Úvod » Články » Tlamouni, pusinky a tilápie

Tlamouni, pusinky a tilápie

Hofmann Jaroslav, publikováno: 29. 9. 2019

Z afrických cichlid jsou mezi akvaristy populární nejen druhy z velkých východoafrických jezer, zejména z Malawi a Tanganiky, ale také mnohé druhy ze západní, střední a jižní Afriky, které většinou obývají tekoucí vody.

Tlamoun nilský
© Jaroslav Hofmann
Tlamoun nilský se chová po celém světě v akvakultuře
© Jaroslav Hofmann

Společné označení pro africké cichlidy žijící mimo východoafrická jezera ve Velké příkopové propadlině se hledá jen obtížně. Často se používá přívlastek „západoafrické“, který je ale trochu zavádějící. V akváriích se nechovají jen druhy, které žijí opravdu v západní Africe, ale objevují se v nich cichlidy prakticky z celé subsaharské Afriky. Ani označení „říční cichlidy“ není přesné. Většina těchto cichlid sice obývá tekoucí vody, ale akvaristicky významné druhy najdeme i v některých jezerech, zejména v kráterových jezerech v Kamerunu, ale třeba také v Namibii. Ani systematicky nejde o jednotnou skupinu, ale o ryby z několika vývojových linií.

Tlamoun galilejský
© Jaroslav Hofmann

Jednou z těchto skupin jsou „tilápie“ v širším smyslu, tj. bývalý tribus Tilapiini, který v širokém pojetí zahrnoval 10 rodů. V roce 2013 publikovali Dunz a Schliewen rozsáhlou revizi rodu Tilapia založenou na molekulárně-genetických údajích, jež vyústila k vyčlenění mnoha druhů do rodů jiných, zčásti nově popsaných, a změnila i pohled na celou fylogenezi skupiny a rozdělení původního rozsáhlého tribu Tilapiini do více menších tribů.

Tlamoun kráterový (Sarotherodon linnellii) je jedním z kriticky ohrožených druhů pocházejících z kamerunského jezera Barombi Mbo. Dorůstá velikosti 18–25 cm, jde o maternálního tlamovce
© Jaroslav Hofmann

Pro akvaristy tyto systematické změny nemají praktický význam, ale důležité je upozornit na správná česká pojmenování a jejich užívání. Termín „tilápie“ se v minulosti používal velmi nahodile nejen k označování skutečných tilápií, což jsou druhy netlamovcové, ale i tlamovcových druhů z rodů Oreochromis či Sarotherodon, pro něž je správné české jméno „tlamoun“. Dodnes toto chybné označení přetrvává v potravinářství, kde se zatvrzele označují jako „tilápie“ právě zmínění tlamouni, nejčastěji tlamoun nilský (Oreochromis niloticus) a tlamoun mosambický (Oreochromis mossambicus). A aby byl zmatek ještě větší, objevuje se v potravinářství také zcela nesmyslné pojmenování „okounovec“, zejména pro tlamouna nilského.

Dalším druhem z Barombi Mbo je tlamoun Lohbergerův (Sarotherodon lohbergeri), který dorůstá jen 12–15 cm, mláďata mohou inkubovat v hrdelním vaku oba rodiče
© Jaroslav Hofmann

Tlamouni rodu Oreochromis jsou nenároční chovanci, kteří se velmi snadno množí, v akváriích se však chovají jen ojediněle – jsou příliš velcí (tlamoun nilský v akváriu kolem 45 cm, v přírodě až 60 cm, tlamoun mosambický kolem 30 cm), nijak zajímavě zbarvení a likvidují rostliny, které tvoří hlavní složku jejich potravy. Především tlamoun nilský se ale chová po celém světě včetně naší republiky v akvakulturách jako konzumní ryba (v zemích mírného pásu se k jejich chovu často využívá oteplená voda z chladicích systémů elektráren nebo jiných průmyslových podniků, voda z termálních lázeňských center apod.). Všichni příslušníci tribu Oreochromini, kam podle dnešních systematických názorů tito tlamouni patří, jsou ovofilní tlamovci. V případě rodu Oreochromis jde o tlamovce maternální. Pár se vytírá do jámy, kterou samec vyhloubí v substrátu, samice jikry, kterých bývá mnoho set, u velkých samic i kolem 2000, posbírá a inkubuje je v hrdelním vaku podle teploty vody přibližně 7–12 dnů. Po prvním vypuštění rozplavaného potěru se samice o mláďata 2–4 týdny dále stará, vodí je, hlídá a v případě nebezpečí bere zpátky do tlamy.

Největším ze tří druhů pusinek je pusinka Mariina (Stomatepia mariae) dosahující délky kolem 14 cm. Jde o predátora, který se živí malými rybkami, krevetami a hmyzími larvami. Stejně jako u ostatních dvou druhů pusinek jde o maternálního ovofilního tlamovce
© Jaroslav Hofmann

Podobný vztah jako k tlamounům rodu Oreochromis mají akvaristé rovněž k tlamounu galilejskému (Sarotherodon galilaeus), který se občas chová ve veřejných akváriích či zoologických zahradách. Vyskytuje se v pěti poddruzích na obrovském území, které sahá od Izraele a Jordánska přes povodí Nilu, středního Konga až do západní Afriky a některých saharských oáz. Nejrozšířenější nominotypický poddruh je zároveň největší, dorůstá až 40 cm. Ostatní poddruhy jsou sice výrazně menší (15–20 cm) a pro domácí chov by se hodily daleko lépe, ale v akváriích se vůbec neobjevují. Také tlamoun galilejský se chová jako konzumní ryba v akvakultuře, např. v Číně. Zajímavostí u rodu Sarotherodon je, že u některých druhů inkubuje jikry v tlamě samice, u jiných oba rodiče (každý „svou“ část jiker, během inkubace nedochází mezi rodiči k výměně jiker) a přinejmenším u tlamouna tmavého (Sarotherodon melanotheron) prakticky výlučně samec.

Pusinka pindu (Stomatepia pindu) dorůstá 12 cm a v přírodě se živí především bezobratlými
© Jaroslav Hofmann
Pusinka pindu – jedinec ve stresovém zbarvení
© Jaroslav Hofmann

Do rodu Sarotherodon ale patří dalších 12 druhů tlamounů, mezi nimiž už akvaristicky velmi zajímavé druhy najdeme. Platí to zejména pro jezerní druhy z Kamerunu, z šesti říčních druhů žijících v západní Africe se chová prakticky jen tlamoun tmavý, a i on jen vzácně. Jedním z velkých favoritů na obohacení sortimentu akvarijních ryb je tlamoun Knauerové (Sarotherodon knauerae), který byl vědecky popsán teprve v roce 2011. Do Evropy se tyto ryby, endemiti z kamerunského jezera Ejagham, poprvé dostaly po polovině 90. let a byly známy jako „kleine Gold-Tilapie“ (malá zlatá tilápie), resp. Sarotherodon sp. „Mudfeeder“. Zvláště samci v době tření jsou nádherně zbarvení, plošně zlatí až bronzoví s tmavším hřbetem a černým břichem, samice stříbřité. V přírodě dorůstají jen kolem 8 cm, v akváriích ale mohou být v dostatečně prostorné nádrži a při dobrém krmení i větší, zaznamenány jsou případy, kdy ryby dosáhly délky 18 cm. Jikry u tohoto druhu inkubuje v tlamě samice.

Tilápie Buttikoferova
© Jaroslav Hofmann
Tilápie Buttikoferova je vhodná pouze do značně velkých nádrží
© Jaroslav Hofmann

Skutečnou pokladnicí pozoruhodných tlamovců, navíc kriticky ohrožených vyhubením, je kráterové jezero Barombi Mbo rovněž v Kamerunu. Žijí v něm čtyři endemické druhy tlamounů rodu Sarotherodon a další čtyři endemické rody tlamovců – Konia (česky konie) se dvěma druhy, Myaka (myaka) a Pungu (pungu) vždy s jediným druhem a Stomatepia (pusinka) se třemi druhy. Velikostně jsou všechny tyto ryby přiměřené, podle konkrétního druhu dosahují délky 11–18 cm. Vzhledově nejsou nijak nápadné, vesměs jde o ryby stříbrné, šedavé až černé, ale jejich výjimečnost a vzácnost to bohatě vyvažují. Na jejich záchraně se podílejí i některá profesionální zařízení, např. londýnská zoo nebo pařížské Aquarium Tropical.

Tilápie Snyderové
© Jaroslav Hofmann

Akvaristům velmi dobře známá je tilápie Buttikoferova (Heterotilapia buttikoferi), která obývá dolní toky pobřežních řek od Guineje-Bissau po Libérii. Podle dnešních názorů tvoří rod Heterotilapia se dvěma druhy (tilápie širokopruhá – Heterotilapia cessiana – se v akváriích prakticky neobjevuje) samostatný tribus Heterotilapiini. Původně šlo o jeden z několika podrodů v rodu Tilapia, povýšený na samostatný rod po revizi z roku 2013. Tilápie Buttikoferova dorůstá délky 30–40 cm, hodí se proto jen do značně velkých nádrží. Jde o všežravce, kteří ocení dost velký podíl rostlinné potravy a milují vodní plže. Ryby se vytírají na pevný podklad – tradičně se uvádí, že na nechráněný, ale v akváriích bylo pozorováno, že pokud mají k dispozici dostatečně velkou dutinu, s oblibou se třou na její strop. Bezprostřední péčí o nakladené jikry se zabývá převážně samice, zatímco samec hlídá teritorium. Larvy se líhnou při 25 °C zhruba po třech dnech a za dalších pět dnů se rozplavou. Podle některých názorů by se její vědecké druhové jméno mělo správně psát buettikoferi, neboť druh byl pojmenován na počest švýcarského zoologa Johanna Büttikofera, a české jméno by pak mělo mít adekvátně podobu „Büttikoferova“.

Tilápie Coptodon sp. Kisangani
© Jaroslav Hofmann

Sesterskou skupinou k tribu Heterotilapiini je tribus Coptodonini, zahrnující jediný, ale poměrně početný rod Coptodon, pro který se používá rovněž české rodové jméno „tilápie“. Aktuálně do něj patří 31 platných druhů a několik druhů vědecky dosud nepopsaných. Také v tomto případě se až do revize z roku 2013 řadily tyto ryby do rodu Tilapia a Coptodon byl jedním z jeho podrodů. V posledních zhruba 10 letech se občas v akváriích objevuje tilápie Snyderové (Coptodon snyderae), endemit z malého kráterového jezera Bermin v Kamerunu, vědecky popsaný teprve roku 1992. Tento druh patří k nejmenším tilápiím, v přírodě dorůstají samci jen kolem 6 cm, samice jsou ještě menší a pohlavně dospívají dokonce už ve velikosti 2,5 cm. V akváriích dorůstají tyto ryby větší velikosti, samci mívají běžně až 15 cm, někdy i trochu více. Krásně zbarvené ryby nejsou nijak náročné, potřebují pouze mírně zásaditou vodu (pH 7–8). Jejich jediným „nešvarem“ je, že mají tendenci likvidovat téměř jakékoli rostliny (odolají pouze anubisy a některé mechy), neboť se v přírodě převážně živí rostlinnou potravou, doplněnou o různý drobný hmyz a jeho larvy. Ryby vytvářejí rodičovskou rodinu, vytírají se na pevný substrát na chráněných místech, o potomstvo se starají oba rodiče. I když jde o druh netlamovcový, v akváriu bylo opakovaně pozorováno zvláštní chování, kdy jeden z rodičů posbíral všechna již volně plovoucí mláďata do tlamy a držel je v ní několik hodin.

Tilápie Rendallova (Coptodon rendalli) je větší druh dorůstající kolem 30 cm. Vyskytuje se v širokém pásu od Angoly a Namibie přes Botswanu, Zambii a Zimbabwe až po Jihoafrickou republiku, Mosambik a Tanzanii, jako likvidátor vodních rostlin a příležitostná tržní ryba byla introdukována do řady zemí Střední a Jižní Ameriky, na některé karibské a tichomořské ostrovy i do jv. Asie, někde ale představuje pro místní ekosystémy nebezpečného vetřelce
© Jaroslav Hofmann

Další krásně zbarvenou tilápií, která se v posledních letech začala objevovat v nádržích evropských akvaristů, je dosud nepopsaný druh z Konga, který se označuje jako Coptodon sp. Kisangani. Podle všeho se zdá, že jde o blízkého příbuzného tilápie červenobřiché (Coptodon zillii). Opět jde o chovatelsky nenáročný druh, který v akváriích dorůstá velikosti 12–16 cm. Vyhovuje jim kombinace živé či mražené živočišné potravy (komáří larvy, koretry, krill) a umělých krmiv s určitým podílem rostlinné složky. Vytírají se na pevný substrát, často i na šikmo či vertikálně umístěné kameny, o potomstvo pečují oba rodiče.

Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 5/2019. Pro vydání na AQUATABu byl článek doplněn o několik fotografií.

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: