Ostnojazykovití jsou nepříliš početnou, ale o to zajímavější skupinou fylogeneticky původních kostnatých ryb, která na Zemi existovala ještě před tím, než se jižní prakontinent Gondwana začal počátkem druhohor postupně rozpadat na dnešní světadíly. Jde o primárně sladkovodní ryby, které se dnes vyskytují v Jižní Americe, Africe, jihovýchodní Asii a Austrálii. Díky tomuto rozšíření se také považují za jeden z biologických důkazů správnosti teorie tzv. kontinentálního driftu. Jejich nejbližšími příbuznými jsou motýlkovci, rypouni a nožovci, akvaristům rovněž velmi dobře známé ryby, kterým se budeme věnovat v některém z dalších článků.
V čeledi ostnojazykovití (Osteoglossidae) existují dvě sesterské vývojové linie, klasifikované na úrovni podčeledí. (Někteří ichtyologové považují obě skupiny za samostatné čeledi, což je ale pouze relativní posun taxonomických kategorií, na vývojových vztazích mezi těmito rybami to nic nemění.) Jednu větev tvoří jihoamerické arapaimy (rod Arapaima) a africký fantang nilský (Heterotis niloticus), druhou pak jihoamerické arowany (rod Osteoglossum) a asijsko-australští baramundiové (rod Scleropages).
Arapaimy, domorodci označované pirarucú či peiche, jsou největšími rybami Amazonie a patří k největším sladkovodním rybám na světě. Největší jedinci dorůstají délky přes 2,5 m a dosahují hmotnosti přes 100 kg. Údaje o délce čtyři metry či více patří zřejmě do oblasti rybářské latiny. Zdálo by se, že o takto velkých rybách nemá smysl v souvislosti s akvaristikou vůbec uvažovat. Samozřejmě, že jsou to ryby do bytových podmínek naprosto nevhodné. Jenže mláďata ve velikosti 10–20 cm se čas od času do evropských velkoobchodů dovážejí a dokonce, byť velmi raritně, se mohou objevit i ve specializovanějším maloobchodě, proto je dobré vědět, o jaké ryby jde. Stejně tak je třeba připomenout, že arapaima velká je zařazena v Příloze II CITES. Dospělé jedince lze vidět v některých veřejných akváriích a zoologických zahradách a v neposlední řadě jsou arapaimy velmi zajímavé biologicky, takže si kratší charakteristiku určitě zaslouží.
Ve všeobecném povědomí je zapsán pouze jeden druh, arapaima velká (Arapaima gigas), který byl také dlouho považován za jediný platný. Nicméně v roce 2013 byla obnovena platnost dvou druhů původně popsaných již roku 1847 a posléze považovaných za totožné s arapaimou velkou a jeden další druh byl popsán nově, takže aktuálně existují čtyři platné druhy arapaim. Jejich vzájemné rozlišení při pohledu na rybu plavající v nádrži nebo vyfotografovanou je velmi obtížné. Jediným vodítkem je tvar a velikost nejvíce dorzálně položené laterální smyslové prohlubně na skřelovém předvíčku (praeoperculum).
Pokud se člověk dívá na plavající arapaimu pozorně, určitě ho zaujme, že ryba nevykonává dýchací pohyby – nepohybuje skřelemi, neotevírá a nezavírá tlamu, zato si čas od času pořádně zívne a protáhne čelisti. Je to proto, že arapaimy dýchají atmosférický kyslík pomocí plynového měchýře. Znamená to, že se zhruba každých 15 minut musí nadechnout nad hladinou. Toho uměli dobře využívat domorodí rybáři, kteří dokázali rybu u hladiny zručně ulovit oštěpem. Pirarucú je v Amazonii vyhlášena výborným masem, což se jí v minulosti stalo málem osudným. V 80. a 90. letech minulého století byly arapaimy značně ohroženým druhem, po přijetí různých ochranářských opatření včetně zavedení minimální délky úlovku (ryby menší než stanovené minimum se nesmí lovit, resp. musí se vracet zpátky do vody) se stav v posledních letech trochu zlepšil. Poněkud kuriózně jsou ale arapaimy také předmětem tzv. ochranářského paradoxu či paradoxu ochrany biodiverzity. Zatímco ve své vlasti jsou ohroženým druhem, v Indonésii unikly na některých místech Jávy a Sumatry z faremních chovů okrasných ryb do volné přírody, kde představují invazní druh ničící místní faunu. Na výzkumu těchto rizik se podílejí i čeští vědci. Podobně se arapaimy vyskytují rovněž na některých místech v Thajsku.
Arapaimy se vytírají do hnízda v podobě jámy na dně, samec po vytření hnízdo hlídá a určitou dobu pak vodí i hejno rozplavaných mláďat. Soudí se, že nejen s vnímáním otřesů a pohybu vody, ale i s rozmnožováním by mohly souviset ony zvláštní smyslové prohlubně na hlavě, z nichž se vylučuje sekret, nejvíce právě v době rozmnožování. Původní představa, že jde o výživu pro potěr, byla již opuštěna. V současnosti převládá názor, že sekret slouží ve vodě jako kontaktní látka, jež umožňuje udržovat kontakt mezi rodičem a mláďaty.
Fantang nilský je mimořádně ojedinělým chovancem i ve veřejných akváriích a v akvaristickém světě se prakticky neobjevuje. Pochází ze západní a části východní Afriky, do některých dalších států subsaharské Afriky byl vysazen. Dorůstá délky do jednoho metru a jako jediný ze všech ostnojazykovitých se neživí dravě, nýbrž planktonem, detritem, hmyzem, semeny apod. Podobně jako arapaimy dýchá atmosférický kyslík plynovým měchýřem, k filtrování drobné potravy mu slouží zvláštní nadžaberní orgán. Rozmnožování je podobné jako u arapaim, ale fantangové si stavějí propracovanější hnízdo z vodních rostlin a bezprostřední péči o jikry a larvy přebírá samice, zatímco samec střeží trdliště. Potěr pak vodí oba rodiče, kteří mají na hlavě podobné sekreční prohlubně jako arapaimy.
Ryby z druhé vývojové větve ostnojazykovitých se v akváriích chovají daleko častěji, i když ani v tomto případě nejde o ryby pro každého, především vzhledem k jejich prostorovým nárokům, ale v některých případech také kvůli jejich ceně. V anglicky psané populární akvaristické literatuře se často všechny druhy označují termínem „arowana“, případně doplněným o nějaký přívlastek. Podobně je tomu i ve slangu našich akvaristů, nicméně správně přísluší toto jméno pouze dvěma jihoamerickým druhům rodu Osteoglossum, zatímco správné české jméno asijských a australských druhů rodu Scleropages je „baramundi“, jedno z domorodých pojmenování těchto ryb. Ve všech případech jde o velké dravce se dvěma masitými vousky na špičce dolní čelisti a nápadně velkými šupinami na těle, kteří jsou paternálními tlamovci – pár se vytře do jamky na dně, samec pak jikry posbírá a až do rozplavání mláďat je inkubuje v tlamě. V praxi se docela často setkávám s tím, že lidé arowany a baramundie zaměňují, ačkoliv se dají snadno rozlišit na první pohled – arowany mají dlouhou hřbetní a řitní ploutev, u baramundiů jsou obě tyto ploutve výrazně kratší. Zvláště nápadné je to u hřbetní ploutve, která je u baramundiů umístěna až na samém konci hřbetu, zatímco u arowan začíná už zhruba ve dvou třetinách délky trupu.
Z jihoamerických druhů se v akváriích častěji chová arowana dvojvousá (Osteoglossum bicirrhosum), která v přírodě dorůstá délky kolem 90 cm, v akváriích většinou 60–80 cm, pokud je dostatečně a dobře krmena. I to ale znamená, že musí mít k dispozici nádrž dlouhou minimálně 2 m a o objemu alespoň 1000 l. Arowany dobře skáčou a při své velikosti mají docela sílu, takže nádrž musí být dobře zakrytá. Na náhlou změnu světelných podmínek nebo prudké pohyby v okolí nádrže reagují často úlekem, je proto třeba se jich vystříhat. Arowany potřebují dobře prokysličenou čistou vodu o vyšší teplotě, ideálně 26–28 °C. Mláďata ve velikosti kolem 15–20 cm jsou vůči sobě agresivní, což je přirozené chování, které v přírodě zajišťuje jejich rozptýlení do velkého prostoru.
V rodu Scleropages existovaly už od 19. stol. až do roku 2003 tři druhy. V celé jihovýchodní Asii až po tzv. Wallaceovu linii rozšířený baramundi malajský (S. formosus), na Nové Guineji a severu Austrálie se vyskytující baramundi severní (S. jardinii) a endemit z povodí australské řeky Fitzroy baramundi australský (S. leichardti). V roce 2003 však byly popsány tři další druhy na základě barevně odlišných lokálních populací baramundiho malajského. Původní druh tak byl omezen na základní zelenou barevnou formu označovanou „Green“, zatímco stříbrná forma („Silver“) ze západního Bornea byla popsána jako S. macrocephalus, zlatá forma s červenou ocasní ploutví („Red-tailed Golden“) ze Sumatry jako S. aureus a červená forma („Super Red“) z řeky Kapuas na západě Bornea jako S. legendrei. Proti práci, v níž byly tyto tři druhy popsány, se následně vznesla velká vlna kritiky, protože práce obsahovala řadu nepřesností, neobjasněných skutečností a vycházela nejen z jedinců pocházejících z volné přírody, ale i z ryb odchovaných na farmách. Většina ichtyologů ji proto dnes neuznává, i když se připouští, že ve svých závěrech, tj. v tom, že ryby dosud označované jako S. formosus patří ve skutečnosti k několika druhům, má v obecné rovině pravdu. Všeobecně přijímán je naproti tomu popis nového druhu, baramundiho myanmarského (S. inscriptus), z roku 2012. Jde o myanmarského (barmského) endemita, který se od všech ostatních příslušníků rodu odlišuje nápadnou kresbou na šupinách.
U asijských baramundiů (vyjma myanmarského, který je vzhledově nezaměnitelný) není často vůbec lehké přiřadit konkrétního jedince k některé barevné populaci, resp. druhu, ba je to dokonce nemožné. Mohou za to faremní chovy a velká poptávka (zejména v Japonsku, na Tchaj-wanu, v posledních zhruba 15 letech ale také v Číně a Jižní Koreji) po určitých barevných formách, především červených a zlatých. Baramundi malajský je totiž (stejně jako baramundi myanmarský) zapsaný v Příloze I CITES, tj. legální obchod s jedinci z volné přírody není možný. Přitom ale jsou tyto ryby v mnoha zemích jihovýchodní a východní Asie považovány tradičně po staletí za symbol štěstí, bohatství i dlouhého života. Bohatí obchodníci a podnikatelé neváhají zaplatit za exkluzivního jedince, kterého si jako symbol svého úspěchu a záruku jeho pokračování vystaví ve firmě v akváriu dobře viditelném všem návštěvám, i pětimístné částky (v amerických dolarech). Vždyť za kvalitní mládě ve velikosti asi 12 cm může přímo chovatel dostat i 600 dolarů, u ryb kolem 18 cm je to už kolem 1000 USD a v 25 cm klidně i 1500 USD. Mláďata formy Super Red se například v akvaristice v thajském Bangkoku prodávají za cenu v přepočtu kolem 1200 USD a velmi kvalitní dospělý jedinec téže formy tam vyjde na těžko uvěřitelných 30 000 USD. Zejména v Indonésii, ale i v dalších zemích jihovýchodní Asie (například největší thajská farma produkuje ročně kolem 3000 bezvadných očipovaných mláďat) proto existují farmy, které baramundie odchovávají v rybníčcích víceméně odpovídajících přirozeným podmínkám, v nichž ryby žijí ve volné přírodě. S mláďaty odchovanými v lidské péči se obchodovat smí, pokud se prokáže jejich původ. Proto se dnes odchovaní baramundiové opatřují mikročipy a běžně se s nimi obchoduje. Při uvedených cenách není překvapivé, že chovatelé se snaží produkovat ty nejžádanější a nejdražší barevné formy, přičemž k dosažení co nejlepšího výsledku běžně kříží jedince různých populací. Některé farmy mají v rámci povolení své činnosti povinnost vysazovat část odchovaných mláďat zpět do volné přírody. Samozřejmě, že by v takovém případě mělo jít pouze o jedince některé z původních přírodních populací, ale ne vždy to platí v praxi, takže v některých přírodních vodách je situace s výskytem konkrétní formy baramundiů velmi nepřehledná.
Baramundiové dorůstají vesměs délky do 80 cm, v akváriích zpravidla do 60 cm. Jejich nároky na chov jsou obdobné jako nároky arowan.
Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 4/2021. Pro vydání na AQUATABu byl rozšířen o další fotografie.
