Úvod » Články » Kaprovité ryby – Naposledy o razborách a něco navíc

Kaprovité ryby – Naposledy o razborách a něco navíc

Hofmann Jaroslav, publikováno: 20. 9. 2013

Dnes zamíříme naposledy mezi razbory, abychom se seznámili s některými jejich vzhledově nejtypičtějšími zástupci, ale představíme si také několik dalších kaprovitých druhů, které nově obohacují sortiment akvarijních ryb v našich nádržích.

V minulém čísle jsme si ukázali nejčastěji chované razbory rodu Trigonostigma, které mají trochu vyšší tělo, takže vzdáleně jeho tvarem připomínají některé tetry, a vytírají se na listy rostlin, a s nimi rovněž hojně chované, droboučké razborky rodu Boraras. Zatím jsme se ale vůbec nezabývali razborami vzhledově nejtypičtějšími, které patří z velké části do rodu Rasbora. Jsou to vesměs štíhlé rybky se stříbřitým zbarvením těla, jež doplňuje v mnoha případech kresba tvořená jedním nebo několika podélnými proužky, případně několika tmavými skvrnami. Tyto razbory jsou stejně jako jejich příbuzné, které jsme již poznali, ryby hejnové, a je proto třeba je chovat vždy ve skupině minimálně o 6–8 jedincích. Dobře vyniknou v trochu tmavší, přistíněné nádrži, kde najdou rostlinné houštiny i volné místo pro plavání. Vytírají se do rostlin a o své potomstvo nijak nepečují. V dostatečně rostlinami zarostlé společenské nádrži s nepříliš velkým počtem dobře krmených ryb se tak u některých druhů můžeme dočkat nepočetných přírůstků, aniž bychom pro to něco dalšího cíleně činili. Pokud chceme razbory odchovávat efektivně, musíme samozřejmě oddělit pár nebo celou skupinu do samostatné vytírací nádrže. Pohlaví se pozná v dospělosti podle toho, že samci jsou štíhlí, samice plnější v bříšku. U většiny druhů jiné rozdíly neexistují, u několika se setkáváme se sexuálním dichromatismem.

Razbora černopruhá
© Jaroslav Hofmann

K nejhezčím a chovatelsky nejméně náročným razborám tohoto typu patří razbora černopruhá (Rasbora borapetensis). Vyskytuje se v Thajsku a pevninské části Malajsie, vyhovuje jí slabě kyselá a měkčí voda (pH 6,5–6,9, CT do 10 °N). Ryby dorůstající kolem 5 cm mají na bocích od horního okraje skřelí až na ocasní násadec tenký podélný černý pruh, který shora doplňuje zhruba stejně široký pruh zlatavý až oranžový. Na bázi ocasní ploutve je červená skvrna. Velmi podobný je druh Rasbora rubrodorsalis, vědecky popsaný až v roce 1997. Vyskytuje se v Thajsku, je o trochu menší, na bázi hřbetní ploutve má červenou skvrnu, podélné pruhy na bocích jsou méně syté než u razbory černopruhé.

Razbora průsvitná
© Jaroslav Hofmann

Na některých lokalitách se společně s razborou černopruhou vyskytuje i razbora průsvitná (Rasbora trilineata), která kromě toho obývá také Sumatru a Borneo. Je trochu větší, dorůstá až 10 cm, má stříbřité, poloprůsvitné tělo, v zadní polovině s velmi tenkým černým podélným proužkem uprostřed boků, který opět shora lemuje tenoučký proužek zlatavý. Nápadná je kresba v ocasní ploutvi – v každém laloku je zlatá a černá skvrna, špičky jsou bělavé, střed ploutve šedočerný. Vzhledem ke své velikosti a aktivnímu způsobu života vyžadují razbory průsvitné dostatečně velkou nádrž, minimálně o délce 120–150 cm, jinak je jejich chov velmi snadný. Běžně se i množí, nároky jsou obdobné jako u předchozího druhu.

Razbora karnatakanská
© Jaroslav Hofmann

Velmi elegantní je také razbora karnatakanská (Rasbora cephalotaenia), jejíž kresba tvořená do podélných proužků uspořádanými černými tečkami je nejlépe patrna na fotografii. Její rozšíření je obdobné jako u razbory průsvitné, v minulosti se vyskytovala rovněž v Singapuru, kde je dnes považována za vyhynulou. Dorůstá též kolem 10 cm, vzácně i 12–13 cm, její odchov je náročnější, protože na tření potřebuje hodně měkkou vodu (CT 5 °N). Potěr je velmi drobný a jako první potravu vyžaduje nálevníky nebo vířníky. Tento druh se dováží jen zřídka.

Měděná forma razbory síťované – nahoře samec, pod ním samice
© Jaroslav Hofmann

U razbory síťované (Rasbora reticulata) vzbudila pozornost hlavně měděně zbarvená forma, která se objevila už před více než 10 lety v Německu a je tam stále chována. Právě u ní se lze setkat s odlišným zbarvením samců a samic. Krásné měděné zbarvení mají samci, samice jsou světlejší, spíše zlatavé. Přírodní forma má základní zbarvení stříbřité se zlatavým leskem a černou síťovanou kresbou. Druh se vyskytuje na Sumatře a na ostrově Nias u jejího západního pobřeží.

Razbora krásnoploutvá
© Jaroslav Hofmann

Dalším druhem, který se barevně vymyká převládajícímu standardu razbor, je razbora krásnoploutvá (Rasbora kalochroma). V tomto případě jsme se ale přesunuli k rybám náročným, jejichž odchov v akváriu je stále obestřen tajemstvím. Samotný chov až tak obtížný není, pokud se ale podaří ryby aklimatizovat – mnoho jich hyne v čerstvé vodě krátce po importu. Rozmnožení se však dosud podařilo jen náhodně, s několika odchovanými rybičkami, tření nikdo nikdy neviděl (nebo to alespoň veřejně nepřiznal). Razbora krásnoploutvá dorůstá délky až 10 cm, základní zbarvení jejího těla je rezavě načervenalé, na bocích jsou dvě černé okrouhlé skvrny – přední menší zhruba v polovině vzdálenosti mezi prsními a břišními ploutvemi, druhá větší nad řitní ploutví. V přírodě (Malajsie, Borneo, Sumatra) žijí tyto ryby v černé vodě, mimořádně měkké, hodně kyselé, s množstvím taninů a huminových látek. Na jedné lokalitě nedaleko Pontianaku, hlavního města indonéské provincie Kalimantan Barat, byla zjištěna voda o teplotě 25,9 °C, vodivosti 51 μS/cm a pH 3,34. Hodnota pH v akváriu nemusí být tak extrémní, stačí „běžná“ kyselost s pH zhruba 5,5–6,5, ale mimořádně měkká voda je evidentně jednou z podmínek tření a vývoje mláďat. (Při jednom ze zdokumentovaných náhodných úspěšných odchovů měla voda teplotu 23 °C, vodivost se pohybovala v rozmezí 20–50 μS/cm a pH 5,5–6,0.)

Razbora okoskvrnná
© Jaroslav Hofmann

Další zajímavé razbory byly v nedávné minulosti přeřazeny z rodu Rasbora do rodů jiných. Jednou z nich je razbora okoskvrnná (Brevibora dorsiocellata), drobná stříbřitá rybička dorůstající délky pouze 3–3,5 cm. V hřbetní ploutvi je u báze bělavá skvrnka a nad ní velká černá skvrna, okraj hřbetní ploutve je průsvitný nebo také bělavý. Razbora okoskvrnná se vyskytuje na Malajském poloostrově, na Sumatře a Borneu. Občas se v importech objevuje také forma s rezavým tělem. V roce 2011 byl popsán velmi podobný druh Brevibora cheeya, který žije v Malajsii, na Sumatře a na ostrově Banka u jihovýchodního pobřeží Sumatry. Liší se větší velikostí (4,5–5,5 cm), úplnou postranní čárou (u B. dorsiocellata je neúplná, póry jsou jen ve 4–9 šupinách), větším počtem šupin v nejdelší podélné řadě a některými dalšími znaky. Objevuje se spíše jen jako příměs v dovozech razbory okoskvrnné, ale možná, že v minulosti některé její dovozy způsobily, že se u razbory okoskvrnné v některých pramenech uvádí přehnaná velikost až 6,5 cm.

Razbora červenopruhá
© Jaroslav Hofmann

Jiným poměrně snadno chovatelným, ale obtížně rozmnožitelným druhem je razbora červenopruhá (Trigonopoma pauciperforatum). Asi 7 cm velké ryby se snadno poznají podle charakteristického oranžového podélného pruhu, který začíná na rypci a přes horní část oka pokračuje středem těla až ke kořenu ocasní ploutve. Ryby jsou dost lekavé, potřebují bohatě zarostlou nádrž s tlumenějším osvětlením. Pro odchov je nutná velmi měkká a kyselá voda.

Opusťme nyní razbory a podívejme se ještě na několik druhů kaprovitých ryb z jiných skupin, které se u nás v posledních letech objevily a na něž se dosud v našem povídání nedostalo. Velmi atraktivní je indonéský endemit redang žlutoploutvý (Cyclocheilichthys janthochir). Jde o snadno chovatelnou mírumilovnou rybu, která má jedinou nevýhodu, a to svou velikost. V dospělosti dorůstá délky 18–20 cm, což společně s požadavkem na chov ve skupině znamená, že se hodí jen do značně velkých nádrží.

Redang žlutoploutvý
© Jaroslav Hofmann

Pozoruhodnou novinkou v akváriích je zako japonský (Zacco platypus), vědecky popsaný už v roce 1840, ale do Evropy poprvé dovezený zřejmě až v 60. letech 20. století. Poté opět vymizel a nyní nadchází období jeho další renesance. Jde o ryby dorůstající v dospělosti kolem 13–15 cm, někdy ještě o trochu více, které žijí v Číně, na Tchaj-wanu, v Koreji, Vietnamu a Japonsku. Z jejich rozšíření je zřejmé, že nemají příliš velké teplotní nároky, naopak – vyhovuje jim teplota zhruba od 15 °C až do nějakých 22 °C. Krátkodobě snesou i více (až 30 °C – například při mimořádném zahřátí zahradního jezírka), ale voda musí být dobře prokysličená. Podobně vydrží určitou dobu i nižší teploty (zhruba do 10 °C). Jde o ryby ideální také do venkovních jezírek a podobných rezervoárů, zimování však venku nesnesou. V zimě potřebují několikaměsíční chladnější období, jinak se netřou. Zakové jsou ryby mimořádně čilé a aktivní, neustále plavající a předvádějící nejrůznější formy dvoření a imponování.

Zako japonský – dospělý samec
© Jaroslav Hofmann
Zako japonský – mladý jedinec z importu do ČR
© Jaroslav Hofmann

Pohlaví se u nich v dospělosti pozná snadno, samci jsou intenzivněji zbarvení a mají větší ploutve, jsou-li připraveni ke tření, objevuje se jim na hlavě a skřelích typická třecí vyrážka. Tření probíhá těsně nad substrátem, přednost má jemný písek. Vůči jiným rybám jsou zakové zcela mírumilovní, nevšímají si ani rybek výrazně menších.

Zako japonský – mladá ryba odchycená v povodí čínské řeky Jang-c’-ťiang
© Jaroslav Hofmann

Jestliže jsme se dostali k rybám, které nepotřebují vyhřívaná akvária a mohou se přes léto chovat i ve venkovních nádržích, musíme se na závěr přesunout do Severní Ameriky. Toho, kdo tamní ichtyofaunu nezná, krása některých druhů opravdu ohromí. Jedním z nejatraktivnějších je jeleček duhový (Notropis chrosomus), který žije ve státech Georgia, Alabama a na jihovýchodě Tennessee. Ryby dorůstající 8–9 cm jsou velmi čilé, rády plavou, nemají žádné zvláštní nároky na vodu (pH 6,5–7,5, teplota 14–28 °C, pro tření je lepší měkká voda o CT 4–5 °N, jinak až polotvrdá). Ke tření nepotřebují chladné období, bez problémů se dají chovat celoročně v pokojovém akváriu bez topítka, případně od jara do podzimu venku. Při teplotě 22 °C se plůdek líhne po třech dnech a za týden se rozplave, odkrmit ho lze pomocí nálevníků a nejjemnějších čerstvě vylíhlých nauplií žábronožek.

Jeleček duhový
© Jaroslav Hofmann

Druhým krasavcem je jelčík červenavý (Cyprinella lutrensis), který se vyskytuje na velkém území v USA a severním Mexiku. Podle některých informací vyžaduje zimní chladnější období k tomu, aby se udržel v dobré kondici, na druhé straně je ale známo, že se tyto ryby úspěšně množí v asijských velkochovech v tropickém pásmu (například v Singapuru). Jedno však nemusí nutně vylučovat druhé, ke tření chladné období u jelečků a jelčíků potřeba není a zkrácení života, resp. předčasné stárnutí není nic, s čím by si ve velkochovech dělali hlavu. Akvaristé by se však měli ke svým rybám chovat vždy eticky, a tak bychom měli jelčíkům červenavým chladné období v zimě poskytnout.

Samec jelčíka červenavého ve třecím zbarvení a s třecí vyrážkou na hlavě v přistíněné nádrži…
© Jaroslav Hofmann
… a v plně nasvíceném akváriu
© Jaroslav Hofmann

Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 11/2012.

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: