Z afrických cichlid jsou mezi akvaristy populární nejen druhy z velkých východoafrických jezer, zejména z Malawi a Tanganiky, ale také mnohé druhy ze západní, střední a jižní Afriky, které většinou obývají tekoucí vody.
Společné označení pro africké cichlidy žijící mimo východoafrická jezera ve Velké příkopové propadlině se hledá jen obtížně. Často se používá přívlastek „západoafrické“, který je ale trochu zavádějící. V akváriích se nechovají jen druhy, které žijí opravdu v západní Africe, ale objevují se v nich cichlidy prakticky z celé subsaharské Afriky. Ani označení „říční cichlidy“ není přesné. Většina těchto cichlid sice obývá tekoucí vody, ale akvaristicky významné druhy najdeme i v některých jezerech, zejména v kráterových jezerech v Kamerunu, ale třeba také v Namibii. Ani systematicky nejde o jednotnou skupinu, ale o ryby z několika vývojových linií.
Jednou z těchto skupin jsou „tilápie“ v širším smyslu, tj. bývalý tribus Tilapiini, který v širokém pojetí zahrnoval 10 rodů. V roce 2013 publikovali Dunz a Schliewen rozsáhlou revizi rodu Tilapia založenou na molekulárně-genetických údajích, jež vyústila k vyčlenění mnoha druhů do rodů jiných, zčásti nově popsaných, a změnila i pohled na celou fylogenezi skupiny a rozdělení původního rozsáhlého tribu Tilapiini do více menších tribů.
Pro akvaristy tyto systematické změny nemají praktický význam, ale důležité je upozornit na správná česká pojmenování a jejich užívání. Termín „tilápie“ se v minulosti používal velmi nahodile nejen k označování skutečných tilápií, což jsou druhy netlamovcové, ale i tlamovcových druhů z rodů Oreochromis či Sarotherodon, pro něž je správné české jméno „tlamoun“. Dodnes toto chybné označení přetrvává v potravinářství, kde se zatvrzele označují jako „tilápie“ právě zmínění tlamouni, nejčastěji tlamoun nilský (Oreochromis niloticus) a tlamoun mosambický (Oreochromis mossambicus). A aby byl zmatek ještě větší, objevuje se v potravinářství také zcela nesmyslné pojmenování „okounovec“, zejména pro tlamouna nilského.
Tlamouni rodu Oreochromis jsou nenároční chovanci, kteří se velmi snadno množí, v akváriích se však chovají jen ojediněle – jsou příliš velcí (tlamoun nilský v akváriu kolem 45 cm, v přírodě až 60 cm, tlamoun mosambický kolem 30 cm), nijak zajímavě zbarvení a likvidují rostliny, které tvoří hlavní složku jejich potravy. Především tlamoun nilský se ale chová po celém světě včetně naší republiky v akvakulturách jako konzumní ryba (v zemích mírného pásu se k jejich chovu často využívá oteplená voda z chladicích systémů elektráren nebo jiných průmyslových podniků, voda z termálních lázeňských center apod.). Všichni příslušníci tribu Oreochromini, kam podle dnešních systematických názorů tito tlamouni patří, jsou ovofilní tlamovci. V případě rodu Oreochromis jde o tlamovce maternální. Pár se vytírá do jámy, kterou samec vyhloubí v substrátu, samice jikry, kterých bývá mnoho set, u velkých samic i kolem 2000, posbírá a inkubuje je v hrdelním vaku podle teploty vody přibližně 7–12 dnů. Po prvním vypuštění rozplavaného potěru se samice o mláďata 2–4 týdny dále stará, vodí je, hlídá a v případě nebezpečí bere zpátky do tlamy.
Podobný vztah jako k tlamounům rodu Oreochromis mají akvaristé rovněž k tlamounu galilejskému (Sarotherodon galilaeus), který se občas chová ve veřejných akváriích či zoologických zahradách. Vyskytuje se v pěti poddruzích na obrovském území, které sahá od Izraele a Jordánska přes povodí Nilu, středního Konga až do západní Afriky a některých saharských oáz. Nejrozšířenější nominotypický poddruh je zároveň největší, dorůstá až 40 cm. Ostatní poddruhy jsou sice výrazně menší (15–20 cm) a pro domácí chov by se hodily daleko lépe, ale v akváriích se vůbec neobjevují. Také tlamoun galilejský se chová jako konzumní ryba v akvakultuře, např. v Číně. Zajímavostí u rodu Sarotherodon je, že u některých druhů inkubuje jikry v tlamě samice, u jiných oba rodiče (každý „svou“ část jiker, během inkubace nedochází mezi rodiči k výměně jiker) a přinejmenším u tlamouna tmavého (Sarotherodon melanotheron) prakticky výlučně samec.
Do rodu Sarotherodon ale patří dalších 12 druhů tlamounů, mezi nimiž už akvaristicky velmi zajímavé druhy najdeme. Platí to zejména pro jezerní druhy z Kamerunu, z šesti říčních druhů žijících v západní Africe se chová prakticky jen tlamoun tmavý, a i on jen vzácně. Jedním z velkých favoritů na obohacení sortimentu akvarijních ryb je tlamoun Knauerové (Sarotherodon knauerae), který byl vědecky popsán teprve v roce 2011. Do Evropy se tyto ryby, endemiti z kamerunského jezera Ejagham, poprvé dostaly po polovině 90. let a byly známy jako „kleine Gold-Tilapie“ (malá zlatá tilápie), resp. Sarotherodon sp. „Mudfeeder“. Zvláště samci v době tření jsou nádherně zbarvení, plošně zlatí až bronzoví s tmavším hřbetem a černým břichem, samice stříbřité. V přírodě dorůstají jen kolem 8 cm, v akváriích ale mohou být v dostatečně prostorné nádrži a při dobrém krmení i větší, zaznamenány jsou případy, kdy ryby dosáhly délky 18 cm. Jikry u tohoto druhu inkubuje v tlamě samice.
Skutečnou pokladnicí pozoruhodných tlamovců, navíc kriticky ohrožených vyhubením, je kráterové jezero Barombi Mbo rovněž v Kamerunu. Žijí v něm čtyři endemické druhy tlamounů rodu Sarotherodon a další čtyři endemické rody tlamovců – Konia (česky konie) se dvěma druhy, Myaka (myaka) a Pungu (pungu) vždy s jediným druhem a Stomatepia (pusinka) se třemi druhy. Velikostně jsou všechny tyto ryby přiměřené, podle konkrétního druhu dosahují délky 11–18 cm. Vzhledově nejsou nijak nápadné, vesměs jde o ryby stříbrné, šedavé až černé, ale jejich výjimečnost a vzácnost to bohatě vyvažují. Na jejich záchraně se podílejí i některá profesionální zařízení, např. londýnská zoo nebo pařížské Aquarium Tropical.
Akvaristům velmi dobře známá je tilápie Buttikoferova (Heterotilapia buttikoferi), která obývá dolní toky pobřežních řek od Guineje-Bissau po Libérii. Podle dnešních názorů tvoří rod Heterotilapia se dvěma druhy (tilápie širokopruhá – Heterotilapia cessiana – se v akváriích prakticky neobjevuje) samostatný tribus Heterotilapiini. Původně šlo o jeden z několika podrodů v rodu Tilapia, povýšený na samostatný rod po revizi z roku 2013. Tilápie Buttikoferova dorůstá délky 30–40 cm, hodí se proto jen do značně velkých nádrží. Jde o všežravce, kteří ocení dost velký podíl rostlinné potravy a milují vodní plže. Ryby se vytírají na pevný podklad – tradičně se uvádí, že na nechráněný, ale v akváriích bylo pozorováno, že pokud mají k dispozici dostatečně velkou dutinu, s oblibou se třou na její strop. Bezprostřední péčí o nakladené jikry se zabývá převážně samice, zatímco samec hlídá teritorium. Larvy se líhnou při 25 °C zhruba po třech dnech a za dalších pět dnů se rozplavou. Podle některých názorů by se její vědecké druhové jméno mělo správně psát buettikoferi, neboť druh byl pojmenován na počest švýcarského zoologa Johanna Büttikofera, a české jméno by pak mělo mít adekvátně podobu „Büttikoferova“.
Sesterskou skupinou k tribu Heterotilapiini je tribus Coptodonini, zahrnující jediný, ale poměrně početný rod Coptodon, pro který se používá rovněž české rodové jméno „tilápie“. Aktuálně do něj patří 31 platných druhů a několik druhů vědecky dosud nepopsaných. Také v tomto případě se až do revize z roku 2013 řadily tyto ryby do rodu Tilapia a Coptodon byl jedním z jeho podrodů. V posledních zhruba 10 letech se občas v akváriích objevuje tilápie Snyderové (Coptodon snyderae), endemit z malého kráterového jezera Bermin v Kamerunu, vědecky popsaný teprve roku 1992. Tento druh patří k nejmenším tilápiím, v přírodě dorůstají samci jen kolem 6 cm, samice jsou ještě menší a pohlavně dospívají dokonce už ve velikosti 2,5 cm. V akváriích dorůstají tyto ryby větší velikosti, samci mívají běžně až 15 cm, někdy i trochu více. Krásně zbarvené ryby nejsou nijak náročné, potřebují pouze mírně zásaditou vodu (pH 7–8). Jejich jediným „nešvarem“ je, že mají tendenci likvidovat téměř jakékoli rostliny (odolají pouze anubisy a některé mechy), neboť se v přírodě převážně živí rostlinnou potravou, doplněnou o různý drobný hmyz a jeho larvy. Ryby vytvářejí rodičovskou rodinu, vytírají se na pevný substrát na chráněných místech, o potomstvo se starají oba rodiče. I když jde o druh netlamovcový, v akváriu bylo opakovaně pozorováno zvláštní chování, kdy jeden z rodičů posbíral všechna již volně plovoucí mláďata do tlamy a držel je v ní několik hodin.
Další krásně zbarvenou tilápií, která se v posledních letech začala objevovat v nádržích evropských akvaristů, je dosud nepopsaný druh z Konga, který se označuje jako Coptodon sp. Kisangani. Podle všeho se zdá, že jde o blízkého příbuzného tilápie červenobřiché (Coptodon zillii). Opět jde o chovatelsky nenáročný druh, který v akváriích dorůstá velikosti 12–16 cm. Vyhovuje jim kombinace živé či mražené živočišné potravy (komáří larvy, koretry, krill) a umělých krmiv s určitým podílem rostlinné složky. Vytírají se na pevný substrát, často i na šikmo či vertikálně umístěné kameny, o potomstvo pečují oba rodiče.
Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 5/2019. Pro vydání na AQUATABu byl článek doplněn o několik fotografií.
