Úvod » Články » Odchody velikánů

Odchody velikánů

Hofmann Jaroslav, publikováno: 5. 6. 2009

V roce 2007 opustily náš svět a vydaly se do rybího nebe tři velké osobnosti ichtyologie a akvaristiky, jejichž život a dílo sluší alespoň krátce vzpomenout.

V úctyhodném věku 90 let zemřel 15.6.2007 snad největší znalec trnobřichých ryb (Characiformes) na světě, francouzský lékař a ichtyolog, dr. Jacques Géry. Narodil se v roce 1917 v Paříži, vystudoval medicínu ve Štrasburku a až do roku 1960 působil jako plastický chirurg na klinice v lotrinském Briey. Již od svých 13 let měl akvárium a jednou z prvních ryb, které ještě před druhou světovou válkou rozmnožil, byla tetra červená (Hyphessobrycon flammeus), jež jako by předznamenala Géryho budoucí zaměření. Od roku 1951 začal Géry publikovat akvaristické články. Jen do roku 1958 jich bylo 72 – mezi nimi například dlouhý článek o milovaných tetrách červených z roku 1952, rozsáhlá práce o drobnoústkách (podčeleď Nannostominae) z roku 1953 i ještě větší dílo o štíhlotělkách (podčeleď Pyrrhulininae) z roku 1954 (postavení jednotlivých taxonů uvádím v původním Géryho řazení). V témže roce publikoval rovněž svou první práci o afrických tetrách, které se v následujících letech 1955 a 1956 vypravil poprvé studovat také přímo do volné přírody. Už v červenci 1956 přednášel Géry ve Frankfurtu nad Mohanem na prvním zasedání tehdejší Konfederace evropských vivaristů na téma „Akvaristická cesta do Francouzské Guineje“. Později absolvoval Géry asi deset expedicí do Jižní Ameriky, odkud pocházela většina Géryho největších oblíbenců. Heiko Bleher, který se zúčastnil jedné z nich, při níž se mj. lovily rybky popsané posléze Gérym a Junkem v roce 1977 jako nový druh Inpaichthys kerri (tetra královská), vzpomíná, že Géry byl asi jediným badatelem, který s sebou vozil na expedice rozkládací křeslo. Kdykoli Bleher skočil do vody, Géry si prý rozložil na břehu své křeslo a usadil se v něm s knížkou, velmi často s některým z románů Stephena Kinga.

Hyphessobrycon herbertaxelrodi
K nejznámějším druhům characid, které vědecky popsal Jacques Géry, patří neonka černá (Hyphessobrycon herbertaxelrodi). Géry zveřejnil její popis v roce 1961 ve společném článku, v němž popsal hned tři nové druhy teter – dále též fantoma červeného a knoduse savanenského (Knodus savannensis). Článek vyšel v americkém populárním časopise Tropical Fish Hobbyist
Foto © Jiří Plíštil
Hyphessobrycon sweglesi
Fantom červený byl Gérym popsán pod jménem Megalamphodus sweglesi, v druhé polovině 90. let 20. století byl však rod Megalamphodus na základě prací Weitzmana, Palmera a Malabarby zrušen a jeho příslušníci přeřazeni do rodu Hyphessobrycon
Foto © Jaroslav Hofmann

V letech 1951–1957 působil Géry paralelně se svou lékařskou kariérou též jako šéfredaktor prvního francouzského akvaristického časopisu L´Aquarium et les Poissons. Psal v té době nejen o characidách, ale i o nejrůznějších jiných rybách, ostatně jeho první publikovaný článek vůbec se zabýval živorodkami rodu Mollienesia. V roce 1959 započala Géryho vědecká publikační kariéra v oblasti ichtyologie (lékařské vědecké práce publikoval již od roku 1941) – v první práci popsal nový rod teter Roeboexodon z Guyany, ve druhé krátce nato první nový druh – tetru maronskou (Thayeria ifati). Rod Thayeria patřil ke Géryho láskám, věnoval se mu několik desetiletí a plánoval jeho revizi, nakonec však své materiály v roce 2005 předal mladému brazilskému ichtyologovi Fláviu Limovi, který by měl práci společně se svým kolegou Cristianem Moreirou dokončit.

Hemigrammus bleheri
V roce 1986 popsal Géry společně s V. Mahnertem tetru Bleherovu (Hemigrammus bleheri), opět v časopise Tropical Fish Hobbyist
Foto © Jaroslav Hofmann
Hyphessobrycom columbianus
Géry pracoval na popisech nových druhů prakticky až do konce svého života. Známou tetru darienskou (Hyphessobrycom columbianus) popsal společně s německým systematickým ichtyologem Axelem Zarskem v roce 2002 – a opět v akvaristickém časopise. Práce vyšla v německém Das Aquarium
Foto © Jaroslav Hofmann

V roce 1960 se Géry rozhodl k zásadnímu kroku. I když měl na klinice v Briey asi 40 akvárií, nestačilo mu to. Zjistil, že ryby ho přitahují více než plastická chirurgie, a tak se ve třiačtyřiceti letech stal znovu studentem – na univerzitě ve Štrasburku se zapsal na biologii. Jeho doktorská práce měla téma „Guyanští zástupci čeledi Serrasalmidae“ a otevřela mu dveře do CNRS (Centre national de la recherche scientifique – Národní centrum vědeckého výzkumu), kde působil až do svého odchodu do penze v roce 1982. I pak ale pokračoval v bádání, které v posledních 40 letech už soustředil téměř výlučně na trnobřiché ryby. Své stěžejní dílo vydal Géry v roce 1977 – kniha Characoids of the World je i po 30 letech základní referenční monografií o tetrách, navzdory tomu, že Géry se málokdy ve svých názorech shodl s moderními kladistickými systematiky, že nesouhlasil s koncepcí 9 či 14 čeledí a až do konce svého života trval na 19 čeledích trnobřichých ryb. (Mimochodem, v posledním vydání svého standardního díla Fishes of the World z roku 2006 uvádí Joseph S. Nelson v řádu Characiformes již 18 čeledí.) V současném ichtyologickém světě, kde jeden popis nového druhu střídá druhý, kde se objevují stále nové systematické práce přeskupující nejrůznější taxony, jde skoro o zázrak.

Aulonocara stuartgranti
Osobnost Stuarta M. Granta připomíná Aulonocara stuartgranti, malawský tlamovec pojmenovaný na jeho počest Meyerem a Riehlem v roce 1985. Tento druh vytváří celou řadu forem, možná, že jde spíše o komplex několika druhů. Samci formy Chilumba mají tělo zbarveno nádherně modře
Foto © Jaroslav Hofmann
Aulonocara stuartgranti
Aulonocara stuartgranti, f. Chilumba – samice
Foto © Jaroslav Hofmann

Náhle a nečekaně odešel 11.10.2007 v 70 letech Stuart M. Grant, Angličan, který nebyl ichtyologem, nepopsal žádný nový rybí druh, ale zasloužil se jako nikdo jiný o rozvoj jednoho mimořádně populárního odvětví sladkovodní akvaristiky posledních 30 let – chov cichlid z jezera Malawi. Po skončení vojenské služby u britského letectva na Kypru dostal Grant v roce 1958 místo ve správě Nyasalandu, britské kolonie ve východní Africe. Když získala tato kolonie roku 1964 nezávislost a za další dva roky se z ní stala Republika Malawi, Grant pracoval dál pro vládu mladého státu. Teprve v roce 1973 ho nahradil na jeho postu domorodý pracovník, ale byla mu nabídnuta možnost, aby získal licenci na odchyt a vývoz malawských cichlid. V té době byl třetím člověkem, jemuž bylo kdy takové povolení vydáno. Před ním už ho obdržel Peter Davies, který na konci 60. let vyvezl vůbec první malawské cichlidy, a také Eric Fleet. Oba však s vývozem později přestali, a na konci 70. let tak Grant zůstal jediným exportérem cichlid z Malawi. Grant se o ryby a akvaristiku zajímal už dříve, byl členem jednoho z anglických akvaristických spolků a zprvu ho přitahovali zejména halančíci – mj. publikoval několik článků o rodu Nothobranchius v časopise Americké halančíkářské společnosti (American Killifish Society). Svou exportní kariéru zahájil Grant v obytném autě na mysu Kambiri Point nedaleko Salimy. Místu zůstal věrný, ale podmínky se po překonání počátečních obtíží začaly vylepšovat. Počátkem 90. let Grant exportní stanici významně zvětšil, zmodernizoval a v jejím sousedství vybudoval Red Zebra Lodge, ubytovací zařízení poskytující přístřeší turistům, převážně z řad akvaristických nadšenců. Zatímco v polovině 80. let měl Grant asi dvacet místních spolupracovníků, o dvacet let později se jejich počet již blížil stovce. Vzpomínka na Stuarta Granta přežívá i ve vědeckých názvech dvou druhů cichlid – v roce 1985 pojmenovali Meyer a Riehl na jeho počest jeden nový druh v rodu Aulonocara a o pět let později Konings nový druh v rodu Iodotropheus.

Aulonocara sp. stuartgranti maleri
Jméno Stuarta Granta nesou i některé obchodní formy, jejichž druhové určení je dosud nejisté – na snímku samec žluté formy označované obchodně jako Aulonocara sp. stuartgranti maleri
Foto © Jaroslav Hofmann

Z trojice, kterou si dnes připomínáme, je široké akvaristické veřejnosti asi nejméně známý evoluční biolog, etolog, ichtyolog a nadšený akvarista, profesor George Barlow. Vyrůstal v Kalifornii, vystudoval v Los Angeles, kde svá studia zakončil dizertační prací v oboru ichtyologie, poté absolvoval dvouletou stáž v Německu (1958–1960) u jednoho ze zakladatelů etologie Konrada Lorenze. Později pak pracoval určitou dobu také v Oxfordu s druhým zakladatelem etologie Nikem Tinbergenem, shodou okolností právě v roce 1973, kdy Tinbergen spolu s Lorenzem a Karlem von Frischem obdrželi za své etologické výzkumy Nobelovu cenu. Svou akademickou kariéru zahájil Barlow po návratu od Lorenze na University of Illinois, v roce 1966 pak nastoupil na Kalifornskou univerzitu v Berkeley, jíž zůstal věrný do konce života. I po odchodu do penze v roce 1993 působil na univerzitě jako emeritní profesor a pokračoval se svými studenty v některých výzkumných projektech, týkajících se především chování cichlidek rodu Julidochromis.

Julidochromis marlieri
Oblíbenou modelovou skupinou etologických výzkumů George Barlowa byly tanganické cichlidky rodu Julidochromis (na snímku Julidochromis marlieri)
Foto © Jaroslav Hofmann

Cichlidy, které byly jednou z oblíbených modelových skupin právě Konrada Lorenze, přitahovaly Barlowa celý život a jeho kniha „The Cichlid Fishes: Nature´s Grand Experiment in Evolution“ (Cichlidy: velkolepý evoluční experiment přírody) překročila hranice ichtyologie a akvaristiky. Jeden z Barlowových studentů, Ken McKaye, pojmenoval spolu s J. Staufferem v roce 1986 po svém učiteli nový druh tehdy v rodu Pseudotropheus, dnes řazený do rodu Maylandia. Barlowovo dílo je však daleko bohatší a kromě cichlid zahrnuje i koljušky, hlaváče a různé korálové ryby. Sám Barlow rád vzpomínal třeba na to období svého života, kdy byl kromě jiné práce také vedoucím projektu vybudování univerzitní biologické stanice na ostrově Moorea ve Francouzské Polynésii, jejímž se stal posléze prvním ředitelem. George Barlow zemřel 14.7.2007, krátce po svých 78. narozeninách.

Literatura:

Tento článek byl publikován v časopise Akvárium terárium 4/2008; www.akvarium-terarium.eu

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: