Úvod » Články » Lesk a bída parmovců skvělých

Lesk a bída parmovců skvělých

Hofmann Jaroslav, publikováno: 7. 4. 2011

Parmovec skvělý (Pterapogon kauderni) je ryba, která z pohledu mořského akvaristy vlastně nemá chybu – je atraktivně zbarvená, mírumilovná, vhodná do rifové nádrže, aktivní ve dne, a dokonce se i relativně snadno množí. Kromě toho se o ní ví skoro všechno – to samozřejmě není úplně pravda, ale když ji srovnáme s naprostou většinou jiných ryb chovaných v mořských akváriích, tak množstvím dostupných informací výrazně vede. Skoro se nechce věřit, že se v akváriích chová tak krátce.

Parmovci skvělí se nejlépe cítí a také nejvíce v akváriu vyniknou ve skupině – obecně platí, že čím větší, tím lepší, pochopitelně relativně k velikosti nádrže
© Jaroslav Hofmann

Poprvé se dostali dva exempláře do Evropy v roce 1920, když je ze své několikaleté expedice na Sulawesi poslal do muzea v Leidenu Walter Kaudern. Teprve v roce 1933 popsal tyto vzorky Frederick Koumans jako nový druh, a dokonce i rod – tak se zrodil Pterapogon kauderni. Pak byl nadlouho klid, který ve vědeckých kruzích narušil pouze T. H. Fraser, když v roce 1972 přeřadil do rodu Pterapogon parmovce Quinca mirifica a zároveň vytvořil dva podrody – Pterapogon pro druh Pterapogon kauderni a Quinca pro druh Pterapogon mirifica. Teprve v první polovině 90. let byl druh „znovuobjeven“ a tentokrát se už také začal dovážet do USA, Evropy i některých asijských zemí. Již první podrobnější pozorování v přírodě ukázala, že jde o druh v mnoha ohledech biologicky zajímavý až mimořádný, a tak v roce 1997 zahájilo New Jersey State Aquarium (dnešní Adventure Aquarium) v Camdenu jeho podrobný, 10 let trvající výzkum.

Parmovec skvělý se v přírodě vyskytuje jen na velmi omezeném území. Jeho celková rozloha se uvádí kolem 5500 km2, někdy až 10 000 km2, což je dáno použitou metodikou a je to koneckonců jedno, protože skutečná oblast výskytu je daleko menší – uvážíme-li, že parmovci obývají pouze zhruba 100 m široký pás pobřežních vod kolem ostrovů, kde existují korálové útesy, případně „mořské louky“, pak dostaneme rozlohu jen asi 34 km2. Jde o indonéské souostroví Banggai východně od ostrova Sulawesi (Celebes). Kromě toho existují dvě izolované populace – jedna žije ve velmi znečištěném prostředí přístavu ve městě Luwuk na východním pobřeží provincie Střední Sulawesi (její původ zatím zůstává nejasný), druhá v průlivu Lembeh u severovýchodní špičky ostrova v provincii Severní Sulawesi (tato populace vznikla z ryb, které uprchly ze „zásobních“ sítí, jež tu měli umístěny obchodníci).

Počet, tvar a uspořádání bílých teček na bocích jsou individuálně specifické a lze podle nich vzájemně odlišit každého jedince ve skupině
© Jaroslav Hofmann

Důvodem tohoto maličkého areálu výskytu je způsob rozmnožování parmovců skvělých. Jsou to paternální tlamovci, u nichž vypouští samec zhruba po třicetidenní inkubaci z tlamy „hotová“ mláďata, jež zůstávají na lokalitě, kde se narodila. Nejen, že parmovci skvělí nemají pelagické jikry jako většina korálových ryb, ale v jejich vývoji chybí také planktonní larvální fáze. Jinými slovy – v jejich ontogenezi chybí jakýkoli mechanismus zajišťující rozptyl mladých jedinců na velké ploše. Když je objevila akvaristika a místní lovci je začali chytat, jednotlivé populace se začaly rychle snižovat. Přispěl k tomu významně i jejich způsob života – jsou to denní ryby vázané na konkrétní lokalitu, zdržující se nejčastěji v hloubce 1,5–2,5 m kousek nade dnem a v nebezpečí se ukrývající mezi ostny ježovek, větvemi tvrdých korálů, případně mezi sasankami nebo mangrovovými kořeny. Jejich odchyt je tedy v principu velmi snadný. Tomu společně s poptávkou na akvaristickém trhu odpovídá množství odchycených a vyexportovaných jedinců (vzhledem k vysoké, až asi 50% mortalitě parmovců během přepravy jde, bohužel, o dvě různá čísla). Podle nejstřízlivějších odhadů se do roku 2001 chytalo ročně zhruba 600–700 tisíc jedinců, v současnosti tento počet stoupl na 700–900 tisíc ročně. Ví se však, že tato čísla nejsou úplná. Skutečný počet odchycených jedinců zřejmě výrazně přesahuje milion, někdy se objevuje dokonce až odhad 1,8 milionu. Při takovém objemu lovu není divu, že třeba populace žijící u ostrova Limbo, jejíž početnost byla v roce 2001 odhadována na 50 000 ryb, v roce 2004 již neexistovala. Maličká populace u ostrova Bakakan se za stejnou dobu zmenšila asi z 6000 na 17 jedinců… Zatímco v roce 2005 se odhad celkového počtu volně žijících jedinců pohyboval ještě kolem 2,4 milionu, dnes už se objevuje číslo o třetinu menší. Nejčernější údaje hovoří o tom, že při zachování (nebo dokonce ještě zvýšení) současné intenzity lovu vyhynou parmovci skvělí v přírodě nejpozději do 10 let.

Rozdíly v kresbě lze nalézt i v první hřbetní ploutvi – ryba na snímku ji má prakticky bez bílých teček
© Jaroslav Hofmann

Vzhledem k této situaci byl v roce 2007 parmovec skvělý zařazen na Červený seznam ohrožených druhů v kategorii „ohrožený“. Jako ukázku vlivu ekonomických zájmů a lobbingu lze hodnotit to, že ještě předtím byl zamítnut návrh na zařazení druhu do Přílohy II CITES (v EU minimálně Příloha B), což by umožnilo kontrolovat obchod s tímto druhem. Jednotliví lovci, kterých je na souostroví Banggai asi 230, dostávají od nákupčích za jednoho parmovce v přepočtu 1–2,5 amerického centu, což je částka naprosto mizivá, ale přesto je finanční objem obchodu s tímto druhem zajímavý. Nákupčí totiž prodávají exportérům jednoho parmovce asi za 10–12 centů – v jejich případě je to ještě do jisté míry pochopitelné, protože se musí krýt proti značné mortalitě ryb. Ale rabat se s každým dalším článkem obchodně-transportního řetězce dále zvyšuje – v amerických maloobchodech se cena parmovce skvělého pro koncového spotřebitele-akvaristu pohybuje mezi 15 a 25 dolary (u nás je to podle internetových ceníků zhruba 500–1000 Kč).

Z pohledu akvaristického se „slabá místa“ parmovce skvělého, jež způsobují jeho omezené geografické rozšíření a snadný lov, mění v přednosti. Absence planktonních larev znamená, že odpadá nejproblematičtější bod odchovu většiny mořských korálových ryb – odkrmení těchto larev. Někdy se parmovci skvělí dokonce označují jako „gupky mořské akvaristiky“, což je sice přehnané, ale rozdíl ve snadnosti odchovu vzhledem k jiným korálovým rybám to vystihuje dobře. Podívejme se na jejich v mnoha ohledech pozoruhodné rozmnožování podrobněji.

Mláďata jsou hned po vypuštění z otcovy tlamy zmenšenými kopiemi svých rodičů – na snímku několikaměsíční mládě z chovu berlínského Akvária
© Jaroslav Hofmann

Až do začátku námluv se u parmovců nedá rozlišit pohlaví, jediným vodítkem může být, že pohlavně dospělá samice připravená ke tření je trochu plnější v bříšku. I proto je důležité chovat parmovce ve skupině. Jakmile začnou námluvy, o pohlaví ryb je jasno podle charakteristických projevů – aktivní je především samice, která námluvy zahajuje, vybírá si samce a snaží se ho zaujmout. Vybraný pár se odděluje od ostatních ryb a vytváří si teritorium, které si docela agresivně brání. Ryby, které se jednou rozmnožily, lze už nadále bez problémů odlišit od jiných podle kresby složené z drobných zářivých skvrnek na bocích mezi druhým a třetím černým příčným pruhem – jejich počet a rozložení jsou individuálně specifické.

Vlastní výtěr je dílem okamžiku, trvá nanejvýš dvě vteřiny. Samice vytlačí z urogenitální papily kulovitý shluk jiker o průměru asi 1,5 cm. Ještě než všechny jikry opustí tělo samice, samec stojící paralelně vedle ní se otočí a vezme celý shluk do tlamy, přičemž ho ještě ze samice „dovytáhne“. Jikry jsou vejčité, jasně žlutooranžové a značně velké, o průměru skoro 3 mm. Bývá jich většinou 40–60. Eleuterembrya se líhnou zhruba po 20 dnech inkubace, ale dalších 6–10 dnů zůstávají nadále v tlamě otce a tráví velký žloutkový váček. Svůj úkryt opouštějí plně vyvinutá mláďata kolem 30. dne po vytření a do otcovy tlamy se už znovu nevracejí. V přírodě se zdá, že reprodukční cyklus má lunární periodicitu. Samec po celou dobu péče o potomstvo nepřijímá potravu – někdy při společném chovu s dalšími rybami se ale stane, že při krmení neodolá a zárodky vyplivne. Mláďata po vyplavání z otcovy tlamy ihned přijímají potravu a zmohou čerstvě vylíhlé nauplie žábronožek, což jejich odchov značně usnadňuje. Může při něm nastat jediná větší komplikace – především v prvních 3–4 měsících života jsou mláďata velmi citlivá na nedostatek vysoce nenasycených mastných kyselin v potravě. Nemají-li jich dost, objevuje se u nich tzv. syndrom náhlého úleku. Už při mírném stresovém podnětu (stačí třeba rozsvícení světla) začnou někteří jedinci trhavě poskakovat, chvilku plavou ve spirále a pak zrychleně dýchající a s odtaženými skřelemi klesají na dno. Někteří se po několika minutách ze šoku vzpamatují, jiní naopak rychle hynou. Předejít těmto stavům lze obohacováním zkrmovaných nauplií uvedenými vysoce nenasycenými mastnými kyselinami (anglická zkratka HUFA), jež jako tekutý potravní doplněk vyrábějí některé firmy.

Polovzrostlý jedinec odchovaný v zoologické zahradě v Kolíně nad Rýnem
© Jaroslav Hofmann

I když je rozmnožovací potenciál parmovců skvělých v akváriích velmi nadějný, na zásobení trhu se zatím odchované ryby příliš nepodílejí. Důvod? Ekonomika. Odchov není úplně levný, ale kvůli konkurenceschopnosti se odchované ryby nemohou prodávat dráž než ryby importované. Východisko z tohoto kruhu mohou najít přímo akvaristé – budou-li si záměrně a cíleně pořizovat jen ryby z odchovů. Vzhledem k tomu, že za současné ohrožení existence tohoto druhu mohou pouze akvaristé (z jiných důvodů se parmovci skvělí v přírodě neloví), jde o docela oprávněnou splátku dluhu. Věřme, že parmovci skvělí mají ještě šanci.

Literatura:

  • Allen, G.R. & T. J. Donaldson (2007): Pterapogon kauderni. In: IUCN 2009. IUCN Red List of Threatened Species. Version 2009.1. <www.iucnredlist.org>. Downloaded on 20 June 2009.
  • Dodds, K. (2009): Cardinal Sin: The Plight of the Banggai Cardinalfish Pterapogon kauderni Koumans 1933. TFH 57, 5, 92–98.
  • Hofmann, J. (2005): Zachrání dotazníky parmovce skvělé? ATF 1, 8, 24–25.
  • Horowitz, S. (2009): Dr. Alejandro Vagelli & the Banggai Cardinalfish. TFH 57, 6, 92–94.
  • Schum, T. (2009): Breeding Banggai Cardinalfish: A Hobbyist´s Perspective. TFH 57, 6, 96–98.
  • Vagelli, A. A. (2002): Notes on the biology, geographic distribution, and conservation status of the Banggai cardinalfish Pterapogon kauderni Koumans 1933, with comments on captive breeding techniques. TFH 51, 3, 84–88.

Tento článek byl publikován v časopise Akvárium terárium 5/2009; www.akvarium-terarium.eu

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: