Úvod » Články » Kaprovité ryby – Kardinálky a razbory

Kaprovité ryby – Kardinálky a razbory

Hofmann Jaroslav, publikováno: 21. 7. 2013

Dnes se vrátíme zpátky k menším až droboučkým, většinou štíhle protáhlým kaprovitým rybám, mezi nimiž najdeme řadu druhů vhodných do akvárií, v některých případech dokonce do nanoakvárií. Řeč bude o kardinálkách a razborách.

Hned na úvod zdůrazněme, že spojení těchto dvou skupin do jednoho článku je čistě umělé a nemá nic společného s jejich vzájemnou příbuzností. Kromě toho, že zahrnují oblíbené akvarijní ryby, jsou obě skupiny zajímavé a tak trochu tajemné i z ichtyologického hlediska.

Kardinálka čínská – forma z pohoří Bílých oblaků (hřbetní a řitní ploutev jsou na bázi červené, směrem k okraji světlejší a zakončené bělavým lemem)
© Jaroslav Hofmann

U kardinálek (rod Tanichthys) tahle tajemnost možná leckoho překvapí, protože mnozí znají dodnes jediný druh, kardinálku čínskou (Tanichthys albonubes) – a co může být záhadného na jednom druhu? Něco určitě ano a navíc to, že existuje jediná kardinálka, už dnes neplatí. Přinejmenším ti, kteří sledují nové importy, vědí o kardinálce vietnamské (Tanichthys micagemmae), ale to není všechno. Ve stejném roce jako kardinálka vietnamská (2001) byl popsán ještě jeden nový druh pod názvem Tanichthys thacbaensis. Problém je, že byl popsán pouze ve vietnamštině v monografii o kaprovitých rybách Vietnamu, která je navíc téměř nedostupná, a u popisu není žádná fotografie, pouze jedna kresba. Tento druh zůstává v Evropě zcela neznámý a je otázka, jak by se vlastně dal poznat, i kdyby se tu nakrásně najednou objevil. Vyloučit to nelze – přinejmenším jedna „jiná“ kardinálka se už do Evropy v roce 2009 dostala. Šlo o ryby odchycené při lovecké expedici do středního Vietnamu a následně prostřednictvím jedné exportní firmy odeslané do Švédska, odkud se posléze dostaly i do Německa. Vzhledově se tyto rybky na první pohled dost podobají kardinálce vietnamské, při podrobnějším prohlédnutí na nich lze objevit i některé znaky připomínající naopak kardinálku čínskou a některé znaky mají zcela jedinečné – kromě žlutě zbarvené řitní ploutve s černým a bílým proužkem na vnějším okraji (kardinálka vietnamská má řitní ploutev červenou bez lemování, o zbarvení řitní ploutve kardinálky čínské viz níže) je to hlavně rozdílný počet rozvětvených paprsků v řitní ploutvi, který naznačuje, že by mohlo jít o nový druh. Tyto rybky, označované někdy jako Tanichthys sp. „Danang“, jich mají 9, zatímco všechny tři ostatní druhy rodu Tanichthys 8, resp. 7–8.

Kardinálka čínská – hongkongská forma (hřbetní a řitní ploutev jsou u těla žluté, směrem k vnějšímu okraji přechází zbarvení v jasně červené)
© Jaroslav Hofmann

Druhou záhadou či kuriozitou kardinálek jsou jejich příbuzenské vztahy. V nepřehledné a taxonomicky složité čeledi kaprovití byly kardinálky dlouhá desetiletí řazeny do příbuzenstva dánií a razbor, tj. do podčeledi Danioninae – i když ne bezvýhradně. Názor, že kardinálky by nemusely být s dánii a razborami nijak blízce příbuzné, se ve vědecké literatuře objevil už v roce 1966, ale skoro půl století zůstal ještě názorem menšinovým. Teprve nejnovější výzkumy založené na studiu nukleotidových sekvencí vybraných mitochondriálních i jaderných genů, jejichž výsledky byly publikovány v letech 2009 a 2010, ukázaly, že šlo o názor pravdivý. Nejbližším příbuzným kardinálek se jeví, pro mnohé velmi překvapivě, sám o sobě trochu záhadný lín obecný (Tinca tinca), určité společné znaky byly nalezeny rovněž s hořavkami (Rhodeus sp., podčeleď Acheilognathinae) a některými hrouzky (podčeleď Gobioninae, zejména s hrouzkovkou skvrnoploutvou – Abbottina rivularis). Není divu, že se dokonce objevil názor, zatím ale také menšinový, že by kardinálky měly být vyňaty do samostatné čeledi.

Kardinálka čínská – v akváriích vyšlechtěná závojová forma
© Jaroslav Hofmann

Kardinálka čínská, vědecky popsaná v roce 1932, se dostala už v roce 1935 do USA a o tři roky později i do Evropy. Její vědecké jméno se kompletně vztahuje k historii jejího objevu. Rybky totiž našel mladík jménem Tan v pohoří Bílých oblaků (Paj-jün-šan) severně od Kantonu. Rodové jméno Tanichthys znamená „Tanova ryba“ a druhové albonubes „bílé mraky“. Velmi záhy poté se objevily velmi podobné ryby také v kopcích na poloostrově Kowloon (pevninská část Hongkongu, od Kantonu vzdálená něco přes 100 km). Obě populace se od sebe lišily zbarvením hřbetní a řitní ploutve. Ryby z pohoří Bílých oblaků měly tyto ploutve u těla červené, směrem k okraji světlejší a zakončené bílou až běložlutou špičkou, resp. tenkým lemem. Ryby z Hongkongu měly naopak ploutve u těla žluté, směrem k okraji přecházela barva do jasně červené a světlá špička či lem chyběly. Tuto hongkongskou formu začali akvaristé po dovozu označovat také jako Venušinu rybku, ale raději na tento název hned zapomeňme, protože u nás se nikdy příliš nerozšířil a v anglicky i německy psané literatuře panuje velký zmatek v tom, které formě se tak vlastně říkalo a která z obou výše popsaných má jak zbarvené ploutve. I když byl tento zmatek vyčerpávajícím způsobem objasněn na konci 90. let, někteří autoři ho sveřepě udržují i v 21. století. Obě barevné formy kardinálek čínských se v akváriích bez problémů křížily, nikdo neměl zájem udržovat je v oddělené, „čisté“ podobě, a tak poměrně záhy vznikla celá paleta různého zbarvení jejich ploutví – kromě zbarvení odpovídajícího výchozím formám se objevují i nejrůznější přechodné typy.

Tyto kardinálky čínské představují délkou svých ploutví přechodný typ mezi normální a závojovou formou. Dobře jsou vidět pohlavní rozdíly – samice (nahoře) je plnější v bříšku, samec (dole) má větší hřbetní a řitní ploutev
© Jaroslav Hofmann

Nejasné je, v jakém množství a kde všude se dnes vyskytuje kardinálka čínská ve volné přírodě. Čínské úřady ji už v roce 1998 zařadily do tamní Červené knihy ohrožených živočichů jako druh „vyhynulý nebo blížící se vyhynutí“. Pravda je to zřejmě v případě hongkongské populace, u populace z hor Bílých oblaků to jisté není. Pravdou ale je, že z těchto hor se stala vyhledávaná turistická oblast vybudovaná do podoby přírodního parku, kam se platí vstupné a vedou tam lanovky, a původní lokalita, kde byly odchyceny první kardinálky čínské, se nachází pod hladinou přehradního jezera. Na druhé straně však byly po roce 2000 objeveny nové přírodní populace – několik v pobřežní části provincie Kuang-tung (jejímž hlavním městem je Kanton), nepříliš daleko od původní lokality v horách Bílých oblaků, další na ostrově Chaj-nan (od pobřeží provincie Kuang-tung odděleného asi 20 km širokým průlivem) a jedna také na severu Vietnamu, v provincii Quang Ninh hraničící s Čínou. I proto v Červeném seznamu Mezinárodní unie na ochranu přírody kardinálky nejsou, lépe řečeno, jsou v něm uvedeny všechny tři vědecky dosud popsané druhy, ale bez vyznačeného stupně ohrožení a s poznámkou „nedostatek údajů“.

Kardinálka vietnamská je hejnová rybka, kterou lze chovat i v malých nádržích
© Jaroslav Hofmann

Chovatelsky patří kardinálka čínská k nejsnadnějším druhům akvarijních ryb vůbec a hodí se i pro začátečníky. Vzhledem ke svému původu má prakticky jediné omezení – nevyhovuje jí příliš teplá voda. To rozhodně nebyl problém akvaristů v době jejího prvního dovozu, a tak není divu, že díky svému vzhledu a snadnému množení získala v mnoha zemích podobnou přezdívku. U nás byla běžně známa jako „falešná“ či „nepravá neonka“, v Německu se jí přezdívalo „dělnická neonka“, v USA zase „neonka chudých“. U dospělých jedinců není už podoba s daleko dražšími a obtížněji množitelnými jihoamerickými neonkami (nezapomínejme ale, že neonky patří mezi tetry, zatímco kardinálky jsou ryby kaprovité!) tak markantní, ale kdo někdy viděl na vlastní oči potěr kardinálek, ten rychle pochopí – z droboučkých rybiček není vidět prakticky nic jiného než svítivě modrý tenký proužek, který se táhne po celé délce těla a září jako u neonek.

Krásou svého zbarvení si kardinálka vietnamská v ničem nezadá s kardinálkou čínskou
© Jaroslav Hofmann

Kardinálky čínské dorůstají kolem 4 cm, samice jsou plnější v bříšku, samci mají intenzivněji vybarvené ploutve a v dospělosti je jejich hřbetní a řitní ploutev větší než u samic. Jsou to ryby hejnové, chovat se dají už v nádrži o délce 50–60 cm, i když větší je samozřejmě lepší. Ideální podmínky pro ně představuje slabě kyselá voda (pH 6,3–6,9) o teplotě 20–22 °C, na tvrdosti moc nezáleží. Přizpůsobivost těchto rybek je však značná, takže třeba pH snášejí bez problémů až do hodnot 7,5–8,0, teplotu do 25 °C. Vyšší však už při dlouhodobějším působení opravdu není vhodná, ryby se v ní dožívají kratšího věku, jsou méně intenzivně zbarvené a méně aktivní, protože se záhy unaví. Pokud jsou (zpravidla přes léto) kardinálky chovány při vyšší teplotě, je velmi vhodné „vykompenzovat“ jim to chladnějším přezimováním (při teplotě kolem 15 °C), a napodobit tak poměry v přírodě. Přes léto jsou kardinálky také ideálními rybami k vypuštění do zahradního jezírka nebo jiné nádržky pod širým nebem.

Odchov kardinálek čínských je velmi snadný, ideální teplota na tření je 20–22 °C, určitě ne víc než 24 °C, při odchovu mláďat by neměla teplota příliš stoupat nad 22 °C, mláďata pak rostou pomaleji a jsou náchylnější k onemocněním. Jikry jsou odkládány do jemnolistých rostlin, plůdek se líhne za 35–40 hodin, za další 2–4 dny se rozplave. Zpočátku se drží u hladiny a je třeba ho krmit velmi jemnou potravou, která neklesá rychle ke dnu. Výhodou je, že se dá odkrmit i umělými krmivy. Hrubší potravou, jako jsou nauplie žábronožek, lze začít krmit až zhruba týden po rozplavání. Rodiče se po vytření o jikry příliš nestarají, ale přesto je po skončení tření z vytíračky odlovíme.

S přibývajícím věkem je zbarvení kardinálek vietnamských méně kontrastní a zářivé
© Jaroslav Hofmann

U kardinálky čínské je známo také několik vyšlechtěných forem, z nichž asi nejrozšířenější je dlouhoploutvá neboli závojová. Prodloužení ploutví u této formy ale není tak výrazné jako u závojových forem vyšlechtěných u některých jiných druhů akvarijních ryb a neomezuje ryby v pohybu. Dále se dnes občas objevuje zlatá forma („Gold“). V minulosti byly známy i jiné, například zlatohřbetá, které ale zase z akvárií postupně vymizely.

Kardinálka vietnamská pochází ze středního Vietnamu, z povodí řeky Ben Hai v provincii Quang Tri. Dlouho se vědci domnívali, že oblast, kde byla poprvé nalezena, je také jedinou, kde se vyskytuje. Aktuálně však byly tyto rybky objeveny i na ostrůvku Hon Son Tra u pobřeží naproti čtvrtému největšímu vietnamskému městu Da Nang, asi o 170 km jižněji, než bylo původní naleziště. Kardinálka vietnamská je podstatně menší než předešlý druh, dorůstá maximálně délky 2–2,5 cm, její chovatelské nároky jsou ale velmi podobné. Je trochu teplomilnější, dlouhodobě by teplota vody v její nádrži neměla klesat pod 16 °C, ideální je teplota 20–25 °C, pro odchov 22–25 °C. Vzhledem ke své velikosti patří mezi druhy velmi vhodné i do menších akvárií (délka asi 45 cm – rybky rády plavou, nehodí se do úplně malých nanoakvárií).

Skupina razbor klínoskvrnných, nejčastěji chovaného druhu razbor
© Jaroslav Hofmann

Razbory představují systematicky velmi složitou skupinu asijských ryb. Už dlouho je ichtyologům jasné, že rod Rasbora v původní podobě je sběrným taxonem, který zahrnuje druhy pocházející z různých předků. Od 90. let 20. století začala snaha rozdělit na základě nových výsledků vědeckého bádání tento rod s více než 90 druhy na několik rodů, které by lépe odrážely vývojovou příbuznost jednotlivých druhů. A tak byl v roce 1993 ustaven rod Boraras dnes se 6 druhy, v roce 1999 rod Trigonostigma (4 druhy včetně toho akvaristicky asi nejznámějšího, razbory klínoskvrnné – T. heteromorpha) a v roce 2010 hned čtyři rody – Kottelatia (1 druh), Brevibora (2 druhy), Trigonopoma (2 druhy) a Rasbosoma (1 druh). Kromě toho byl někdejší podrod Rasboroides povýšen také na samostatný rod (1 druh). V rodu Rasbora zůstalo po těchto změnách nadále 77 druhů. Jenže na konci roku 2010 byla publikována dost zásadní práce, která sice potvrdila, že třeba rody Trigonostigma nebo Boraras jsou opravdu monofyletickými (ze společného předka vzniklými) skupinami, jenže zároveň ukázala, že současné rozdělení rodu Rasbora není dostačující a že by rod bylo třeba rozdělit znovu na daleko vyšší počet nových rodů. Z tohoto pohledu by sice bylo správnější na nově zavedené rody zapomenout a až do důkladného zpracování všech druhů používat zase univerzální rod Rasbora pro všechny, jenže to je v praxi jen obtížně realizovatelné, a tak přetrvává používání uvedených rodových jmen.

Razbora perleťová
© Jaroslav Hofmann

Vzhledem k omezenému prostoru tohoto pokračování si připomeňme jediný z nich, dalším se budeme podrobně věnovat v příštím čísle. Razbora perleťová (Rasboroides vaterifloris) je nádherný endemit z ostrova Srí Lanka, který zároveň výborně reprezentuje ryby, jež „odvál čas“, druhy dříve běžně chované, dnes naopak velmi ojedinělé. V případě razbory perleťové může za její ústup z nádrží kombinace několika faktorů. Navzdory krásnému vzhledu to není nijak komerčně zajímavá ryba, na Srí Lance je vedena v kategorii ohrožených druhů, neboť tam přišla v důsledku odlesňování o obrovskou část svého přirozeného prostředí, kterým jsou pomalu tekoucí pralesní potoky, takže se z přírody téměř nedováží, a v akváriích je, stejně jako některé další razbory, dost citlivá na napadení bičíkovcem Piscinoodinium pillulare (nemoc známá jako sametka, oodinóza či piscinoodinóza). Občas se ale přece jen tyto kolem 4 cm velké rybky v dovozech objeví, nejčastěji některá z barevných forem – červená, modrá či zlatá.

Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 9/2012.

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: