Úvod » Články » Akvarista v Berlíně

Akvarista v Berlíně

Hofmann Jaroslav, publikováno: 16. 10. 2011

Berlín, kam to přinejmenším ze západní poloviny naší republiky není nijak daleko, je mekou milovníků zvířat. V důsledku poválečného vývoje má dvě zoologické zahrady, jež patří obě jak počtem, tak hlavně druhovým složením chovaných zvířat do světové špičky. V obou jsou akvária a další veřejné akvárium bylo otevřeno v roce 2003 v centru města. To už je program, který se za den nestihne.

Řasovník Haliichthys taeniophorus (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann

Pokud má člověk málo času a je akvaristou, pak základní instituce, kterou nemůže nenavštívit, se jmenuje Zoo Aquarium Berlin. Jednoduše řečeno, je to Akvárium v někdejší západoberlínské zoo. Po různých změnách, které následovaly po pádu berlínské zdi, vznikla v Berlíně nakonec jedna akciová společnost, která spravuje tři instituce – někdejší východoberlínskou zoo nazývanou dnes pro odlišení Tierpark Berlin, někdejší západoberlínskou zoo, která se označuje stále ZOO Berlin, a právě zmíněné Akvárium. Díky jeho poloze na okraji areálu ZOO ho lze navštívit i samostatně, protože budova má kromě vstupu ze zahrady (kombinovaná vstupenka je samozřejmě levnější než dvě samostatné) ještě vlastní vchod z Budapester Straße. Ta budova je sama o sobě výjimečná, dvoupatrová s prosklenou střechou, postavená tak, aby přirozené světlo dopadalo až do nádrží v přízemí. Je památkově chráněna, vždyť vznikla v letech 1911–1913. Třicet let po jejím otevření ji jedna z bomb při spojeneckém náletu přeměnila v sutiny. Po válce však byla postupně obnovena do původní podoby a zachováno zůstalo i rozdělení expozic – v přízemí akvária, v prvním patře terária a ve druhém insektária. Nepříliš kvalitní materiály používané při poválečné obnově si však na konci 70. let vyžádaly zásadní rozhodnutí – buď budovu znovu kompletně rekonstruovat, nebo postavit jinde zařízení zcela nové. Prý proto, že se nenašel vhodný pozemek, zvítězila první varianta. Jako malý kompromis pak byla na východní straně budovy postavena nová přístavba, v níž bylo vybudováno pět krajinných paludárií, o nichž ještě bude řeč. „Starý kabát s novými vnitřnostmi“ byl otevřen v roce 1983.

K velkým úspěchům berlínského Akvária patří chov medúz – jedním z odchovávaných druhů je kořenoústka pacifická (Phyllorhiza punctata)
© Jaroslav Hofmann

Úžasné množství často velmi ojediněle chovaných druhů bylo pro berlínské Akvárium typické vždy. Aktuálně však jeho atraktivitu ještě dále zvyšuje to, že mnohé nádrže byly v několika posledních letech kompletně vyčištěny a nově zařízeny. Jedinečnost berlínského Akvária spočívá v komplexnosti, s jakou představuje obyvatele různých vod naší planety. Většina veřejných akvárií má tendenci preferovat mořské nádrže, které jsou pro širokou veřejnost atraktivnější a vesměs líbivější, Berlín však důsledně představuje i různé typy sladkých vod. Šíří svého záběru v kombinaci s jinde neviděnými „špeky“ nemá berlínské Akvárium v Evropě takřka konkurenci, v některých ohledech se mu blíží třeba stuttgartská Wilhelma, zoo ve švýcarské Basileji, Aquazoo Löbbecke v Düsseldorfu nebo Dánské akvárium v Charlottenburgu u Kodaně, ale Berlín je prostě Berlín.

Ryba, která je vidět málokdy – Tilapia snyderae z kamerunského jezera Bermin; původně jediný druh ryb se zde vyvinul v devět různých druhů, jež obsadily různé ekologické niky. Tilapia snyderae je ze všech těchto druhů nejmenší (kolem 6 cm, v akváriu někdy trochu více), vytírá se na pevný substrát, s třením začíná velmi záhy, v přírodě již ve velikosti asi 2,5 cm (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann

A to tady ani neohromují dnes tolik oblíbenými podvodními tunely a podobnými atrakcemi. Největší nádrž má i tak úctyhodný objem 190 000 litrů a patří žralokům, rejnokům a dalším velkým obyvatelům Indopacifiku. Druhé velké nádrži s hlavičkou Tropické oceány dominuje nádherný kanic obrovský (Epinephelus lanceolatus). Naproti této dvojici nádrží je v nové přístavbě seřazeno vedle sebe pět obřích nádrží pokračujících do hloubky prostoru bujnou vegetací (samozřejmě pravou, jen „krajina“ byla pro jednoduchost vytvořena z betonu). Tři tato paludária jsou sladkovodní. Jedno je věnováno jihovýchodní Asii a žijí v něm fantastičtí pangasové vláknoploutví (Pangasius sanitwongsei) a obrovské parmičky Julienovy (Probarbus jullieni), mimochodem už 16 let zařazené na Červeném seznamu ohrožených druhů. Dvě paludária patří Jižní Americe – v jednom plavou mj. arapaimy velké (Arapaima gigas), v druhém třeba dravé, tetrám příbuzné zubatice ozbrojené (Hydrolycus armatus) společně s brykony hlavatými (Brycon cephalus) nebo dvěma druhy obřích cichlid rodu Cichla. V dalších dvou paludáriích je slaná voda. Jedno představuje obyvatele brakických vod v oblastech mangrovových porostů (např. dva druhy kaložroutů či okatci), druhé pestrou směs větších druhů z tropických moří, jimž dominuje nádherný pilníkotrn velký (Aluterus scriptus).

Prakticky neznámý druh tlamouna z jezera Tanganika – Oreochromis tanganicae; většímu rozšíření v akváriích brání především jeho velikost (přes 30 cm), ale i nepříliš výrazně zbarvení mimo období námluv a tření (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann

Druhově ještě zajímavější jsou pohledy do mnoha menších nádrží. Už v minulém čísle AT jsme si stručně představili rozedrance pestrého (Antennarius pictus), ale v další nádrži najdeme i rozedrance sargasového (Histrio histrio). Dvě sousední nádrže obývají zástupci bizarních ropušnic rodu Rhinopias. Velkým hitem současného akvaristického Berlína jsou řasovníci Haliichthys taeniophorus, jež nedávno získalo nejen Akvárium, ale také Sea Life, k němuž se ještě dostaneme. Tyto podivuhodné ryby příbuzné koníčkům a jehlám žijí pouze u severozápadního a severního pobřeží Austrálie. Jejich zbarvení je mimořádně proměnlivé, nejčastěji žlutohnědé až nazelenalé s kresbou tvořenou nepravidelnými bělavými skvrnami. Tělo je pokryto lístkovitými výrůstky různé velikosti a tvaru, které snižují nenápadnost ryb v jejich přirozeném prostředí, jímž je mělčí voda s porosty rostlin.

Skalára Leopoldova (Pterophyllum leopoldi) je druhem, po kterém touží leckteří fanoušci skalár (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann

Zcela samostatnou kapitolu chovatelských úspěchů Akvária představují medúzy. Už jen samotný dlouhodobý chov těchto podivuhodných láčkovců, kteří ve svém vývoji střídají nepohlavní stadium polypa s pohlavním stadiem medúzy, je ojedinělým úspěchem. Jedním z problémů je např. krmení, protože medúzy vyžadují jemný mořský plankton, bez něhož se neobejdou. Druhý obtížný moment představuje proudění vody – voda v nádrži s medúzami se nesmí příliš intenzivně „točit“, ale na druhé straně musí být jak planktonní potrava, tak i samotné křehké medúzy v neustálém mírném pohybu. V nádržích s medúzami proto uvidíte perforované akrylátové desky, které jsou po stranách a vzadu vloženy 20 cm před jejich betonové stěny. Za nimi jsou skryty trubky od filtrů a čerpadel. Výtokové trubky čerpadel mají po celé své délce drobné otvory, z nichž vytéká voda a otvory v deskách se dostává do nádrže, kde vytváří potřebné pomalé proudění. V Berlíně ale medúzy nejen chovají, ale také množí! Samozřejmě ne přímo ve výstavních nádržích – v zázemí Akvária je více než 50 různě velkých nádrží s různě teplou, resp. chladnou vodou, v nichž se medúzy množí a odchovávají se polypové (právě oni potřebují u mnoha druhů o 5–10 °C chladnější vodu než medúzy), z kterých pak nepohlavním odškrcováním (strobilací) vzniká další generace medúz.

Dravost zubatice tatauaia (Hydrolycus tatauaia) je nepřehlédnutelná na první pohled (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann

A co třeba sladkovodní nádrže! V jedné najdeme vzácné madagaskarské cichlidy Paratilapia polleni, ve vedlejší ještě vzácnějšího endemita z kamerunského jezera Bermin Tilapia snyderae, který byl vědecky popsán teprve v roce 1992. Ale to vlastně nic není – v dalším akváriu plave třeba Haplochromis thereuterion z Viktoriina jezera, vědecky popsaný ještě o čtyři roky později, a v nádrži označené slibným názvem „Pradávné ryby“ (myšleno fylogeneticky) zubatice tatauaia (Hydrolycus tatauaia), jejíž vědecký popis byl zveřejněn teprve roku 1999. A to pořád nic není proti takovému studnaři Opistognathus randalli (to jsme si samozřejmě odskočili do mořské nádrže představující ryby indopacifických lagun), který byl vědecky popsán v roce 2009. Sladkovodní nádrže skrývají i další překvapení v podobě sice třeba dlouho známých, ale málo nebo vůbec chovaných druhů, jako jsou například tanganičtí tlamouni Oreochromis tanganicae a malawští Oreochromis squamipinnis, štička africká (Hepsetus odoe), skalára Leopoldova (Pterophyllum leopoldi), polozubka laplatská (Apareiodon affinis) nebo menší, do 10 cm dorůstající cichlida z peruánské části Amazonky s téměř nevyslovitelným jménem Tahuantinsuyoa macantzatza. Vypočítávat další druhy, nejen sladkovodní, ale i mořské, jak z tropických nádrží, tak z akvárií chladnějších (od nádrže Středozemního moře až po akvária představující obyvatele atlantského pobřeží severní Evropy či Severního moře – mimochodem, tyto chlazené nádrže mají elektricky vyhřívané čelní sklo, aby se zvláště za teplých dnů nezamlžovalo a do nádrží bylo vidět) nemá smysl, je jich příliš mnoho. V celém Zoo-Akváriu včetně terária a insektária jich žije na 800, dohromady to představuje asi 10 000 živočichů.

Polozubka laplatská (Apareiodon affinis) z povodí La Platy v Argentině, Brazílii a Paraguayi patří do méně známé čeledi trnobřichých ryb Parodontidae, která vznikla nepříliš dávno vyčleněním z čeledi polozubkovití (Hemiodontidae). Ryby by mohly být zajímavých obohacením větších akvárií, dorůstají totiž délky kolem 14 cm (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann

V Tierparku, tj. v bývalé východoberlínské zoo, nemají zvláštní akvarijní pavilon, ale asi dvacet sladkovodních i mořských nádrží je umístěno v prostorách restaurace. I když také tam lze narazit na několik méně běžných druhů, např. tetru šikmopruhou (Thayeria obliqua) nebo tetru stříbřitou (Tetragonopterus argenteus), akvária rozhodně nejsou významnou součástí této zahrady. Pokud ale má akvarista v Berlíně ještě čas, může zajít do akvária Sea Life nedaleko Alexanderplatzu. Jde o jedno z dnes už téměř 30 zařízení mezinárodního řetězce, který nejvíce působí ve Velké Británii a Německu, ale postupně proniká i do jiných evropských zemí a jedno zařízení má i v USA. Navzdory zastřešujícímu jménu nejsou v Berlíně pouze mořská akvária. Každá pobočka je budována individuálně a ta berlínská seznamuje s životem ve vodách komplexně – od pramene řeky po její ústí. Vychází z blízkých reálií, takže více než 30 nádrží začíná na horním toku Sprévy a přes jezero Wannsee a řeku Havolu pokračuje do Labe a s ním do Severního moře a dále do Atlantiku. Nádrže jsou doplněny nejrůznějšími dekoracemi, najdeme tu mlýnský náhon i nábřeží v Hamburku, zvláštní oddělení několika menších akvárií je věnováno koníčkům, velmi působivá je velká kruhová nádrž s početným hejnem mořanů zlatých (Sparus aurata) i obří nádrž s rejnoky, kterou návštěvníci překonávají po můstku.

U těchto ryb označených jako Tilapia mariae je červené zbarvení tak intenzivní, až vyvolává otázku, zda jde skutečně o tento druh – mimořádně pestrým zbarvením je znám např. druh Tilapia margaritacea, o němž stále není známo, zda se vyskytuje opravdu jen v povodí řeky Nyong v Kamerunu, odkud byl kdysi popsán, nebo má areál výskytu větší (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann

Velká atrakce čeká úplně nakonec. Vypadá to, že prohlídka už vlastně skončila, z obchodu se suvenýry na konci trasy se vychází do vnitřní dvorany obchodního a kancelářského komplexu Domaquarée, kde je i recepce hotelu Radisson. Jenže uprostřed dvorany stojí Aqua-Dom, největší válcové akvárium na světě. Je vysoké 25 m, je v něm skoro milion litrů mořské vody, ale nejen to – válec je dutý, jeho vnitřkem vede šachta, v níž jezdí dvoupatrový prosklený výtah. Návštěvníci do něj dole nastoupí a výtah se pomalu rozjede nádrží. Zastaví v polovině a pak ještě úplně nahoře, a zatímco zaměstnanec akvária podává výklad, naskýtá se divákům neotřelý pohled přes hejno okatců či klipek na svítící okna kanceláří a hotelové chodby naproti. O akvaristiku už v tomto případě nejde, ale zážitek je to zajímavý. Pro jeho intenzitu bychom neměli přehlédnout ještě šest malých akvárií ve dvoraně, která představují život korálových útesů v různých koutech naší planety. A to už je opravdu všechno.

Jedním z nesčetných mořských druhů ryb chovaných v Akváriu je i pomec Holacanthus passer obývající nádrž „Chaluhové lesy“; tento druh z východního Pacifiku (Galapágy, Isla del Coco, západní americké pobřeží od Kalifornského zálivu po Peru) je v akváriích k vidění zřídka, daleko častěji se objevují další zástupci tohoto rodu, kteří žijí v západním Atlantiku, jako třeba pomec modročelý (Holacanthus ciliaris)
© Jaroslav Hofmann
Kreveta durbanská (Rhynchocinetes durbanensis) z jedné z malých tropických nádrží před Aqua-Domem (Sea Life)
© Jaroslav Hofmann

Tento článek byl publikován v časopise Akvárium terárium 5/2009; www.akvarium-terarium.eu

Pro vydání na Aquatabu byl článek doplněn o dalších 25 snímků, mezi nimiž najdeme i některé velmi vzácně chované druhy ryb

Studnaře Opistognathus randalli žijícího u pobřeží Indonésie a Filipín popsal vědecky Smith-Vaniz teprve v roce 2009 (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Jen velmi vzácně se lze setkat v akváriích s druhým zobcem rodu Chelmon – je jím zobec Müllerův (Chelmon muelleri) vyskytující se pouze na pobřežních útesech severní Austrálie (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Jinou australskou raritu představuje pomec queenslandský (Chaetodontoplus meredithi) dorůstající až 25 cm (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
A do třetice málokdy vídaný australský druh – klipka zlatopásá (Chaetodon aureofasciatus). V přírodě je to vcelku běžný druh na útesech od Velkého bariérového útesu po západní Austrálii a kolem Nové Guineje (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Pyskoun očkatý (Pseudocheilinus ocellatus) obývá pobřežní a vnější korálové útesy západního a středního Pacifiku. Jeho charakteristickým znakem je oční skvrna na ocasním násadci (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Tropická medúza talířovka malajská (Sanderia malayensis) z Indopacifiku (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Návštěvnicky vděčnými obyvateli studenovodních mořských nádrží představujících vody Severního moře jsou vlkouši obecní (Anarhichas lupus) (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Pyskoun kukaččí (Labrus mixtus) je onen pyskoun, který se v minulosti běžně nazýval také Labrus bimaculatus, jenže potíž byla v tom, že jménem Labrus bimaculatus popsal Linné v roce 1758 jihoamerickou cichlidu, byť s chybnou typovou lokalitou „Středozemní moře“ – o celé této zapeklité situaci jsem kdysi psal (AT 4/2001), od té doby se nic nezměnilo, typový druh rodu Labrus se jmenuje Labrus mixtus (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Drsnatec obecný (Capros aper) žije ve východním Atlantiku a Středozemním moři (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Jen výjimečně se v akváriích objevuje pomec Pomacanthus zonipectus. Žije ve východním Pacifiku, od Kalifornského zálivu po Peru, zejména v porostech chaluh, dorůstá až 45 cm (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Lezci Periophthalmus novemradiatus obývají speciální příbojovou nádrž (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Pohled na břišní stranu lezce odhaluje břišní ploutve tvořící přísavku i charakteristický postoj, při němž se lezec opírá o prsní ploutve (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Tetra dvouskvrnná (Exodon paradoxus) (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Perleťovka Geophagus altifrons „Tapajos“
© Jaroslav Hofmann
Nádherné perleťovky Geophagus sp. „Tapajos“ se objevují také pod obchodním označením „Orange Head“ nebo „Red Head“ (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Akara Heckelova (Acarichthys heckelii) (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Málo známá jihoamerická cichlida Tahuantinsuyoa macantzatza (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Duhovka mnohošupinná (Glossolepis multisquamata) (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Parmička krásnoploutvá (Barbus callipterus) z Nigérie a Kamerunu je pro většinu akvaristů prakticky neznámým druhem (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Tlamoun Oreochromis squamipinnis je akvaristicky neznámý, byť žije v jezeru Malawi. Domorodci ho znají dobře, neboť jej využívají jako konzumní rybu (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Haplochromis thereuterion z Viktoriina jezera (Zoo Aquarium)
© Jaroslav Hofmann
Nádherně vybarvený samec kněžíka kostkovaného (Halichoeres hortulanus) – rozlišovacím znakem od podobných druhů je přítomnost dvou kontrastních skvrn pod přední částí hřbetní ploutve – první je menší, jasně žlutá, druhá větší a tmavá – temně modrá až černá (Tierpark)
© Jaroslav Hofmann
Murény Enchelycore sp. (Sea Life)
© Jaroslav Hofmann
Výtahová šachta obklopená akváriem (Sea Life)
© Jaroslav Hofmann
Zvláštní pohled – z výtahu akváriem do dvorany obchodního centra (Sea Life)
© Jaroslav Hofmann

SPONZOROVANÉ ODKAZY

NOVINKY Z BLOGU

ABECEDNÍ PŘEHLED TAXONŮ

HLEDEJ TAXON

Čeleď:

Rod:

Druh: