Úvod » Články » Parmovci

Parmovci

Hofmann Jaroslav, publikováno: 7. 5. 2011

Z parmovců je mezi akvaristy dnes zdaleka nejpopulárnější parmovec skvělý, o němž píšeme v samostatném článku. Kromě něj ale zahrnuje tato skupina řadu dalších krásně zbarvených druhů, jež jsou přinejmenším svým vzhledem a velikostí jakoby předurčeny pro chov v akváriích, zůstávají však poněkud v jeho stínu.

Parmovec bezvousý (Apogon imberbis) patří k typicky červeně zbarveným parmovcům. Znají ho dobře i potápěči, protože se běžně vyskytuje ve Středozemním moři. Zvláštností tohoto druhu je, že u něj dochází k vnitřnímu oplození jiker ve vejcovodech samice; poté jsou jikry uvolněny a samec je inkubuje zhruba týden v tlamě
© Jaroslav Hofmann

Čeleď parmovcovití (Apogonidae) zahrnuje zhruba 23 rodů a přes 270 druhů vesměs malých ryb, které nejčastěji dorůstají jen kolem 10 cm. Naprostá většina žije v mořích, především tropických, několik druhů obývá brakické vody (zejména mangrovové oblasti a ústí řek), určitou raritou je pak rod Glossamia, jenž je výlučně sladkovodní. Zahrnuje devět druhů, z nichž osm jsou novoguinejští endemiti, devátý (Glossamia aprion) žije kromě Nové Guineje také v Austrálii. Právě jeho východoaustralská forma, označovaná někdy jako poddruh Glossamia aprion gilli, byla rozmnožena v akváriích již ve 30. letech 20. století, a je tak zdaleka prvním parmovcem, u něhož se zdařil odchov v péči člověka.

Parmovec vláknoploutvý (Apogon leptacanthus) se vyskytuje od Rudého moře až po západní část Tichého oceánu a hodí se prakticky do každé korálové nádrže
© Jaroslav Hofmann

Většina parmovců má proudnicové, trochu zavalité tělo, menší počet druhů má pak tělo vyšší. Ve všech případech mají parmovci nápadný, relativně dlouhý ocasní násadec. K jejich dalším charakteristickým znakům patří velké oči, hluboce vykrojená ústa a dvě hřbetní ploutve.

Parmovec žlutopruhý (Apogon cyanosoma) je dalším z velmi vhodných druhů pro chov v akváriu
© Jaroslav Hofmann

Zřejmě všichni (nebo přinejmenším velká většina) parmovců jsou paternální tlamovci, u nichž po vytření bere samec jikry do úst a inkubuje je tam až do vylíhnutí larev. Nejvíce informací o průběhu rozmnožování je známo u parmovce skvělého (Pterapogon kauderni), ale tření bylo pozorováno v akváriích i v přírodě u více druhů. Některé druhy byly zkoumány podrobněji – například u parmovce Doederleinova (Apogon doederleini) studovali japonští vědci v přírodě problém kanibalismu. Zjistili, že z 361 výtěrů, které sledovali u ostrova Shikoku, došlo ve 47 případech k tomu, že během prvního dne po vytření jikry zmizely. Studiem obsahu žaludků se potvrdilo, že jikry spolkl samec. Dále se ukázalo, že frekvence tohoto kanibalismu stoupala s průběhem rozmnožovacího období. U samců, kteří absolvovali od čtyř do sedmi rozmnožovacích cyklů za sebou, se výrazně zhoršila jejich fyzická kondice, což samozřejmě souvisí s tím, že zhruba 80 % času v rozmnožovací sezoně samec nepřijímá potravu. Fyzická kondice rodiče pečujícího o potomstvo je tedy velmi důležitým faktorem, který ovlivňuje výskyt rodičovského kanibalismu.

Parmovec Apogon fleurieu se vyskytuje v Rudém moři, Indickém oceánu a západním Pacifiku. Velmi podobný je parmovec zlatý (Ostorhinchus aureus), který nežije v Rudém moři, ale jinak má areál rozšíření velmi podobný; liší se větším počtem žaberních tyčinek a tvarem skvrny na ocasním násadci, která je nahoře a dole širší než uprostřed, takže připomíná přesýpací hodiny
© Jaroslav Hofmann

Parmovci jsou ryby s převážně soumračnou aktivitou, které většinu dne tráví v příšeří úkrytů – pod převisy, v různých rozsedlinách, jeskyních apod. Většina (i když to zrovna neplatí pro nejčastěji v akváriích chované druhy) je červeně zbarvena – podle toho také dostali parmovci své anglické i německé jméno, v obou těchto jazycích se jim shodně říká „kardinálové“. Červená část světelného spektra je při průchodu vodním sloupcem pohlcována nejdříve, a tak se červeně zbarvení parmovci jeví svému okolí jako šedé až černé ryby.

Parmovci jsou masožravci, kteří se živí z velké části planktonními korýši, kromě toho ale i některými bentickými bezobratlými a drobnými rybkami, resp. potěrem, u druhů z mangrovových bažin tvoří významnou složku výživy náletový hmyz. Díky tomu se dají chovat i v rifových nádržích, pokud tam naleznou dostatek stinných míst, kam se v silně osvětleném akváriu mohou schovat. Kromě dutin, převisů apod. jim za úkryt poslouží (stejně jako v přírodě) třeba i hustá spleť korálových větví (nejlépe větevníků rodu Acropora).

Parmovec Apogon chrysopomus se vyskytuje v mělkých vodách od Bali po Filipíny, často v párech. Je to velmi klidný druh s variabilním zbarvením, velmi podobný je parmovec Sealeův (Apogon sealei) žijící od Malajsie až po Velký bariérový útes, který má užší hnědé podélné pruhy a chybí mu žluté skvrny na skřelích
© Jaroslav Hofmann

Většina parmovců žije v přírodě ve skupinách, jejichž početnost může sahat od zhruba šesti až po několik stovek jedinců. Vzhledem ke způsobu života to však nejsou hejnové ryby, které by proplouvaly volnou vodou. Mezi jedinci ve skupině existuje poměrně přísná hierarchie – i proto jsou někdy parmovci považováni za poněkud agresivní a nesnášenlivé ryby. Většina zkušeností z akvarijního chovu je však opačná. Parmovci se vůči rybám jiných druhů chovají spíše pasivně a ani mezi nimi nedochází k vážnějším rozmíškám.

Druhově nejpočetnějším rodem parmovců je Apogon. K druhům, s nimiž se lze setkat v akváriích relativně nejčastěji, patří pak parmovec vláknoploutvý (Apogon leptacanthus). Jedním z důvodů jeho relativně malého rozšíření, zdaleka neodpovídajícího velmi atraktivnímu vzhledu těchto stříbřitě průsvitných ryb se zářivě třpytivou modrou a zlatou kresbou, je velká citlivost na přepravu. Platí to, bohužel, pro všechny parmovce. K nejmírumilovnějším druhům patří parmovec žlutopruhý (Apogon cyanosoma), který se v přírodě živí pouze drobným živočišným planktonem. Při dostatečném počtu úkrytů bývá aktivní i přes den, což jeho přitažlivost pro akvaristy ještě zvyšuje. Vyžaduje však velmi čistou vodu, je velmi citlivý na vyšší obsah dusíkatých sloučenin. Stejně jako on, také parmovec stlačený (Apogon compressus), další vhodný druh do rifových nádrží, má kresbu typickou pro mnoho druhů parmovců, již tvoří podélné světlé a tmavé pruhy.

Mladý parmovec příčnopruhý (Sphaeramia nematoptera) s typickou kontrastní kresbou
© Jaroslav Hofmann

Relativně často se chovají také oba druhy rodu Sphaeramia, považované v minulosti určitou dobu dokonce jen za barevné formy druhu jediného. Oba druhy patřící k parmovcům s vysokým tělem se už také v akváriích vytřely, ale úspěšný odchov se dosud zřejmě ani u jednoho nepodařil. Barevně nápadnější je parmovec příčnopruhý (Sphaeramia nematoptera). Především u mladých jedinců je nápadná zvláštní kresba – ryby mají široký tmavý příčný pruh v polovině těla mezi první hřbetní a řitní ploutví. V zadní části těla za pruhem mají pak četné tmavé okrouhlé tečky, zatímco světlé přední části těla dominuje červeně zbarvená oční duhovka. V ohrožení se tyto ryby staví mrtvými – položí se na bok a nehybně tak nějakou dobu setrvají. V akváriu přijímají různou potravu, která nemusí být živá, ale je třeba, aby se určitou dobu pohybovala ve vodním sloupci – ze dna a z hladiny nesbírají tyto ryby potravu rády. Dospělí jedinci zmohou i kořist o velikosti dospělých pavích oček – z toho je také třeba vycházet při volbě společníků v nádrži. Pozor na společný chov s čisticími krevetami – zdá se, že parmovci příčnopruzí jejich služeb nevyužívají, naopak je někdy považují za kořist. Nejraději mají parmovci příčnopruzí drobné korýše (vidlonožci, dospělé žábronožky, krill, blešivci), přijímají ale i nasekané maso mušlí, rybí potěr, po přivyknutí i umělá krmiva.

S věkem se u parmovců příčnopruhých stává kresba méně kontrastní, mění se i zbarvení ploutví
© Jaroslav Hofmann

Parmovec okatý (Sphaeramia orbicularis) má obdobnou kresbu (příčný pruh mezi první hřbetní a řitní ploutví, tečky v zadní polovině těla), ale méně barev na těle. Patří k druhům, které nejsou příliš citlivé na transport, v přírodě se často vyskytuje v brakické vodě mangrovových porostů, kde se z velké části živí náletovým hmyzem, takže jeho krmení v akváriu je zcela bez problémů. Tření jednoho páru v akváriu pozoroval opakovaně v nedávné době kurátor veřejného akvária Sea-Life v Oberhausenu Johannes Peschke. Jeho průběh se do značné míry podobá tření parmovců skvělých, jiker je však daleko více a jsou výrazně menší, což odpovídá tomu, že tento druh má obvyklou fázi planktonní larvy. Doba inkubace je také kratší, larvy se líhnou v noci, měří asi 3 mm a v prvních hodinách ještě nejsou schopny aktivního pohybu. Zajímavé je pozorování, že pouze prvních pět dnů po výtěru nepřijímá samec vůbec žádnou potravu. Během této doby také zpravidla klesne počet jiker, které má v tlamě. Po vytření ho samice nejprve brání před rušivými vlivy okolí, toto její chování ale postupně slábne a zhruba tři dny po výtěru zcela končí. Samec po pěti dnech inkubace jiker začíná znovu opatrně přijímat potravu, krátce před vypuštěním larev na něm už pohledově není téměř patrné, že nosí potomstvo, zatímco na počátku inkubace jiker se to jasně pozná podle vystrčené dolní čelisti a typického pohybu úst, jímž jikry v tlamě převaluje.

Parmovec okatý (Sphaeramia orbicularis)
© Jaroslav Hofmann

Parmovci, především v domácích akváriích dosud nepříliš často zastoupení, se mohou stát zajímavým obohacením korálových nádrží a zdrojem velmi cenných pozorování.

Literatura:

  • Boruchowitz, D. E. (2001): Ideal Little Marines – Genus Apogon. TFH 49, 9, 86–92.
  • Donovan, P. (1997): The Pajama Cardinal Fish. TFH 45, 11, 30–36.
  • Hebbinghaus, R. (2003): Sphaeramia nematoptera, der Pyjama-Kardinalbarsch. DATZ, 56, 10, 6–7.
  • Horsthemke, H. (2004): Vier wenig bekannte Brackwasserfische. DATZ 57, 7, 66–72.
  • Okuda, N. & Y. Yanagisawa (1996): Filial cannibalism by mouthbrooding males of the cardinal fish, Apogon doederleini, in relation to their physical condition. Environmental Biology of Fishes 45, 5, 397–404.
  • Peschke, J. (2007): Gürtel-Kardinalbarsch – Verhalten und Fortpflanzung. DATZ 60, 8, 34–37.

Tento článek byl publikován v časopise Akvárium terárium 5/2009; www.akvarium-terarium.eu

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: