Úvod » Články » Kaprovité ryby – Parmičky (1)

Kaprovité ryby – Parmičky (1)

Hofmann Jaroslav, publikováno: 4. 2. 2013

Termínem „parmičky“ nazýváme v češtině velké množství druhů mimořádně velikostně, tvarově i barevně rozmanitých asijských a afrických ryb, z nichž některé patří ke stálicím akvaristiky již dlouhé desítky let a řadí se k nejoblíbenějším akvarijním chovancům vůbec. Jejich množství ještě stoupne, když k nim přidáme druhy, pro které se dnes používají rodová jména jiná (parma, parmoun, labeo), ale jimž se v minulosti říkalo parmičky také.

Parmička čtyřpruhá – samec přírodní formy
© Jaroslav Hofmann

Vzhledem k této rozmanitosti si musíme parmičky rozdělit do několika článků. Nejprve se budeme věnovat asijským druhům, které jsou celkově populárnější než africké. Dnes začneme tím, že si připomeneme několik nejznámějších, snadno dostupných druhů, které se hodí i pro začátečníky.

Parmička čtyřpruhá – samice přírodní formy
© Jaroslav Hofmann

Obecně lze o těchto menších parmičkách, které v akváriích dorůstají podle druhu velikosti 5–8 cm, konstatovat, že to jsou velmi čilé hejnové ryby. Znamená to, že vyžadují větší akvária s dostatkem volného místa na plavání. Je třeba pořizovat si vždy skupinu minimálně šesti, ale lépe deseti či více jedinců. Jejich čilost se neprojevuje vždy jen aktivním plaváním. Některé druhy (typicky například oblíbená parmička čtyřpruhá) velmi rády tahají jiné ryby v akváriu za protáhlejší ploutve. Parmičky bývají v této činnosti dost neúnavné, takže postižené ryby jsou trvale stresovány a kromě toho se poškozené ploutve stávají snadno místem propuknutí bakteriální nebo plísňové infekce. Záleží samozřejmě na druhu parmiček, jejich počtu v nádrži (častěji se problém objevuje při chovu malého počtu parmiček) i na konkrétních jedincích. Přesto je jistější nekombinovat parmičky například s čichavci, bojovnicemi, skalárami nebo závojovými pavími očky.

Parmička čtyřpruhá – mechová forma
© Jaroslav Hofmann

Jinou vlastností parmiček, na kterou chovatelé často zapomínají, je to, že jde o všežravce, u nichž v přírodě tvoří významný podíl potravy rostlinná složka. Pokud ji parmičky nedostanou v akváriu jinak, zajistí si ji tím, že začnou okusovat rostliny. Chovatelsky jsou jinak parmičky vesměs velmi nenáročné. Přijímají jakoukoli velikostně přiměřenou živou nebo mrazenou potravu, ale také umělá krmiva. Nemají žádné zvláštní nároky na složení vody, teplotu je vhodné přizpůsobit původu konkrétního druhu – druhům ze subtropického pásu, případně z horských potoků a říček v tropech, stačí teplota kolem 22 °C a přes léto je lze bez problémů chovat i pod širým nebem v zahradním jezírku či jiné nádrži; druhy tropické vyžadují teplotu kolem 24 °C.

Parmička čtyřpruhá – albín
© Jaroslav Hofmann

Nároky na odchov jsou rozmanitější, mezi parmičkami najdeme jak druhy snadno množitelné, tak i druhy, které vyžadují k úspěšnému výtěru speciální podmínky. Obecně platí, že jde o druhy rozptylující své jikry do volné vody či jemnolistých rostlin, u nichž není vyvinuta žádná forma péče o potomstvo. Naopak, rodiče jikry požírají, vhodné je proto použití třecího roštu a pár je třeba ihned po vytření z vytíračky odlovit. U všech parmiček se pohlaví pozná v dospělosti podle toho, že samice jsou plnější v bříšku, u mnoha druhů existují i rozdíly ve zbarvení (samci jsou celkově barevnější, případně mají sytěji zbarvenou určitou část těla či ploutví). U několika druhů, jež si představíme v některém z dalších článků, mají dospělí samci prodloužené paprsky v hřbetní ploutvi. U samců středních a větších druhů bývá v době tření dobře pozorovatelný další rozlišovací znak – přítomnost tzv. třecí vyrážky, tj. drobných světlých bradaviček kolem úst a na rypci.

Parmička čtyřpruhá – xantorická forma
© Jaroslav Hofmann

Vzhledem k tomu, že celá čeleď kaprovitých ryb je systematicky velmi nepřehledná, nevyhnuly se různé názvoslovné změny ani parmičkám, a navíc rozhodně ještě neskončily. O některých konkrétních problémech se zmíníme u jednotlivých druhů, jasno však stále není ani v otázce rodových jmen. Už dlouho je zřejmé, že parmičky v akvarijním smyslu nejsou vývojově jednotnou skupinou. Kdysi došlo k jejich umělému (tj. skutečným vývojovým vztahům neodpovídajícímu) rozdělení do tří rodů Capoeta, Barbodes a Puntius. Někteří ichtyologové toto rozdělení odmítali a doporučovali až do konečného vyřešení používat pro všechny parmičky jediné rodové jméno Barbus (které se používá také pro některé velké druhy parem), případně psané v uvozovkách („Barbus“). S těmito dvěma přístupy se lze setkat ve starší literatuře od šedesátých let až prakticky do konce 20. století. V současnosti se všeobecně používá jiné uspořádání, které však rozhodně není definitivní – všechny asijské druhy malých parmiček se řadí do rodu Puntius, zatímco africké druhy do rodu Barbus.

Parmička šestipruhá
© Jaroslav Hofmann

Snad vůbec nejpopulárnějším druhem je parmička čtyřpruhá, známá pod vědeckým jménem Puntius tetrazona a mezi akvaristy přezdívaná podle něj často „tetrazona“ nebo, hlavně staršími chovateli, podle místa údajného přírodního výskytu „sumatránka“. Všechny tyto neurčité formulace volím záměrně, neboť s vědeckým jménem, resp. identitou ryb, které se po desítky generací rozmnožují v evropských akváriích, to není úplně jednoduché. V tomto článku nemá smysl celou problematiku podrobně rozebírat, omezím se jen na základní fakta: Po roce 2000 se v některých knížkách najednou u fotek klasických parmiček čtyřpruhých objevilo jméno Puntius anchisporus, ale nesprávně, „naše tetrazony“ s tímto druhem totožné nejsou. Parmičky původně vědecky popsané jako Puntius tetrazona, které žijí kromě Sumatry také na západě Bornea, se od ryb chovaných v akváriích dost nápadně odlišují v tom, že samci mají hřbetní ploutev a břišní ploutve celé černé, tj. bez červené barvy – s „našimi tetrazonami“ tedy také nejsou identické. Podle všeho se zdá, že „naše tetrazony“ jsou vědecky nepojmenovaným taxonem, u kterého není znám přesný areál přírodního výskytu, pouze se během doby objevily v literatuře dvě lokality, kde tyto ryby v minulosti (údaje byly publikovány v roce 1937) určitě žily – jedna byla v Singapuru, druhá v malajsijském státu Johor. Pokud bychom chtěli být hodně korektní, měli bychom psát vědecké jméno těchto ryb v podobě Puntius cf. tetrazona či Puntius sp. aff. tetrazona. To ale ještě není vše. Už v roce 1996 bylo navrženo vyčlenit ze sběrného rodu Puntius druhy, které mají pilovitý trn v hřbetní ploutvi, jeden nebo dva páry vousků a méně než 12 žaberních tyčinek na prvním žaberním oblouku, do samostatného rodu Systomus. To se týká řady malých, v akváriích chovaných druhů včetně druhu tetrazona. Někteří ichtyologové považují toto vyčlenění za zbytečné, neboť nepředstavuje komplexní řešení problému. I vzhledem k vžité tradici se v akvaristické literatuře změna rodového jména na Systomus zatím příliš neujala, ale ve vědecké literatuře se objevuje stále častěji.

Parmička kahajanská
© Jaroslav Hofmann

Chovatelsky není parmička čtyřpruhá nijak náročná, patří k druhům vyžadujícím vyšší teplotu a dbát je třeba na pravidelnou výměnu vody a kvalitní filtraci. Nevyhovuje jí stará kyselá voda, pH by mělo být neutrální nebo slabě zásadité, nikdy by nemělo klesnout pod 6,5. Problematičtější je odchov, ke zdárnému vývoji jiker je třeba velmi měkká voda (nejlépe CT 3 °N, UT nanejvýš 0,5 °N, pH 6,8, teplota 26–28 °C). Jako první potravu pro potěr lze použít nauplie žábronožek nebo buchanek.

Parmička nádherná – samec přírodní formy
© Jaroslav Hofmann

Kromě přírodní formy se čtyřmi tmavými příčnými pruhy byly v akváriích vyšlechtěny další barevné formy založené na mutacích. Velmi oblíbená je plošně tmavozeleně zbarvená „mechová“ neboli „zelená“ forma a také formy s bělavě zlatavým či narůžovělým tělem, na němž jsou při pohledu v určitém úhlu patrny zlaté příčné pruhy tam, kde přírodní forma má pruhy tmavé. Pokud mají tyto ryby červené oči, jde o klasické albíny, forma s černýma očima je xantorická. Pro ryby s načervenalými a stříbřitými partiemi na skřelích a na břiše se používá označení „Hongkong“. Nepříliš komerčně úspěšná byla forma s redukovanými příčnými pruhy a šedavě hnědým základním zbarvením, která se u nás objevila koncem 90. let. Šlechtění nových barevných forem neustává, k novějším patří tzv. platinová forma (ryby mají podobně jako mechová forma celoplošné zbarvení bez pruhů, které je zelenavě namodralé) a vloni byla poprvé do Evropy dovezena z asijských odchoven forma „Flower“, která spíše budí rozpaky – ryby mají žlutavé základní zbarvení a na něm různě výraznou modrou kresbu, jen velmi přibližně soustředěnou do míst, kde má přírodní forma příčné pruhy.

Parmička nádherná – samec závojové formy
© Jaroslav Hofmann

Dalším příčně pruhovaným druhem je parmička pětipruhá (Puntius pentazona). Její nároky na odchov jsou podobné jako u parmičky čtyřpruhé, byť ne tak striktní – CT může být až 5 °N a UT 2 °N, jikry se vyvíjejí ještě i ve vodě tvrdší (CT 5–10 °N), ale v takovém případě musí být UT nižší než 1 °N. Ani u tohoto druhu ale není zcela jisté, jaké ryby vlastně v akváriích chováme. Tradičně se sice označují jako parmičky pětipruhé, ale většina chovaných ryb charakteristické znaky tohoto druhu nenese a připomíná spíše parmičku šestipruhou (Puntius hexazona). Nenechme se mýlit názvem – oba druhy mají příčných pruhů šest, i když ten poslední na samém konci ocasního násadce nebývá někdy příliš zřetelný. Počtem pruhů se tedy neliší, jediným jasným rozlišovacím znakem, na němž se shodnou všichni autoři, je přítomnost tmavé skvrny na bázi zadní části hřbetní ploutve u parmičky pětipruhé. U parmičky šestipruhé tato skvrna chybí. Vyjdeme-li z tohoto znaku, zjistíme, že většina dnes nabízených ryb tuto skvrnu nemá a mělo by tedy jít o parmičky šestipruhé. Někteří autoři tvrdí, že se oba druhy liší také umístěním pátého příčného pruhu, který je údajně u parmičky šestipruhé uprostřed mezi 4. a 6. pruhem, zatímco u parmičky pětipruhé je umístěn výrazně blíž k pruhu šestému. Tento znak ale zřejmě mezidruhovým rozdílem není, neboť existuje mnoho snímků ryb bez skvrny pod hřbetní ploutví, které mají zároveň 5. pruh umístěný velmi blízko před šestým. Rozdílný je ale výskyt obou druhů – parmička pětipruhá se vyskytuje zřejmě pouze v Sarawaku (malajsijský stát na severozápadě Bornea), zatímco parmička šestipruhá má rozlehlý areál výskytu, který zahrnuje povodí Mekongu, Malajský poloostrov, Singapur, Sumatru i západní část Bornea. I z tohoto pohledu se zdá pravděpodobnější, že v našich akváriích plavou opravdu parmičky šestipruhé. Vyloučit samozřejmě nelze ani to, že někdy v minulosti byly oba druhy zkříženy, protože mezi nimi neexistuje úplná reprodukční bariéra. Ostatně, v minulosti bývaly oba dnešní druhy považovány často jen za poddruhy (Puntius pentazona pentazona a Puntius pentazona hexazona), přičemž dalším poddruhem téhož druhu (Puntius pentazona rhomboocellatus) byl dnes rovněž samostatný druh, parmička kahajanská (Puntius rhomboocellatus). Ta se naštěstí s jiným druhem splést nedá, protože druhý až čtvrtý pruh se u ní rozšiřují do podoby nepravidelných oválů se světlým vnitřkem.

Parmička nádherná – samice závojové formy
© Jaroslav Hofmann

K nejméně náročným parmičkám vůbec patří parmička nádherná (Puntius conchonius) známá kromě přírodní formy s krátkými ploutvemi také ve vyšlechtěné dlouhoploutvé (závojové) formě). Žije od Pákistánu přes severní Indii po Bangladéš, takže se k chovu spokojí s teplotou kolem 22 °C a přes léto se jí výborně daří pod širým nebem. Dokáže se adaptovat na nejrůznější hodnoty vody, o čemž svědčí i údaje z její domoviny. Na několika různých lokalitách v Indii byla naměřena CT do 6 °N, UT do 3 °N a pH 6,4, zatímco v Bangladéši i v Nepálu byly tyto ryby nalezeny v alkalických vodách o pH 8,0–8,5. Jako perličku a zároveň důkaz, že se mezi sebou mohou občas křížit i druhy parmiček vzhledově nepodobné, dodejme, že v roce 1949 se v tehdejším ruském sektoru Berlína objevily rybky označené jako Barbus blockedi. Žádný takový druh neexistuje a nikdy neexistoval – jak se později ukázalo, šlo o křížence samce parmičky purpurové (Puntius nigrofasciatus) se samicí právě parmičky nádherné.

Puntius padamya – samec z českého akvarijního chovu
© Jaroslav Hofmann

Na závěr zmíníme ještě jednu chovatelsky dobře známou a velmi nenáročnou parmičku, která na své jméno čekala skoro 40 let. O rybách, které se údajně objevily poprvé mezi akvaristy v tehdy sovětském, dnes ukrajinském přístavu Oděsa roku 1971, se nevědělo, odkud pocházejí, říkalo se jim „parmička z Oděsy“ a vědecky se označovaly jen jako Puntius sp. Někteří autoři je považovali za samostatný druh, jiní za poddruh parmičky indické (Puntius ticto), objevily se dokonce i názory, že jde o barevnou formu parmičky nádherné (Puntius conchonius). Dohady skončily až v roce 2008, kdy zveřejnili Kullander a Britz popis nového druhu parmičky, který je, jak sami autoři uvádějí, „zjevně totožný“ s parmičkou z Oděsy. Jeho typovou lokalitou je rybníček ve vesnici Toe Gyi ve střední Barmě v povodí řeky Ayeyarwaddy, nedaleko města Mandalay. Nový druh dostal vědecké jméno Puntius padamya – slovo „padamya“ znamená v barmštině „rubínový“. Toto pojmenování bylo zvoleno proto, že v akvaristických kruzích se parmička z Oděsy v angličtině nazývala „ruby barb“, rubínová parmička.

Samci Puntius padamya, potomci ryb odchycených ve volné přírodě, se vyznačují dost velkou variabilitou ve zbarvení
© Jaroslav Hofmann
Samci Puntius padamya, potomci ryb odchycených ve volné přírodě, se vyznačují dost velkou variabilitou ve zbarvení
© Jaroslav Hofmann

Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 4/2012.

Aktuální doplněk aneb Co v Chovateli nebylo

Čtyři články o parmičkách, které nyní vycházejí na Aquatabu, jsem psal od února do května 2012. V červnu 2012 publikovala trojice srílanských ichtyologů (první autor Rohan Pethiyagoda pracuje aktuálně v ichtyologickém oddělení Australského muzea v Sydney) „Synopsi jihoasijských ryb označovaných jako Puntius“. O tom, že taková práce jednou musí přijít, nepochyboval už několik desetiletí žádný ichtyolog, který se zabýval taxonomií a systematikou asijských kaprovitých ryb. Rod Puntius byl typickým sběrným taxonem, kam byly v průběhu několika staletí zařazovány ryby, které zcela jistě do jediného společného rodu nepatřily. V minulosti se objevily určité pokusy o rozdělení rodu Puntius, starší akvaristé si jistě vzpomenou na doby, kdy se asijské druhy parmiček rozdělovaly do tří rodů – Puntius, Capoëta a Barbodes. Nakonec se vždy od dalšího dělení upustilo, protože se ukázalo, že navrhovaný model vývojovým vztahům neodpovídá, a čekalo se dál.

Zdá se, že čas na rozdělení sběrného rodu Puntius právě nastal. Pethiyagoda a spol. zkoumali 31 druhů z přibližně 120 aktuálně platných druhů rodu Puntius, a to jak metodou molekulární analýzy DNA, tak klasickými metodami morfometrickými a osteologickými. Ve všech případech šlo o druhy jihoasijské, tj. indické nebo srílanské. V této práci nebyly vůbec zahrnuty druhy z jihovýchodní Asie, tj. druhy z tzv. Zadní Indie, Malajského poloostrova, Indonésie, ani druhy čínské. Autoři došli k závěru, že v dosavadním rodu Puntius se skrývá pět vývojových skupin druhů, které považují za samostatné rody – Puntius v užším smyslu, Systomus (již nějakou dobu některými ichtyology používaný rod – viz text článku Parmičky 1, jenže v této práci redefinovaný – to znamená, že některé druhy, pro které se toto jméno v posledních letech používalo, do nově definovaného rodu Systomus nepatří!) a tři rody zcela nové: Pethia, Dravidia a Dawkinsia. Skutečnost, že zatím zkoumali jen asi čtvrtinu platných druhů ze sběrného rodu Puntius, znamená, že nejde o úplnou revizi. Vzhledem k tomu, jak je definováno pět rodů jihoasijských, lze očekávat při budoucí revizi druhů z jihovýchodní Asie zavedení dalších rodů, protože je zřejmé, že některé druhy z jihovýchodní Asie neodpovídají charakteristice ani jednoho z pěti rodů jihoasijských. Druhy dosud neprozkoumané jsou v současnosti z pohledu zoologické nomenklatury tzv. incertae sedis, nejistého zařazení, a jejich původní rodové jméno by se mělo psát v jednoduchých uvozovkách. Druhy, které bylo možné na základě jejich popisů přiřadit k některému z pěti rodů, autoři přiřadili, ty ostatní zatím alespoň sestavili do druhových skupin. Dále nezbývá, než čekat na další část revize parmiček.

České jménoVědecké jméno dosud používanéVědecké jméno nově zavedené
parmička čtyřpruhá Puntius (Systomus) tetrazona 'Systomus' tetrazona
parmička pětipruhá Puntius (Systomus) pentazona 'Systomus' pentazona
parmička šestipruhá Puntius (Systomus) hexazona 'Systomus' hexazona
parmička kahajanská Puntius (Systomus) rhomboocellatus 'Systomus' rhomboocellatus
parmička nádherná Puntius conchonius Pethia conchonius
parmička purpurová Puntius nigrofasciatus Pethia nigrofasciata
parmička indická Puntius ticto Pethia ticto
parmička z Oděsy (rubínová) Puntius padamya Pethia padamya

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: