Dnešní zastavení mezi tetrami začneme dotazem, který v různých obměnách slýchávám docela často, totiž, co se stalo s „ornátkou“? Na vysvětlenou pro mladší generaci dodejme, že Hyphessobrycon ornatus – tetra ozdobná bývala v 70. a 80. letech minulého století velmi hojně chovanou tetrou, která dělala svému jménu opravdu čest.
A českému jménu dělá čest pořád, jenže pod jiným jménem vědeckým. To se navíc změnilo hned dvakrát, a přitom jedno z předchozích jmen je i dnes platné, jenže pro jiný druh. Zmatek? Trochu ano, trochu ne, zkusme si to stručně a zjednodušeně vysvětlit. Začneme pointou – ryby, které starší akvaristé znají jako Hyphessobrycon ornatus, se dnes správně jmenují Hyphessobrycon rosaceus. České jméno zůstává stejné – tetra ozdobná. Základním znakem, který je pro tento druh typický, jsou bíle zbarvené špičky břišních ploutví a ploutve řitní. Přítomnost bílé barvy v ploutvi hřbetní nehraje v rozlišení druhů žádnou roli, stejně jako přítomnost či nepřítomnost tmavé, tzv. humerální skvrny na boku za skřelemi.
Nápadnost humerální skvrny závisí u těchto ryb hodně na tom, v jakém prostředí žijí. Ryby chované ve světlých nádržích nad velmi světlým pískem mají celkově světlejší zbarvení a humerální skvrnu téměř nebo úplně nezřetelnou. U ryb chovaných v přistíněných nádržích nad tmavším substrátem je zbarvení celkově tmavší a humerální skvrna zřetelnější. U muzejních preparátů zase komplikuje situaci způsob jejich uchovávání – zatímco formalín černou pigmentaci relativně zesiluje, v alkoholu naopak bledne. Vědci popisující nový druh často pracují (a v minulosti pracovali ještě častěji) pouze s konzervovanými preparáty. Zvláště u druhů popsaných v dávnější minulosti není výjimkou, že v popisu je uvedena absence humerální skvrny, zatímco na živých jedincích je tato skvrna zřetelně patrná. Dále ještě musíme vzít v úvahu, že v minulosti se často popisovaly nové druhy na základě mladých, pohlavně ještě nedospělých, plně nevzrostlých a nevybarvených jedinců, což situaci dále komplikuje.
Druh Hyphessobrycon rosaceus popsala vědecky Marion Lee Durbinová v roce 1909 na základě ryb odchycených v Guyaně. Již o rok dříve popsala podobné ryby z Brazílie jako druh Hyphessobrycon bentosi. Už záhy poté, v publikacích z let 1911 a 1918, začal sled záměn a chyb, který vyústil v propletenec, jenž rozpletli teprve v roce 1997 Stanley Weitzman a Lisa Palmerová. Ze všech peripetií, k nimž za tu dobu došlo, je třeba zmínit jen dvě. V roce 1934 popsal v Německu Ernst Ahl na základě akvarijních jedinců bez jednoznačné lokality původu druh Hyphessobrycon ornatus. A již ke konci 70. let uvažoval světově proslulý odborník na tetry Jacques Géry o tom, že H. ornatus je synonymum a ve skutečnosti jde o druh H. bentosi. Právě díky Géryho úvahám pak vzniklo určité období, kdy se „ornátka“ označovala i u nás jako Hyphessobrycon bentosi.
Vraťme se ale k aktuálnímu stavu. Už víme, že bývalá „ornátka“ neboli tetra ozdobná je správně Hyphessobrycon rosaceus a vyznačuje se bílými špičkami břišních ploutví a ploutve řitní. Velmi podobné ryby, které však v břišních ani řitní ploutvi bílou barvu vůbec nemají, se jmenují Hyphessobrycon bentosi, česky tetra nachová. V minulosti se v akvaristice tyto ryby vyskytovaly také pod jménem Hyphessobrycon robertsi, které však bylo od začátku neplatné. Nelze ani vyloučit, že mezi tehdejšími „H. ornatus“ a „H. robertsi“ došlo občas ke křížení. Z našich akvárií ale tyhle skutečné H. bentosi v posledních desetiletích vymizely. Marně jsem ve svém archivu hledal byť jediný snímek, který bych mohl použít pro srovnání. Na všech jsou H. rosaceus, případně novinka, která obohatila sortiment ryb u nás zhruba před 10 lety. Jsou to ryby, které jsou druhu H. rosaceus velmi podobné, mají však daleko větší podíl bílé barvy nejen v břišních a řitní ploutvi, ale i v ploutvi hřbetní, kde u většiny jedinců téměř úplně chybí černá, která je nahrazena červenou a bílou. Označují se přídomkem „White Fin“ (anglicky „bílá ploutev“), druhové jméno se u nich objevuje jak „rosaceus“, tak „bentosi“. Ani jedno není v pořádku, správně by se tyto ryby měly označovat jako Hyphessobrycon sp. „White Fin“. Jméno „bentosi“ je zcela chybné (ryby mají bílé, nikoli černé špičky břišních a řitní ploutve), použití jména „rosaceus“ je přinejmenším sporné. Proč, to pochopíme, když se seznámíme s historií těchto ryb – jde totiž o křížence. Ryby s nápadně bílými ploutvemi se dostaly začátkem 90. let z Nizozemska, kde se je jakémusi velkoobchodníkovi a chovateli nedařilo rozmnožit, do odchovny Petera Günnela v Steinpleisu nedaleko Zwickau. Ani tam se nejdříve nemnožily – až po umístění do společnosti „normálních“ Hyphessobrycon rosaceus. S nimi společně se vytřely, potomci v F1 vypadali všichni jako Hyphessobrycon rosaceus, teprve v F2 a následujících generacích se začaly objevovat také ryby s bílými ploutvemi. Vzhledem k tomu, že o rybách, které přišly z Jižní Ameriky do Nizozemska, se už nikdy nedozvíme, zda to byla opravdu jen lokální, odlišně zbarvená forma H. rosaceus, nebo jiný druh, ať už popsaný či dokonce ještě vědecky nepopsaný, je správné používat pouze obecné označení Hyphessobrycon sp. „White Fin“ – přinejmenším do té doby, než výzkum pokročí dál.
Na závěr této „určovací“ pasáže ještě jedno upozornění. K názvoslovnému zmatku přispěla i akvaristická literatura. V kolotoči jmen H. ornatus, H. bentosi, H. rosaceus, H. bentosi bentosi, H. bentosi rosaceus a H. robertsi se utočila i taková díla, jako Süsswasserfische der Welt profesora Sterby (vynikající kniha dostupná ve dvou východoněmeckých vydáních před rokem 1989 i u nás) nebo první díl známého atlasu z vydavatelství Mergus. U něj je pozoruhodné to, že v novém, přepracovaném a doplněném, v pořadí už 15. vydání prvního dílu, které vyšlo roku 2006 ke 30. výročí vydání prvního, jsou sice vyměněné fotky, ale druhové určení i informace o výskytu stále chybné, byť v té době bylo v tomto ohledu už dost dlouho jasno. A tak nejlépe vychází v tomto směru ze standardních děl atlas z nakladatelství bede, kde je k vidění jedna správně popsaná fotografie H. bentosi a devět snímků popsaných jako H. rosaceus, z nichž na šesti tato ryba doopravdy je. Jednou se pod označením H. rosaceus skrývá H. bentosi a dvakrát H. sp. „White Fin“.
Na chov není tetra ozdobná nijak náročná. Vyhovuje jí vyšší obsah huminových látek ve vodě (přídavek rašelinného výluhu nebo použití některého komerčního preparátu k úpravě vody). Náročnější je odchov tohoto druhu. Voda na tření musí být velmi měkká až měkká, o celkové tvrdosti nejvýše 6 °N, lépe jen kolem 3 °N, a s velmi nízkou uhličitanovou tvrdostí, přitom ale ne kyselá, nejvhodnější je pH 6,9–7,0. V žádném případě nesmí pH poklesnout pod 6,5 – v takovém případě přestává potěr přijímat potravu a po určité době začíná hynout. Kromě toho je potěr také citlivý na vyšší množství dusíkatých látek ve vodě.
Dalšími poměrně často chovanými tetrami, které patří mezi „růžové tetry s tmavou skvrnou“ a které prošly nedávno také názvoslovnými změnami, jsou fantomové, řazení dříve do samostatného rodu Megalamphodus. Po jeho zrušení a zařazení těchto ryb do sběrného rodu Hyphessobrycon přišly i o své české rodové jméno. Dva nejznámější a nejčastěji chované druhy se dnes jmenují tetra fantomová (dříve fantom černý; Hyphessobrycon megalopterus) a tetra Sweglesova (fantom červený; Hyphessobrycon sweglesi). Zvláště ve větším hejnu jsou to nádherné ryby, jejichž chov nečiní potíže. Bohužel, totéž se nedá říci o odchovu, který je velmi náročný. Oba druhy jsou typicky stenoekní, tj. nepřizpůsobivé odlišným podmínkám. Pro tetru fantomovou nejlépe vyhovuje třecí a vývojová voda o celkové tvrdosti 4–5 °N, uhličitanové kolem 0,5 °N, pH 6,2 a teplotě 27 °C. V prvních dnech po vylíhnutí plůdku je třeba vytíračku zastínit a udržovat v ní stále teplotu 27 °C. Potěr vyžaduje velmi drobnou potravu (vířníci, nálevníci) a zpočátku roste velmi pomalu. V případě tetry Sweglesovy by měla mít voda na tření celkovou tvrdost 4–5 °N, uhličitanovou co nejmenší, nejlépe neměřitelnou, nanejvýš do 0,3 °N, pH 6,5–6,6 a teplotu 28 °C. Záleží ale zřejmě i na původu ryb, tj. na tom, na co jsou „zvyklé“ – někteří chovatelé udávají největší úspěchy s tetrou Sweglesovou ve vodě o celkové tvrdosti do 2 °N, pH 6 a, co je nejzajímavější, výrazně nižší teplotě (23–24 °C).
Z nověji dovážených druhů se oběma uvedeným „fantomům“ trochu podobá tetra navionská (Hyphessobrycon takasei), nejvíce však tomu třetímu, o kterém jsem se dosud nezmiňoval, a to fantomu růžovému, dnes tedy správně tetře růžové (Hyphessobrycon roseus). Tetra navionská má větší podíl černé barvy v hřbetní ploutvi a větší i výraznější humerální skvrnu – podle její tvarové podobnosti s kávovým zrnem se této tetře v mnoha jazycích říká „kávová“ nebo „kávoskvrnná“. Úspěšný výtěr tohoto druhu byl popsán ve vodě o teplotě 27 °C, pH 6,5 a vodivosti 220 μS/cm, zkušenosti z dalších tření ukázaly, že voda může být i o něco tvrdší. Pro odchov je vhodnější potěr převést do vody trochu tvrdší a méně teplé (25 °C), pH nikdy nesmí vystoupat nad neutrál, nejvhodnější je kolem 6,5. Jako první potravu lze použít čerstvě vylíhlé nauplie žábronožek.
Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 8/2011
