Úvod » Články » Pancéřníčci (3)

Pancéřníčci (3)

Hofmann Jaroslav, publikováno: 8. 11. 2014

Dnes zamíříme ještě jednou mezi malé pancéřníčky. V minulém čísle jsme se seznámili se základními chovatelskými nároky společnými prakticky pro všechny druhy, dnes se zaměříme především na jejich rozmnožování.

Nejběžněji chovanými druhy, které se v akváriu také nejčastěji vytírají, jsou pancéřníček zelený (Corydoras aeneus) a pancéřníček skvrnitý (Corydoras paleatus). Oba jsme si podrobněji představili minule. Kromě nich se ale podařilo v akváriích rozmnožit přinejmenším kolem 120 dalších druhů a forem malých pancéřníčků. Problémem však je, že zdaleka ne všichni se množí stejně ochotně. Většinu malých pancéřníčků můžeme zařadit mezi druhy spíše problémové, které se nevytírají příliš ochotně a často, vyžadují speciální režim, jenž je na tření připraví, a speciální vodu (většinou velmi měkkou) pro úspěšný vývoj zárodků, takže jejich rozmnožování je doménou zkušených akvaristů. U některých druhů ale není odchov tak složitý a ryby se třou docela často. Patří k nim třeba pancéřníček panda (Corydoras panda), pancéřníček leopardí (Corydoras trilineatus), pancéřníček kolumbijský (Corydoras metae) nebo pancéřníček napský(Corydoras napoensis), resp. pancéřníček dvoupásý (Corydoras bilineatus) – vysvětlení viz níže. Jiné druhy se sice v posledních letech množí častěji, ale jejich odchov nijak snadný není (třeba pancéřníček Sterbův – Corydoras sterbai nebo pancéřníček oranžovoskvrnný – Corydoras duplicareus).

Pancéřníček panda (Corydoras panda) – přírodní forma
© Jaroslav Hofmann
Nedávno se na trhu objevila také závojová (dlouhoploutvá) forma pancéřníčka pandy – zajímavé je, že ryby mají oproti přírodní formě prodloužené i vousky
© Jaroslav Hofmann
Pancéřníček leopardí (Corydoras trilineatus)
© Jaroslav Hofmann
Pancéřníček kolumbijský (Corydoras metae)
© Jaroslav Hofmann

Další jméno, které se u odchovávaných druhů často objevuje, je pancéřníček drobný (Corydoras nanus). V tomto případě ale narážíme na problém s určením druhu. Podle všeho se zdá, že skutečný pancéřníček drobný, který pochází ze Surinamu, byl dosud do Evropy dovážen jen velmi výjimečně, možná že vůbec ne. V druhové skupině „Corydoras-elegans“, která tvoří 5. vývojovou linii monofyletického původu mezi pancéřníčky (viz článek Pancéřníčci (1)), si je několik druhů vzhledově velmi podobných. Ryby označované u nás jako Corydoras nanus patří v naprosté většině případů ve skutečnosti buď k druhu Corydoras bilineatus, nebo k druhu Corydoras napoensis. Pokud neznáme lokalitu původu ryb (Corydoras napoensis žije v Ekvádoru a Peru, Corydoras bilineatus v Bolívii), lze druh určit pouze na základě kresby potěru a jejího vývoje u ryb v období od jednoho týdne do dvou měsíců věku.

Pancéřníček Sterbův (Corydoras sterbai)
© Jaroslav Hofmann
Patentky pancéřníčkům chutnají (na snímku pancéřníček oranžovoskvrnný – Corydoras duplicareus), neměly by však být jejich jedinou potravou
© Jaroslav Hofmann
Pancéřníček drobný (Corydoras nanus) – ryba z importu s ověřenou lokalitou původu
© Jaroslav Hofmann

Na mnohé aspekty rozmnožování malých pancéřníčků existují mezi chovateli rozdílné názory, některé základní principy se ale dají vysledovat. Prvním předpokladem úspěšného tření je kvalitní krmení převážně živou potravou. Vhodné jsou černé komáří larvy, buchanky, perloočky, případně i nauplie žábronožek (zejména u malých druhů), dvakrát až třikrát týdně patentky, jednou týdně grindal nebo roupice. Plankton, černé komáří larvy či patentky lze podávat i v mrazené podobě, strava se doplňuje kvalitním vločkovým krmivem nebo tabletami. Prvním kontroverzním bodem v odchovu pancéřníčků je krmení chovných ryb nitěnkami. Někteří chovatelé na ně nedají dopustit a tvrdí, že pancéřníčky do ideální třecí kondice bez nitěnek dostat nelze. Jiní jim oponují s tím, že význam nitěnek se přeceňuje a ryby se dají připravit na tření i bez nich. Riziko používání nitěnek spočívá v nebezpečí jejich kontaminace např. těžkými kovy a také v nebezpečí zavlečení různých infekcí. Pokud se pro krmení nitěnkami rozhodneme, podáváme je vždy až řádně vyčištěné, tj. minimálně jeden až dva dny po nákupu nebo nalovení. Máme-li k dispozici také jinou vhodnou potravu, nekrmíme nitěnkami každodenně, ale jen dvakrát až třikrát týdně.

