Úvod » Články » Z historie naší akvaristiky část 7.

Z historie naší akvaristiky část 7.

Krček Karel, publikováno: 25. 6. 2007

Začátkem roku 1911 zaznamenáváme navzdory bohatému spolkovému programu v „Akvariu“ Praha i rozkoly. Dnes se těžko dopátráme, zda rozhodující roli hrál odklad požadované změny stanov, nespokojenost některých členů s časopisem „Akvaristický Obzor“, umocněný značnou vzdáleností mezi redakcí a vydavatelstvím (pozn.: Praha – Ostrava), nebo zda se jednalo o běžné malichernosti a typické akvaristické handrkování, jak je známe dodnes. Situace došla tak daleko, že několik nespokojenců vystoupilo ze spolku „Aquarium“ a ještě v roce 1911 ustavilo soukromou společnost, zvanou „Stolová společnost agilních akvaristů“. Tuto společnost vedli pánové Jar. Otto a Jos. Kindl.  Národní Listy k tomu dne 2. února 1911 přinesly následující text:

„Pražští akvaristé uvítají zajisté s potěšením zprávu, že několik agilních jednotlivců hodlá pokusiti se založiti v Praze spolek, který by měl mimo jiné za účel rozšiřovati ušlechtilý sport akvaristický, který jest přece všem vrstvám tak přístupným. Prozatímní schůzky interessentů konají se vždy v pondělí o 8. hod. večerní  v Akademické kavárně.“

Výborová schůze „Aquaria“ na projevy pánů Otto a Kindla reagovala takto:

„Poněvadž pánové tito učinili nepravdivé náběhy na výbor – ovšem že ne veřejně na valné hromadě nebo na schůzi – chtěl se výbor o oprávněnosti výčitek přesvědčiti přímo od obou pánů, kteří týž den zakládali (dle novin) Stolovou společnost agilních akvaristů v Akademické kavárně. Pan Adolf Liegert uvolil se dojíti do Akademické kavárny a pokusiti se o dohodu.  Nebylo s ním však jednáno ani v nejprimitivnějších mezích slušnosti, a proto p. Liegert bez dalších pokusů o smír se vrátil do schůze, kde jednání agilních akvaristů bylo konstatováno a protokolováno“ (pozn.: toto vyjádření  bylo po nějakém čase dementováno).

Následovala řada vzájemných vyvracení co kdo, kdy a jak řekl, ale bez praktického výsledku. Přestože v průběhu roku 1911 došlo i k několika pokusům o návrat zmíněných separatistů do původního spolku („Akvarium“ vedl krátkodobě R. Bregha, A. Peroutka byl místopředsedou a jednatelem v této době zůstal Jar. Drásta), k  urovnání sporu nedošlo a v  Praze nakonec vzniká další spolek „Akvaristická společnost Leknín“, která počala vydávati svůj vlastní časopis nazvaný „Věstník“. Vydávání „Akvaristického Obzoru“ to samozřejmě neohrozilo. Prof. E. Babák, který byl m.j. od začátku roku 1911 i čestným členem spolku „Akvarium“ k tomu v červenci 1911 píše:

„Akvaristická společnost Leknín utvořila se z volného sdružení v Praze. – Dle osobního sdělení zakladatelů Leknínu chce nový spolek pracovati vedle Akvaria svorně k pozdvižení akvaristiky ve velké Praze. – Dostal se nám k nahlédnutí prvý sešitek Věstníku (měsíčního), který si nový spolek vydává. Myslíme, že pánové, kteří nový spolek zakládají, uznají, že je velikým plýtváním sil hmotných i duševních, vedle Akvaristického Obzoru vésti ještě jeden český akvaristický časopis; každý ze členů nového spolku, kdo srovná náš list s tímto pokusem o druhý akvaristický list, nemůže býti o tom v pochybnostech. Doslechli jsme dokonce ještě o jednom chystaném listu z našeho oboru. Bohpomozi!“

Deset způsobů vyhřívání akvárií dle publikace B. Žežuly: „Akvárium – jeho zařízení a udržování“ (Mor. Ostrava, 1912).

Aby toho všeho ještě nebylo málo, pustila se redakce „Akvaristického Obzoru“ do polemiky na téma „Emancipace české akvaristiky“, čímž pochopitelně podráždila zejména německou stranu. Nejen vlastenectví, ale i ekonomie a věcnost našich úvah si zaslouží uznání. Z řady názorů vyjímám „Především nutno vytvořit českou literaturu. Nerozumí všichni německy, kdož se o akvaristiku zajímají. – Německá literatura akvaristická, jako celá ostatní, má řadu chyb – především rozvláčnost. Mimo to lpí na ní kletba nekritičnosti a dogmatismu. – Bezmyšlenkové přenášení všech ideí z Německa k nám je nejen nedůstojné, nýbrž i nemístné. – Nákupy z Německa jsou nepohodlné a nevýhodné přes to, že většina tamních obchodníků je solidní. An kupující nevidí co kupuje, je často s koupeným nespokojen. Zásilka peněz předem, korrespondence, dobírka, clo, placení transportu a obalu, možnost poškození na cestě zdražující nákup neživých (zejména větších) objektů. – Není mnoho obchodníků, kteří zaručují dojití živých zvířat. -  Ryby z Německa koupené jsou téměř vždy přílišným topením zchoulostivělé, někdy pak i nedokrmené. Prvé je následek dogmatismu německého pěstitelství, druhé nedostatku živé potravy korýšové. – Proto jest nutno vyvolat místní pěstírny, které by pěstily ryby za podmínek, za jakých naši akvaristé ryby doma pěstí. – Budiž tedy emancipace uvědomělými akvaristy pro další vývoj naší akvaristiky a ve vlastním zájmu praktikována tak, že to, co lze koupiti zde, nekoupíme z Německa. Budeme povzbuzovat české živnostníky k výrobě vhodných předmětů. – Tak uspoří se akvaristům mnohé zbytečné vydání, živnostnictvu přibude výdělku, a akvaristice se urovná cesta k dalším cílům. Bylo by záhodno, aby akvaristické spolky se shodly na určitých firmách, které by pak doporučovaly společně. Ty by pak mohly vyrábět zboží větší dokonalosti a při menších cenách, než kdyby několik jich konkurencí se potíralo.“ – atd. K tomu je ale objektivně dodáváno, že naprostá emancipace je nejenom nemožná, ale i nesmyslná, např. u dovozu novinek.

Tvrdá reakce na potřebu osamostatnění se naší akvaristiky zazněla především ve „Wochenschrift für Aquarien- u. Terrarienkunde“ č. 1911/8, ale nakonec vyšlo najevo, že hlavním informátorem tohoto listu byl vydavatel bývalých „Přírodopisných Listů“, tedy dle “Akvaristického Obzoru“ – „nějaký podařený Čech“, kterým byl samozřejmě míněn K. Ullmann.

Protože právní zástupce Karla Ullmanna, brněnský advokát V. Randula zaslal 18.2.1911 redakci časopisu „Akvaristický Obzor“ dopis, ve kterém se na oficiální zprávu brněnského „Cyperu“ vznáší  21 námitek začínajících slovy „Není pravda, že …“, nemohla se redakce „Akvaristického Obzoru“ divit nesmyslné nenávisti. Několik volných příkladů: „Není pravda, že spolkově působilo jednání p. Ullmanna jen nesnáze, nýbrž jest pravdou, že spolek sám považoval p. Ullmanna za nepostradatelného – není pravda, že p. Ullmann byl ve spolku takřka samovládcem, nýbrž jest pravdou, že p. Ullmann z celého výboru takřka sám pracoval – není pravda, že p. Ullmann objednával, kupoval, prodával, zařizoval a rozdával a výbor se o tom buď vůbec nedověděl anebo teprve tehdy, až již bylo vše odbyto – není pravda, že“ … atd. Redakce „Akvaristického Obzoru“ v plném znění citovaný dopis zveřejnila a to včetně komentáře, opírajícího se o spolkové zprávy „Cyperusu“. Tento příběh je již téměř 100 let starý, ale modifikačně se může odehrát i dnes a je to stále o tomtéž – o skrývané nesebeúctě a je jedno, zda jeho aktéři byli z větších měst nebo z Dolních Nepravdic.

Spolek „Aquarium“ rovněž usiloval o uspořádání akvaristické výstavy při hospodářské výstavě, která se konala v květnu 1911, ale „pro veliký náklad s ní spojený a neutěšené osobní poměry z této výstavy sešlo, k veliké škodě spolku i celé naší akvaristiky“ (pozn. : citace ze vzpomínky 40 let Prvního spolku přátel akvárií a terárií v Praze). Spolek „Aquarium“ si byl velmi dobře vědom důležitosti akvaristické osvěty a tak, když nemohl realizovat akvaristickou výstavu, zorganizoval přednášku, která měla u pražské veřejnosti veliký ohlas. Akce  se  konala  v  přeplněném  přednáškovém  sále obecné  školy  ve Vladislavské ulici a na téma „Akvarium, jeho zařízení a udržování“ hovořil pan B. Žežula. Za zmínku stojí, že během přednášky bylo demonstrativním způsobem zařízeno,  rostlinami  a rybami osazeno akvárium, které bylo po přednášce mezi posluchače vylosováno. Dle mého názoru tato přednáška jistě souvisela i s vydáním stejnojmenné knihy, kterou s 8mi přílohami panu B. Žežulovi vydalo v roce 1912 Vydavatelství Akvaristického Obzoru v Mor. Ostravě. Dovolte mně, abych z této velmi pěkné a na svou dobu pokrokové knížky odcitoval tzv. „Deset základních pravidel akvaristiky“ (pozn.: tato pravidla se objevují i v 1. čísle „Akvaristického Obzoru“):

  1. Akvaria vol jednoduchá, prostorná, nahoře i dole stejně široká.
  2. Akvarium má představovati výsek přírody, proto vyluč zbytečné tretky (mušle, korály, skály).
  3. Akvarium bez vodního rostlinstva je nemyslitelno.
  4. Akvarium musí stát těsně u okna, nutno je však chránit před prudkými slunečními paprsky.
  5. Živočichy (ryby) nebeřme delší 1 dm. Na jednu rybku nechť připadnou nejméně 2 litry vody nebo 1 dm2  hladiny.
  6. Krmiti nutno opatrně. Raději často dáti málo než najednou mnoho. Krmivo budiž dáváno to, které rybě slouží.
  7. V akvariu nesmí nic hníti nebo plesnivěti.
  8. Voda se obyčejně nevyměňuje; kde to je nutno, dbej, aby voda čerstvá měla teplotu vody staré.
  9. Dopřej klidu akvariu. Častým zasahováním do akvaria více škodíš než prospěješ.

Hledej rady v dobré knize a u zkušeného, a tak budeš míti z akvaria radost i poučení.

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: