Úvod » Články » Kaprovité ryby – Dánia (2)

Kaprovité ryby – Dánia (2)

Hofmann Jaroslav, publikováno: 10. 1. 2013

V minulém čísle jsme poprvé zavítali mezi kaprovité ryby a představili jsme si některé tradičně chované druhy dánií. Dnes se blíže seznámíme s druhy novějšími, jež se do našich akvárií dostaly teprve v posledních letech.

Začneme druhem, který díky své kráse a miniaturní velikosti rozvířil poklidné hladiny akvárií na celém světě nebývalým způsobem. V roce 2006 byly poprvé dovezeny z Barmy drobné sytě modré rybky se zlatavými tečkami po celém těle a červenou kresbou v ploutvích, a to pod názvem Microrasbora sp. „Galaxy“, případně Microrasbora „Redfire“ či Rasbora „Galaxy“. Do rodu Microrasbora byly tyto rybičky zařazeny na základě jisté vzhledové podobnosti s podstatně déle známým druhem Microrasbora erythromicron. Toho, že tento druh navrhovali někteří ichtyologové už v roce 1999 přeřadit do rodu Danio, si nikdo ve správnou chvíli nevšiml. Korunu názvoslovnému zmatku pak nasadil Tyson Roberts, když „galaxky“ popsal vědecky v roce 2007 jako Celestichthys margaritatus – ustavil pro ně nejen nový druh, ale rovnou i nový rod. Jeho práce však platila jen velmi krátce, hned v následujícím roce byla platnost samostatného rodu Celestichthys zrušena a ryby přeřazeny do rodu Danio. Stejně tak byl do rodu Danio přeřazen i onen trochu podobný druh Microrasbora erythromicron. V budoucnu nelze vyloučit další změny, a pokud by došlo k rozdělení stávajícího rodu Danio na několik, nelze vyloučit, že se jméno Celestichthys znovu vynoří, ale zatím je to čirá spekulace.

Dánio perlové – samec
© Jaroslav Hofmann

Správné vědecké jméno těchto rybiček tedy aktuálně zní Danio margaritatus, česky se jim říká dánio perlové. Zdrobněliny jsou v jejich případě na místě – rybky dorůstají maximální velikosti asi 2,5 cm, často měří pouze kolem 2 cm a běžně se prodávají sotva centimetrové. Jejich velikost je spolu s naprostou mírumilovností přímo předurčuje jako obyvatele velmi populárních nanoakvárií. Ani v jejich případě však nezapomínejme, že rády plavou a jsou to ryby společenské, jichž bychom si měli pořizovat minimálně 10–15 kusů. Proto nepatří do úplně maličkých nádržek, jejich domov by měl mít objem minimálně 30–40 l. Podle dosavadních zkušeností se dánia perlová dobře přizpůsobují různým vlastnostem vody. Úspěšné odchovy byly zaznamenány jak ve vodě mírně zásadité, tak i mírně kyselé, měkčí i polotvrdé (celková tvrdost až 11 °N). Nejsou nijak teplotně náročné, lepší je teplota spíše maličko nižší (22–24 °C), ale daří se jim dobře i při teplotě 24–26 °C. Výtěry nejsou příliš produktivní, jedna samice mívá jen 10–30 jiker. Plůdek se líhne za 3–4 dny a zhruba po stejné době se rozplave, první potrava musí být velmi jemná – trepky, vířníci, teprve po několika dnech začínají mláďata postupně zvládat i drobné nauplie žábronožek. Vzhledem k jejich velikosti musí být drobná i potrava pro dospělé ryby, téměř ideální jsou živé dospělé žábronožky, doplněné třeba o mražené buchanky, grindal a občas kvalitní umělé krmivo.

Dánio perlové – samice
© Jaroslav Hofmann

Blízkým příbuzným dánia perlového je dánio myanmarské (Danio choprae), další mimořádně půvabná drobná rybka z Barmy. Ačkoli byl tento druh vědecky popsán už v roce 1928, do akvárií se dostal až na samém konci 20. stol. Samci dorůstají zhruba 3 cm, samice až 3,5 cm, jde opět o čilé plavce, kteří vyžadují navzdory svým nevelkým rozměrům alespoň 60 cm dlouhou nádrž. Chovatelsky není dánio myanmarské nijak náročné, vyhovuje mu běžná voda o teplotě kolem 22 °C. Ryby přijímají jakoukoli drobnou živou i mrazenou potravu a umělá krmiva. Do tření je nejvhodnější nasadit hejnko zhruba pěti párů, nejlepších výsledků se dosahuje ve vodě o pH 7,0, CT 2–8 °N, UT do 2 °N a teplotě 22–24 °C. Druh se tře stejně jako ostatní dánia – do volné vody, nelepivé jikry klesají na dno a rodiče je s chutí žerou, takže je více než vhodné používat třecí rošt, případně jinou zábranu, která znemožní dospělým rybám zlikvidovat svůj vlastní výtěr. Někteří akvaristé hlavně v zahraničí používají u ryb typu dánií, které rozptylují své jikry volně do vody, třeba vrstvu skleněných kuliček na dně, mezi něž drobné jikry zapadnou a rodiče se k nim nedostanou. V případě dánia myanmarského je nutné zajistit ve vytíračce mírné proudění vody, bez něj se ryby třou velmi neochotně. Jedna samice mívá nejvýše 50 jiker, larvy se líhnou zhruba za tři dny a za další dva se rozplavou. Jako první potrava jsou třeba trepky, v nouzi umělé krmivo pro potěr, drobné nauplie žábronožek zvládají rybičky až po několika dnech.

Dánio myanmarské
© Jaroslav Hofmann

Původně v rodu Microrasbora byl v roce 1999 popsán vědecky také další „prcek“, který si v mezičase vysloužil, ještě se dvěma dalšími druhy, přeřazení do nově vytvořeného rodu Microdevario, neboť jak ukázaly molekulárně-genetické výzkumy, jde o rybky příbuzné s dánii, nikoli s razborami. Jmenuje se Microdevario kubotai, česky dánio ranongské, pojmenované podle thajské provincie u hranic s Barmou, odkud pochází. Kolem 2,5 cm dorůstající rybky jsou částečně průsvitné, se zlatozeleným leskem. Při vhodném osvětlení vyniká zlatavý až nazelenalý podélný proužek, který se táhne středem těla od horního okraje žaber až ke kořenu ocasní ploutve. Jde o další druh ideální do nanoakvárií.

Dánio ranongské
© Jaroslav Hofmann

Přehlídku nových miniaturních dánií v našich akváriích zakončíme druhem Danio tinwini, česky dánio Tinwinovo, který byl vědecky popsán teprve v roce 2009. Opět jde o jeden z nejmenších druhů mezi dánii, který dorůstá jen kolem 2,5 cm. Tyto rybičky se vozily do evropských akvárií už asi od roku 2004, nejčastěji pod obchodním označením Danio sp. „Burma“, ale také Danio sp. „pantherinus“, Danio sp. „Dwarf Spotted“, Danio sp. „Panther“ a Danio sp. „TW02“. Dánio Tinwinovo je velmi nenáročné, jde o subtropický druh, který se vyrovná s velmi širokým rozmezím teplot už od 14 až do 28 °C a nemá žádné zvláštní nároky ani na složení vody.

Dánio Tinwinovo
© Jaroslav Hofmann

Ze středně velkých druhů dorůstajících délky 5–6 cm si zaslouží zmínku dánio dlouhovousé (Danio kyathit). Jedno z nejhezčích dánií vůbec bylo jako nový druh vědecky popsáno v roce 1998. Trochu kuriózní byl fakt, že při práci na popisu byly k dispozici pouze samice. To bylo později příčinou určitých zmatků v pohlavních rozdílech, resp. v určení druhu jako takového. Postupně se totiž ukázalo, že dánio dlouhovousé vytváří dvě populace s odlišnou kresbou. Jedna populace má po celém těle poměrně velké oválné modré skvrny – právě na základě jedinců z této populace byl nový druh Danio kyathit vědecky popsán. Druhá populace, která žije na území dost vzdáleném od výskytu skvrnité formy, má modrou kresbu spojenou do podélných pruhů, které jsou odděleny pouze velmi tenkými světlými proužky. Pod postranní čárou se v přední části těla tyto pruhy rozpadají ve skvrny, přičemž u samic pak pokračují směrem dozadu pruhy zvlněné, zatímco u samců jsou víceméně rovné. Nejlépe je kresba u obou forem patrna na fotografiích. Další výzkum pak dokonce ukázal, že se obě populace liší v určitých genetických znacích. Nelze tedy vyloučit, že pruhovaná forma bude v budoucnu popsána jako samostatný druh a jméno Danio kyathit zůstane pouze skvrnité formě. Odpovídalo by to i původnímu záměru pojmenování – slovo „kyathit“ znamená totiž v barmštině „leopard“ a autorka popisu, dnes již zesnulá čínská ichtyoložka Fang Fang pracující ve Švédsku, ho nezvolila náhodou. Původně se totiž při spatření prvních jedinců nového druhu domnívala, že jde o první z přírody pocházející ryby záhadného druhu Danio frankei, který byl popsán na základě ryb z akvarijních chovů (dodejme, že českých), o němž se neustále spekuluje, zda jde o dobrý druh, mezidruhového křížence či mutaci, a kterému se v angličtině i němčině říká „Leopard Danio“.

Dánio dlouhovousé – skvrnitá forma
© Jaroslav Hofmann

Do Evropy se začalo dánio dlouhovousé dovážet krátce po svém vědeckém popisu. Chovatelsky jde o druh nenáročný. Odchov se daří nejlépe ve vodě o vodivosti 250–300 μS/cm, pH 7,0 a teplotě kolem 26 °C. Plůdek se líhne za 3–4 dny po vytření a po dalších dvou dnech se rozplave. Zhruba první tři dny života vyžaduje potěr nejjemnější potravu, pak začíná zvládat i nauplie žábronožek.

Samec pruhované formy dánia dlouhovousého
© Jaroslav Hofmann
Samice pruhované formy dánia dlouhovousého
© Jaroslav Hofmann

Dánio cejlonské (Devario pathirana) dorůstá rovněž asi 6 cm. Druh byl vědecky popsán v roce 1990, tehdy ještě v rodu Danio, a pár let poté byl označen za kriticky ohrožený, neboť se vyskytuje jen na jediném známém území, jehož rozloha je jen o málo větší než 800 km2. Postupem času se ukázalo, že areál výskytu dánia cejlonského je sice prostorově hodně omezený, ale druh je v něm relativně dost početný, takže byl před třemi roky přeřazen z kategorie „kriticky ohrožený“ do kategorie „ohrožený“. Chovatelsky jde o druh nenáročný. Ačkoli v přírodě obývá dánio cejlonské velmi měkkou a mírně kyselou vodu (celková tvrdost do 2 °N, pH 6,3), v akváriu se dokáže přizpůsobit i podmínkám dost odlišným, daří se mu dobře i ve vodě neutrální a tvrdé (CT až 15 °N). Jedinou podmínkou je dostatek prostoru, protože tyto ryby opravdu rády, dobře a rychle plavou.

Dánio cejlonské
© Jaroslav Hofmann

Nové druhy se dostávají do našich akvárií i mezi většími dánii. Dánio dangila (Danio dangila) je zajímavé hned z několika důvodů. Předně to není novinka v pravém slova smyslu, protože tento druh byl vědecky popsán už v roce 1822, nicméně v akváriích se prakticky vůbec nechoval a poprvé byl do Evropy dovezen zřejmě až na samém konci 20. stol. Dále je to typový druh celého rodu Danio, a to i přesto, že dorůstá délky 8–12 cm, zatímco všichni ostatní příslušníci tohoto rodu mají nanejvýš 6 cm, často ještě mnohem méně. Nejnovější systematické výzkumy založené na studiu sekvencí nukleových kyselin naznačují, že tento druh je sesterským taxonem všech ostatních dánií rodu Danio. Dánio dangila je nenáročná ryba pocházející z povodí Gangy, vyhovuje jí běžná vodovodní voda o pH 6,8–7,5 a celkové tvrdosti do 15 °N. Škoda jen, že v dospělosti se její velmi zvláštní zlatomodrá kresba na bocích stává stále více nezřetelnou a ryby působí trochu našedlým dojmem.

Dánio dangila
© Jaroslav Hofmann

Posledním druhem, o němž se zmíníme, je dánio Feegradeovo (Danio feegradei). Identita ryb, které se pod tímto jménem objevují, není však úplně jistá. Tento druh byl totiž popsán v roce 1937 podle jediného exempláře, ale na druhé straně je jeho vědecký popis neobvykle podrobný a přesný. V 90. letech se objevil názor, že nejde o platný druh, ale o mladší synonymum Danio dangila. Při jedné výzkumné cestě do Barmy v roce 1998 ale byly uloveny ryby, které byly později určeny jako Danio feegradei, a platnost tohoto druhu byla obnovena. Krátce nato se začaly obdobné ryby dovážet do akvárií. V Německu však došlo po roce 2000 zřejmě k jakési záměně a v některých tamních pramenech byly ryby s modrým tělem posetým zlatými tečkami, které jsou na přiložených fotografiích a které se jinde ve světě chovají jako D. feegradei, označeny jako Danio sp. aff. dangila. To, že druhu Danio dangila nejsou tyto ryby zrovna podobné, je zřejmé na první pohled. Jako Danio feegradei se pak v Německu označují ryby, které jsou jinak známy pod dovozovým kódem Danio sp. TW01 a mají úplně jinou kresbu – ve spodní polovině boků mají na šedém podkladě řadu krátkých příčných silných modrých proužků (možná by se dalo říci i „protáhlých skvrn“), na ocasním násadci pak uprostřed podélný modrý pruh zakončený na kořenu ocasní ploutve černou skvrnkou. Bez ohledu na druhové určení jde o krásné nenáročné ryby, které jsou ozdobou každé větší nádrže.

Dánio Feegradeovo – samec
© Jaroslav Hofmann
Dánio Feegradeovo – samice
© Jaroslav Hofmann

Tento článek byl publikován v časopise Chovatel 3/2012.

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: