Když jsem téměř před 40 lety dostal od bratrance své první akvárium, chtěl jsem se o akvaristice a rybách dozvědět víc. Kamarád, který sice akvaristou nebyl, ale na poličku se mu kniha nějak dostala, mi věnoval první vydání Zukalových Akvarijních ryb, kromě toho jsem si opatřil dvě brožurky od stejného autora, které se jmenovaly Mladý akvarista a Zakládání a údržba akvária, a od rodičů jsem dostal Frankův Velký obrazový atlas ryb. Mimo antikvariáty, kde se občas objevovala Polákova, Vogelova a Zukalova starší dílka z 50. a 60. let, to bylo vše, co tehdejší knižní trh v ČSSR skýtal, až na jednu výjimku. Za výlohou knihkupectví lákal na přebalu terčovec ozobávaný hejnem mladých – nedávno totiž vyšlo druhé české vydání knížky Akvaristika, jejímž autorem byl jakýsi Günther Sterba. Když jsem si ji vyškemral, dostala se mi poprvé do rukou ucelená učebnice akvaristiky, kde jsem se dočetl, jak funguje filtr, jaká je stavba těla dafnie nebo jaké druhy šupin kryjí rybí tělo. Akvaristika najednou dostala další dimenzi, která v jiných knížkách chyběla.
Navzdory tomu nebudu lhát a tvrdit, že se Akvaristika stala Knihou, která mi změnila život nebo s níž bych usínal pod polštářem, nicméně listoval jsem v ní často a jméno jejího autora jsem si zapamatoval dobře. Jenže hlad po informacích trval a podpultový dvouměsíčník Akvárium terárium ho zaháněl jen stěží. Záhy však měl dojít nasycení. Šťastným řízením osudu jsem se v osmi letech začal ve škole učit němčinu a posléze objevil ostrůvek zaslíbené země – regál s přírodovědnými knihami v Kulturním středisku NDR na pražské Národní třídě. Když se tam roku 1977 objevilo třetí vydání knihy Süßwasserfische aus aller Welt (Sladkovodní ryby z celého světa), odnášel jsem si domů encyklopedii ryb, o jaké jsem do té doby ani nemohl snít, protože jsem si ji prostě nedovedl představit. Autor – Günther Sterba. Vrchol však měl ještě přijít. V roce 1978 vyšel a i v Praze se objevil více než šestisetstránkový Lexikon der Aquaristik und Ichthyologie (Lexikon akvaristiky a ichtyologie), dílo kolektivu sedmi autorů, jehož vedoucím a editorem celé knihy byl Günther Sterba. Tuhle knihu už mohu s klidným svědomím prohlásit za svou akvaristicko-ichtyologickou bibli, kterou pak ve druhé polovině 80. let doplnila ještě o polovinu tlustší kniha Süßwasserfische der Welt (Sladkovodní ryby světa), zmodernizovaná, podílem tří spoluautorů v některých kapitolách rozšířená a obrazově výrazně vylepšená verze encyklopedie z roku 1977 citované výše. Ale to už jsem měl za sebou vysokou školu, doba prvotní orientace v oboru byla dávno pryč, a i když to nikdo ještě moc netušil, blížila se jiná nepředstavitelná věc, pád železné opony a volný tok informací. Nicméně jak Lexikon, tak Sladkovodní ryby (z celého) světa jsou díla svou koncepcí, záběrem a množstvím nashromážděných informací v celosvětovém měřítku dodnes nepřekonaná, jimž nějakou tu pihu na kráse přináší jen plynoucí čas – některé údaje prostě s postupujícím poznáním stárnou, to je jasná věc. Když se ale vrátím do svých učednických 70. let, musím při vší úctě k velikánům české akvaristické publicistiky konstatovat, že mne formoval Günther Sterba.
A proč to všechno připomínám? Protože právě dnes slaví profesor Sterba ve výborné tělesné i duševní kondici své 90. narozeniny. Perličkou pro nás může být fakt, že se narodil 20. 5. 1922 v Mostě, pro který se tehdy používal vzhledem k převládajícímu obyvatelstvu spíše německý název Brüx, jedním z jeho křestních jmen je i nepříliš německý Wenzel (Václav) a svá studia medicíny započal roku 1944 na univerzitě v Praze. Po válce v nich pokračoval na univerzitě v Jeně v tehdejší sovětské okupační zóně, kde si k medicíně přibral ještě zoologii. Svá studia skončil ve stejném roce, kdy ze sovětské zóny vznikla NDR (1949), a celý svůj profesní život (do důchodu odešel v roce 1987) strávil v této zemi – nejprve v Jeně a od roku 1959 na univerzitě v Lipsku, kde působil jako profesor zoologie a živočišné fyziologie. To už měl za sebou první vydání své Akvaristiky, jejíž první díl (prvních třicet let vycházelo toto dílo v německém originálu ve dvou svazcích) vyšel poprvé v roce 1954. Ve své vědecké práci se Sterba zabýval především vývojem endokrinních orgánů u nižších obratlovců (jeho oblíbeným modelovým organismem byly mihule) a neurosekrečními systémy. Zajímal se ale podrobně třeba také o mořské plže z čeledi Olividae. Kuriozitou dokládající šíři Sterbových zájmů a zálib je pak knížka o užitkovém míšeňském porcelánu, kterou vydal v roce 1988.
Akvaristé však znají profesora Sterbu především jako ichtyologa. On sám byl akvaristou od dětství, po válce si za studií přilepšoval množením razbor klínoskvrnných a neonek, nicméně se nikdy nezabýval chovem a množením novinek nebo problémových druhů ryb tak jako třeba u nás doktor Frank. Jak to napsal jeden z jeho někdejších spoluautorů Klaus Breitfeld v laudatiu k 80. narozeninám Sterby, „jeho nejdůležitějším polem působnosti zůstávala vždy literatura a psací stůl. Literatura a pero mu umožnily realizaci jeho hlavní snahy – přiblížit lidem krásu akvárií a kouzlo jejich obyvatel, roztřídit neustále stoupající objem zoologicko-akvaristického vědění a zprostředkovat ho všem akvaristům v přesné populárně-naučné podobě. Tuto jeho zásluhu nelze ani dostatečně ocenit.“
K tomu není třeba už nic dodávat. Snad jen to, že Sterbových knížek se ve světě prodalo přes půldruhého milionu výtisků – kromě němčiny a češtiny vyšla jeho stěžejní díla rovněž v angličtině jak v USA, tak ve Velké Británii.
PS: Na počest jeho devadesátin pojmenoval aktuálně dr. Axel Zarske po profesoru Sterbovi třetí druh ryby – drobnou, na první pohled nepříliš nápadnou tetru z východní Brazílie Serrapinnus sterbai. Popis byl zveřejněn v dubnu letošního roku. Rybky se dostaly do Evropy zamíchány v importech jiné teprve nedávno (2011) Zarskem popsané tetry Hemigrammus filamentosus.
