V samostatném článku jsme si představili arowany, baramundie a další ostonojazykovité ryby. Do stejného řádu ostnojazyční (Osteoglossiformes) patří také motýlkovci, nožovci a rypouni, kteří se čas od času objevují mezi dováženými rybami. Svým vzhledem jsou v akvaristických prodejnách nepřehlédnutelní, jejich pořízení je však potřeba pečlivě zvážit. Rozhodně to nejsou ryby pro každého.
Motýlkovec africký (Pantodon buchholzi) patří k rybám, jež většina akvaristů zná, jež se opakovaně dovážejí, které však málokdo někdy ve svém akváriu choval, natož rozmnožil, byť to není nemožné. Ostatně k prvnímu známému rozmnožení motýlkovců v akváriu došlo v Praze roku 1912, kde se to podařilo německému akvaristovi H. Sieglovi, o čemž referoval J. Pokorný v roce 1913 v českém časopise Akvaristický obzor a sám úspěšný chovatel pak o rok později v německém akvaristickém časopise Blätter für Aquarien- und Terrarienkunde. S motýlkovcem je pak spojena ještě jedna, tentokrát plně česká stopa – v roce 1979 publikovali čeští ichtyologové Hanel a Novák ve vědeckém tisku poprvé informaci o pohlavních rozdílech u tohoto druhu potvrzující starší akvaristická pozorování. Zatímco řitní ploutev samice má rovný zadní okraj, u samce je zhruba v polovině, resp. krátce před polovinou své délky hluboce vykrojená, takže vzniká dojem, jako by se ploutev skládala ze dvou částí.
Motýlkovci dorůstají velikosti 10–12 cm a žijí těsně pod hladinou, o čemž svědčí i jejich prakticky rovná linie hřbetu. Jsou to klidné ryby, které většinu času postávají pod plovoucími rostlinami nebo mezi listy rostlin dosahujícími k hladině. Důležitá je pro ně především plocha hladiny, celkový objem nádrže má význam hlavně z pohledu toho, kolik jiných ryb můžeme s motýlkovci případně chovat. Pro pár nebo menší skupinu stačí plocha 80–90 × 30–40 cm. Motýlkovci dobře skáčou, takže nádrž musí být kvalitně zakrytá. Pokud bychom chtěli pomýšlet na odchov, potřebují měkkou a kyselou vodu, ale jinak dlouhodobě bez problémů snášejí i vodu polotvrdou s pH kolem neutrálu. Po přivyknutí berou bez problémů i umělá krmiva, důležité však je, aby zůstala nějakou dobu plavat na hladině, protože motýlkovci nehledají potravu pod sebou a nikdy ji nesbírají ze dna. K tomu, aby se vytřeli, však vyžadují dlouhodobě krmení živou potravou – používají se cvrčci, mouční červi, výborný je nasmýkaný luční hmyz, který nejvíce odpovídá jejich přirozené potravě v přírodě, jíž je náletový hmyz. Odchov mláďat není snadný. Larvy, které připomínají zpočátku spíše pulce než rybí mláďata, přijímají pouze živou potravu, ale jen tu, která plave bezprostředně kolem nich přímo u hladiny. Za potravou níže ve vodním sloupci se nevydávají. Nejčastěji se to řeší tak, že se v odchovné nádrži v prvních dnech po rozplavání sníží výška vodního sloupce na pouhý 1–1,5 cm, takže nauplie buchanek a podobné krmné organismy nemohou plavat nikde jinde než přímo u mláďat motýlkovců.
Motýlkovec africký je jediným žijícím zástupcem samostatné čeledi motýlkovcovití (Pantodontidae) a vyskytuje se na poměrně velkém areálu od Sierry Leone po Kongo. V roce 2011 byla publikována práce popisující značnou genetickou rozdílnost motýlkovců ze západní a střední Afriky, přičemž však morfologicky nejsou mezi jedinci těchto dvou populací, oddělených od sebe minimálně 50 milionů let, téměř žádné rozdíly. Nelze proto vyloučit, že v budoucnu bude popsán druhý druh motýlkovců. Nejen věda, ale i akvaristé mají u tohoto druhu nad čím přemýšlet – stále nebyla jednoznačně objasněna hypotéza o tom, že u motýlkovců dochází k vnitřnímu oplození jiker v těle samice.
Nožovcovití (Notopteridae) jsou nepočetná čeleď se zástupci v Africe a v Asii. Aktuálně existuje šest platných asijských druhů, které všechny patří do rodu Chitala, a čtyři druhy africké (rody Notopterus, Papyrocranus a Xenomystus), i když počet druhů v této skupině ryb určitě není konečný. Všichni nožovci mají ze stran silně zploštělé tělo a pohybují se pomocí undulace (vlnění) velmi dlouhé řitní ploutve. Asijští nožovci jsou velké ryby, ve většině případů dorůstající kolem jednoho metru, jedinou výjimkou je druh Chitala borneensis, který dosahuje délky do 40 cm. I když v akváriích zůstávají menší, lze se s nimi setkat hlavně v nádržích veřejných akvárií či zoologických zahrad. V minulosti se většina chovaných exemplářů označovala jako nožovec velký (Chitala chitala), i když to nebyla pravda. Ve skutečnosti se nejčastěji v akváriích neobjevuje tento indický druh, nýbrž nožovec pestrý (Chitala ornata) z jihovýchodní Asie, který má černé skvrny v dolní části boků světle lemované. Nožovec velký tyto světlé lemy kolem tmavých skvrn nemá, zato však má na hřbetě tenké zlatavé příčné proužky, jež u nožovce pestrého naopak chybějí. V poslední době se občas objevuje rovněž nožovec Blankův (Chitala blanci), který se pozná snadno podle velkého množství drobných tmavých skvrn, jež na konci těla splývají v šikmé příčné pruhy. Z afrických druhů se v akváriích nejčastěji objevuje nožovec černý (Xenomystus nigri), vůbec nejmenší druh z celé čeledi, jehož maximální délka se pohybuje v rozmezí 25–30 cm, takže lze uvažovat o jeho chovu i v bytových podmínkách. V akváriích už byl rozmnožen, ale bližší informace chybějí. Ví se, že pár během námluv vydává zvláštní štěkavé zvuky. Stejně jako všichni ostatní nožovci, i nožovec černý je predátor, který se živí bezobratlými a malými rybkami, jež dokáže ulovit.
Mimořádně zajímavou čeledí jsou afričtí rypounovití (Mormyridae). Navzdory jejich početnosti (k 230 platným druhům) se však v akváriích objevuje pouze několik zástupců, vůbec nejčastěji rypoun Petersův (Gnathonemus petersii). Rypouni patří k těm nemnohým rybám, u nichž se vyvinul elektrický orgán, v tomto případě ze svalů ocasního násadce, a spolu s ním také několik typů buněčných elektroreceptorů, které elektrické signály zachycují. V případě rypounů jde o tzv. slabě elektrické ryby, jejich elektrické orgány vydávají impulzy o napětí zhruba 0,1 –25 V. Při každém výboji vzniká kolem ryby slabé elektrické pole, které trvá velmi krátce, od jedné desetiny do zhruba 20 milisekund. Ryby tímto způsobem komunikují mezi sebou navzájem, jsou schopny rozeznávat výboje jiných druhů rypounů, ale také lokalizovat předměty a překážky kolem sebe. Vzhledem k tomu, že rypouni často žijí v kalné vodě, má to pro ně značný význam, nicméně dosah této elektrolokace je velmi malý (kolem 10 cm). Nedávné výzkumy právě u rypouna Petersova pak přinesly zajímavé zjištění, že pro orientaci v prostředí hraje významnou roli i zrak, o němž se dříve u těchto ryb v dané souvislosti příliš neuvažovalo, přičemž rypouni nevidí za světla barevně, ale „červeně“. S příjmem a vyhodnocováním elektrických výbojů souvisí u rypounů značný rozvoj mozečku, díky němuž je poměr velikosti mozku a těla u rypounů jeden z největších mezi obratlovci, blížící se poměru u člověka. To se u rypounů projevuje třeba i tím, že si dokážou hrát, což bylo opakovaně pozorováno v akváriích.
Někteří rypouni mají i zvláštní tvar hlavy, podle něhož dostali své české jméno. Rypoun Petersův má na bradě velmi pohyblivý dlouhý masitý výrůstek, na němž je soustředěna část elektroreceptorů a jímž vyhledává v bahně a jemném písku drobnou živou potravu. Ve vědeckých publikacích (a to i anglicky psaných) se pro něj vžilo německé pojmenování Schnauzenorgan, doslova „tlamový (rypákový) orgán“. Podstatně kratší mají tento výrůstek někteří zástupci rodu Marcusenius. Rypouni rodu Campylomormyrus mají protáhlé čelisti, takže u nich vzniká dlouhý tenký rypec s ústy na konci. Rypoun sloní (Campylomormyrus elephas) pak má na bradě takto protáhlého rypce ještě kratší masitý výrůstek. Naopak třeba zástupci rodu Petrocephalus mají normální krátké čelisti a zakulacený rypec se spodními ústy.
Rypoun Petersův dorůstá délky 20–25 cm, ale v akváriích zůstává zpravidla menší. Nezbytně vyžaduje jemný písek na dně, hladinu přistíněnou plovoucími rostlinami, tlumenější osvětlení a různé úkryty. Vůči rybám jiných druhů je mírumilovný, jeho společníci v akváriu by neměli být příliš aktivní či agresivní. Problémy ale mohou nastat s krmením – rypouni jsou aktivní v noci, takže hrozí, že ostatní spolubydlící jim veškerou potravu spořádají dříve, než se rypouni odhodlají k tomu, že by mohli začít jíst také. Vnitrodruhová agresivita je u těchto ryb poměrně značná, podobně jako u jiných ryb žijících teritoriálně, na druhé straně je ale chov většího počtu jedinců pohromadě (nikdy ne dva) jedině správný. Potřeba je velká nádrž (500 l a více) s množstvím úkrytů (hliněné či novodurové trubky, kořeny apod.) Voda vyhovuje měkká či polotvrdá, mírně kyselá až neutrální, o teplotě kolem 25 °C. Rypouni přijímají nejrůznější živou a mrazenou potravu, někdy se naučí brát i umělá krmiva. O jejich rozmnožování v akváriích je v akvaristické literatuře jen málo informací, ale různé druhy rypounů se podařilo rozmnožit v rámci výzkumné práce, zejména německému biologovi a ichtyologovi, profesoru Kirschbaumovi, který se studiem rypounů a dalších slabě elektrických ryb dlouhodobě zabývá, případně jeho studentům nebo spolupracovníkům. Zdá se, že pro stimulaci tření je zásadní výrazný pokles vodivosti vody, a to bez ohledu na konkrétní hodnoty, podstatné je, aby vodivost silně klesla, což se v přírodě děje na začátku období dešťů.
V některých zemích se rypouni Petersovi úspěšně používají jako velmi citlivé indikátory znečištění vody. Jakmile se změní složení vody, změní se charakter elektrických výbojů, jež ryby vydávají. Elektrické výboje se dají snadno převést do podoby akustických signálů, jejichž změna velmi jednoduše upozorní dohlížející pracovníky na to, že se změnilo složení kontrolované vody.
V některých veřejných akváriích lze narazit na gymnarcha nilského (Gymnarchus niloticus), jediného žijícího zástupce samostatné čeledi gymnarchovití (Gymnarchidae), jejíž vývojové postavení v rámci ostnojazyčných není jednoznačné. Gymnarch patří rovněž k slabě elektrickým rybám, může dorůstat délky i přes 1,5 m. Většinou sice dosahuje méně než metru, pro bytová akvária je přesto příliš velký. Vzhledově je rovněž pozoruhodný – má mimořádně dlouhou hřbetní ploutev a maličké ploutve prsní, ostatní ploutve (břišní, řitní a ocasní) mu chybí.
Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 8/2021. Pro vydání na AQUATABu byl rozšířen o další fotografie.
