V minulém čísle jsme se seznámili s obrovskou rozmanitostí téměř 1700 druhů trnobřichých ryb, souhrnně označovaných, byť trochu nepřesně, jako „tetry“. Dnes se zaměříme na chovatelské nároky nejběžnějších z nich.
Podíváme se proto podrobněji do čeledi tetrovití (Characidae), kde najdeme celou řadu malých, krásně zbarvených druhů, jež se hodí do společenských akvárií. Některé charakteristiky, které se s těmito rybkami také tradičně pojí, je však třeba brát s určitou rezervou. Jedním z nich je přívlastek „mírumilovný“. Ano, tetry jsou mírumilovné a neubližují jiným obyvatelům nádrže, pokud je ale nepovažují za kořist. Drobné roztomilé tetřičky mají tlamičky plné ostrých zoubků a rozdíl mezi ozubením neonky a pirani je v zásadě jen ve velikosti. Živou kořist tetry s oblibou loví a konzumují – pozor musíme dávat například při společném chovu s živorodkami (i když z hlediska nároků na vodu to ve většině případů není vhodná kombinace). Pokud nenajdou čerstvě narozená mláďata živorodek v akváriu dostatečně hustý úkryt, kam za nimi tetry nemohou, padnou jim z velké části za oběť. Totéž platí samozřejmě i pro jakákoli jiná mláďata, která se případně v nádrži s tetrami narodí.
Další termín, s nímž je třeba zacházet v souvislosti s tetrami opatrně, je označení „hejnové ryby“. Ano, tetry se cítí dobře ve skupince svého druhu, minimálně bychom si je měli pořizovat vždy v počtu 6–8 jedinců, lépe ještě ve větším. Opravdové hejno, tedy onen „superorganismus“, který se synchronizovaně pohybuje, přijímá potravu a vykonává i další činnosti, od nich ale přinejmenším v akváriu nečekejme. Mnohé kaprovité ryby (parmičky, dánia, razbory) naplňují v akváriu označení „hejnový“ daleko typičtěji a dlouhodoběji. Tetry se v sevřenější skupině zdržují jen zpočátku, než si v akváriu zvyknou a prozkoumají ho. Jakmile v novém akváriu zdomácní a začnou se cítit bezpečně, jejich skupina se bude rychle „rozvolňovat“. Chování teter závisí také na prostorovém členění nádrže a množství dostupných úkrytů. Čím víc jich je, tím dříve se začnou tetry zdržovat v různých zákoutích, někdy všechny pohromadě, jindy jen po několika. Občas celá skupina propluje akváriem, ale rychle se zase vrátí na svá oblíbená místa. Dalším faktorem je volný prostor v nádrži. Pokud je akvárium hustě zarostlé rostlinami, tetry se jimi nerady prodírají, a tím spíše zůstávají bez výraznějšího pohybu na vybraných stanovištích.
Malé druhy dorůstající 3–4 cm lze chovat už v akváriích o objemu 30–40 l, pro středně velké druhy (5–7 cm) je vhodná nádrž alespoň stolitrová. Tetry obecně nemají rády tvrdou vodu, což platí zejména pro vývoj jiker a odchov mláďat, choulostivější druhy vyžadují měkčí vodu i k chovu.
Přehled méně náročných druhů teter nemůžeme začít jinak, než „žanérkou“ neboli tetrou červenou (Hyphessobrycon flammeus), jejíž lidové pojmenování vzniklo před mnoha desetiletími podle toho, že se v přírodě tento druh vyskytuje na jihovýchodě Brazílie v okolí města Rio de Janeiro. Tato tetra s relativně vyšším tělem a délkou asi 4 cm je jednou z nejméně náročných jikernatých ryb vůbec, a proto mimořádně vhodná pro začátečníky, kteří si na ní mohou snadno „osahat“ i odchov mláďat. Vzhledem k tomu, odkud pochází, nevyžaduje příliš teplou vodu. Stačí jí dlouhodobě 22 °C, což bylo výhodou především za našich otců a dědečků, kdy neexistovala sofistikovaná topná tělíska s termostatem a v bytech bývalo méně teplo než dnes. Tetra červená byla do Evropy dovezena poprvé v roce 1920 do Německa a krátce poté se dostala i k nám. Karel Ullmann o ní obsáhle referuje již ve druhém vydání své knihy Akvarium pro dům a školu z roku 1927. Od té doby nikdy tetra červená z našich nádrží nezmizela. Spokojí se s běžnou vodovodní vodou, jen na tření je potřeba, aby celková tvrdost nepřesahovala 8 °N a uhličitanová 2 °N. Tře se v páru, postačuje maličká vytíračka o objemu 6–10 l, s trsem jemnolistých rostlin, vhodné je použít třecí rošt, neboť rodiče uvolněné jikry žerou. Při teplotě 24–26 °C se plůdek líhne za 24–36 hodin a rozplave se zhruba za 5 dnů. Nejvhodnější první potravou jsou trepky nebo vířníci, ale potěr lze odkrmit i naupliemi buchanek.
Podobně nenáročná je asi o centimetr delší tetra černá (Gymnocorymbus ternetzi). Liší se tím, že vytíračka by měla mít alespoň 20 l a pro zdárný odchov mláďat je důležitá dost vysoká teplota (26 °C). Potěr je ale trošku větší a jako první potravu pro něj lze použít nauplie buchanek a žábronožek. U tetry černé byly vyšlechtěny dvě chovatelské formy – závojová s prodlouženými ploutvemi a xantorická, která je celá stříbrná, bez černé kresby. Ani jedna z nich však nedosahuje krásy přírodní formy.
K dalším velmi elegantním a snadno chovatelným malým druhům patří třeba tetra měděná (Hasemania nana) nebo tetra citronová (Hyphessobrycon pulchripinnis), jimž vyhovuje dlouhodobě teplota 23–24 °C. Zářivě měděné zbarvení první uvedené vynikne nejlépe nad tmavším dnem a v tlumenějším osvětlení. Pro odchov je vhodnější měkčí voda, s uhličitanovou tvrdostí nejvýše 1 °N, o teplotě 26 °C. V případě tetry citronové by pak i celková tvrdost vody měla být na tření nižší než u předchozích druhů, pokud možno do 4 °N. K pěknému vybarvení tetry citronové i všech dalších druhů, jež mají červenou, oranžovou či žlutou kresbu, je třeba dostatečný obsah karotenoidů v jejich potravě. Přírodním zdrojem těchto barviv jsou některé sinice (Spirulina) a řasy (Chlorella), resp. planktonní korýšci, kteří se uvedenými sinicemi a řasami živí. Kromě toho existují různá umělá krmiva obohacená karotenoidy, která jsou určena pro zvýraznění rybího zbarvení.
K velmi nenáročným větším tetrám patří tetra kosočtverečná (Hyphessobrycon anisitsi, dříve známa pod jménem Hemigrammus caudovittatus), která pochází z jv. Brazílie, Paraguaye a Argentiny a dorůstá délky až 7 cm. Kromě normálně zbarvené existuje v akváriích také její albinotická forma. Ryby, které si vzhledem ke svému původu také nepotrpí na vyšší teplotu, mají z pohledu akvaristy vlastně jedinou, zato dost podstatnou nevýhodu – značně okusují rostliny. Nejde o nějaké zobnutí tady a ukousnutí tam, ale o nefalšované spásání.
Vzhledově velmi atraktivní je tetra křivopruhá (Thayeria boehlkei), podle nápadného podélného černého pruhu, který začíná za skřelemi a na zadním konci těla je zahnutý dolů do spodního laloku ocasní ploutve, nazývaná lidově „hokejka“. Chovatelsky jsou tyto ryby zcela nenáročné, vyžadují pouze pravidelnou výměnu části vody, neboť jsou trochu citlivější na vysoký obsah dusíkatých látek (pravidelně měnit část vody bychom ale měli při chovu jakýchkoli ryb). Voda na tření by měla mít pokud možno neměřitelnou uhličitanovou tvrdost (nejvýše 0,2 °N), celkovou pak do 4 °N, potěr vyžaduje v prvních dnech po rozplavání velmi jemnou potravu (trepky, drobní vířníci). Do tření se dává buď jeden samec se dvěma až třemi samicemi, nebo větší skupinka ryb, v takovém případě musí mít vytíračka alespoň 50 l.
K novějším tetrám v našich nádržích patří tetra darienská (Hyphessobrycon columbianus). Tyto ryby přivezli poprvé do Evropy němečtí akvaristé v roce 1995 jako neurčený druh ze severozápadu Kolumbie. Velmi záhy se dostaly tetry označované tehdy většinou jako Moenkhausia sp. nebo Astyanax sp. i k nám. Z hlediska taxonomického následovalo období, kdy se předpokládalo, že jde o druh Hyphessobrycon ecuadoriensis, který byl vědecky popsán již v roce 1914. Avšak nebylo tomu tak a ryby byly nakonec roku 2002 vědecky popsány jako úplně nový druh pod jménem Hyphessobrycon columbianus. Chov těchto rybek je bezproblémový, pouze ke tření vyžadují měkkou vodu (celková tvrdost do 4 °N), ale odchov mláďat je již opět velmi snadný.
Velmi dobře známá je našim akvaristům tetra krvavá (Hyphessobrycon eques), rovněž nepříliš náročný druh, který má určité méně běžné požadavky pouze při odchovu. Třecí voda musí být měkká (celková tvrdost do 5 °N, uhličitanová do 1 °N) a hodně teplá, optimální teplota je 27 °C. Tuto teplotu je třeba udržovat i po rozplavání potěru, který je v prvních dnech života velmi citlivý na její pokles. Ryby se nasazují do tření v páru, nejlépe večer s tím, že se vytíračka následně zatemní, aby rodiče záhy usnuli. Samec je totiž jinak velmi aktivní a mohl by samici během noci zranit. Ráno se vytíračka odtemní a ryby se zpravidla ihned poté vytřou. Podle mnohých zkušeností rodiče své jikry nežerou, takže není třeba používat třecí rošt, ale po vytření je třeba ryby stejně odlovit. Tetry krvavé jsou velmi aktivní i ve společenské nádrži a jejich ne úplně ideální vlastností je to, že s oblibou okusují jiným rybám konečky ploutví, zejména jsou-li protažené. Proto bývá vhodnější chovat je v druhové nádrži. I tam ale dochází mezi rybami občas k rozmíškám, důležité je proto osázení akvária rostlinami a vytvoření různých skrýší. Do druhu Hyphessobrycon eques se dnes řadí společně ryby, které byly dříve považovány za dva samostatné druhy. České jméno „tetra krvavá“ tehdy patřilo druhu Hyphessobrycon callistus, pro který byla typická dlouze protáhlá černá skvrna za skřelemi. Velmi podobné ryby, ale jen s velmi malou černou skvrnkou ve tvaru čtverečku či kolečka, se označovaly jako druh Hyphessobrycon serpae, česky „tetra rudá“. Fenotypová škála této tzv. humerální skvrny je však u těchto ryb značná – od její úplné absence přes nenápadné naznačení až k nepřehlédnutelné podlouhlé, na obou stranách konvexní příčné skvrně. Nejen tato variabilita, ale i další znaky ukázaly, že ve skutečnosti jde o jediný druh, jemuž navíc na základě historické priority přísluší zcela jiné jméno. Kromě základní přírodní formy s krátkými ploutvemi existuje tetra krvavá také ve vyšlechtěné formě závojové, kterou jsme si fotograficky představili v minulém čísle.
Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 7/2011
