Během loňské výstavy halančíků v Botanické zahradě UK pořádané Českou halančíkářskou společností jsme měli možnost shlédnout okolo dvou set druhů halančíků, včetně několika žhavých novinek či rarit.
Pozornost návštěvníků, zvláště starších, však upoutalo ještě něco jiného. Pánové okolo sedmdesáti až osmdesáti let věku se velmi často zastavovali před nádržkou s Jordanella floridae. Staří pánové dojatě vzpomínali na obtížné získávání, chov i odchov této rybky coby novinky ve dvacátých letech minulého století. Přežila dle jejich vyprávění v nádržích českých akvaristů i druhou světovou válku a pak nějak pozvolna vymizela.
Velmi rád se hrabu ve starých akvaristických knihách z této doby, protože je z nich cítit nadšení a lásku k rybkám, což všechno naši předci tehdy v dobách vzkvétajícího spolkového života zažívali.
Karel Ullmann ve druhém vydání svého díla „Akvárium pro dům a školu“ z roku 1927 uvádí: „Jikry ukládá samička do plovoucích rostlin (trhutky, nepukalky) anebo - není-li takových - do chumáčů parožnatky, oblásky na dně zatěžkané. Tření trvá někdy celý týden, kdy samička denně 5-25 jiker klade. Sameček jikry ošetřuje a chrání před žravostí své družky. Po pěti dnech potěr jest vylíhlý. Drží se v chumáči, nad kterým ustavičně a neúnavně se sameček vznáší a pečuje o to, aby se mu mládež nerozběhla.“ Potud K. Ullmann v roce 1927. Jeho knižní sdělení obsahuje sice řadu nepřesností (např. doba vývoje jiker), ale celá kniha je i dnes velmi čtivá a stylisticky vytříbená.
Jordanella floridae byla sbírána Bairdem v roce 1877 popsána již roku 1879 (Goode & Bean in Goode) z typové lokality v jezeře Monroe na Floridě.Má to štěstí, že jméno je platné dodnes. Sekundárně byla zavlečena člověkem do Jižní Karolíny a dokonce i do Indonésie, kde se vyskytuje dokonce i na Kalimantanu.
V akváriích byla poprvé rozmnožena F. Kurichem v Berlíně v roce 1914. Jordanelly chováme nejlépe ve skupině dvou samců a několika samic. Voda může být většinou vodovodní, malá příměs mořské soli anebo alespoň chloridu sodného je výhodou. Krmení je vhodné živými perloočkami, komářími i pakomářími larvami i v poslední době tak zatracovanými, leč přesto stále skvělými nitěnkami. V nouzi rybky přijímaji i kvalitní vločkové krmivo, třecí aktivita však při této potravě ochabuje.
Osvětlení může být přímé, dokonce při dopadu slunečních paprsků na nádrž jsou rybky nejčilejší a zhusta se třou do jávského mechu, ale v nouzi i do dna. Obecně platí že čím více rostlin, tím se rybka cítí lépe.
Jordanella se tře prakticky po celý život denně s občasnými několikadenními přestávkami. Samci jsou výrazně teritoriální, ale výraznější péče o potomstvo jak popisuje Ullmann to není. Chová se podobně jako např. tetra císařská (Nematobrycon palmeri). Jikry je dobré odebírat denně, nejlépe výměnou jávského mechu. Protože se jedná a halančíka neanuálního, potěr se líhne za dva týdny při teplotě 22° C a lze hned krmit naupliemi žábronožky solné.
Jordanelly začínají dospívat v sedmi měsících a plně dospělé a vyvinuté jsou ve stáří jednoho roku.
V akváriích jsou chovány následující populace:
- Bonita Springs
- Myakka State Park
- Orange Lake
- SW Homestead
- West Palm Brach.
Závěrem lze konstatovat, že se jedná o atraktivního a snadno chovatelného halančíka a je škoda, že Jordanella není v zoo prodejnách běžně dostupná. Zájemcům mohu jen poradit zkusit vydražit si rybku v závěru výstavy halančíků v Botanické zahradě UK v Praze Na Slupi v květnu 2005. Určitě tam znovu bude.
Literatura
- K. Ullmann: Akvárium pro dům a školu
- Jean Huber: www.killi-data.org
Článek byl publikován v časopise Akvaterafórum.