Pancéřníček napský (Corydoras napoensis) – ryba z importu s ověřenou lokalitou původu
© Jaroslav Hofmann

U mnoha druhů malých pancéřníčků pomáhá při vyvolání tření náhlá změna teploty vody, a to směrem dolů. Někdy vyvolá tření už první taková změna, jindy je třeba toto kolísání teploty několikrát po sobě opakovat. Voda se ochlazuje tak, že se jí část (zhruba čtvrtina až třetina nádrže) vymění za čerstvou chladnější. Mnohdy postačí rozdíl teplot zhruba dva až tři stupně, někdy ale pomůže až rozdíl větší, kolem pěti stupňů. Často se používá schéma, kdy jsou ryby nejprve chovány delší dobu při vyšší teplotě a krmeny méně vydatně. Pak se jejich krmení vylepší a začne se s ochlazováním vody zakončeným opětovným zvýšením teploty. Ideální je, pokud se periodické snižování teploty vody podaří načasovat do období klesajícího tlaku vzduchu.

Ryby tohoto vzhledu se u nás poměrně často odchovávají a prodávají většinou pod označením Corydoras nanus nebo Corydoras napoensis. Pouze podle vzhledu není možné ryby druhově určit, téměř identicky vypadá ještě třetí druh – Corydoras bilineatus. Vzhledem k tomu, že skutečný Corydoras nanus se u nás zřejmě nechová, jde v těchto případech s velkou pravděpodobností buď o Corydoras napoensis nebo Corydoras bilineatus
© Jaroslav Hofmann

U některých druhů byla pozorována výrazná sezónnost rozmnožování, ryby se třou nejčastěji na jaře a na podzim, jiné druhy se třou celoročně. Sezónnost rozmnožování je častější u ryb importovaných z volné přírody a u jejich potomků, po několika generacích chovu v akváriích v řadě případů mizí.

Pancéřníček malý (Corydoras pygmaeus)
© Jaroslav Hofmann

Spory mezi chovateli panují také v odpovědi na otázku, jak nejlépe sestavit chovnou skupinu. Podle některých chovatelů vyžadují prakticky všechny druhy nasazení několika samců na jednu samici, protože při použití pouze jednoho samce prý zůstává část jiker neoplozená. Druhá skupina zastává názor, že více samců působí spíše rušivě a že k dostatečnému oplodnění jiker stačí samec jeden. Jak už to bývá, pravda je asi někde mezi těmito vyhraněnými názory. Záleží samozřejmě i na konkrétních jedincích. Pozorování tření u různých druhů nasazených nikoli v páru, ale ve větší skupince, poskytují zajímavé výsledky. Někdy se tření účastní všechny ryby, jindy si samice vybere jediného samce a jiné odmítá, někdy má naopak zase zájem o tření jediná z několika samic. Souhrnně lze říci, že více samců není nezbytně nutných, ale za určitých konkrétních podmínek může být užitečných.

Pancéřníček trpasličí (Corydoras hastatus)
© Jaroslav Hofmann
Pancéřníček třískvrnný (Corydoras habrosus)
© Jaroslav Hofmann
Pancéřníček Adolfův (Corydoras adolfoi) je vzhledově velmi podobný pancéřníčku oranžovoskvrnnému (Corydoras duplicareus)
© Jaroslav Hofmann

Vlastní průběh tření obestírá určité tajemství, byť se malí pancéřníčci rozmnožují v akváriích už více než sto let. Pro většinu druhů je při tření typická tzv. T-poloha. Samec imponuje samici, připlave kolmo před ní a svým prsním trnem si ji přidrží za vousky, resp. za spodní pysk. V té chvíli také samec vypouští mlíčí. Samice uvolňuje jikry do „kapsičky“ vzniklé těsným přiložením břišních ploutví k sobě. Ryby takto chviličku setrvají, poté samec samici pustí a samice odplave, aby lepkavé jikry (intenzita lepivosti je odlišná u různých druhů) připevnila na vybraný pevný podklad, který někdy předem očišťuje (širší list rostliny, stěna nádrže, trubka filtru apod.). Počet jiker uvolněných při jednom třecím aktu je různý, závisí jak na druhu, tak na konkrétní samici. Například samice tzv. trpasličích druhů, mezi něž patří pancéřníček malý (Corydoras pygmaeus), pancéřníček trpasličí (Corydoras hastatus), pancéřníček třískvrnný (Corydoras habrosus) a pancéřníček goyazský (Corydoras cochui), uvolňuje vždy jen jedinou jikru, u samic pancéřníčka Sterbova či leopardího bývá jiker v jednom aktu od dvou do šesti, ale třeba u velkých samic pancéřníčka zeleného až ke dvaceti. Různý je však i okamžik, kdy samice uvolní jikru či jikry do kapsičky z břišních ploutví. Opět jde o druhově podmíněné rozdíly. Někdy jsou jikry uvolněny hned na začátku kontaktu se samcem, jindy až ve chvíli, kdy samec samici uchopí za vousky, u některých druhů uvolňuje samice jikry až v okamžiku, kdy ji samec pouští, u dalších pak dokonce až ve chvíli, kdy se samice zcela oddělí od samce. A tady jsme u zmiňovaného tajemství: Jak a kdy vlastně dochází k oplození jiker? Tato otázka je aktuální především u poslední zmíněné varianty vypouštění jiker z těla až ve chvíli, kdy už je samice vzdálena od samce. Není proto vlastně ani divu, že už před mnoha desetiletími vznikla mezi chovateli teorie o tom, že samice pancéřníčků přijímají v T-poloze, kdy mají svá ústa v blízkosti urogenitální papily samce, mlíčí právě ústy. To pak projde trávicím traktem a vyjde řitním otvorem ven, přímo v blízkosti kapsičky ze složených břišních ploutví. Pokud vám připadá tato teorie přitažená za vlasy, nezavrhujte ji předčasně. V polovině 90. let se jí dostalo dokonce experimentálního ověření skupinou japonských vědců v pokusech, při nichž sledovali šíření barviva (metylénové modři) kápnutého pipetou během T-polohy před tlamku samice. Závěr byl, že voda s barvivem prošla trávicím traktem samice, vyšla ven řitním otvorem a neobtekla tělo samice od hlavy k břišním ploutvím zvnějšku. Přímý důkaz, který by jednoznačně prokazoval průchod spermií trávicím traktem samice, však stále k dispozici není. V mezičase se objevily naopak názory, které teorii o průchodu spermií trávicím traktem samice odmítají. Argumentují tím, že samice držená samcem za spodní pysk není fyzicky schopna ve stejném okamžiku přijímat ústy vodu a polykat. Jednoznačný závěr není při současném stavu vědění možný a nezbývá, než počkat, zda někdy v budoucnosti vědci toto tajemství plně rozkryjí.

Pancéřníček Axelrodův (Corydoras axelrodi)
© Jaroslav Hofmann

Jinou zajímavostí (a také potenciální hrozbou při chovu více druhů pancéřníčků pohromadě v jedné nádrži) je mezidruhové křížení. V literatuře bylo dosud popsáno kolem dvaceti různých úspěšných křížení (tj. křížení, z nichž vznikli životaschopní potomci) mezi různými druhy rodu Corydoras. Dost často jako jeden z rodičů v těchto kříženích figuruje pancéřníček kolumbijský, pancéřníček panda, pancéřníček Adolfův (Corydoras adolfoi) nebo pancéřníček Axelrodův (Corydoras axelrodi). Jedno mezidruhové křížení bylo dokonce poprvé popsáno českým akvaristou Martinem Šmolíkem roku 2000 v časopise Akvárium terárium – účastnila se ho samice pancéřníčka kolumbijského a samec pancéřníčka leopardího. Mezidruhová křížení u pancéřníčků jsou jevem řídkým, určitě není třeba kvůli nim vyzývat k oddělenému chovu každého druhu ve zvláštní nádrži, ale je dobré o této možnosti vědět.

K atraktivním novinkám, které se začaly v evropských nádržích šířit teprve před několika lety, patří pancéřníček Weitzmanův (Corydoras weitzmani)
© Jaroslav Hofmann
Pancéřníček podobný (Corydoras similis) dostal své vědecké i české jméno podle toho, že vzhledově připomíná hned několik dalších druhů pancéřníčků
© Jaroslav Hofmann
Díky jedinečné kresbě v ocasní ploutvi je zcela nezaměnitelný pancéřníček Robinin (Corydoras robinae) – žádný jiný malý pancéřníček nemá ocasní ploutev podélně pruhovanou
© Jaroslav Hofmann
Pancéřníček Boesemanův (Corydoras boesemani) ze Surinamu byl vědecky popsán v roce 1967, ale na jeho dovoz do Evropy si museli akvaristé počkat čtyřicet let
© Jaroslav Hofmann

Při teplotě 24 °C se plůdek malých pancéřníčků líhne většinou čtyři dny po vytření, za další dva až tři dny se rozplave. Jako první potravu lze použít nauplie žábronožek, případně jemný „prach“, který je dobré před podáním spařit horkou vodou, nebo mikry. Úzkostlivě je třeba dbát na čistotu v odchovné nádrži a každý den pravidelně odsávat (nejlépe vzduchovací hadičkou) kal a nespotřebované krmivo. Potěr pancéřníčků bývá náchylný k různým infekcím, udržování čistoty je základním preventivním opatřením proti nim. Pokud dojde k výtěru pancéřníčků ve společenském akváriu, mohou se jejich jikry opatrně přemístit do odchovné nádrže. Jsou-li umístěny na rostlině nebo kamenu či jiné dekoraci, je přemístění snadné. Pokud jsou na stěně akvária, trubce filtru apod., lze je přemístit např. pomocí žiletky nebo ptačího pera, zkušenější akvaristé tak někdy činí i prstem.

Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 1/2014.

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: