Úvod » Články » Kaprovité ryby – Razbory 2

Kaprovité ryby – Razbory 2

Hofmann Jaroslav, publikováno: 11. 8. 2013

V minulém čísle jsme si představili razbory jako taxonomicky velmi složitou skupinu kaprovitých ryb, která komplikuje akvaristům život různými názvoslovnými změnami. Dnes si představíme některé z druhů, které se nejčastěji objevují v akváriích, a přiblížíme si jejich chovatelské nároky.

Začneme druhy, které byly v roce 1999 vyčleněny do samostatného rodu Trigonostigma, byť nejnovější molekulárně genetické studie naznačují, že k tomu nebyl žádný důvod. Jsou celkem čtyři, přičemž razbora menamská (Trigonostigma somphongsi) se chová velmi vzácně. O současném přírodním výskytu těchto rybiček, které jsou zřejmě thajskými endemity, se jen spekuluje, lokalita, kde by s určitostí žily, není známa. V roce 2006 se dostala trojice těchto rybek do Německa zamíchána v dodávce razborek skvrnoocasých (Boraras urophthalmoides) a stala se základem nevelké populace rozšířené mezi několika německými a také thajskými chovateli. Z celé čtveřice druhů jsou razbory menamské nejnižší, tvarem těla nejvíce podobné jiným razborám, a v zadní polovině boků mají tmavý podélný pruh, který na začátku nemá klínovité rozšíření charakteristické pro ostatní tři druhy.

Razbora klínoskvrnná – přírodní forma
© Jaroslav Hofmann

Další tři druhy rodu Trigonostigma se v akváriích chovají všechny a občas se i vzájemně zaměňují, i když jejich rozlišení není nijak obtížné. Zdaleka nejznámějším druhem, který patří k velmi běžně chovaným rybám, je razbora klínoskvrnná (Trigonostigma heteromorpha), která se vyskytuje v Malajsii, Singapuru, na menším území v Thajsku a na některých indonéských ostrovech. Základní zbarvení jejího těla má růžovofialový nádech a ze všech tří druhů má největší klínovitou skvrnu na bocích, která je nejširší v polovině těla a směrem vzad se zužuje do pruhu zasahujícího až na ocasní násadec. Je to drobná (3–4 cm) hejnová rybka, která ráda plave, jako minimum lze doporučit 6–8 jedinců a 60 cm dlouhé akvárium, daleko vhodnější je však chovat razbory ve větším počtu a ve větší nádrži. Kromě volné části na plavání vyhovuje razborám husté osázení rostlinami, a to včetně plovoucích, které ztlumí světlo.

Razbora klínoskvrnná – tmavě zbarvená forma označovaná „Black“ či „Blue“
© Jaroslav Hofmann

Pro chov nemá razbora klínoskvrnná žádné speciální nároky, voda by neměla být příliš tvrdá a určitě ne zásaditá (pH do 7). Rozhodně to však neplatí pro odchov, který je trochu obtížnější, především kvůli nárokům na vodu. Třecí a vývojová voda musí být velmi měkká (optimální výsledky se dostavují při celkové tvrdosti 2, nejvýše 3 °N a nejlépe neměřitelné uhličitanové tvrdosti) a kyselá (pH zhruba 5,8–6,0, ale jsou známy úspěšné odchovy i ve vodě jen mírně kyselé, o hodnotě pH blížící se 7). Své určitě v tomto směru hraje původ ryb. Jedinci z chovů, které jsou po generace množeny v evropských akváriích, bývají přizpůsobivější, resp. nevyžadují tak extrémní hodnoty vody jako ryby dovezené z přírody nebo asijských velkoodchoven. Například lipský akvarista dr. Rainer Hoyer naměřil při dvou návštěvách v letech 2007 a 2009 na stejné lokalitě nedaleko východního pobřeží Malajského poloostrova asi 40 km od malajsijského města Kuantan, kde chytil mj. razbory klínoskvrnné, tyto hodnoty vody: v obou případech celková i uhličitanová tvrdost neměřitelné a vodivost 20 μS/cm, při první návštěvě pH 4,5 a teplota 27,8 °C, při druhé pH 3,8 (!) a teplota 25,6 °C. Lokalitou byla tůňka na potoce protékajícím bažinou porostlou pandány, s tmavohnědě zbarvenou vodou. Na stejné lokalitě žily i razbory červenopruhé (Trigonopoma pauciperforata) a razbory štíhlé (Trigonopoma gracile).

Do vytíračky je třeba dát rostliny s většími, širšími listy (například kryptokoryny, hnědovka). Příslušníci rodu Trigonostigma se totiž liší od ostatních razbor tím, že samice kladou jikry na listy rostlin, a to zpravidla na jejich spodní stranu, takže pár při vrcholném třecím aktu zaujímá obrácenou polohu bříšky vzhůru. Žádná další péče o potomstvo u razbor není vyvinuta. Občas se objevuje problém se sestavením kvalitního chovného páru. Výhodou často bývá, když je sameček trochu starší než samička, zdá se totiž, že u razbor dospívají samci pohlavně o něco později než samice. Plůdek se líhne podle teploty za 24–28 hodin a za dalších 4–5 dnů se rozplave, jako první potrava jsou vhodné nauplie žábronožek nebo buchanek.

U razbor klínoskvrnných je známa také tmavě zbarvená forma, označovaná jako „černá“, „modrá“ nebo „kouřová“ – pravděpodobně jde o přírodní mutaci, která byla zachycena a následným křížením upevněna v odchovnách v jihovýchodní Asii. Zatímco tyto ryby se objevují i v našich akváriích, zlatá forma („Gold“) u nás příliš známa není. Mnoho se neví ani o jejím vzniku, zda jde o zachycenou xantorickou mutaci nebo výsledek nějakého křížení. Krásy původní přírodní formy ani jedna z těchto dvou zdaleka nedosahuje.

Razbora Espeho
© Jaroslav Hofmann

Na stupnici podobnosti následuje za razborou klínoskvrnnou razbora Espeho (Trigonostigma espei), která byla popsána původně jen jako její poddruh. Vyskytuje se ve dvou různých oblastech v Thajsku, z nichž jedna zřejmě zasahuje i do sousední Kambodže. Od razbory klínoskvrnné se odlišuje základním zbarvením, které je výrazně oranžové až měděné, a v přední části méně vysokou klínovitou skvrnou na bocích. Je také o trošku menší, dorůstá jen 3,0–3,5 cm. Svými chovatelskými nároky se však razboře klínoskvrnné velmi podobá, stejně jako podmínkami, které vyžaduje k úspěšnému odchovu. I u ní platí, že některým chovatelům se daří odchovy ve vodě jen velmi mírně kyselé.

Razbora Hengelova – mladý jedinec s typickou kresbou
© Jaroslav Hofmann

Nejmenší z této trojice (samice dorůstají nejvýše 3 cm, samci zůstávají o trochu menší) je razbora Hengelova (Trigonostigma hengeli). Vyznačuje se šedavě stříbřitým, částečně průsvitným tělem a nízkou klínovitou skvrnou, která je shora a zepředu lemována nepřehlédnutelným, zlatě zářícím zahnutým proužkem ve tvaru golfové hole. Z hlediska chovu a odchovu pro ni platí vše, co jsme si uvedli u předchozích dvou druhů.

Další skupinu razbor, která je dnes mimořádně populární, tvoří droboučké razborky rodu Boraras. Dorůstají maximální délky 2 cm, a hodí se proto i do malých akvárií, označovaných dnes komerčně jako „nanoakvária“. Vzhledem k jejich nepatrné velikosti jich lze i v malé nádrži snadno chovat větší skupinu, v níž teprve opravdu vyniknou a v níž jsou i spokojené, protože právě tak žijí v přírodě (minimální velikost chované skupiny by měla činit 8–10 jedinců). Potřebují dobře rostlinami zarostlé akvárium s měkčí a kyselejší vodou, v níž se především červeně zbarvené druhy nádherně vybarví. Na různých lokalitách v přírodě obývají razborky vodu o tvrdosti 2–18 °N a pH 3,5–6,8, z čehož plyne, že jsou dost přizpůsobivé, nicméně alespoň trochu kyselá voda je nutností. Rovněž je třeba, aby byla voda dobře filtrovaná, razborky jsou citlivé na zvýšený obsah organických odpadních látek.

Kresba tohoto jedince dovezeného v rámci dodávky razbor Hengelových se od typické kresby daného druhu poněkud liší – především větší oranžovou skvrnou před začátkem klínovité černé skvrny
© Jaroslav Hofmann

Malé rybičky mají malá ústa, jejichž velikosti je třeba přizpůsobit velikost soust při krmení. Ideální je drobná živá potrava jako buchanky nebo žábronožky. Razborky však ochotně přijímají i drobná umělá krmiva – malé vločky nebo jemný granulát. Živá potrava ale výrazně zvýší jejich ochotu ke tření. Razborky se třou do volné vody nad rostlinami nebo mezi nimi a o potomstvo se nestarají. Tření probíhá kontinuálně, máme-li v akváriu více dospělých párů, dochází k odložení trochy jiker skoro každý den. Pokud je chovné akvárium hodně zarostlé a dospělé ryby jsou vydatně krmeny, lze se dočkat čas od času několika mláďat i přímo v něm. V takovém případě je rovněž důležité, aby v nádrži nebyly jiné ryby, které by mohly potěr slupnout. Při cíleném odchovu (výtěr ve vytíračce) představuje kromě vývojové vody největší problém odkrmení velmi drobného potěru, který vyžaduje v prvních dnech nálevníky nebo vířníky.

Razborka skvrnoocasá
© Jaroslav Hofmann

Razborky lze kombinovat jen s drobnými mírumilovnými rybami, ryby o velikosti 5–6 cm a větší je snadno mohou považovat za přirozenou kořist, byť nejde o žádné mimořádné dravce. V našich akváriích se objevuje více druhů, z nichž některé si jsou vzájemně dost podobné a bývají často zaměňovány. Podélný černý pruh po celém těle, shora lemovaný oranžově červeným tenčím proužkem, má razborka skvrnoocasá (Boraras urophthalmoides), která pochází z povodí Mekongu (Laos, Thajsko, Kambodža, Vietnam). Podobná je razborka bornejská (Boraras brigittae) z indonéské části Bornea, která však má podstatně sytější červené základní zbarvení (jde o vůbec nejčervenějšího zástupce rodu Boraras), podélný černý pruh je v přední části širší než v zadní, nezasahuje ale až na ocasní násadec, kde také není vytvořena jasně ohraničená zřetelná tmavá skvrna, již má razborka skvrnoocasá. Razborka kalimantanská (Boraras merah) pochází rovněž z indonéské části Bornea, na některých lokalitách se vyskytuje sympatricky s razborkou bornejskou. (Česká jména nejsou v případě této dvojice zvolena právě šťastně. Borneo je název ostrova používaný v malajštině, angličtině i češtině, Indonésané stejnému ostrovu říkají Kalimantan, takže někdy se u nás toto jméno používá speciálně pro označení indonéské části ostrova. Jenže oba zmíněné druhy razborek se vyskytují právě v indonéské části, takže použití jmen „bornejský“ a „kalimantanský“ pro dva druhy z Bornea neboli Kalimantanu postrádá logiku.) Razborka kalimantanská je podstatně méně červená, červené zbarvení je u ní omezeno pouze na okolí černé kresby, zatímco základní zbarvení těla je narůžovělé až hnědavé. Bez zajímavosti jistě není názor, který zazněl v roce 2009 v jednom z německých akvaristických časopisů a podle něhož jde o různě zbarvené jedince jednoho druhu. Zatím je však v tomto směru ojedinělý.

Pár razborek trpasličích – samec vlevo
© Jaroslav Hofmann

Několik dalších druhů má kresbu tvořenou černými skvrnami, z nichž jedna je uprostřed boků kousek před břišními ploutvemi, druhá na bázi řitní ploutve a třetí u kořene ocasní ploutve. Nejznámější z nich je razborka trpasličí (Boraras maculatus), která žije na Malajském poloostrově i na Sumatře. Velmi podobná je razborka popsaná vědecky teprve v roce 2011 z Thajska jako Boraras naevus. Liší se tím, že nejpřednější černá skvrna na bocích je u jejích samců podstatně větší než u samic, zatímco u razborky trpasličí je tato skvrna u obou pohlaví stejně velká. Další rozdíly spočívají ve zbarvení (u B. naevus nezasahuje červená barva nikdy na hlavu), v počtu paprsků v ocasní ploutvi a v počtu šupin v nejdelší řadě na těle. Před tím, než byla vědecky popsána jako B. naevus, objevovala se tato razborka v importech pod různými obchodními názvy jako B. sp. „micros“, B. sp. „Thailand“, B. sp. „South Thailand“, přičemž ne vždy se ale pod uvedeným obchodním označením skrýval stejný druh. Zmatek je o to větší, že Boraras micros (česky „razborka drobná“) je jiný platný druh z Thajska, který má sice obdobnou kresbu tvořenou třemi skvrnami, ale do akvárií se dováží jen výjimečně, protože jinak je zbarven velmi nenápadně až fádně. Jde o poloprůsvitné, žlutavě šedé rybičky, jejichž jméno se k obrázkům atraktivních červených jedinců dostalo vždy omylem.

Skupina rybek rodu Sundadanio, pravděpodobně by mohlo jít o druh S. margarition z malajsijské části Bornea
© Jaroslav Hofmann

V souvislosti s maličkými razborkami musíme zmínit ještě jeden zhruba stejně malý druh, který se občas dováží – Sundadanio axelrodi. Původně byly tyto rybičky, které se vyskytují na Sumatře, Borneu a několika menších indonéských ostrovech, popsány v roce 1976 jako Rasbora axelrodi. Po poměrně krátké době začalo být zřejmé, že se ryby od ostatních razbor v lecčem liší, až nakonec byly v roce 1999 přeřazeny do nově ustaveného rodu Sundadanio. Až do loňského roku se pak už taxonomicky nic dalšího nedělo, ale stoupalo množství pozoruhodných informací s tímto druhem spojených. K mimořádné barevné variabilitě populací z různých lokalit (rozlišovaly se přinejmenším tři barevné formy – zelená, modrá a oranžová, resp. červená) přibyly třeba údaje o prazvláštním sexuálním dimorfismu, projevujícím se v rozdílné stavbě Weberova aparátu a lopatkového pásma. Vloni však byl původně jediný druh rozdělen na osm – původní druh Sundadanio axelrodi byl popsán nově a omezen pouze na populaci z ostrova Bintan jihovýchodně od Singapuru, k němu pak přibylo sedm druhů nových, popsaných podle jedinců z dalších lokalit (jeden druh byl popsán z malajsijské části Bornea, tři z indonéské části Bornea a po jednom z ostrovů Sumatra, Bangka a Singkep – poslední dva jmenované jsou malé ostrovy u východního pobřeží Sumatry). Chovatelské nároky těchto ryb jsou velmi podobné jako u razborek, i k chovu však vyžadují, má-li být dlouhodobě úspěšný, měkčí a kyselejší vodu. O odchovu zatím chybí konkrétnější informace.

Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 10/2012.

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: