I když se to zdá neuvěřitelné, o sladkovodní akvaristice se trochu systematičtěji psalo v Chovateli naposledy před dvaceti lety. Za tu dobu se změnilo mnohé. Objevily se nejrůznější technické pomůcky a doplňky, které jejich výrobci označují za nepostradatelné, zatímco zejména starší akvaristé je často považují za pouhé mrhání penězi. Pád železné opony, uvolnění pětiletými plány i cenovým úřadem sešněrovaného trhu a vzápětí nástup internetu postavily na hlavu dlouhá desetiletí zaběhlý systém získávání informací, založený na četbě jen několika málo dostupných odborných časopisů a knížek, byť zpravidla s kvalitními, hodnověrnými a recenzenty prověřenými údaji. Spolkový život prošel hlubokou katarzí, již přežili jen ti nejsilnější a nejzapálenější. A v neposlední řadě se u nás objevily desítky, ba stovky nových druhů ryb, o nichž před dvěma desetiletími v mnoha případech nic nevěděli nejen naši akvaristé, ale ani světoví ichtyologové prostě proto, že tyto druhy ještě vůbec nebyly objeveny. Zcela samostatnou kapitolou se pak stala mořská akvaristika, která k nám nejen díky volnému trhu, ale především v souladu se svým celosvětovým rozvojem vtrhla naplno teprve v 90. letech.
Když jsem byl požádán o volný seriál článků z oblasti sladkovodní akvaristiky, dohodli jsme se, že se v něm budu věnovat zejména jednotlivým skupinám akvarijních ryb, připomenu některé věčně oblíbené stálice a doplním je vždy nějakými novinkami, které se v našich nádržích objevily a uchytily teprve v poslední době. Na to, abychom si tu podrobně vyprávěli, jak se zakládá akvárium, jak se správně pere písek nebo sází rostliny, nemáme dostatek místa. Ale přece jen mi to nedá, abych se v této první části nezastavil u některých nejčastějších dotazů, které se v trochu obměňované podobě neustále dokola objevují třeba na různých internetových diskusních fórech.
Kdybych měl dát začínajícím akvaristům jednu jedinou radu, musela by nutně znít: Čtěte. A čtěte včas, předtím, než se do akvaristiky vůbec pustíte, předtím, než si pořídíte nějaké nové ryby, předtím, než si koupíte to nebo ono. Číst „po“ je sice lepší, než nečíst vůbec, ale zpravidla to bývá spojeno již s nějakou přestátou katastrofou a často také zbytečnou smrtí ryb. Jenže ryby jsou zvířata jako každá jiná a zaslouží si stejně etické zacházení a vytvoření optimálních životních podmínek jako pes, kočka, papoušek nebo králík.
Složitější je odpověď na otázku, co číst. V posledních 20 letech u nás vyšla záplava překladové literatury, v níž se původní díla českých autorů trochu ztrácejí. Přesto bych jim dal přednost, protože po obsahové stránce vesměs překladovou literaturu převyšují, byť třeba grafickým zpracováním zůstávají za ní. Samozřejmě, že výjimky na obě strany existují. Česká akvaristická „škola“ patřila k nejlepším na světě už od začátku 20. stol. Pro získání uceleného přehledu o tom, co je to akvárium, jaké všechny děje v něm probíhají, jakým způsobem do nich zasahovat a regulovat je, poslouží výborně knížky vydané i třeba v 70. nebo 80. letech, byť nejsou plně aktuální v popisu nejnovějších technických vymožeností nebo sortimentu chovaných ryb.
Zatímco ostatní chovatelské obory pracují s jednotlivými druhy či plemeny zvířat, která jsou chována ve víceméně umělém prostředí klece, voliéry, kotce či bytu, akvaristika se snaží o vytvoření funkčního výseku přírody. Kromě bezprostředních úkonů uspokojujících základní životní potřeby chovaných zvířat tak musí akvarista zajistit i funkčnost celého systému. K tomu potřebuje znát určité základní informace z nejrůznějších oborů – od ekologie a biologie přes chemii až k fyzice. Je vcelku pochopitelné, že útlá knížečka malého formátu plná atraktivních fotografií a nápadných velkých titulků typu „Takhle to dokážete!“ nemůže při sebelepší vůli potřebné množství informací poskytnout. Knížka podobného rozsahu může být jakýmsi základním průvodcem, pokud je jejím tématem pouze chov jedné určité skupiny ryb nebo jedno konkrétní téma (třeba „jak krmit akvarijní ryby“). Jestliže si ale klade za cíl seznámit čtenáře s celou problematikou akvaristiky, nezbývá, než se nad ní shovívavě pousmát.
V posledních zhruba 10 letech stále sílí trend absolutní komercializace akvaristiky: kupte si to a to, přečtěte si návod (nebo naši úžasnou desetistránkovou brožurku), udělejte, co je v něm napsáno, a bude z vás akvarista! (A když se něco nepovede, nevadí, koupíte si to znovu. A když budete mít problém, nevadí, koupíte si něco dalšího a zase bude všechno v pořádku.) Jenže akvaristika takhle prostě nefunguje. Důležité je znát nejen odpověď na otázku „co?“, ale také na otázku „jak?“ a hlavně „proč?“. A tak jsme zpátky u toho, že v uceleném souboru zodpoví tyhle otázky kvalitní knížka, v jednotlivostech a aktualitách jsou pak cenné i články v časopisech, případně rady zkušených chovatelů v internetových diskuzích.
S internetem je ale třeba zacházet dvojnásob opatrně. Skutečnost, že na něm může kdokoli zveřejnit cokoli, může být pro začátečníky v oboru snadno velmi matoucí. V diskusích, kam každý účastník aktuálně vloží to, co ho právě napadne, nakonec hodnověrný základ vypluje většinou na povrch, právě díky tomu, že se diskuse k danému tématu účastní více uživatelů najednou. Větší nebezpečí se skrývá v tzv. článcích či atlasech, jimiž akvaristické servery sice oplývají, které však až na výjimky nejsou jakkoli lektorovány a redigovány po stránce odborné ani jazykové, a obsahují tak často směs pravd, polopravd, neověřených domněnek a nesmyslů, které začínající akvarista absolutně nemůže od sebe odlišit. Nezbývá, než mít při práci s internetem stále na paměti, že v jeho případě rozhodně automaticky neplatí známé pořekadlo „co je psáno, to je dáno“.
Radám z hodnověrných zdrojů se vyplatí věřit. Přesto se vždy najdou notoričtí zpochybňovači, kteří zkoušejí, zda by to nešlo jejich vlastní cestou, odlišnou od dobře míněných rad. Nešlo – a pokud ano, tak se zbytečnými problémy a ztrátami. Na druhé straně máloco platí absolutně. Vezměme jeden v současnosti docela aktuální příklad, který se týká velikosti akvária. Obecná, desítkami let prověřená doporučení zní: Pro začátečníky je vhodnější větší nádrž než menší, protože se v ní snáze ustaví a hlavně dlouhodobě udrží biologická rovnováha. Větší nádrž je méně citlivá na chyby v péči, systém se s nimi lépe vyrovná. Jako nejmenší nádrž, s níž je dobré začít, se nejčastěji uvádí akvárium o rozměrech 60 × 30 × 30 cm a jedním dechem se zpravidla dodává, že lepší je ještě větší. Všechno je to pravda a plně s tím souhlasím, vždyť jsem sám opakovaně něco podobného psal. Jenže také si pamatuji, že mým prvním akváriem byla skoro před 40 lety dvanáctilitrová elementka (30 × 20 × 20 cm) a katastrofa se, při dodržování rad z chytrých knížek, nekonala. V posledních letech jsou navíc stále populárnější tzv. nanoakvária, která různí výrobci dodávají v kompletních sadách s podložkou, krycím sklem, osvětlením a filtrem už od objemu 10 l. Jak to tedy doopravdy je?
Větší objem je opravdu lepší. Nejmenší akvária o objemu 10–20 l se hodí z živočichů jen pro krevetky, do těch dvacetilitrových můžeme sice už uvažovat o skupině nějakých 8–10 maličkých rybiček, jenže to musí být druh, který opravdu nevyroste. „Maličké“ musí být ryby nejen v okamžiku zakoupení, nýbrž po celý život, tj. v úvahu připadají pouze ty druhy, které v dospělosti dorůstají maximálně kolem 2 cm. Dvacetilitrové akvárium vyžaduje dost úzkostlivou péči, dodržování všech pravidel, vyvarování se jakékoli chyby. Musí se opatrně krmit, nespotřebované krmivo odsávat, odstraňovat i jednotlivé odumřelé lístky rostlin, v pravidelných intervalech čistit filtrační náplň, odkalovat, měnit část vody… Ano, skoro všechny tyto úkony se provádějí i v nádržích větších, jenže tam nezáleží tolik na jejich přesném načasování, zdaleka tak snadno se tam nepřekrmí, akvarista má větší manévrovací prostor nejen doslovně v akváriu, ale také přeneseně v načasování péče.
Dalším velmi frekventovaným dotazem bývá různě obměňovaný problém „nerostou mi rostliny“. Ten by vydal na samostatný článek, ale několik základních faktů si na závěr můžeme připomenout. Zdůrazňuji, že se týkají běžného společenského akvária, které zakládáme kvůli chovu ryb, ale zároveň do něj sázíme rostliny, protože jednak do vodního ekosystému patří a různými způsoby prospívají rybám, jednak chceme, aby akvárium vypadalo hezky napohled. V akváriích zřizovaných speciálně pro vodní rostliny, kde je vzhled prvořadý a ryby jsou jen nepříliš početným doplňkem (případně chybí zcela), platí poněkud odlišná pravidla.
Prvním faktorem, na který je třeba se zaměřit, je intenzita osvětlení. Většina domácích akvárií je z pohledu rostlin osvětlována nedostatečně! Přispívají k tomu i výrobci komerčních setů, kteří dodávají kryty se zabudovaným osvětlením, jež bez často problematického doplnění dodatečných světelných zdrojů prostě dostatek světla neposkytují. A zase se dostáváme k četbě literatury a dodržování dobrých rad. Pořád dokola se píše, že při osvětlení zářivkami musí jejich celkový příkon dosahovat zhruba 0,5 W/l vody, přičemž to platí pro výšku vodního sloupce maximálně 40–50 cm, u vyšších akvárií to musí být více. A pořád dokola si na to, že jim nerostou rostliny, stěžují akvaristé, kteří osvětlují stopadesátilitrovou nádrž jednou třicetiwattovou trubicí. Bez dostatečně intenzivního světla většina vodních rostlin spíše jen živoří. Intenzitu nelze nahradit délkou, nemá smysl svítit 16 hodin málo, to jen podporuje růst nežádoucích řas. Stačí 10, maximálně 12 hodin osvětlení denně, ale dostatečně intenzivního. A další rada na začátek: nebuďte upnuti na jeden konkrétní druh, který za každou cenu chcete v nádrži mít. Pokud se zrovna tomu jednomu druhu nebude ve vaší vodě, při vašem osvětlení, s množstvím živin ve vaší nádrži atd. dařit, nezoufejte – akvárium bude vypadat stejně pěkně i s druhy jinými. Ideální je, osázet nádrž při zakládání větším počtem druhů rostlin, klidně osmi nebo deseti. Je úplně normální, že několika se bude dařit výtečně, další budou vcelku rozumně přežívat, aniž by se příliš rozrůstaly, a několika se nebude dařit vůbec. Po čase tak vznikne jedinečná kombinace druhů, která bude ve vašem akváriu prospívat. Ale znamená to také, s výjimkou velkých, vysloveně soliterních druhů, vysadit na začátku od každého druhu několik jedinců pohromadě v „ostrůvku“. Jestliže zasázíme jednotlivé rostlinky jednoho druhu rozptýleně po celém akváriu, nevypadá to hezky a šance na jejich prosperitu se snižují.
Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 3/2011; http://cschdz.eu/home/chovatel.aspx
