta sp. „Satun“ má nádherně modrozeleně zbarvenou spodní polovinu hlavy a hrdlo
© Jaroslav Hofmann

Zmínku, byť v tomto případě velmi stručnou, si zaslouží ještě jedna vystavená bojovnice. Dosud nepopsaný druh se v dovozech objevuje jako Betta sp. "Satun", anglicky se označuje jako "Bluethroat Betta" (modrohrdlá bojovnice) – důvod tohoto označení je zřejmý při pohledu na samce. Satun je jedna z nejjižnějších provincií Thajska na Malajském poloostrově u hranic s Malajsií a na pobřeží Andamanského moře. Zdá se, že ryby patří do druhové skupiny pugnax, ale dosud o nich nebylo publikováno takřka vůbec nic.

Rájovec červenohřbetý (Macropodus erythropterus)
Rájovec červenohřbetý (Macropodus erythropterus)
© Jaroslav Hofmann

Pořád ještě novinkou je i rájovec červenohřbetý (Macropodus erythropterus), který byl vědecky popsán Freyhofem a Herderem teprve v roce 2002. Ryby pocházejí ze středního Vietnamu, kde žijí v menších horských a podhorských tocích s členitými břehy a četnými ponořenými větvemi. V přírodě dorůstají velikosti většinou jen 6–8 cm, v akváriích bývají o několik centimetrů větší. Rájovec červenohřbetý má obdobné chovatelské nároky jako ostatní rájovci rodu Macropodus. Do budoucna však zůstává otázkou, jak se jeho postavení samostatného druhu vyvine – podrobněji o této problematice píšeme jinde v tomto čísle.

Novinkou letošní hradecké výstavy byla čtyři akvária, o jejichž rybí obsádku se postarala mělnická firma Vivárium. Šlo samozřejmě o aktuální importy a dívat se bylo opravdu na co. Jedna z nádrží rozechvěla jistě srdce každého tetřičkáře – a tak se teď na třpytivé jihoamerické drahokamy podívejme také.

Vědecky nepopsaná tetra Hyphessobrycon „Red-Blue Peru“ – mladý jedinec na výstavě v Hradci
Vědecky nepopsaná tetra Hyphessobrycon sp. „Red-Blue Peru“ – mladý jedinec na výstavě v Hradci
© Jaroslav Hofmann
Dospělý jedinec Hyphessobrycon „Red-Blue Peru“ v chovné nádrži
Dospělí jedinci Hyphessobrycon sp. „Red-Blue Peru“ v chovné nádrži
© Jaroslav Hofmann

Snad největší akvarijní potenciál bych vzhledem k jejich kráse věštil rybám, které se dovážejí pod obchodním označením Hyphessobrycon sp. "Red-Blue Peru" nebo také jako "Blue Peru" či "Blue Peru Redfin Tetra". Známé jsou zhruba od roku 2006, pocházejí z Peru, žádné bližší informace o nich dosud nebyly publikovány a zůstávají zatím také vědecky nepopsané. Ze srovnání obrázků zveřejněných vesměs na internetu je zřejmé, že se pod těmito názvy dovážejí ryby, jež se navzájem trochu liší především intenzitou a odstínem červeného zbarvení ploutví a také rozsahem černé kresby na bocích. Zatímco ryby vystavené v Hradci měly pouze černou skvrnu za skřelemi, v jiných importech se objevují ryby, které mají v dolní zadní polovině boků černý, zeleně irizující pruh.

Tetra lapisová (Hyphessobrycon cyanotaenia)
Tetra lapisová (Hyphessobrycon cyanotaenia)
© Jaroslav Hofmann

Další lahůdkou je tetra lapisová (Hyphessobrycon cyanotaenia), brazilská characida z řeky Guamá dorůstající délky 3–4 cm, již vědecky popsali Zarske a Géry v roce 2006. Popis je zvláštní v tom, že byl učiněn na základě importovaných akvarijních exemplářů, tj. bez přesné znalosti přirozené lokality, kde ryby žijí. Autoři v něm také proto uvádějí, že místem původu je "pravděpodobně" Rio Guamá. Ryby byly poprvé do Evropy dovezeny o několik let dříve, již v roce 2002 o nich byla publikována krátká zpráva, tehdy pod označením Inpaichthys sp. Lapislazuli. Určitá podoba s tetrou královskou (Inpaichthys kerri) při prvním letmém pohledu na živé ryby opravdu existuje, ale bližší zkoumání ukázalo, že systematicky spolu tyto ryby nemají nic společného. Základními rozlišovacími znaky je ozubení horní čelisti a počet měkkých paprsků v řitní ploutvi (tetra lapisová má v horní čelisti dva trojhroté zuby, zatímco tetra královská sedm až devět většinou kuželovitých zubů, v řitní ploutvi má tetra lapisová 13–15 měkkých paprsků, zatímco tetra královská 22–26). Tetra lapisová patří do druhové skupiny heterorhabdus, jejíž zástupce připomíná celkovou stavbou těla, zbarvením, kresbou i klíčovými určovacími znaky. Nejblíže příbuzné s ní jsou zřejmě tetra cachimbonská (Hyphessobrycon cachimbensis), bonitská (Hyphessobrycon coelestinus) a z nověji popsaných druhů pak tetra černopásá (Hyphessobrycon nigricinctus), již popsali rovněž Zarske a Géry v roce 2004.

Další dosud neurčený druh teter – Hyphessobrycon sp. Junior
Další dosud neurčený druh teter – Hyphessobrycon sp. "Junior"
© Jaroslav Hofmann

V případě dalšího importu jde také o tetru, která je dosud prakticky neznámá a nebylo o ní publikováno vůbec nic, ačkoli už byla, a to i u nás, v akváriích úspěšně rozmnožena. Dováží se jako Hyphessobrycon sp. "Junior", případně též jako Hyphessobrycon sp. "Tino", "Tino Tetra", v SRN je známá i jako "Papagei Tetra".

Tetra navionská (Hyphessobrycon takasei)
Tetra navionská (Hyphessobrycon takasei)
© Jaroslav Hofmann

Další vystavená tetra pro ichtyology naopak žádnou velkou novinkou není, vždyť Jacques Géry ji vědecky popsal již v roce 1964 a dal jí jméno Hyphessobrycon takasei – česky tetra navionská. Rybky velké 3–4 cm jsou známy z povodí řek Oyapock (pramení na severovýchodě Brazílie ve státě Amapá – v portugalštině zní její jméno Oyapoque, na většině své délky je hraniční řekou mezi Brazílií a Francouzskou Guyanou) a Araguari (celý její tok leží v brazilském státě Amapá). Vědecký popis ale ještě automaticky neznamená rozšíření v akváriích (a naopak). Tetra navionská zůstala po většinu doby akvaristům prakticky neznámá, dovážela se pouze ojediněle, a tak i dnes jsou její importy v akvaristickém smyslu novinkami. Ryby vzhledově připomínají některé druhy "fantomů" či teter z komplexů bentosi a eques. Pro chov snášejí i tvrdší vodu, úspěšný odchov vyžaduje zřejmě vodu měkkou – ale jakékoli bližší informace u tohoto druhu stále chybí.

Velmi aktuální jsou v současné době importy hadohlavců Channa pulchra. Relativně malý (18–20 cm) a především v mládí zajímavě zbarvený druh popsal Ralf Britz z Přírodovědeckého muzea v Londýně teprve v roce 2007. Druh pochází ze západní Barmy, stejně jako další menší a barevně zajímavý druh Channa ornatipinnis, který popsal Britz ve stejné práci. Oba zařadil do druhové skupiny gachua, kam tak už dnes patří devět druhů (ze známějších například Channa bleheri a Channa gachua). Všichni hadohlavci výborně skáčou, a tak musí být jejich nádrž velmi dobře přikrytá. Mezi sebou bývají trochu nesnášenliví, nicméně v případě Channa pulchra existují i zprávy o úspěšném chovu asi deseti ryb pohromadě v jedné nádrži. Podmínkou je samozřejmě nejen její dostatečná velikost (délka alespoň jeden metr), ale také bohaté prostorové rozčlenění s mnoha úkryty. Channa pulchra nepochází z nijak příliš teplých vod – ideální teplota k dlouhodobému chovu leží v rozmezí 20–23 °C, pokud během léta stoupne přechodně o několik stupňů vzhůru, nevadí to, neboť k podobným výkyvům dochází i v přírodě, neměl by to však být trvalý jev. Barmské vody bývají mírně kyselé (pH 6–7) a hodně měkké (CT většinou jen 3–4 °N), nicméně se zdá, že hadohlavci snášejí bez problémů i vodu tvrdší. Druh Channa pulchra byl již několikrát v akváriích rozmnožen, konkrétně v Německu a Anglii. Anglický chovatel z Bristolu, který publikoval informaci o odchovu na internetu, uvádí, že jde o paternálního tlamovce – tak je tomu u nejblíže příbuzných druhů a už Britz v originálním popisu o tomto způsobu rozmnožování spekuloval na základě vpřed vyklenutých lícních partií samců. Němec Pascal Antler z Oberhausenu uvádí jen, že "rozmnožovací chování (u Channa pulchra) je velmi zajímavé, u hadohlavců jedinečné". Britský časopis Practical Fishkeeping publikoval vloni v září ve své internetové verzi článek o Channa pulchra, v němž jeho autor Stefan van der Voort cituje právě Pascala Antlera a uvádí, že Channa pulchra tlamovec není. Ryby se prý třou ve volné vodě a jejich plovoucí jikry stoupají k hladině, kde je samec sbírá a v tlamě přemisťuje do nějaké dutiny. Tam se jikry vznášejí u jejího stropu a samec je hlídá – samozřejmě daleko snáze, než kdyby jikry zůstaly volně na hladině. V době, kdy píši tento článek, avizuje časopis Amazonas do svého jarního čísla článek o odchovu Channa pulchra – už dlouho jsem se na žádné číslo časopisu tolik netěšil. (Poznámka: O zodpovězení hádanky s rozmnožováním Channa pulchra pojednává samostatný článek, který najdete zde.)

Akara Krobia sp. Xingu
Akara Krobia sp. "Xingu"
© Jaroslav Hofmann

Mezi importy nechyběly ani cichlidy – konkrétně mladé akary Krobia sp. "Xingu", které v dospělosti dosahují velikosti 12–14 cm. Čas od času se dovážejí, občas se v akváriích vytřou, ale bez většího a stabilnějšího rozšíření mezi akvaristy. Pro odchov je důležitá měkká voda.

Placidochromis sp. „phenochilus tanzania“ – samec
Placidochromis sp. „phenochilus tanzania“ – samec
© Jaroslav Hofmann
Placidochromis sp. „phenochilus tanzania“ – samice
Placidochromis sp. „phenochilus tanzania“ – samice
© Jaroslav Hofmann

Úplně na závěr jsem si nechal jednoho tlamovce z písčitých oblastí jezera Malawi. Nejde o aktuálně importovanou novinku, ale o populaci známého druhu, jejíž druhové určení se v posledních letech změnilo. Tím druhem je Placidochromis phenochilus obývající severní část jezera. Kromě základní formy, jejíž samci jsou plošně modří s různě intenzivně naznačenými příčnými tmavomodrými pruhy, existuje také forma, u níž mají samci na modré základní barvě rozesety po celém těle i ploutvích drobné nepravidelné světle modré až bělavé skvrnky. Tyto ryby se řadí mezi vůbec nejkrásnější druhy, které v Malawi žijí. Forma se vyskytuje především u severovýchodního, tanzanského pobřeží u Makonde, Msisi a Lupingu, kromě toho je známa také z protilehlé západní malawské strany pobřeží, kde žije poněkud jižněji v okolí Kasindy. Samice a mláďata této formy mají na šedomodrém podkladu kresbu tvořenou širokými černými příčnými pruhy. V posledních letech se tato nádherná forma z druhu Placidochromis phenochilus vyčleňuje a označuje se jako Placidochromis sp. "phenochilus tanzania". Na její definitivní systematický osud si zřejmě ještě budeme muset nějakou dobu počkat.

Pořadateli hradecké výstavy jsou od jejího založení inženýři Josef Chmelař (vpravo) a Vladimír Hulman
Pořadateli hradecké výstavy jsou od jejího založení inženýři Josef Chmelař (vpravo) a Vladimír Hulman
© Jaroslav Hofmann

Tento článek byl publikován v časopise Akvárium terárium 3/2009; www.akvarium-terarium.eu

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: